Logo
Vytisknout tuto stránku

HLEDÁNÍ

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

 

Jdete-li světem, najdete všude utrpení. Zdá se, že není konce nesčetných problémů, týkajících se člověka, že není východiska z trvalých rozporů se sebou samotným a s okolím. Utrpení se zdá být společným údělem lidstva a člověk se snaží přenést se přes něj hledáním pohodlí; myslí si, že hledáním útěchy a pohodlí se osvobodí od tohoto trvalého boje, od svých problémů, rozporů a utrpení. Tak jde od jedné útěchy ke druhé, od jedné senzace ke druhé, od jednoho uspokojení ke druhému. Hromadí postupně množství jistot a ochran, ke kterým se utíká, když trpí.

 

images

 

Nabízí se mnoho druhů zdánlivých jistot, mnoho způsobů ochrany. Některé dávají časové, citové uspokojení, např. léky a nápoje; jsou zábavy, které slouží k přechodnému uspokojení. Jsou i rozmanité víry, v nichž člověk hledá ochranu před svým utrpením; upíná se k vírám, k ideálům, doufaje, že přetvoří jeho život a přenesou ho přes utrpení.

Často se člověk uchyluje k myšlenkovým systémům, které nazývá filozofickými; ty však jsou pouhými teoriemi, předanými průběhem staletí, teoriemi, které mohou být pravdivé pro ty, kteří je myslili, nejsou však nutně pravdivé pro ostatní.

Nebo se obrací k náboženství, tj. k myšlenkovému systému, který ho má přetvořit, zformovat podle určitého vzoru, vést ho k určitému konci. Náboženství však místo aby nechalo člověka chápat, dává mu pouhou útěchu. Není v životě nic takového jako pohodlí, v životě není tento druh jistoty.

Pro mne je Bůh živou, věčnou skutečností. Tato skutečnost však nemůže být popsána; každý ji musí realizovati sám pro sebe. Ten, kdo se pokouší představit si, co je Bůh, pravda, hledá pouze únik, ochranu před denními rozpory.

Když se člověk pohybuje v hranicích zajišťování se _ v zajištění veřejného mínění, nebo štěstí, které odvozuje z vlastnictví, nebo získávání ctností _ potkává se s každou životní událostí, s každou zkušeností, s pozadím této motivace, nikdy nepotkává život takový, jaký vskutku je. Přichází k němu s předsudkem, s pozadím, vždy vytvořeným strachem.

Jinak vyjádřeno, člověk vidí obvykle život vcelku pouze prostřednictvím tradice času, kterou nosí v mysli a srdci; pro mne je však život svěží, obnovující se, pohyblivý, nikdy statický. Mysl a srdce člověka jsou obtíženy nepochybným přáním po pohodlí, což vede nutně k autoritě. Potkává život prostřednictvím autority a tak je neschopen porozumět plnému významu zkušenosti, což jedině by ho mohlo osvobodit od utrpení. Utěšuje se falešnými životními hodnotami a stává se pouhým strojem, kolečkem v sociální struktuře nebo v náboženském systému.

Dokud hledáme útěchu, nemůžeme rozpoznat pravou hodnotu; a protože většina mysli hledá útěchu, pohodlí, zabezpečení, nemůže zjistit, co je pravda. Většina lidí není individualitou, ale pouhým kolečkem systému. Individualitou je ten, kdo neustálým tázáním odkrývá pravé hodnoty; opravdově se tážeme však pouze když trpíme. Jak víte, když trpíte, zostří a oživí se vaše mysl; pak mizí všechno teoretizování. Pouze v takovém stavu mysli se tážeme po pravé hodnotě norem, kterými nás politika, společnost a náboženství obetkaly. Jen v takovém stavu se tážeme, a když se tážeme, když odkrýváme pravé hodnoty, jsme vskutku individuálními. Jinak jsme pouhými stroji, otroky veřejného mínění, otroky nesčetných ideálů, kterými nás náboženství obklopilo, otroky ekonomických a politických systémů, které jsme přijali. Dokud jsme kolečky v tomto stroji, nemůžeme nikdy najíti pravé hodnoty, trvalé hodnoty, v jejichž nalezení jedině spočívá věčně štěstí, věčné uskutečnění pravdy.

Především je tedy třeba se přesvědčit, že jsme přijali tyto překážky. Abychom zjistili jejich živý význam, musíme se tázat, a tázati se můžeme jen tehdy, když naše mysl a srdce hoří intenzivním utrpením. Každý trpí; utrpení není darem několika vyvolených. Leč když trpíme,

hledáme ihned útěchu, pohodlí a tím mizí další tázání; pochyby nahradíme pouhým přijetím. A setkáváme-li se s životem pouze částečně, s celým tradičním pozadím nezpochybněných a mrtvých hodnot, trvá přirozeně rozpor se životem a tento rozpor plodí v každém z nás myšlenky vědomí ega. Když je vaše mysl ovlivněna ideou, vírou, nebo hodnotou, o níž jste se neodvážili pochybovat, trvá ohraničení, a toto ohraničení plodí sebevědomí, které přináší utrpení.

Jinak vyjádřeno - dokud mysl a srdce jsou chyceny ve falešných hodnotách, kterými nás náboženství a filozofie obklopily, dokud mysl neodkryla pro sebe pravé, živé hodnoty, trvá ohraničené vědomí, ohraničené porozumění, které plodí ideu „já". A z této ideje „já", z připouštění ohraničení časem, počátku a konce, vyvěrá starost. Takové vědomí, taková mysl a takové srdce jsou chyceny ve strachu před smrtí.

Když porozumíte, že pravdu, život pochopíte jen tehdy, když odhalíte sebe, bez autority a ohraničení, když poznáte pravý význam utrpení, živou hodnotu každého činu, pak se osvobodí vaše mysl od vědomí ega.

Většina z nás hledá místo jistoty nevědomě útočiště, v němž by nebyla rušena, většina z nás hledá ve falešných hodnotách únik z neustálých rozporů. Veškerý proces myšlení je dnes neustálým hledáním útočiště, autority, vzoru k následování, systému, nebo metody k napodobení. Když poznáte, že není ve skutečnosti pohodlí, zabezpečení, jistota, ani ve vlastnictví věcí, ani ve vlastnictví idejí, postavíte se k životu tak, jak je, nikoli s pozadím intenzivní touhy po jistotě. Pak budete bdělí, ale bez neustálé snahy o bdělost, prosti toho zápasu který trvá, dokud mysl a srdce hledají stálý únik ze života prostřednictvím ideálů a autority. Když to pochopíte, přestanete hledat únik; jste pak schopni, potkávat se se životem plně, obnaženi, zcela, a v tom je porozumění, které vám dá teprve prožít extázi života.

Jsme neschopni potkávati život plně, protože naše mysl a srdce byly po věky deformovány falešnými hodnotami. Jste-li křesťan, potkáváte se se životem způsobem, jaký vám diktuje křesťanský předsudek a vaše náboženské myšlení. Jste-li konzervativní nebo komunista, setkáváte se s ním jinak. Vždy, máte-li nějakou zvláštní víru, potkáváte život jen částečně a doufáte, že jej pochopíte svojí myslí, plnou předsudků. Jen když uskutečníte život, svobodu, věčný pohyb, jste svobodni a prosti námahy. Nyní jste ovlivňováni všemi věcmi, jichž jste majiteli _ zděděnými tradicemi i získaným věděním. Říkám věděním a nikoli moudrostí, neboť sem moudrost vniknout nemůže. Moudrost je přirozená, spontánní; přichází jen když potkáváte život otevřeně a bezpřekážek. Abychom potkávali život otevřeně, musíme se zbavit všech vědomostí; nehledáme pak vysvětlení utrpení, neboť ten, kdo hledá takové vysvětlení, je chycen strachem.

A tak opakuji, že je život bez úsilí, prostý neustálé námahy o dokončení nebo o úspěch, prostý strachu před ztrátou a touhy po zisku; pravím, že existuje cesta života harmonického, která přichází, když potkáváte každou zkušenost, každý čin úplně, když není vaše mysl rozdělena sama proti sobě, když není vaše srdce v rozporu s vaší myslí, když všechno konáte zcela, s úplnou jednotou mysli a srdce.

V tomto bohatství, v této plnosti je pak extáze života a je věčná, je nesmrtelná.

(Z přednášky Krišnamurtiho na univerzitě v Oslo r. 1933)

 

© RO marketing s.r.o.