Tipy a inspirace

A+ A A-

O léčení těla pomocí duše nejen pro pomáhající profese

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Ještě v ne tak dávné minulosti bylo psychické utrpení a duševní nemoci vnímány jako přečiny proti Bohu, morálce a všeobecně uznávaným hodnotám a psychicky nemocní byli drženi v oko-vech, mučeni a klasickým léčebným prostředkem bylo vymítání ďábla, upalování na hranici či jiné likvidační metody včetně pobytu v žaláři spolu se skutečnými zločinci. Změnu přístupu k duševně nemocným prosadil až v r. 1793 po revoluci francouzský lékař Philippe Pinel, který je zároveň nazýván i otcem vědecké psychiatrie a zakladatelem psychoterapie, ergoterapie (léčba prací) a dalších metod používaných do současnosti.

Profesor Pinel zavedl a ve svých knihách popsal i první klasifikaci psychiatrických chorob a uva-žoval i o jejich původu tím, že je rozlišoval podle původu na vnitřní a vnější.

 

V psychiatrii se tak hovoří o 1. revoluci. Dalšími vývojovými skoky byly pak např. Freudovy poznatky o roli duševního traumatu, dále pozitivní zkušenosti s fungováním psychoterapeutických skupin, kdy se účastníci skupiny učí sdílet projevy duševních traumat a tím je lépe rozpoznávat, a konečně 4. revolucí byl v r. 1950 objev antipsychotického léku chlorpromazinu, který zname-nal průlom v léčbě a přinesl i deinstitucionalizaci psychoterapie. Zavedením farmakoterapie se do-sáhlo určitých pokroků, ale společně s tím se objevily i nežádoucí účinky, které současně tuto, zpočátku nadšenou chemizaci v psychiatrii poněkud devalvovaly a nekriticky hodnocený přínos psychofarmak tak zpochybnily. V současné době jsme svědky renesance nefarmakoterapeutických metod a zažíváme návrat humánní psychoterapie včetně znovuzavádění psychorelaxačních metod včetně Autogenního tréninku podle Schulze apod. Toto je navíc v kontextu s moderním pojetím vnímání lidského zdraví jako proměnlivé psychosomatické rovnováhy a tím i upřednostňování celostního přístupu nad jednostranným pojetím biologickým a farmakoterapeutickým.

 

Aktuální kurz upřednostňuje kombinovaný model s využitím obou přístupů s výrazným ohle-dem na individualitu a specifičnost případu s cílem vyhnout se neúčelnému paušalizování a zjednodušování.

 

Psychoterapie je záměrné a cílené používání psychoterapeutických prostředků kvalifikovaným odborníkem – psychoterapeutem v souladu s vědeckými poznatky.

 

Historicky je psychoterapie (léčba slovem) jednou ze tří základních léčebných metod. Dalšími jsou chirurgie (léčba nožem) a farmakoterapie (léčba bylinou). V současnosti je psychoterapie jednou z pomáhajících profesí, která se (vedle medicíny, psychologie, léčitelství a dalších) uplatňuje v oblasti péče o zdraví. Psychoterapie směřuje k dosažení, obnovení, rozvoji či udržení kvality života klientů tak, aby mohli žít život subjektivně spokojený, a to především v aspektech osobních, zdravotních, sociálních a pracovních. Cílem psychoterapie je dosažení optimálního rozvoje osobnosti a odstranění resp. zmírnění psychického či fyzického utrpení jedince.

 

Podmínkou efektivní psychoterapie je kromě ochoty ke spolupráci na straně klienta také jeho schopnost použít vědomou vůli, důvěra a sebedůvěra, dále náležitá disciplinovanost, vytrvalost, cílevědomost a nezdolnost.

 

Na straně terapeuta se pak předpokládá umění a schopnost ustoupit z pozice svého ega, z neosobní polohy se na pacienta naladit, ale při tom je nutno zůstat si vědom sám sebe a bránit se přenosům. O psychoterapii se říká, že je to práce s energií.

 

Průměrná doba na klienta je 1 hodina a psychoterapeut zvládne 6-7 klientů za den. Interval mezi terapiemi má být 1 týden. Minimální počet sezení je 10-15.

 

Psychoterapie je metodou, kterou používají odborníci z oboru psychologie nebo psychiatrie, kteří k tomu potřebují absolvovat několikaletý trénink, jehož součástí je vlastní sebeanalýza.

 

Dnes je žádán tzv. psychoterapeutický přístup, což je dovednost, kterou by měl zvládat každý zdravotník.

 

Žádá se schopnost přijetí, záruka bezpečí a zájem o klienta. Dále rozhovor „bez cenzury“, otevřenost a upřímnost. Tato fakta současně naplňují nově se rozvíjející koncepci přechodu (trans-formace) biologické medicíny v medicínu psychosomatickou, kde těžištěm není zjednodušeně řečeno hledání nemocí u pasivního pacienta, ale nacházení východisek a cest z nemoci k uzdravení, přechod od léčení k uzdravovaní a z pasivního vnímání pacienta, jako případu k aktivní spolupráci s klientem, který nemoc vnímá nikoliv jako konečnou diagnózu, ale jako informaci a výzvu akceptovat tuto změnu zdravotního stavu jako možnost další změny, a to změny sama sebe, co by nositele a aktivního spolupracovníka lékaře na společném projektu uzdravení se.

 

Nemoc je tedy výzvou, jak pro terapeuta, tak pro pacienta, aby nad svou nemocí opět získal moc a z nemocného člověka se tak opět stal člověk „mocný“, v přeneseném slova smyslu se mu tak vrátila moc nad svým tělem a duší (myslí), které tak má správně používat jako své nástroje a ne aby tyto nástroje ovládaly jeho… U nás se psychosomatikou zabývá např. MUDr. Ladislav Chvála a obor začíná zastřešovat nově vzniklá společnost psychosomatické medicíny, viz http://www.psychosomatika-cls.cz/?page_id=2.

 

V preambuli WWW stránek společnosti můžeme číst

 

Vážení přátelé,

na konci roku jsme dostali dárek: návrh pracovní skupiny na založení nové odborné společnosti psychosomatické medicíny byl vedením České lékařské společnosti přijat pod číslem 1410. Tím sice nejsou problémy psychosomatického přístupu v medicíně vyřešeny, ale po mnoha letech vznikla platforma na takové půdě, kde budeme moci klást otázky, hledat na ně konsenzuální odpovědi, a jednat s dalšími stranami o tom, co pro svoji práci v běžné praxi potřebujeme. To samozřejmě bude vyžadovat hodně práce, ale tu většina z nás děláme již řadu let, aniž to mělo podstatný vliv na organizaci zdravotnictví v duchu psychosomatického přístupu ke zdraví a nemoci. Máme, a vždy budeme nejspíš mít, rozdílné názory na to, co tak rozsáhlá oblast vědění, jakou je psychosomatická medicína, potřebuje pro svou existenci, pro svůj rozvoj a pro získání respektu ostatních zdravotnických pracovníků. Cesta, která se před námi otvírá, je cestou k vytváření organizačních struktur a pravidel, která umožní rozeznávat zdravotnického pracovníka s psychosomatickým vzděláním od jiných zdravotníků, psychosomaticky orientovaná pracoviště od jiných pracovišť. Chceme-li být bráni ostatními kolegy a kolegyněmi v celé oblasti medicíny vážně, a to považuji za důležitou podmínku pro bezpečné využívání psychosomatické medicíny našimi pacienty, pak nám nezbývá, než se na tuto cestu vydat. Jaká budou pravidla, která vymezí prostor pro psychosomatickou medicínu, záleží jen na tom, jak bude fungovat nová odborná společnost Psychosomatické medicíny, jaký bude výbor společnosti a jak se budou členové spo-lečnosti o sebe starat. Všechna podstatná rozhodnutí budou v rukou volených orgánů v rámci demokratických principů ČLS. Přípravný výbor (V. Chvála, J. Šavlík, J. Kabát, O. Masner, J. Benda, L. Trapková, J. Poněšický) má za úkol jen připravit demokratické volby. Prvním krokem je vytvoření členské základny. MUDr. Vladislav Chvála.

 

Adresa výboru psychosomatické medicíny:
Jáchymovská 385, Liberec 10, PSČ 46010.

Pokud hovoříme o zdraví jako o rovnováze v obecném slova smyslu, tak se nelze vyhnout slovu normalita, která do dnešní doby není zcela uspokojivě taktéž definována.

 

Dnešní dobu lze beze zbytku označit jako nenormální nebo alespoň za nepostižitelnou nebo alespoň obtížně pochopitelnou tím neuspokojivou. Proč tomu tak je?

 

V prvé řadě není ani dodnes právě uspokojivě definována sama normalita nebo-li to, co je nor-mální a co je za obecně akceptovatelnou normu nejen odborníky, ale zejména veřejností považováno a akceptováno.

 

Normalita je pojem obtížně vymezitelný na obecné rovině. Nejčastěji hovoříme o jevu, který odpovídá předem stanovenému očekávání či normě. Vymezení normy a normality závisí také na aktuální úrovni poznání v dané společnosti. Hranice normy je pohyblivá, takže normalita může být posuzována podle různých kritérií. Nejznámější vymezení normality jsou:

• Statistické pojetí – Soulad jedince nebo skupiny s většinou. Vymezení normality je závislé na četnosti nebo intenzitě posuzovaných projevů. Využívá se především, když lze společenský jev kvantifikovat.

• Sociokulturní pojetí – Hodnocení normy je sociokulturně podmíněno. Za normální bývá považováno to, co je v dané společnosti a kultuře obvyklé.

• Funkční pojetí – Platné normy a jejich následování přispívá ke stabilitě společnosti a naplňování jejích potřeb. Normální je to, co umožňuje optimální fungování jedince či skupiny ve společ-nosti.

• Normativní pojetí – Soulad (celo)společenských norem s normami individuálními a skupinovými.

• Normě skupiny – Normalita je ve skupině stanovena na základě vnitřních pravidel a konkrétním sociálním kontextu.

• Mediální normě – opakovaně prezentovaná norma, definovaná médii jako žádoucí.

 

V psychopatologii je normalita zjišťována:
1. subjektivně – vlastním odhadem jedince
2. sociálně – názorem sociálního okolí

3. z hlediska psychiatrické diagnostiky – přítomností nebo nepřítomností psychopatologických symptomů

4. statisticky – kvantitativní odchylkou od statistické normy
5. funkčně – podle projevů, jednání člověka v dané situaci.

 

Většina psychologů souhlasí s tím, že indikátory duševního zdraví jsou přiměřené vnímání reality, schopnost ovládat vlastní chování, sebeúcta a akceptace, schopnost vytvářet citové vazby a činorodost.

 

Za abnormální je považována celá řada chování. Některé se projeví za zvláštních stresových situací, vzniká náhle a rychle odeznívá, jiné abnormální chování je vleklé a celoživotní. Atkinsonová rozlišuje čtyři kritéria, na základě kterých rozlišujeme „normální“ chování od „abnormálního“. Jsou do značné míry totožná se čtyřmi druhy pojetí normality a zahrnují odchylku od statistické normy, odchylku od sociální normy, maladaptivní chování a osobní potíže.

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar