Tipy a inspirace

A+ A A-

MONÁDA ŽIVOTA

Ohodnotit tuto položku
(1 Hlasovat)

 

Abychom dospěli k vyššímu poznání, je třeba otevřít své srdce a pochopit princip duality, vyjádřený monádou života. Velmi zajímavě, čtivě a především srozumitelně je podáno toto téma v článku známé pražské terapeutky PhDr. Miroslavy Maškové.

 

images

 

Chceme-li v životě dojít štěstí, spokojenosti a naplnění, musíme objevit svůj životní úkol, jakési životní poslání, vytvořit si vnitřní a vnější předpoklady pro jeho plnění a konečně – věnovat se mu, žít jím a v rámci jeho naplňování dojít i naplnění osobního. Tři předpoklady jsou nezbytné, abychom dosáhli tohoto cíle – musíme úspěšně projít třemi vývojovými fázemi. Míra, v jaké tyto předpoklady splňujeme, nebo známka, kterou jsme za tyto tři životní úkoly ohodnoceni, určuje, zda a nakolik budeme v životě „člověkem na svém místě“, a tím pádem i člověkem šťastným a spokojeným.

Ve třech fázích, nebo možná i na třech, v čase se současně prolínajících liniích, se musíme vyrovnat s principem duality naší pozemské reality. Naše duše touží po ztracené rovnováze, dokonalosti a jednotě, z níž byla zrozením vytržena. V podstatě po ní touží v podvědomí i naše osobnost. Vše, po čem naše osobnost (tedy my osobně) touží, je jen projevem této touhy naší duše a nevědomým pokusem ji uspokojit. Míra, v jaké budeme naplňovat naše životní poslání, je přímo úměrná míře, v jaké se nám toto vypořádání s dualitou podaří. Vypořádání znamená její přijetí a tím pádem schopnost jejího využití jako tvůrčího potenciálu.

Prvním krokem je pochopení a přijetí duality jako nezbytné podmínky vlastní existence. Na energetické úrovni to znamená schopnost navázání a udržení vertikálního spojení Země a vesmíru skrze nás, skrze naše srdeční centrum, protože v tomto vertikálním spojení zůstáváme napojeni – ač vyděleni z Božské jednoty. Jsme napojeni na univerzální zdroj energie, který je pro nás na naší cestě hnací silou, prostě energetickým zdrojem v každém slova smyslu, od úrovně myšlenkové po úroveň fyzickou. Na této úrovni je naším prvořadým úkolem uvědomit si, pochopit a přijmout dualitu ve vztahu k sobě samému. Naučit se milovat sám sebe vyčleněného z jednoty, se svými klady i zápory, tedy nedokonalého. Tím, že poznáme a přijmeme své světlé i stinné stránky, budeme toho schopni i ve vztahu ke svému okolí, k ostatním lidem i událostem. Ve všech projevech Boha, nebo jakkoliv to nazveme jinak – například ve všech projevech světa, života… – dokážeme pak vidět oba navzájem se doplňující aspekty, oba projevy duality našeho pozemského světa. Symbolickým vyjádřením tohoto principu jsou monáda a symbol nekonečna (ležatá osmička). V obdobích, kdy budeme získávat zkušenosti a poznání převážně v tomto směru, nás proto budou zřejmě přitahovat právě tyto symboly.

I na této linii platí, že míra, ve které přijmeme sami sebe jako projev duality (to znamená, jak dobře se dokážeme ztotožnit s vesmírem i se Zemí a tím je spojit skrze sebe), určuje míru, ve které se stáváme schopni přinášet Boží vůli na Zemi; míru, kterou dokážeme čerpat energii (sílu fyzickou, inspiraci,

myšlenky – vše potřebné pro náš úkol) z univerzálního Božského zdroje a používat ji k plnění svého úkolu. Můžeme tento mechanizmus demonstrovat na principu elektrické energie. Čím větší je rozdíl potenciálů bodů, které propojíme vodičem (jak velké klady a zápory dokážeme sami u sebe přijmout, v extrému – jak dobře se dokážeme ztotožnit s vesmírem i Zemí), tím větší vzniká mezi těmito body napětí. Čím menší klade vodič odpor toku elektronů a tím vyrovnání rozdílu potenciálu mezi těmito dvěma body, tím větší proud, tedy tím větší množství energie vodičem proudí.

Druhým naším úkolem je vyrovnání se s dualitou světa kolem nás a ve vztahu k nám. Realizovat v praxi to, k čemu jsme si vybudovali předpoklady v první fázi. V praktickém životě to znamená přijmout dualitu všeho, s čím se setkáváme, vnímat všechny projevy světa v jejich celistvosti, „na všem vidět dobré i špatné”. A v souvislosti s tím je naším neoddělitelným úkolem naučit se podle toho i ve vztahu k okolnímu světu projevovat, to znamená použít každou vlastnost, každý druh síly, každý druh energie, každý způsob chování v pravou chvíli na pravém místě. Vlastností, silou, energií, způsobem chování zde rozumíme vždy jednu část z páru navzájem se doplňujících vlastností, sil, energií, způsobů chování, z nichž je vždy jedna část z páru vůči té projevené jejím neprojeveným doplňkem, přičemž obě dohromady tvoří celistvou jednotu. Projev jedné zdánlivě popírá druhou. Pravda je však taková, že pouze omezuje, v extrému až znemožňuje, její projev v danou chvíli na daném místě (v prostoru a čase, tedy v duálním světě).

V neprojevené formě je však doplněk vždy přítomen ve stejné míře jako projevená síla. Uměním, které si v této etapě máme osvojit, je projevit vždy tu správnou kvalitu energie, která je žádoucí. Protože každá ze dvou (a v jejich společné celistvosti vlastně obě) doplňujících se sil může být použita správně či nesprávně, způsobem v danou chvíli a daném místě žádoucím či nežádoucím. Skvěle je tento princip popsán v knize Elizabeth Haichové "Zasvěcení", v kapitole o dvanácti párech blíženeckých vlastností, jak autorka v knize vzájemně se doplňující vlastnosti nazývá. Mezi blíženecké vlastnosti autorka řadí například mlčení a mluvení. Zrovna tak lze za takovéto dvojice považovat např. lásku a sílu, intuitivní a racionální přístup k získávání, zpracovávání a předávání informací, pýchu a pokoru, tělo a duši atd.

Na energetické úrovni tato linie představuje naši schopnost navázání a udržení horizontálního spojení mezi naší levou a pravou polovinou skrze naše srdeční centrum, které vizualizováno tvoří s první energetickou linií kříž. Proto nás v období, kdy je pro nás dosažení tohoto cíle aktuální, bude přitahovat symbol kříže, svastika, teorie o jednotě čtyř elementů (např. živlů, ročních období, charakterů apod.). Do této linie se také

promítá sjednocení jin a jang, mužského a ženského principu uvnitř sebe sama i uvnitř univerzálního zdroje vesmíru a Země.

Přijetí duality sebe samého, doplněné o přijetí duality okolního světa, je podmínkou pro změnu přijetí našeho pozemského života a našeho pozemského úkolu. Jsme pak schopni přijmout svůj pozemský život ne jako utrpení ve srovnání s pobýváním v Božské jednotě, ale jako příležitost projevit se, přijmout své životní zkoušky ne jako trest, ale jako příležitost získávat zkušenosti a jako možnost dojít naplnění a štěstí. Z nevědomého člověka se tak stává člověk moudrý, silný a osvícený. Z pohledu energetické geometrie definují tyto dvě energetické přímky plochu, kterou můžeme považovat za naši startovací dráhu pro plnění našeho životního poslání. Jejich průsečík je náš výchozí bod, ze kterého můžeme vyrazit. Vzdálenost, ve které se horizontální přímka blíží či naopak vzdaluje Zemi, určuje v jaké rovině a jakým způsobem jsme schopni ovlivnit chod pozemských věcí. Jak blízko budeme "ukotveni" na našem přívodním kabelu, tedy na spojnici vesmír - Země. I zde platí, že míra, ve které dokážeme přijmout dualitu okolního světa, určuje míru, ve které jsme schopni ovlivňovat chod pozemského světa. Čím více se dokážeme z pozemského života radovat a milovat ho, tím menší bude tendence naší osobnosti unikat z pozemské reality směrem k vesmírné jednotě, tím větší bude těsnost našeho sepětí se Zemí i naše schopnost přímo ji ovlivňovat.

Pro každý životní úkol je samozřejmě potřebná jiná tato vzdálenost čili míra našeho uzemnění, a to podle toho, zda je naším úkolem ovlivňovat svět čistě přímo fyzicky (např. stavitelství, řemeslné obory, manuální činnosti) nebo čistě duchovně (duchovní vůdce, filozof apod.). Náš úkol se pohybuje někdy mezi těmito dvěma oblastmi. Jakmile se tato vzdálenost naší horizontální osy přiblíží optimální hodnotě pro plnění našeho životního poslání, jsme v ideální startovní pozici a našli jsme to správné místo na své startovací ploše. To znamená, že máme pro své životní dílo nejen dostatek energie (za předpokladu vertikálního napojení na univerzální zdroj, tj. při využití univerzálního potenciálu pro náš osobní úkol), ale i dostatečně vyvinutý osobní potenciál. Proto tato fáze úzce souvisí s vývojem osobnosti. Na konci fáze už bychom měli být na plnění svého životního úkolu připraveni, a pokud jsme ho dosud neznali, měl by nám být odhalen. Jsme tedy připraveni, ale ještě se nehýbáme z místa. Co nám k tomu chybí? Je to poslední třetí bod.

Teprve zvládnutí třetí energetické linie, procházející skrze naše srdeční centrum zezadu dopředu a naopak, tedy linie, která spojuje skrze nás minulost s budoucností, definuje naše místo v prostoru, otevírá nám prostor pro naši vlastní realizaci. A pokud ji přijmeme jako směřující z minulosti do budoucnosti, to znamená přijmeme pozemskou realitu v její dualitě i na úrovni času (v praktickém životě se tento krok projevuje přijmutím událostí a dění v jejich celistvosti a my ve všem, co se děje, vidíme současně dobro i zlo), ukáže nám i směr, kterým se ze své startovní pozice máme ubírat za svým naplněním. Třetí energetická linie se pro nás stává okamžikem sebepoznání a nalezení svého středu. Když jsme schopni propojovat svůj vnitřní zdroj uvnitř své srdeční čakry s univerzálním zdrojem vesmíru i Země, dostáváme se do rovnováhy a zažíváme pocit naplnění, míru a sjednocení.

Máme zdroj energie, startovací pozici i dráhu a směr pohybu prostorem a časem. Startovním impulsem je Boží jiskra, moment osvícení a poznání našeho životního úkolu i pochopení skutečnosti, že nastal okamžik, kdy ho máme začít plnit. Vnímáme sami sebe, že jsme vyděleni z dokonalé jednoty, jsme nedokonalí, ale přesto jsme dostatečně připraveni stát se nástrojem Boží (vyšší) vůle na Zemi, ztotožnit se s ní a přijmout ji za vlastní. Tehdy dochází k sjednocení vůle osobnosti (sídlící v bazálním neboli základním centru - 1. čakra) s vůlí duše (sídlící v korunním centru - 7. čakra). Vyšší vedení je pro nás zdrojem energie a informací, které vnášíme do svého každodenního života. Pochopení monády života a její uskutečňování v praxi dává našemu životu smysl a naplnění.

Třemi souřadnicemi je definován náš střed (srdeční čakra), v němž je zažehnuta Boží jiskra života. Jejím symbolem je sedmicípá hvězda, která představuje jednotu všech sedmi paprsků - dokonalost, božskost. Jednotu spojující mužský a ženský princip představuje i monáda.

Tento střed, tedy bod, který je ve trojrozměrném světě pouze hypotetickou veličinou, stejně jako nekonečný prostor, vytváří dokonalou jednotu (monáda života). Z tohoto bodu se projevuje Boží vůle (září univerzální energie) naším prostřednictvím, skrze nás a z nás samých nejen po výše uvedených třech energetických osách, ale všemi směry do nekonečna a prostupuje celý nekonečný prostor a čas. Pokud dokážeme setrvat ve svém středu (srdeční čakra), pak zažíváme chvíle pozemské dokonalosti "šité na míru" svému pozemskému životnímu úkolu. Jsou to okamžiky štěstí a naplnění, protože jsme ve správném čase na správném místě, jdeme cestou naplnění svého životního poslání a žijeme v souladu se zákony vesmíru a Země (přírody).

Na naší životní cestě prostorem a časem se mění "naše místo" v prostoru i rychlost našeho pohybu prostorem podle toho, co je zrovna žádoucí pro naši životní úlohu a pro získávání dalších zkušeností. Důležité je snažit se o to, aby se náš vlastní střed (průsečík našich tří energetických os v srdečním centru) v každém okamžiku co nejvíce blížil tomuto "našemu místu" (v ideálním případě s ním splýval), abychom si na své cestě pokud možno stále udržovali svůj původní směr a aby našimi třemi energetickými osami stále proudila energie jako pohonný zdroj. Aby se náš střed a naše srdce co nejméně vzdalovaly od našeho osudového místa na Zemi a naše místo určení se co nejméně pohybovalo na okraji zájmů naší osobnosti, nebo dokonce úplně mimo něj, aby se co nejméně dostávalo mimo náš osobní střed, nebo dokonce úplně mimo nás.

Tok energie po první vertikální linii nám dává schopnost poznat Boží vůli, tok energie po druhé linii schopnost vnášet Boží vůli do hmoty. Tok po třetí linii nám umožňuje realizovat Boží vůli v prostoru a čase. Průsečík těchto tří energetických os definuje náš vlastní střed. Cílem je dosáhnout, aby vždy splýval s naším místem ve světě v daném okamžiku na naší cestě prostorem a časem. V takové chvíli se spojuje vůle naší duše i osobnosti a v podobě oné neuhasínající Boží jiskry je nám dáno pro naše dílo Boží požehnání. Jsme sami sebou, zároveň ale posly Božími, vždy ve správnou chvíli na správném místě a ubírající se vždy správným směrem. Pro své dílo máme vždy dostatek informací, energie, prostoru a času.

Ve skutečnosti jsou všechny věci, jevy, lidi… kolem nás neutrální. Skrze naše emoce je vidíme jako dobré nebo špatné. Je potřeba, abychom se naučili dívat na každou situaci, člověka i věc jako na "studijní" materiál, který nám nabízí příležitost něčemu se naučit.

"Ani šťastný život nemůže být
bez nějakých těch temných stránek
a slovo štěstí by ztratilo svůj smysl,
kdybychom je nemohli srovnat se smutkem."

Carl Gustav Jung

 

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar