Tipy a inspirace

A+ A A-

Věci nejsou takové, jakými se zdají být...

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Poslechněte si příběh jakoby z jiného světa, příběh ale tak reálný a pravdivý, že vám bude běhat až mráz po zádech. Je úplně jedno, jestli se to tak opravdu stalo nebo kdy a kde se příběh odehrál. Důležitější než formální stránka je vlastní obsah a pak dojem, resp. inspirovaná schopnost změnit své myšlení a jednání na základě vlastního poučení se z tohoto příběhu.


Dva andělští poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny. Rodina byla nepohostinná a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty. Místo toho byli ubytováni ve studeném sklepním pokoji. Jakmile si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji. Když se mladší anděl udiveně ptal proč, starší odpověděl: „Věci nejsou takové, jakými se zdají být.“ Další noc si šli odpočinout do domu velmi nuzného, ale pohostinného farmáře a jeho ženy. Poté, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla, co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou. Ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtvá ve chlévě. Mladší anděl se ptal staršího, jak se to mohlo stát. „První muž měl všechno a ty´s mu pomohl“, vyčítal.

 

Druhá rodina měla málo, ale byla ochotna podělit se o vše, a ty´s dovolil,aby jim zemřela kráva. Proč??

 

„Věci nejsou takové, jakými se zdají být“ odpověděl starší anděl. „Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata. Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem stěnu, aby poklad nemohl najít. Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu. Dal jsem mu místo ní krávu. „Věci nejsou takové, jakými se zdají být“.

 

„Většinou neznáme všechny souvislosti. I když máš víru, potřebuješ také důvěru, že vše, co přichází, se vždy děje ve tvůj prospěch. A to se vyjeví až časem. Někteří lidé přicházejí do našeho života a rychle odcházejí, někteří se stávají našimi přáteli a zůstanou na chvilku.

 

Přesto zanechávají v našich srdcích nádherné stopy – a my nezůstaneme nikdy zcela stejní, protože dobří přátelé nás proměňují! Včerejšek je historie. Zítřek tajemství. Dnešek, přítomnost, je dar. Život je neobyčejný a chuť každého momentu neopakovatelná!“ „Věci nejsou takové, jakými se zdají být…“ řekl si jen tak pro sebe mladší anděl.

 

Při tom si vzpomněl na výrok filosofa Kanta, který rozděluje pohled při poznání světa na věci poznatelné ze dvou základních úhlů pohledu. První povrchní pohled vychází z jevové podstaty nebo-li věci se hodnotí podle toho, jak se jeví, jak na nás působí a vlastně jak vypadají. Toto vní-mání je dnes sice velmi moderní a „in“, ale zároveň je i nebezpečně povrchní, nedostatečné a zavádějící.

 

Druhý přístup při poznávání pravdy je už náročnější a jedná se o poznávání hlubší, zevrubnější, ale také časově náročné, protože poznat nejen věc, záležitosti a nebo dokonce člověka skutečně nejde na první pohled. Jevová stránka nebo-li na první pohled „zřejmá“ vlastnost je sice iluzorní, ale bohužel i velmi společensky populární a lidovými masami silně podporovaná. Kdo by se dnes v té hektické době staral o nějaké niterné hodnoty, skryté talenty a poklady? Život je krátký, tak si koukejte pořádně užít… dřív než už si pak užívat nebudete třeba kvůli chatrnému zdraví moci. To je dnes krédo, které se málem stalo nepsaným zákonem.

 

Proto také sem přicházejí na tuto planetu bytosti světla, andělé a neviditelní pomahači, aby spolu se zapálenými dušemi učinili přítrž té bující rakovině nenávisti, zla, které je zaměňováno za údajné dobro a pokusili se nastolit zde na zemi ztracenou vládu Božího zákona, Lásky a z toho vyplývající spravedlnosti. Jedné z misí je účasten právě i náš andělský pár, který se v první části příběhu o toto dobro prakticky snaží a ve světě lidí ho i realizuje. Že to ale není vždy tak snadné je nabíledni.

 

Přesto se někde začít musí a i ty největší schody začínají prvním stupínkem, resp. je vždy lepší, než nadávat na černou tmu, rozžehnout třeba jen obyčejnou sirkou alespoň malý plamínek. Lidé dnes podléhají všemožným falešným sdělením, reklamám a nabídkám a to nejen v obchodě, ale i ve veřejném životě, ve věcech zdraví, sociálního zabezpečení atd. Z tohoto klamného postoje vnímat věci jen z té jevové stránky (jen jak se jeví) pak vede k stále se více prohlubujícímu utrpení a celosvětovému neštěstí. Jen málokdo si dá práci nespokojit se s tímto povrchním postojem a začne zkoumat a uvažovat i o tom, co je tzv. za tím? Málokdo si udělá čas k tomu, aby se při hodnocení čehokoliv zdržel jalové kritiky a lidového posuzování za každou cenu, jen aby mne bylo slyšet. Ono poznat věci z té vnitřní stránky a podstaty, a nebo se k této podstatě alespoň přiblížit je také i dost náročné i jinak. Stojí to někdy i hodně úsilí a odříkání a může to i bolet. Přesto to ale stojí za to, protože jak se píše: „Poznej pravdu a pravda tě vysvobodí“.

 

Mladší anděl spolu se starším však pokračují ve své misi a přicházejí do nevelké nemocnice v jednom menším městě. „Tady asi budeme mít hodně práce“ podotkne opět mladší z andělů. „Necháme se překvapit“ odpoví starší anděl a bere za kliku vstupních dveří do budovy. Stoupají po schodech k dalším dveřím a otevírají je se stejnou lehkostí jako ty první, i když byly zamčené.

 

Andělé vplouvají širokou chodbou do velké haly, kde u stolu posedávají asi místní klienti, nemocní lidé, pacienti.

 

Nemocniční prostory nepůsobily špatně, naopak. Velkými okny sem pronikalo sluneční světlo, okny šlo vidět do nádherného parku a hlavně, všude byl klid, doslova božský klid, který byl jen občas přerušen hlasy sester, které si přes dlouhou chodbu vyměňovaly pracovní povely.

 

Pacienti se jinak pohybovali po chodbě tiše a nenápadně. Někde tvořili hloučky, nebo spolu postávali ve dvojicích. Většina z nich ale odpočívala na lůžku v přilehlých pokojích, kde byly pokoje po třech až čtyřech postelích.

 

Náhle se ve dveřích naproti nám objevila postava, byl to muž střední postavy v bílých šatech, který se rychlým krokem přibližoval přímo k nám.

 

„To je on“, řekl starší anděl! Před sebou jsme spatřili doktora. Byl tu jediným z lékařů pro všechny pacienty, kterých tu mohlo být na obou patrech asi šest desítek. V jeho tváři šlo rozpo-znat stopy únavy z nevyspání.

 

V ustaraném obličeji plály jak svítilny světle zelené oči, jejichž živost ostře kontrastovala s povadlou pletí v pobledlém obličeji. Doktor se pohyboval rychle a trochu trhaně. Bylo vidět, že někam spěchá, protože se za chvíli vracel, proběhl kolem nás, v ruce držel nějaké papíry a za okamžik zmizel ve výtahu, který se vzápětí rozjel směrem vzhůru. „To je on, kvůli kterému jsme sem přišli?“ ptá se zvědavě mladší anděl staršího.

 

„Ano to je on. Doktor Stone (čti stoun). Doktor si toho na sebe vzal příliš moc a teď to tak tak zvládá. Z výrazu jeho tváře ale bylo vidět, že je na pokraji svých sil a také z reakcí okolí se dalo vyrozumět, že je tu jeho postavení poněkud kontroverzní.

 

Na tvářích pacientů byly zřejmé sympatie. Zdravili ho s neskrývanou úctou a potěšením a on jim na oplátku odpovídal pozvednutím pravice a upřímně nefalšovaným úsměvem vyjadřujícím jeho laskavý vztah ke svým svěřencům, kterým obětoval téměř sám sebe. I když o trochu zdrženlivější byla rekce ošetřovatelského personálu, nebylo to na překážku plnění jeho posvátného úkolu. Na první pohled se zdálo, že je doktor ve svém přístupu sám.

 

Možná někde nedaleko na něj nějaká myslí, ale i ona potřebuje být spíše chráněna a posilována na duchu svým rytířem, kterým je zase jen on. Později se sice jeho i její situace má vylepšit, ale do té doby skutečně budou oba potřebovat nejen podporu, ale i ochranu a posilu.

 

A proto jsme tu my, sice neviditelní, ale o to mocnější vyslanci nebes, vyslanci z vyšších světů… bytosti Světla a strážci božích zákonů na zemi. Doktor by to ani sám bez pomoci vyšších bytostí stejně nezvládl a dříve či později by svůj boj vzdal a rezignoval na svůj ušlechtilý ideál a vyšší poslání. Stal by se jedním z mnoha a nijak by je už nepřevyšoval a splynul by tak říkajíc s davem, používaje jen davové myšlení a cítění. Pro to se sem ale nenarodil a tak nás Stvořitel a ten nejvyšší poslal, abychom doktorovi, jeho ženě a jejich blízkým pomohli, aby svůj úkol zde na zemi nejen zvládali, ale měli sílu i na to udržet si nutný neosobní nadhled a k tomu i ten zápal srdce pro dobrou věc až do konce.“

 

Inu „věci skutečně nejsou takové, jakými se jen zdají být…“ a už na druhý, či třetí pohled můžeme zmoudřet, ale také to tak být nemusí. Chce-li někdo jen z vlastní vůle a chtění něčeho dosáhnout a nemá-li k tomu posvěcení Nejvyššího, marně se snaží, kdo chrám staví, pokud to není vůle Hospodinova.

 

Naopak je-li tu jeden z těchto mých nejmenších, kdo chrám staví z vůle Hospodina a i když umdlévá a vyčerpáním padá, já ho včas pozvedám a posiluji, aby své dílo dokončil a přede všemi tak svědčil slovy:

 

Ne má, ale tvá vůle, Pane, se staň. Neboli jak zpívali boží bojovníci, rytíři sv. Templu, když po-zvedali meče a korouhve k nebi vyrážejíc vstříc nepřátelům, aby s nimi svedli svůj boj vítězný: „Non Nobis Domine Non Nobis Sed Nomini Tuo Da Gloriam“… Ne pro naši, ale pro tvou slávu Pane svůj meč pozvedáme…

 

Když se někdo z nás rozhodne jít splnit rozkaz Boží zde na zemi a je-li to tedy z vůle Hospodina, znamená to automaticky, že dostává na tuto nebezpečnou misi něco jako podpůrnou bo-jovou jednotku, která ho bude v boji jistit a krýt mu záda. Doktor ani jeho milá tu tedy nikdy sami nezůstanou.

 

I přes naši ochranu, říká starší anděl mladšímu, je jeho úkol náročný a těžký. Naše ochrana mu zajistí, aby mohl svůj úkol splnit, zůstane-li ale vytrvalým, odhodlaným a nebude-li kolísat. Jakmile by ale příležitost, která je mu dána, zneužil pro osobní cíle, je pak naše ochrana o to menší, a pokud cíl úplně mine, nesledujíc jen zájmy osobního prospěchu a sebe zviditelnění, pak si sám vybírá svůj osud, který s tím Božským plánem už toho má společného skutečně jen velmi málo. Velmi malá je pak i duchovní podpora, která vystačí jen na to, aby podle své karmy došel, kam dojít má bez toho, aby dosáhl své vlastní duchovní seberealizace. Takovým ale doktor není, ale jeho cíl přesto může převyšovat i naše možnosti, a protože se i s tímto počítá, jsme schopni v případě nutnosti povolat i sobě andělské posily, abychom ho uchránili před újmou, která by mu mohla jeho úkol zmařit.

 

Další podmínkou k efektivní podpoře je také nutnost udržení jakéhosi rádiového spojení mezi sebou a svou podpůrnou jednotkou. Toto spojení se udrží jistou mírou bdělé pozornosti a vědomím si napojení na nás svým srdcem, kam se tedy má po dobu boje snažit soustředit, spojení chránit aby se nepřerušilo. Ono tak vše souvisí se vším a tak se tak vysokého cíle dá dosáhnout jen použitím vysokých prostředků duchovní podpory, kde na osobní jednání a možnost zneužití již nezbývá prostor. Plnění vyšších úkolů je tak skoro totálním odevzdáním se do Vůle Boží, kde platí: Ne má, ale Tvá vůle se Bože staň. Z toho vyplývá neméně praktické ponaučení vyjádřené žalmem 127.:

 

Když nestaví dům Hospodin, marně se lopotí, kdo ho stavějí;když nestřeží město Hospodin, marně bdí strážce. Žalm 127.
Závěrečný výrok z žalmu, citát a nebo poznání v sobě syntetizuje velkou pravdu, kterou člověk podvědomě hledá, aby ho konečně naplnila, dala mu klid a pochopení souvisejících souvislostí.

 

Říkáse, že touha či hlad nebo žízeň poštěstí je naplněna nebo když touha po štěstí pomine. Štěstí je dosaženo, když zmizí hlad, žízeň a touha po štěstí.

 

Pak je toto štěstí nikoliv mimo nás a někde venku, ale stává se naší součástí a my ho pozná-váme, uvědomujeme si a zažíváme uvnitř sebe sama. Pozorované, poznávané a vnímané pak splývá s pozorovatelem, resp. tím, kdo poznává.

 

Proces poznávání je pak jednotou bez protikladů, kde už se neodlišuje pozorované, resp. po-znávané od poznávajícího.

 

Toto zažít, tuto konečnou syntézu splynutí a sjednocení zakusit je poznat nejvyšší Pravdu, ze které je pak všechno další odvozeno. Je to pak podobné s onou filosoficky-jógovou rovnicí: Sat-Čit-Ánanda… Pravda – Uvědomění si – Blaho a štěstí naplnění. Opravdová Láska vzniká jen z hlubokého poznání toho, co milujeme.

 

Taková Láska ovšem není jen na jedno použití, ale má trvalejší hodnotu dosahující úrovní nekonečna a věčnosti.

 

Láska je jedinou a nejmocnější silou ve vesmíru, kdy její potenciál je takový, že pokud bychom tuto energii vztáhli na nějakou konkrétní entitu, tak se jedná o sílu, která neustále a bez přestání tvoří vesmíry.

 

Těžko si lze představit něco mocnějšího a úžasnějšího. Pokud vydefinujeme Boha jako univerzální Lásku, tak se musí náš logický rozum, na který jsou někteří tak hrdí, tiše odporoučet a opustit v zahanbení scénu života. Pro současné egoisticky orientované a konzumem posedlé lidstvo je něco jako Láska, která se nedá ani zvážit, ani změřit a ani zpeněžit něčím až skoro zbytným, zbytečným a málem rušivým.

 

Do takové propasti dekadence a úpadku lidstvo za poslední desetiletí upadlo. Je nasnadě, že se z tohoto marasmu už nemůže vlastními silami vyhrabat a že nám tedy bude muset někdo přijít na pomoc.

 

Někteří naivní spoluobčané očekávají druhý příchod spasitele a nebo Avatara, který by to jaksi udělal za ně a za nás, když nás totiž už jednou vysvobodil z hříchu, tak by to pro něj měla být hračka, že? Je obtížné pochopit, jak ještě dnes můžou být lidé tak omezení a pošetilí, když si to myslí a dokážou podle toho i jednat? Ve východní filosofii se takovému postoji říká nevědomost. V tomto slově není nic arogantního a urážlivého. V intencích všemocné Lásky, která připouští všechny vývojové stupně existence, je toto jediným možným, aby se svět mohl vyvíjet správným směrem. Říká se, že slunce Boží lásky svítí stejně jak na darebáka, tak i na dobráka. Oba z jeho nekonečné energie profitují a je jejich svobodnou vůlí, jak s touto silou naloží.

 

V tom je právě velikost a sláva člověka, že má k dispozici svobodu, jakožto nejvyšší dar, který mohl od Boha dostat. Protože je to právě tak ohromný dar, tak samozřejmě i logicky existuje i možnost zneužití. Kdyby ta tu nebyla, tak nemá svoboda tu ohromnou cenu, jakou má. To, že je člověk více nakloněn ke hříchu, jak se praví v bibli, je jiná věc. S tím se ale nezabývejme, pro-tože i to je otázkou vývoje, otázkou procesu zrání a otázkou vývoje. Příroda i vesmír mají dost času… nakonec čas je jen naše iluze a objektivně je jen věčné bezčasí.

 

To, že si to nedokážete rozumem vysvětlit, není důvod k nářkům. Je to jen malý důkaz, že nad naším běžným rozumem musí existovat ještě další, mnohem vyšší, dokonalejší a mocnější úroveň vědomí a poznání, pro kterou jsou domnělé hranice časoprostoru jen hračkou. Těmto mnoha dalším a vyšším úrovním vědomí odpovídá i vyšší hladina a úroveň energie, která tak náročné procesy podobně jako třeba u superpočítačů nejnovější generace, kde se informace musí vyměňovat mnohonásobně rychleji než v běžném kompjůtru, kde když klikneme na tlačítko myši, čekáme na odezvu třeba i 20 vteřin. Takto by to jistě nešlo. Největší rychlost má světlo, ale ještě větší rychlostí disponuje myšlenka a tou nejvyšší rychlostí disponuje něco, co by se dalo připodobnit k citu Lásky…

 

Na této supramentální úrovni fungují pro nás nepředstavitelné systémy, kterými disponují pravděpodobně i mimozemské civilizace s jejich dech beroucími čím dál tím častějšími viditelnými projevy v podobě bizarních (UFO) úkazů na nebi. To, že je lidstvo skutečně ještě na velmi nízké úrovni poznání a hlavně sebepoznání dokazují i výpovědi některých vědců, kteří se snaž ítento jev personifikova tdo malých zelených mužíčků s jedním okem uprostřed čela.Neméně prostomyslné je i konstatování,že když jsou nám civilizace tak blízko,tak proč nepřijdou konečněna návštěvu (třeba na kafe) a vůbec se nesnaží s námi navázat kontakt?

 

Lidem nedochází, že aby mohly určité jevy, komunikaci nevyjímaje vůbec uskutečnit, tak je k tomu zapotřebí ohromného potenciálu energie, kdy ve srovnání s naším potenciálem (biopole, vitalita, intelekt a neměřitelné další úrovně) je energie UFO třeba miliónkrát vyšší. Stačilo by, kdyby se takový superkosmický koráb jen přiblížil a spálí nás to všechny na uhel a to v tom lepším pří-padě z nás ten uhel zbude, protože spíš vysublimujeme (vypaříme se).

 

Je to jako připojit lampičku dimenzovanou na 220 voltů do sítě, kde bude 220 miliard voltů. Co se stane? Těžko postřehneme jen kouř, který z tohoto spojení zbyde.

 

Problém lidí mimo jiné je, že nemají mnozí z nás naprosto žádnou schopnost abstraktního myš-lení a představivosti a nedokážou si v sobě spojit entity jako energie, informace a vědomí.

 

Ještě větším oříškem pro nás může být velmi nebezpečná indoktrinace totalitní minulosti o tom, že vše je jen pouhou náhodou. Náhoda jako taková neexistuje a když jsme schopni toto připus-tit, stejně jednáme z úrovně podvědomí jakoby reflexně, automaticky a bez uvědomování si významu toho. Kdyby náhoda byla principem vesmíru, tak by vesmír ani nemohl vzniknout. Takových paradoxů je tu spoustu, ale lidé jakoby o nich nechtěli vědět.

 

Snad vůbec ale nejtragičtějším prokletím lidstva je, že si neuvědomuje propojenost mezi myšlením, cítěním a tedy obsahy a procesy ve vlastní mysli s děním kolem nás a vůbec s vývojem a existencí jako takovou.

 

To, že se považujeme za osobně oddělenou existencí od celku a veškerenstva je jako projev nejhrubší nevědomosti kořenem všeho zla tady na zemi.

 

Kdybychom si lépe uvědomovali, co ve své podstatě a čím defacto jsme nebo se aspoň sna-žili poznat sebe sama a uvažovat o smyslu bytí a lidské existence v širších a hlubších souvislostech, nemohli bychom teď být tam, kde jsme se octli. Tedy v úrovni víceméně většího či menšího utrpení a strádání.

 

Jelikož ale už to, že si můžeme tyto informace připustit a číst o nich, nám dává velkou šanci svůj neblahý stav změnit. K tomu, abychom se dostali z nejhoršího, musíme zvýšit stav a potenciál své energie na vyšší frekvenci alespoň tak, abychom vědomě přestali ubližovat nejen druhým, ale zejména sami sobě.

 

Jelikož každý čin, každá věc ve světě začíná od myšlenky a od pocitu, je nutné právě v oblasti mentální začít nastolovat pořádek a jsoucí chaos měnit za budoucí řád a systém.

 

To, že své myšlenky neovládáme, je pouhé teoretické konstatování, které nás až tak bolet nemusí. Prostě je to tak a když zrovna mě to moc netrápí, tak co je mi po tom?

 

Jenže vývoj všeho je proces a schodiště a každé takové schodiště, cesta, proces, začíná prvním stupínkem.

 

Zkuste se alespoň na chvíli v sobě zastavit, zklidnit se a vystoupit z toho kolotoče rozbujelých myšlenek a nanicovatých pocitů a zaujměte k nim jakoby neutrální postoj pozorovatele.

 

Zkuste si představit, že jste současně hercem i divákem ve svém životním dramatu, ve filmu, kterého jste účastni, a na který jste se málem nedostali, protož bylo málem okamžitě vyprodáno. Važte si a buďte vděční za to, že v tom filmu jménem „Život“ vůbec smíte hrát a že vás režiséři a producenti angažovali a dali vám tuhle šanci. Chyťte ji pro boha už za pačesy a nepouštějte jí už… už vám nesmí uniknout.

 

Držte jí pevně v rukách, držte otěže svého koně pevně ve svých rukách a nenechte se vyhodit ze sedla, i když ten kůň sebou hází, vzpíná se a kope. Vy to musíte ustát a nepustit se, nepustit otěže.

 

Nemusím vám, doufám, zdůrazňovat, že se nemusíte kolem sebe ohlížet, kdeže se ten divoký kůň pase, abyste se začali o něco, jako je krocení mustangů na ranči v Oklahomě, pokoušet.

 

To, co vás, milí přátelé, teď čeká, je mnohem dobrodružnější a zajímavější, než se nechat 100 × vyhodit rozdivočelým koněm do bahna ranče a ještě k tomu se nechat tím divokým mustangem nakopat do břicha…
To, co musíte zvládnout, chcete-li jakž takž přežít, je naučit se ovládat svou nezkrotnou mysl a emoce, což je nejen mnohem těžší než krocení divokých koní v prérii, ale také mnohem potřebnější a dá se i říct, že je to pro vás skoro už i otázkou života a smrti.
Takže s chutí a bez odkladů do toho:

 

První věcí je, naučit se udržet svou mysl aspoň pár vteřin klidnou, resp. jednobodovou. To zna-mená, abyste udrželi předmět koncentrace v bdělém vědomí, ve své aktuální mysli aspoň 3-5 sekund. Zdá se vám to jednoduché až banální?

 

Tak to zkuste a uvidíte. Hlavně se nezlobte, když zjistíte, že za 3 vteřiny už zas myslíte na něco jiného, co s předmětem koncentrace nejen nesouvisí, ale vyloženě vás vyruší a zkazí náladu. Je to např. vzpomínka na nedávný konflikt s kolegou v práci, spekulace o tom, co si o mě ten který myslí, nebo proč mám za svou práci tak málo peněz a co jsem komu udělal/a, že jsem si zlomil/a nohu a teď tu musím 3 měsíce nehnutě ležet v posteli ve špitále?

 

Takovéto velmi nebezpečné myšlenky s emočním nábojem a schopností vás rozhodit a za-rmoutit jsou ty nejhorší. Je to ten jed, který vás rozleptává až do kostí a dělá z vás sulc a žemlovku… Tady si vyzkoušíte a potvrdíte, že ne vy, ale mysl vám poroučí a místo toho, abyste vy byli pánem ve svém vlastním domě, tak se dobrý sluha – vaše mysl, stal podobně jako živel ohně, pánem vás samých, opanoval nejen dům, kde bydlíte, ale i vás si dokonale podmanil a zotročil.

 

Tak to tedy ne, řeknete si nahlas. Půjdu vyvenčit svého pejska, abych si zlepšil náladu a přišel na jiné myšlenky.

 

Vyjdete před barák, a co nevidíte? Před vámi ne jeden, ale hned 4 velcí černí psi na vás cení te-sáky a z mordy jim odkapávají načervenalé sliny jako důkaz, že nebudete se svým miláčkem na jejich jídelním lístku první a ani poslední. Než se stačíte byť jenom schoulit do klubíčka, aby to tak nebolelo, probudíte se celí zpocení a děkujete Bohu, že to byl jenom blbej sen.

 

No jo, sen to byl, ale byl tak reálný, že vám ještě teď buší srdce hrůzou a to je taky reálné, ta tachykardie a zvýšený tlak, který z toho snu mám… Vidíte, jak se jen sen, představa, pocit a tedy myšlenka dokážou zhmotnit v reálnou fyziologickou reakci těla a vyvolat klidně i vážnou nemoc. Tak důležité tedy je, abyste měli své myšlenky pod větší kontrolou! Řeknete si, ale to je sen a ten ovlivnit nemohu.

 

Ale můžete, sny jsou vaše dojmy, vjemy a pocity, které jste během dne třeba i jinak např. sledováním nevhodné ho programu v televizi do sebe nabral i a vaše podvědomí se je snaží formou snu vytěsn it, aby vás jako negativn í energie neproná sledovaly. Protože myšlenka a emoce je energie a jaká, je to totiž normální hmotná věc. Myšlenky jsou věci a jako takové podléhají běžným zákonům fyziky, jako je zákon akce a reakce, zákon přitažlivosti a třeba zákon protikladů .

 

Toto vše a mnoho jiného jsou určitě dostatečné argumenty k tomu, pěstovat mentální hygienu a dát si bacha na to, co v hlavě nosíte, že? První věcí, kterou musíme zvládnout, je podobně jako ve sportu zpevnění a posílení svalů, tak v našem případě musíme získat větší pevnost mysli. Pevností se rozumí její nekolísavost, sou-středivost a cílesměrnost. Budeme to trénovat soustředěním se na obrazec zvaný Sri Jantra, který byl k tomuto účelu v Indii vyvinut.

 

Je to podobné jako když si testujete oční pozadí Amslerovou mřížkou s tím rozdílem, že tady by se vám obrazec neměl deformovat, ale naopak uklidní vaši negacemi deformovanou mysl.
Koncentrací na obrazec Sri Jantra se zklidní vaše mysl jako vlnky na hladině jezera a To je pak jako zrcadlo, které odráží vše kolem takovým, jaké to skutečně je. Je-li voda v jezeře čistá, jako tvoje srdce, tak potom dohlédneš až na dno sebe sama a uzříš tam svou Božskou Podstatu. Pak nastává naplnění života a splnění smyslu inkarnace. Dochází, resp. vytváří se podmínky k sebepoznání…

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar