Tipy a inspirace

A+ A A-

KARMA

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

 

Motto:
Karma není osud; předpokládá se, že lidé konají podle své svobodné vůle a vytvářejí si své vlastní osudy. Podle Véd když individuální bytost zasívá dobro, sklízí dobro, když zasívá, zlo sklízí zlo. Karma je souhrnem lidských činů a je provázejících reakcí v současném a předchozích životech, což vše dohromady určuje budoucnost. Mnohdy však karma nemá okamžitý účinek, často se akumuluje a později se neočekávaně projeví v některém z dalších životů. Předpokládá se, že ovládnutí karmy spočívá v inteligentních činech a střízlivých a objektivních reakcích.

 

images

 

Karma v buddhismu

V Anguttara Nikaya Nibbedhika Sutta Buddha říká: "Záměr (cetana), mniši, je karma, říkám. Podporován vůlí, člověk koná prostřednictvím těla, mluvy a mysli."

V každé činnosti člověka je určitá kvalita záměru na úrovni mysli, a je to právě tato kvalita, spíše než vnější provedení akce, která určuje její efekt. Pokud člověk mluví o zbožnosti a slušnosti ale koná s chamtivostí, zlobou a nenávistí (schovanou za vnější prezentací dobře míněného záměru), pak ovoce jeho činnosti bude poznamenáno touto skrytou kvalitou záměru a bude příčinou budoucího neštěstí. Buddha hovořil o "prospěšných činnostech" (kusala-kamma), jejichž výsledkem je štěstí, a "neprospěšných činnostech" (akusala-kamma), jejichž výsledkem je neštěstí.

Je dále rozdíl mezi světskou, prospěšnou karmou, která vede k samsárickému štěstí (jako zrození ve vyšších sférách), a vědomí cesty, které vede k osvícení a nirváně. Proto je zde samsárická dobrá karma, vedoucí ke světskému štěstí, a osvobozující karma, která je "super-dobrá" a ukončuje navždy pozemské utrpení. Když dosáhne člověk osvobození, nevytváří žádnou další karmu, a odpovídající stavy mysli se v Pálí nazývají Kiriya. Přesto Buddha obhajoval konání prospěšné činnosti: "Vyhněte se neprospěšným činnostem/konejte pouze prospěšné činnosti/vyčistěte svoji mysl/to jest učení Osvícených." Dhp v. 183.

"Jsem držitelem své karmy, dědím svoji karmu, jsem zrozen ze své karmy, jsem spojen se svou karmou, žiji podporován svoji karmou. Jakoukoliv karmu vytvořím, ať již dobrou nebo zlou, si musím odžít."

V buddhismu je výraz karma často používán pouze s odkazem na samsárickou karmu, jak vyplývá z 12 ninandas.

Vzhledem k nevyhnutelnosti následkům s sebou karma nese představu buddhistického znovuzrození. Karma sama však není pouhou základnou znovuzrození. Znovuzrození Bodhisattvové osmého (a vyššího) stupně v mahajánské tradici jsou osvobozené bytosti, které si vědomě zvolily znovuzrození v dalším životě, aby mohly pomáhat ostatním, dosud vězícím v samsáře. To ale není spontánní ("nekontrolované") zrození.

Buddha vysvětluje, co znamená přesvědčení o karmě:

Za prvé, karma se skutečně odehrává, není to pouhá iluze.

Za druhé, jste opravdu zodpovědní za svoje konání. Nejsou žádné vnější síly, jako hvězdy nebo dobré či zlé bytosti, které by konaly vaším prostřednictvím. Jste-li plně při vědomí, jste to vy, kdo rozhoduje o tom, co se stane.

Za třetí, vaše činnost má následky - není to jen "psaní do vody" - a tyto následky mohou být dobré nebo špatné v závislosti na záměru, který za nimi stál. 

* * *

Karma je koncept hinduismu, vysvětlující kauzalitu prostřednictvím systému, kde prospěšné události jsou odvozeny od dřívějších prospěšných činností a škodlivé události od dřívějších škodlivých činností, což vytváří systém akcí a reakcí v průběhu lidských životů (reinkarnací).

Doktrína převtělování duše, nebo odplaty osudu za vykonané činy, se neobjevuje v Rig Vedě.

Koncept karmy se v hindském myšlení objevuje v období 800 až 200 let před n. l. a rozšířil se pak v období považovaném za "klasický hinduismus" v letech 200 př. n. l. až 1100 n. l.

Axel Michaels ve své interpretaci věří, že kodifikace těchto ideí se objevila pouze v pozdějších textech, a to pouze jako jedno z mnoha vysvětlení proč se věci dějí tak, jak se dějí:

S rannými upanišadami se objevily různé a nesouvisející spekulace o převtělování, které se později rozrostly do rozvětveného systému právních textů a tzv. Puran. Pouze v těchto textech nalezneme koncept opakovaného převtělo-vání propojeného s tužbami o vykoupení z nekonečného cyklu znovuzrozování ... a plynulé klasifikace odplat za vykonané činy v podobě "katalogu" nových existencí. Doktrína karmy je proto theodicií, výkladem o utrpení a nespravedlnosti pozemského světa jako důsledku předcházejících činů, a eschatologií, doktrínou o osvobození. Obě doktríny spolu každopádně nesouvisejí a spolu s nimi existuje bezpočet dalších vysvětlování osudu.

Pohled Axela Michelse je v rozporu s pohledy respektovaných hinduistických badatelů. Např. Satguru Sivaya Subramuniya-swami vysvětluje v lexikonu své knihy Tanec s Šivou, že karma není osud, protože člověk koná ze své svobodné vůle a vytváří si svůj vlastní osud, a vysvětluje, že Védy nám říkají, že když zasíváme dobro, sklízíme dobro, když zasíváme zlo, sklízíme zlo. "Člověk se tvoří svými činy. Člověk se stává čestným čestnými činy, špatným špatnými činy."

Yajur Veda, Brihadaranya ka Upanishad 4.4.5  

* * *

Definice

Karma doslova znamená skutek, čin, a v širším slova smyslu pojmenovává univerzální princip příčiny a následku, akce a reakce, který podle Hindů ovládá celé vědomí. Má se za to, že pouze bytosti, které umějí rozlišit dobré od zlého, jako např. dospělí lidé, mohou shromažďovat karmu. Zvířata a malé děti nenesou zodpovědnost a neshromažďují tak karmu do té doby, než se naučí rozlišovat mezi dobrem a zlem. Všechny vnímající bytosti však cítí dopad karmy, jako je potěšení a bolest. Karma je souhrnem lidských činů a je provázejících reakcí v současném a předchozích životech, což vše dohromady určuje budoucnost. Mnohdy však karma nemá okamžitý účinek, často se akumuluje a později se neočekávaně projeví v některém z dalších životů. Předpokládá se, že ovládnutí karmy spočívá v inteligentních činech a střízlivých a objektivních reakcích. Na rozdíl od osobního názoru Axela Michaelse, výroky v Upanišadách a Bhagavadgítě poskytují jednoznačné důkazy o akceptované a přesvědčivé doktríně karmy a převtělování duší.

Slovo karma je, podle badatele Edwina Bryanta, profesora Rutgers University v New Jersey, odvozeno ze sanskrtského kořene kr, znamenajícího konat, dělat.  Označuje jednak prvotní vznik, tedy skutek, ale také reakci, která z něho vznikne, i když to nastane někdy až mnohem později. V souladu se svojí karmou, nebo prospěšnými a škodlivými skutky ve svém životě, jsou pak duše odměňovány dobrým nebo špatným tělem a souhrnem okolností v jejich následujícím životě. Zlo plodí zkažené ovoce, nazývané paap, dobro pak sladké ovoce, nazývané punya. Jak kdo koná, takovým se stane: ctnostným čestnými skutky, zlým zlými skutky.

Hinduismus rozlišuje tři typy karmy:

1. sanchita karma, celkový souhrn minulé karmy, která ještě není "vybraná".

2. prarabdha karma, ta část sanchita karmy, která má být "zúročena" v současném životě,

3. kriyamana karma, karma, kterou si lidé v současnosti tvoří, a která ponese své ovoce v budoucnosti.

Satguru Sivaya Subramuniya-swami vysvětluje v lexikonu své knihy Tanec s Šivou, že karma doslova znamená skutek nebo čin a v širším pojetí pojmenovává univerzální princip příčiny a následku, akce a reakce, který vládne všemu životu. Ovládnutí karmy spočívá v inteligentních činech a střízlivých a objektivních reakcích.  Ne vždy má však karma okamžitý účinek. Někdy se akumuluje a později se neočekávaně projeví v tomto nebo některém z dalších zrození.

Role božských sil

V hinduismu existuje několik různých pohledů na roli božských bytostí. Mnozí věří, že dévové hrají určitou roli. Jiní, jako např. vyznavači Védanty, věří, že tuto roli hraje Išvara, osobní nejvyšší Bůh. V těchto teistických školách se na karmu nahlíží nejen jako na zákon příčiny a následku, což je pohled, který zastává např. Buddhismus, ale závisí i na vůli osobního nejvyššího Boha. Příkladem nejvyššího osobního Boha mohou být třeba Šiva v šivaismu nebo Višnu ve višnuismu. Výstižný souhrn tohoto teistického pohledu na karmu vyjadřuje následující výrok: "Bůh nenechává nikoho trpět bezdůvodně, ani nikoho nečiní bezdůvodně šťastným. Bůh je velmi spravedlivý a dává vám přesně to, co si zasloužíte." Jiní hinduisté, jako např. Mimamsakové, odmítají takové pojetí zodpovědného božství a považují účinky karmy za nezávislé, s tím, že přírodní zákony kausality dostatečně vysvětlují její vliv.

Tyto rozdílné pohledy jsou explicitně zmíněny v Brahma Sutrách (III.2.38-40), důležitých textech Védanty, hlavní školy hinduismu, které podporují koncept Išvary a dalších nejvyšších osobních bohů, jako zdroje plodů karmy, ale zmiňují i ostatní pohledy, aniž by se je snažily vyvracet. Např. komentář svámího Šivanandy ve verši III.2.38 Brahma Sútry odkazuje na roli Išvary (Pán, the Lord) jako zdroje plodů karmy. Komentář svámího Virešváranandy k tomuto verši říká, že účelem tohoto verše je zejména vyvrátit výklady Mimamsaků, kteří říkají, že karma (práce) a nikoliv Išvara přináší ovoce lidských skutků. Podle Mimamsaků je zbytečné "instalovat" pro tento účel Išvaru, protože karma sama může přinést své následky v budoucnosti.

Zmírnění špatné karmy

Podle teistického výkladu mohou být účinky špatné karmy jednotlivce zmírněny. Mezi příklady, jak lze zmírnit špatnou karmu, patří následování dharmy, nebo ctnostný život, konání dobrých skutků, jako je pomáhání ostatním, bhaktijóga nebo uctívání Boha za účelem získání milosti, doprovázení poutníků na svatá místa jako jsou chrám Chidambaram nebo Ramešvaram, za účelem získání Boží milosti. Příklady získání Boží milostí jsou popsány dále.

Purany

Příběh Markandeji, kterého Šiva zachránil před smrtí, ilustruje, jak může Boží milost překonat karmu a odvrátit smrt jeho milovaného stoupence.

Příběh Ajamila v Bhagavad Puraně rovněž ilustruje stejný případ. Ajamila spáchal během svého života mnoho špatných skutků - kradl, opustil svou ženu a děti, oženil se s prostitutkou. Ale v okamžiku smrti nechtěně opakoval jméno Narajany a proto obdržel mokšu (sjednocení s Bohem) a poslové Jamy ho zachránili. Ajamila ve skutečnosti myslel na svého nejmladšího syna, jehož jméno bylo rovněž Narajana. Ale jméno boha má mocné účinky, a Ajamilovi byly prominuty jeho velké hříchy a dosáhl spasení, bez ohledu na svoji špatnou karmu. Špatná karma znamená násilí a špatné skutky. Dobrá karma je ahisma, ne-násilí. Hindové věří, že karma je příčinou reinkarnace.

Některé interpretace Bhagavadgíty se pokoušejí o kompromisní výklad, že karma je zákon příčiny a následku, ale Bůh může zmírnit některé její účinky pro svoje ctitele. Jiný výklad říká, že Satguru, konající ve jménu Boha, může zmírnit nebo až odstranit části karmy svých žáků.

Hindské tradiční pohledy

Písma rozdělují karmu do tří typů: Sanchita (akumulovaná), Prarabdha (ovoce přinášející) a Kriyamana (současná) karma. Veškerá kriyamana karma se po naplnění stává sanchita karmou. Z této zásoby sanchita karmy se odebírá dávka na jeden život, a tato dávka událostí, která začala přinášet ovoce a která bude vyčerpána pouze po využití jejího ovoce (žádným jiným způsobem), se nazývá prarabdha karma. Tímto způsobem, dokud existuje nějaká zásoba sanchita karmy, se z ní odebírají dávky jako prarabdha karma k odžití v jednom životě, což vede k cyklům zrození a smrti. Džíva nemůže dosáhnout mókšy dokud není nashromážděna sanchita karma zcela vypotřebována.

Védanta a další teistické školy

Hinduistické teistické školy jako Védanta, nesouhlasí s buddhistickými, džinistickými a dalšími hinduistickými názory, že karma je pouhým zákonem příčiny a následku, a trvají na tom, že karma je zprostředkovávána vůlí nejvyššího osobního Boha.

Svámí Šivananda, znalec Advaity, opakuje stejné názory ve svých komentářích shrnujících védantické postoje ve védantickém textu Brahma Sutrách. Ve svém komentáři ke kapitole 3 Brahma Suter Šivananda poznamenává, že karma je neživá a krátkého trvání a přestává existovat, jakmile je skutek vykonán. Karma však nemůže poskytovat ovoce z činů v budoucnosti podle zásluh jedince. Dále se ani nedá říci, že karma generuje apurvu nebo punyu, které přinášejí ovoce. Protože apurva je neživá, nemůže působit, není-li ovládána inteligentní bytostí jako je Bůh. Nemůže nezávisle přinášet odměnu nebo trest.

Zde je úryvek z překladu Svetasvatary Upanišady od svámího Šivanandy (4:6), ilustrující tento koncept:

V jeho komentáři první pták reprezentuje individuální duši, zatímco druhý reprezentuje Brahman nebo Boha. Duše je v podstatě reflexí Brahman. Strom reprezentuje tělo. Duše se identifikuje s tělem, sklízí ovoce svých činů a podstupuje znovuzrozování. Pán je věčným svědkem, vždy přítomným, a nic nejí, protože on sám řídí jak toho kdo jí, tak to co je požíváno.

Svámí Šivananda také poznamenává, že Bůh nepodléhá vlivům náklonnosti nebo krutosti, způsobovaným sociální nerovností, osudem a univerzálním utrpením světa. Podle Brahma Suter jsou individuální duše zodpovědné za svůj vlastní osud; Bůh je pouze vykonavatel a svědek na základě zásluh a viny duší.

Ve svém komentáři ke kapitole 2 Brahma Suter Šivananda dále uvádí, že pozici Boha z hlediska karmy lze vysvětlit analogií s deštěm. Ačkoliv by se mohlo říci, že déšť způsobuje růst rýže, ječmene a dalších rostlin, rozdíl v různých druzích je dán různými potenciály, uschovanými v příslušných semínkách. Na základě toho Šivananda vysvětluje, že rozdíly mezi třídami bytostí jsou dány různými zásluhami individuálních duší. Vyvozuje z toho, že Bůh přiděluje zásluhy a tresty pouze v souvislosti s konkrétními skutky bytostí.

Šivaismus

Thirugana Sambanthar

Karma jako akce a reakce: zasíváme-li dobro, dobro sklízíme.

Thirugnana Sambanthar ze školy Shaiva Siddhanta v 7. století píše o karmě ve svém přehledu Šivaismu. Vysvětluje koncept karmy v hinduismu a jeho odlišnost od buddhismu a džinismu, které nevyžadují existenci externí bytosti jako je Bůh. V jejich pojetí stejně jako si tele dovede najít ve velkém počtu krav svoji matku v době kojení, si karma najde konkrétní individuum, ke kterému se má připojit a přinést své plody. Hinduisté však předpokládají, že karma, na rozdíl od telete, není inteligentní entita. Neumí si sama vyhledat příslušnou osobu. Šrí Sambantha dochází k závěru, že je zapotřebí inteligentní nejvyšší bytosti s dokonalou moudrostí a mocí (např. Šiva), která přiřadí karmu odpovídající bytosti. V tomto smyslu je Bůh jakýsi božský zúčtovatel.

Appaya Dikshita

Appaya Dikshita, jiný šivaistický teolog a zastánce Šiva Advaita, říká, že Šiva (Bůh) pouze "uděluje" štěstí a neštěstí v souladu se zákonem karmy.  Osoby tak konají dobré nebo zlé skutky podle vlastních tendencí, které si vytvořily v předcházejících životech, a v souladu s těmito skutky je vytvořeno nové zrození pro naplnění zákona karmy. Šivaisté věří, že jsou cykly stvoření, ve kterých jsou duše přitahovány k určitým tělům v souladu s karmou, která jako neinteligentní objekt závisí pouze na vůli samotného Šivy. Mnozí tak vykládají kastovní systém v souladu s karmou tak, že ti s dobrými skutky se znovuzrodí do vysoce duchovní rodiny (pravděpodobně v bráhmanské kastě).

Srikantha

Srikantha, další šivaistický teolog a zastánce Šiva Advaita, věří, že samotné individuální duše dělají věci, které se dají považovat za příčinu jejich konkrétních skutků, nebo naopak upouštějí od určitých činů, podle podstaty ovoce jejich předchozích skutků. Srikantha dále věří, že pouze Šiva pomáhá osobám, když si přejí nějakým způsobem konat, a v určitých jiných případech jim naopak v konání zabrání. V souladu s názorem, že karma vykonává svoje účinky přímo, si Srikantha myslí, že od karmy bez jakékoliv inteligence by nebylo možné očekávat generování mnohotvárných účinků prostřednictvím různých zrození a různých těl; plody něčí karmy mohou být spíše realizovány boží vůlí spolupracující se svobodnou vůlí člověka, nebo podle příštího rozvoje karmy jednotlivce tak, aby všechny důsledky karmy byly ve správném pořadí distribuovány milostí Boha (Šivy). Podle toho je tedy výhradně Bůh zodpovědný na jedné straně za naše skutky, na druhé pak za potěšení i utrpení v souladu s naší karmou, bez jakékoliv újmy na lidské morální zodpovědnosti, vyjádřené svobodnou vůlí nebo vytvořené později našimi vlastními skutky. Stručně by bylo možné tento názor shrnout takto: člověk je zodpovědný, může svobodně konat, pouze Šiva naplňuje potřeby v souladu s karmou duše.

Višnuismus

Višnu Sahasranama

Mnoho jmen ve Višnu Sahasranama, Tisíc jmen boha Višnu, ukazuje na boží moc v ovládání karmy. Např. 135. jméno Višnuovo, Dharmadhyaksha, znamená podle filozofa Advaity Šankary: "Ten, kdo přímo vidí zásluhy (dharma) a prohřešky (adharma) bytostí a přiděluje jim za ně příslušné odměny a tresty." Další jména boha Višnu, vztahující se k této jeho přirozenosti, jsou Bhavanah, 32. jméno, Vidhata, 44. jméno, Apramattah, 325. jméno, a Sthanadah, 387. jméno. Bhavanah podle Šankarovy interpretace znamená: "Ten, kdo generuje plody karmy všech duší (džíva) jim ku užitku." Brahma Sutra (3.2.28) Phalmatah upapatteh mluví o funkci Nejvyššího jako "poskytovatel plodů všech skutků duší".

Ramanuja (Vishishtadvaita)

Ramanuja ze školy Vishishtadvaita se dotýká problému zla tak, že přisuzuje všechno zlo v životě nashromáždění špatné karmy lidských duší a zastává názor, že Bůh je amala, neboli bez jakéhokoliv poskvrnění zlem. Ve Sri Bhasya, Ramanujově interpretaci Brahma Suter z višnuistického teistického pohledu, souhlasí se školou Advaity, že Brahman, kterého považuje za Višnua, způsobuje rozmanitost tvoření v souladu s různou karmou individuálních duší.

Kromě toho stejně jako Srikantha, šivaistický theolog, Ramanuje věří, že Višnu ve snaze odměnit ty, kteří se rozhodli žít a konat tak, jak ho to těší, vytvoří v jejich myslích tendenci k vysoce ctnostným skutkům, jako prostředku, jak se k němu co nejvíce přiblížit. Na druhé straně aby potrestal ty, kdo konají opačně a proti němu, tvoří v jejich myslích potěšení ze skutků, které jsou překážkami na jejich cestě a brání jejich dosažení Boha.

Madhva (Dvaita)

Madhva, zakladatel školy Dvaita, naopak věří, že musí existovat základní příčina pro odlišnosti v karmě, i když je karma bez začátku a brána jako příčina problému zla. Jakmile mají bytosti různé typy karmy, od dobré po špatnou, všichni nemusejí začínat od počátku se stejným typem karmy. Proto Madhva usuzuje, že bytosti nejsou božím stvořením, jak je to pojato v křesťanské doktríně, nýbrž jsou spíše entitami koexistujícími s bohem Višnu, i když pod jeho absolutním řízením. Duše jsou proto závislé na Něm pokud jde o jejich základní přirozenost i přirozenost všech případných dalších transformací.

Podle Madhvy Bůh, ačkoliv má vše pod kontrolou, nenarušuje lidskou svobodnou vůli; ačkoliv On je všemocný, neznamená to, že se angažuje ve výjimečných činech. Bůh spíše vynucuje dodržování zákona a v souladu s aktuálními skutky bytostí jim dává svobodu následovat jejich vlastní přirozenost. Bůh takto funguje jako nejvyšší zúčtovatel a bytosti mají přitom svobodu konat v souladu se svojí vnitřní přirozeností a svojí nashromážděnou karmou, dobře i špatně. Proto také konečná moc pro cokoliv pochází od Boha a bytosti pouze používají tuto sílu v souladu se svojí přirozeností. Madhva však, stejně jako Šankarova interpretace Brahma Suter zmíněná dříve, souhlasí s tím, že odměny a tresty, které Bůh uděluje, uděluje v souladu s dobrými nebo špatnými skutky lidí, a dělá to nezávisle na své vůli z čiré spravedlnosti, nemůže být ovlivňován ve svých činech karmou lidských bytostí ani nemůže být obviňován z přízně ani nepřízně ke komukoliv.

Svámí Tapasyananda dále vysvětluje Madhvův pohled ilustrací doktríny následující analogií: výkon továrny pochází z elektrárny (Bůh), ale různá kolečka (bytosti) se pohybují tak, jak jsou nastavena.  Usuzuje z toho, že nelze Boha obvinit z náklonnosti nebo nepřízně. Lidská bytost je tím, kdo koná a rovněž i sklízí ovoce svých vlastních činů.

Madhva se významně odlišuje od tradiční hinduistické víry díky svému konceptu věčného zatracení.

 

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar