Tipy a inspirace

A+ A A-

BÍLÝ MRAK

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

 

Indický guru Rajdžníš, později nazývaný Osho, byl jedním z celosvětově známých duchovních učitelů minulého století. K jeho populárním konceptům patřila cesta bílého mraku. Představujeme vám ji.

 

images

 

Bílý mrak je bez kořenů, je bezpříčinnou věcí a nemá domov. Nic jest jeho vlastí. A přece existuje.

A právě takový je celý vesmír - jako bílý mrak a bez jakékoliv příčiny. Existuje. Existuje jako poslední mysterium.

Bílý mrak nemá vlastní cesty. Vzniká a zaniká. Nemá cíl, nevyplňuje osud, nemá konce. Nelze jej zklamat, neboť znovu přicházet je jeho smyslem.

Má-li někdo nějaký cíl, musí být zklamán.Čím účelněji jeho rozum soudí, tím více zažije strachu, frustrací a zklamání. Pojal-li člověk jednou nějaký cíl, usiluje o pevně stanovený směr. Veškeré bytí však nemá směr, vesmír nejde nikam, nemá žádné záměry ani cíle.

Kdo má nějaký záměr, je proti veškerenstvu a bude zklamán. Nemá-li vesmír účel ani konečný základ, a ty máš nějaký záměr, budeš nakonec poražen.

Kdo jednou pojal nějaký cíl, jsa pomaten chtěním něčeho dosáhnout, tvoří rozpory a nakonec bude poražen. To je neměnné. Tato porážka je v přirozenosti veškeré existence.

Mrak pluje a neurčuje kam. Patří všem směrům, všem dimensím. Nic ne

odmítá. Vše je, existuje a je dokonale akceptováno. Mraky jsou bez pevného záměru, bez jakéhokoliv smyslu. Člověk si nedovede představit, že by bylo možno žít bez smyslu, bez záměru, neboť rozum nemůže žít bez úmyslu. Lidé jsou tak pomatení, že ke mně přicházejí a pokládají mi otázku: „Jaký účel má meditace?"

Meditace nemůže mít účel, ani záměr, neboť meditace je stav ne-intelektu, jednoduše stav bytí, kde člověk je bez času a prostoru. Jejím cílem je pouze BÝT.

Cíl je ZDENYNÍ. Je-li cíl někde jinde, rozum již pracuje. Tehdy začínáme uvažovat, nastává sled myšlenek. Rozum může pracovat jen v budoucnosti, s účelem a smyslem vchází budoucnost do hry. Jen s budoucností přichází čas. Rozum nemůže existovat bez účelu a smyslu, proto tvoří stále nové cíle. Přestanou-li člověka vábit tzv. světské cíle, počne intelekt nastavovat náboženské cíle, nadlidské cíle. Když již nevábí peníze, vábí meditace. Intelekt stále prahne po smyslu, po účelu, po nějakém cíli.

Cíl je tam, kde právě jsi. Cíl není koncem následku, každý okamžik sám o sobě je cílem. Nic jiného není k dosažení! Nyní, v tomto okamžiku, je všechno ZDE. Ale vy to nevíte, nepozorujete, poněvadž vaše myšlenky jsou v budoucnosti. Nejste ZDE, nejste bdělí a nevnímáte, co se právě v tomto okamžiku s vámi děje.

Život by neměl být pozorován jako problém. Jakmile jednou takto začne být posuzován, ztratí se. Myslíš-li si, že život je problém, není žádného řešení.

To je v povaze filozofie a proto ve filozofii vše spí. Není žádná „pravá" filozofie. To je nemožné. Všechny filozofie jsou falešné, protože již svým prvním krokem, myšlenkou, že život je problém, jdou falešným směrem.

Život není problém, život je mystérium. Tak tomu rozumí náboženství. Říkám-li, že život není problém, ale mystérium, pak míním, že nemůže mít žádné řešení, nýbrž že může jen BÝT.

Sanjásin je - putuje sem a tam, jako bílý mrak ve vzduchu, nepoutají jej žádné koleje, směry, žádná konkrétnost. Není nikým. Žije jakoby život neměl - život má jej.

Chcete-li vést život, jako byste jej neměli, pak jste na mé cestě.

Čím více jsi, tím jsi nemocnější, čím méně jsi, tím jsi zdravější. Čím méně jsi, tím lehčeji se můžeš vznášet, neboť tím jsi božštější.

Máš-li problém, musí být intelektuálně řešen a když je vyřešen, není ničeho dosaženo. Posbíral jsi trochu víc vědění, ale nezažil extázi.

Mystérium je něco, co se může stát; můžeš být Jednotou, splynout se zázrakem. To je však možné jen tehdy, změníš-li něco sám na sobě.

Máš-li nějaký problém, musíš s ním něco učinit, musíš na něm pracovat, jím se obírat a něco cílevědomého podniknout.

Máš-li se však potkat s mystériem, musíš pracovat na sobě samém, ne na mystériu.

Jsme bezmocní před zázrakem, proto převádíme každý zázrak na problém. V problémech jsme pány situace a pociťujeme možnost kontroly. V zázracích jsme bezradní, nemůžeme nic dělat, díváme se smrti do tváře a nemůžeme již s ničím manipulovat.

Jsem bílým mrakem. Člověk nemůže mít vztah k bílému mraku, může být jen jedno s ním a dovolit mu, aby se s ním sjednotil, vztah s ním však není možný. Ve vztahu zůstáváš oddělen a pokoušíš se věci ovlivnit, pokoušíš se s nimi manipulovat.

V lidském životě je velikým nedostatkem, že chceme v lásce stavět sami sebe do vztahu, tím pravou lásku pomíjíme.

Láska by neměla být vztahem, člověk by měl být v jednotě s druhým; měl bys dovolit milovanému, aby se stal tebou. Mělo by dojít ke splynutí, jinak nepřestane spor. Jinak bude láska bojem.

Zůstaneš-li sebou, pokusíš se jednat, budeš chtít druhého ovládat, budeš chtít být pánem a druhého využít. A partner bude prostředkem k dosažení účelu.

To nelze provést s bílými mraky. Nelze z nich udělat domácí paní nebo manžela. Nikdo je nemůže k sobě vázat, přemluvit je ke společenství. Nedovolují to, neslyší tě, stačí jim, že jsou bílými mraky.

Lze s nimi být v jednotě. Jejich srdce jsou otevřena.

Ztratí-li se ego, stanete se bílými mraky.

Proč bylo ovoce stromu poznání zakázané? Protože v momentu, kdy se člověk něco doví, zrodí se ego.

V momentě, v němž víš, že jsi, jsi zatracen. To je dědičný hřích.

Nikdo osobně Adama a Evu z ráje nevyhnal. Jakmile jim bylo jasné, že jsou, zmizela rajská zahrada, neboť očima plnýma pocitu „já" nemohli zahradu vidět.

Vy jste nebyli vyhnáni - zahrada je ZDENYNÍ. Je stále tady v tvé blízkosti, neustále tě následuje, kamkoliv se pohneš, ale ty nejsi schopen ji vidět. Zmizí-li však ego, jsi zase v rajské zahradě.

V okamžiku, kdy se Gautama pod stromem stal Buddhou, již nebyl. Jen strom byl, ego se ztratilo. Jen strom sám byl.

Nalézej okamžiky, v nichž také nejsi, neboť to jsou momenty, ve kterých poprvé opravdu jsi.

Neučím vás žádným ideálům, žádnému umění, neříkám, staňte se tím či oním. Mé učení je prosté: jednoduše být zde, nyní, v tomto okamžiku, dokonale, úplný.

Co teď jsi, přijímej totálně, úplně, akceptuj to plně, ať nezbude nic, co by mělo být dosaženo. Nic neodmítejte! Odmítání je bezbožnost, nedůvěra. Přijměte vše totálně - úplné akceptování je modlitba.

Rozum se domnívá, že každou otázku „proč" lze rozumně zodpovědět. Ale právě to je klamná domněnka. Žádné základní proč nebylo nikdy zodpovězeno a nemůže být zodpovězeno ani v budoucnu. Veškerá existence JE - není žádného proč. Otázky tohoto druhu jsou v zásadě absurdní.

Stromy jsou - nelze se ptát proč. Obloha je, nelze se ptát proč. Řeky tečou, mraky plují, nelze se ptát proč.

Ale rozum se ptá proč, což je nemoc, kterou nelze odpovědí vyléčit, neboť je-li nějaké „proč" zodpovězeno, okamžitě se vynoří další.

Člověk přemýšlel o tom, proč existuje tento svět a vymyslel, že svět stvořil Bůh - ale proč jej stvořil? Tím se otázka jen o krok odsune a na konci je znovu: Proč je Bůh?

Proč vlastně stále znovu hloubáme, proč chceme vědět základy? Proč chceme proniknout hluboko do věcí a proniknout k jejich prazákladu? Proč?

Protože člověk se cítí pánem situace, když zná odpověď na každé „proč". Pak může věcmi manipulovat, pak již není žádné mystérium, pak již není úcty ani zázraku - člověk všechno ví - a zázrak usmrtil.

Rozum zabíjí všechna mystéria. Rozum se cítí silným v neživých věcech, v živoucím se cítí utlačován, protože nemůže být zcela pánem situace. Živoucí je stále nevypočitatelné, budoucnost žijícího organismu není pevně stanovena a nevíme, kam nás dovede a co se může stát. S neživým předmětem je všechno jisté a pevné. Člověk si nemusí dělat žádné starosti. Žije v jistotě. Hlubokou potřebou rozumu je dovést všechno k jistotě, neboť má strach ze života. Život je pohyb, změna a nejistota.

Mé odpovědi vám přinášejí hlubší otázky, až přijde chvíle, v níž vám všechny otázky odpadnou. Nikoliv proto, že byly konečně všechny zodpovězeny, nýbrž proto, že pochopíte, že žádná odpověď nemá smysl. Pak je mystérium dokonalé, potom je všude, venku i uvnitř, pak jsi jeho částí a plaveš v něm. Potom jsi i ty tajemným bytím. Jen tehdy jsou dveře otevřeny.

Říkám, že jste zde, poněvadž tomu život tak chtěl. Nemohli jste to určit, není to ve vaší volbě. Ani když sám odtud odejdeš, není to tvé rozhodnutí. Zase je to život, který tomu tak chtěl. Pokud se rozhodneš zůstat, není to rovněž tvá volba. Není žádné volby. Volba je možná, jen je-li k dispozici ego.

Je-li ego hladové, cítí se nespokojeně, nepříjemně. Existují dvě cesty ke spokojenosti. První: živit ego jako dítě, piplat je, druhá: jednoduše ego nechat zahynout. A nezapomeňte, že ta první působí jen v čase. Čím více se ego nakrmí, tím více požaduje, jeho požadavky nemají hranic.

Poznáte-li to, budete otevřenější, méně upjatí, méně zranitelní, méně choulostiví. Nebudete-li mít strach, život vámi může proudit, je jako vánek a vy jste prázdným prostorem. Život přichází, jde, a vy ho chválíte.

Tajemstvím je vše chválit. Tajemstvím tajemství.

Každý, kdo dokáže být prázdným, pochopí, pozná jednotu. A to je jediná cesta, jak splynout se vším. Člověk to může nazývat láskou, nebo modlitbou, může to nazývat meditací - jak chcete.

Být skutečně obyčejný je něco zcela neobyčejného, neboť běžní lidé jsou závislí na svém egu a honí se za bohatstvím, mocí a vážností. Skutečně, být obyčejný je zvláštností; být zcela normální vždy a všude je skutečně něco neobyčejného!

Zenoví mistři vždycky říkali: buďte obyčejní a pak se stanete neobyčejnými. Každý jednoduchý člověk se přece nějak pokouší být neobyčejným - ale to je naproti tomu zcela obyčejná věc.

Zůstaň přece jednoduše normální! To znamená, že člověk nic není, nechce nic dosahovat, není účelově orientován v žádném směru, žije jednoduše od okamžiku k okamžiku, pluje.

To míním, když říkám: plout jako bílý mrak.

Nepřemýšlejte mnoho o jiných, je to jen útěk od sebe sama.

Četl jsem nedávno dopis od jednoho přítele. Psal, že je zklamán ve všech svých vztazích, že neměl štěstí v lásce a že přestal milovat lidi. Nyní prý miluje veškeré lidstvo.

Veškeré lidstvo lze lehce milovat. Když člověk nemůže milovat, miluje jednoduše celé lidstvo! Ale jedinou osobu

je daleko těžší milovat, to může být peklo. To může být peklo, nebo to může být ráj.

Lidé myslí na epochy, na to, co by se mělo stát s vědomím lidstva, jen proto, aby se vyhnuli tomu základnímu: co se svým vlastním vědomím.

Ego žije ze vztahů. Čím více lidí tě pozoruje, tím silnější je pocit . Když se na tebe nikdo nedívá, mizí ego. Proto lidé zakládají společnosti, svazky, kluby - aby zjednaly pozornost lidem, kteří by jinak zůstali nepovšimnutí.

Jsi-li nešťastný, nikdo si nemyslí, že ses pomátl, ale jsi-li extatický a tančíš, myslí všichni, že jsi ztratil smysly! Tančit a zpívat je považováno za špatné chování. Vidíme-li někoho svatého, domníváme se, že s ním není něco v pořádku.

Co je to za společnost? Je-li někdo smutný a ubohý, je všechno v pořádku, hodí se do obrazu, poněvadž celá společnost je víceméně nešťastná. Takový člověk je spořádaným členem této společnosti. Je-li někdo extatický, domníváme se, že je vyšinutý, pomatený. Nepatří k nám, odsuzujeme ho.

Stanou-li se lidé extatickými, změní se společnost, neboť vaše společnost lpí na nouzi a neštěstí.

Nelze vést šťastné lidi do války do Vietnamu, Egypta nebo do Izraele. Ne! Šťastný člověk se může jen smát a říkat, že válka je úplný nesmysl. Šťastné lidi nelze učinit žádostivými peněz. Nepromarní svůj život hromaděním majetku. Je pro ně nesmyslné, ničí-li někdo svůj život a své bytí a obětuje je neživým věcem.

Každé dítě se narodí extatické. Každé dítě je při narození božské a většina lidí umírá jako egoisté. Pokud se nevzpamatujete a nevzkřísíte své dětství, nemůžete se stát bílými mraky.

Toto je smyslem veškeré námahy, celé jógy: jak se stát znovu dítětem.

Dítě může být nešťastné, nesmírně nešťastné, ale je tak dokonale ponořeno ve svém neštěstí, že je s ním v jednotě. Jste-li v jednotě se svým neštěstím, není již neštěstí neštěstím. Je-li člověk v jednotě, najde uprostřed ní vlastní krásu.

Cítí-li se člověk od něčeho oddělen, odloučen, cítí se špatně. To je tedy klíč. Být oddělen, jako ego, je podstatou veškerého neštěstí.

Být v jednotě, plynout se vším, co život přináší, být v ní plně se vším ponořen tak, že již člověk vlastně není, že na sebe zcela zapomene, to je svatostí.

Vlastně síla vůle je částí neschopnosti. Máme vůli, abychom skryli, že jsme slabí. Hloupí lidé se pokoušejí stále ukazovat svoji chytrost, oškliví lidé se snaží přikrášlit. Slabí lidé se vždy namáhají, aby působili silně. Je tvořen protiklad, který má skrýt vnitřní pravdu.

Ten, kdo je skutečně silný, ten neví o své síle. Síla z něho vychází, síla je zde - ale on sám si jí není vědom. Lao-tse říká, že skutečně ctnostný člověk neví, že je ctnostným. Ten, kdo je skutečně morální, vůbec nepozoruje, že je morální.

Síla vůle není ve skutečnosti silou, nýbrž slabostí. Vskutku silný člověk nemá vlastní vůli. Celek, jednota je jeho vůlí. Pluje jako bílý mrak, v jednotě se vším, v harmonii s existencí.

Jak lze překonat intelekt? Nerozvíjet vnitřní boj, nepoužívat žádné násilí, neboť každá námaha je marná. Co je tedy třeba dělat? Jednoduše pozorovat, jít dovnitř, do sebe, a pozorovat. Nepokoušejte se vyjít ven ze sebe, jděte dovnitř a jednoduše přihlížejte myšlenkám. Buďte jen pozorovatelé. Sledujte, co se děje.

Pozorování znamená stát mimo; lze též říci „být svědkem", zachovávat neúčast, být pozorný - jak chcete. Tajemstvím je nezúčastnit se pozorování, pozorovat bez účasti.

Pozorujte, a když pozorujete, nesuďte. Nezapomeňte, že vlastně už nepozorujete, když něco posuzujete; nepronášejte vnitřní komentáře. Máte-li poznámky, zameškáte moment, o který jde. Řeka myšlenek teče a teče a teče: neříkejte nic, neříkejte zda je to dobré či špatné, neříkejte to se nesmí, neříkejte vůbec nic, jen pozorujte. Neproste se o své mínění, nejste soudcem, nýbrž pozorovatelem.

Všechny naděje jsou falešné. Doufat, nadějně očekávat, znamená žít v klamu. Nelze se tázat na falešné naděje, neboť všechno v co člověk kdy doufá, je falešné. Naděje přicházejí z klamu vašeho bytí.

Jestliže je někdo čistý, nepotřebuje naději. Tehdy nemyslí na budoucnost a na to, co by se mělo stát. Když je někdo čistý a opravdový, mizí budoucnost.

Jestliže není někdo čistý, stává se budoucnost důležitou, žije v ní. Pak není jeho skutečnost ZDENYNÍ - jeho realita je ve snech a představách.

Ego ve skutečnosti neexistuje, je souhrnem vašich snů, představ, falší a neskutečností. Ego nemůže existovat v přítomnosti. Proto je lehké nechat ego zahynout.

Nedávám vám „nové" naděje - beru vám „všechny vaše naděje". A to je těžké, neboť žijete ve svých představách a zdá se vám, že musíte zemřít, nemáte-li již mít více žádných nadějí.

Ego je sen a proto je lehké se z něho probudit, ale pro vás je tento sen skutečností, je to vaše jediná realita, žijete prostřednictvím ega. Jsou milióny cest ega, ale konečný cíl je stále stejný: nalézt více podpory pro „já", více uspokojení pro „já".

Sen se vám stal pevnou skutečností. Proto je to tak těžké - nikoliv proto, že by ego mělo nějakou zvláštní moc, ale proto, že stále věříte v jeho realitu.

Jste ochotni uvěřit mně, když říkám, že ego je sen, ale jen proto, že pod vládou svého ega moc trpíte, nikoliv proto, že cítíte pravdivost mých slov. Jestliže skutečně pociťujete pravdivost mé řeči, vzdejte se okamžitě svého ega. Neptejte se jak. Tady není žádného jak. Pochopíte to a ego od vás odpadne. Není třeba úsilí. Jednoduše prostřednictvím pochopení této skutečnosti ego zmizí.

Máte potěšení i bolesti se svým egem. Při bolestech se ho chcete zbavit, ale při radostech se jej pevně držíte. Jste-li připraveni odevzdat všechny radosti, které ego přináší, jde o nejjednodušší věc na světě. Ale nelze napůl odevzdávat a napůl přidržovat.

(Pokračování příště)

 

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar