Tipy a inspirace

A+ A A-

Vědomé zdraví-vědomá svoboda-zmůžeme víc než si myslíme:

Ohodnotit tuto položku
(1 Hlasovat)

Život v současné postmoderní, hektické, a jen na povrchní a dočasný zisk, orientované době není zdravý, není ani šťastný a zejm., což je možná paradoxní, není ani svobodný. Náš život není uspokojivý, hlavně protože není vědomý, nepramení ze srdce a postrádá tak onu životní duchaplnost a náboj smysluplnosti. Staronové otázky o smyslu života, počátku, konci a původu vší existence vyvstávají v konfrontaci se současným děním, světovými událostmi a tím, co sami zažíváme navíc v konfrontaci s proroctvími, jasně a zřetelně před našimi zraky.

 

Málokoho nechává současná situace klidným. Napětí, konfrontace a nepostižitelnost všeho je neblahým znamením dnešní nevyzpytatelné a konfrontační doby.

Přesto ten neklid, strach a obava není mimo nás, ale i v souladu zase jenom v nás, v ”naší hlavě” a tedy v mysli.

”Strach ti lže a ty mu věříš” řekl Friedrich Nietzsche a vystihnul tím velkou pravdu, pravdu nejen o klamu a iluzornosti, ale i nebezpečnosti naší nezvládnuté mysli.

Zdraví je stav nitra, stav duše a vědomí si toho. Je to vědomí si pravdy o sobě a o mé roli v tomto životním dramatu. Nemoc a utrpení je vlastně stav nevědomí, oddělenosti

a izolovanosti od Pravdy. Nemoc je zapomnění, vzdálení se a upadnutí do sobeckého klamu izolovanosti a uzavřené zaslepenosti.

Je to ztráta klíče od domova, ztrát paměti a identity. Ztráta dokladů, peněz

a blízkých. Jak ještě a k čemu by se to dalo přirovnat? Co je pro vás tím nejhorším,

co by vás kdy mohlo potkat? Co si přejeme ze všeho nejvíc? Přejeme si zdraví, pevné zdraví a snad ještě štěstí a možná úspěch.

Málokdo si ale pod těmito pojmy dokáže představit To, co opravdu znamenají.

Otázka zdraví a nemoci je otázkou vědomého života a vědomého postoje oproti životu nevědomému a nevědomému postoji. Vědomí je také omezeno časoprostorem,

kdy domnělou představu trojrozměrného světa považujeme za konečnou

a jedinou správnou bez ohledu na již, i vědecky interpretovanou skutečnost,

že třetím rozměrem nic nekončí.

Paradoxem je, že nevíme skoro nic o světě, ve kterém žijeme a tím méně pak

i o sobě, a ač sebe neznáme, kasáme se, že můžeme druhým radit, jak mají žít,

i když sami v tmách bloudíme, světla neznaje a znát nechceme. Je to paradox lidského života v němž lidské bytosti hledají štěstí, které proto nenacházejí, protože nacházet nechtějí. Čím to je? Otázka, na kterou si musí každý z nás odpovědět sám. Ochota poznat pravdu o světě a o sobě není vynutitelná stejně tak, jako si nelze ”vydupat” lásku a přízeň někoho jiného, nelze ani z donucení milovat život, být za tento dar vděčný a přinášet oběti na cestě k sebepoznávání. V tom je asi to největší tajemství života. Tedy proč nechtějí lidé to nejvyšší a nejcennější a spokojují se s náhražkami, napodobeninami a polopravdami? Proč se tolik ztotožňujeme se svými okovy

a milujeme své řetězy a pobyt v kleci víc než svobodu, dokonalost, krásu

a pravdu? Proč se pravdy bojíme? Proč věříme raději strachu, jak to řekl Friedrich Nietzsche? Je to pohodlnost, nevyzrálost, nedostatek zkušeností, nějaká vina?

A nebo snad Boží trest? Je to snad vše natolik komplikované,

že To prostě nejsme svým omezeným rozumem vůbec kdy schopni pochopit a tak to raději hodíme za hlavu? Ne, na tento únik z reality a tím i od sebe sama, už není čas

a tlak osudu a života, který už dávno není ”nesnesitelnou lehkostí bytí” nás nutí zaujmout jednoznačné stanovisko podle příkazu Učitele z Nazaretu: Vaše řeč ať je ano nebo ne. Nic mimo to…Poznání světa, vesmíru od doby, kdy Ježíšovi učedníci jen těžko chápali obsah a význam slov svého mistra sice o něco pokročil, pokud jde o vnější svět ve smyslu technologického pokroku, ale v poznání toho, co je člověk, jaký smysl má jeho pozemská existence a co bylo než jsme se narodili a bude po smrti, je hádankou možná ještě větší než v dobách, kdy apoštolové psali svá evangelia. Jen ve výzkumu mozku, resp. lidského vědomí věda už řadu let stagnuje.

Vědomí, nebo-li to nejdůležitější,

co činí člověka lidskou bytostí, je tzv. vědecky definováno stejně neuspokojivě,

jako je neuspokojivý náš život vůbec.

 Platná definice Vědomí (od věděti) je dle Koukolíka základní atribut bdělého života člověka a v různé míře i dalších živočichů. Vědomí integruje rozmanité duševní či mentální činnosti (vnímání, cítění, vyjadřování, paměť, pozornost atd.) a do jisté míry je řídí. Je zdrojem vůle a volních aktů, rozhodování, a tudíž i jakýmsi ohniskem či středem lidské osoby. Vědomí ztrácíme ve spánku, v těžké nemoci a při úrazech mozku, je tedy na mozku závislé. V moderním chápání často nahrazuje starší pojem duše, případně i "já". V lékařství se vědomí pokládá za protiklad bezvědomí, spánku či hypnózy. Slovo vědomí lze použít také jako přechodné, ve spojení s předmětem: vědomí něčeho a "být si vědom" něčeho, což neznamená totéž jako vědět. Zahrnuje totiž také to, že člověk z určitého vědění vyvozuje praktické důsledky pro své jednání. Přirozeným předpokladem svobody ve společnosti je, že všichni "jsou si vědomi" důsledků svých jednání, že si je přičítají a že za ně nesou odpovědnost. Lidé "nepříčetní", kteří toho nejsou schopni, musí být svěřeni cizí péči, případně dohledu. Z napsaného v podstatě nevyplývá nic, co by člověka posunulo nějak dál v poznání sebe sama a světa kolem něho.

Pokrok poznávání vesmíru zahrnuje upozornění na možnost 11- ti rozměrné objektivní reality, která je interpretována tzv. teorií strun, resp.superstrun.

 

Teorie superstrun, resp. teorie strun, je jedna z nejznámějších a dosud

v mnoha směrech neúplných tzv. teorií všeho. Velmi populárně řečeno, tato teorie předpokládá, že základními stavebními kameny přírody nejsou částice

s nulovými rozměry, nýbrž jednorozměrné struny, které vibrují různými způsoby, odpovídajícími různým druhům částic. Veškeré interakce se redukují na spojování a rozpojování strun.

 

Zastánci této dosud kontroverzní teorie se domnívají, že tato teorie elegantně

a harmonicky sjednocuje teorie velkého a malého, tedy obecnou teorii relativity (OTR) a kvantovou mechaniku (KM), které jsou jinak do jisté míry neslučitelné. Podle teorie superstrun má vesmír – namísto nám dobře známých čtyř rozměrů – jedenáct rozměrů (jeden časový a deset prostorových).

Dodatečné rozměry jsou ovšem svinuty do variety malé velikosti, v důsledku čehož unikají přímému pozorování.

V současné době existuje pět konzistentních, ale vzájemně se lišících teorií superstrun. Tyto teorie jsou však pevně svázány dualitami, objevenými v tzv. druhé superstrunové revoluci v roce 1995. Pomocí těchto dualit sjednocuje tyto teorie tzv.

M-teorie. M-teorie je formulována pro časoprostor o jedenácti dimenzích a zahrnuje i jedenáctidimenzionální supergravitaci. Mnoho vlastností M-teorie ale ještě čeká na vysvětlení.

Zdroj.: http://cs.wikipedia.org/wiki/Superstruny..

 

Není to ani otázka objemu získaných informací a dosaženého počtu akademických titulů jako spíše hloubky pochopení smyslu a cíle lidského života. Tím se už pak ani nezabývá medicína, jako spíše filosofie. Nakonec jakékoliv škatulkování

a kategorizování vázne, protože pravda je nepostižitelná tím naším analytickým způsobem myšlení, které uvažuje v počítačových kategoriích ”ano” a ”ne”. Tento dualistický a protikladný způsob poznání vychází z již pomíjejícího paradigmatu, v kterém chybí nebo je ignorován jednotící princip universa. Poselství starověkých učení, že Vše je jednotou ožívá nejen v laboratořích fyziků jako je unitární pole,

nebo v psychologických tezích C. G. Junga o kolektivním vědomí,ale zejm. ve stále aktuálnějším duchovním pojetí reality o jednotě všeho.

Uvědomováním si jednoty veškerenstva přináší klid a mír, zažívání oddělenosti ega je zase kořenem utrpení. Podle indického zasvěcence Sri Ramany Maharišiho je iluze klamné oddělenosti od univerzálního zdroje příčinou nevědomosti ega

a tím i veškerého utrpení. Pojem kolektivní vědomí, resp. nevědomí zavedl prvně do vědecké literatury zakladatel moderní sociologie David Émile Durkheim, který tento pojem uvedl v souvislosti s rozdělením sociálních faktorů na materiální a nemateriální. S pojmem kolektivního vědomí jako nemateriálním faktorem sociálních faktorů uvedl ještě pojem morálky.

Pojem kolektivní vědomí se dnes používá víceméně symbolicky a má upozornit

na vzájemnou propojenost materiálního světa a duchovního universa, resp.

na fakt, že jsme všichni propojeni neviditelným fluidem jakéhosi informačního pole. Kosmologové operují s pojmem unitární pole.

A.Einstein pevně věřil, že příroda, i když doslova hýří rozmanitostí nejrůznějších struktur a jevů, je velice úsporná na základní principy.

V duchu této své vize pracoval Einstein po vytvoření obecné teorie relativity až do posledních dní svého života na unitárních teoriích pole *). Myšlenka unitární teorie pole je nesmírně hluboká a krásná: podle ní by mělo existovat jediné, zcela základní a vše zahrnující fyzikální pole, jehož projevem by pak byla všechna pozorovaná pole v přírodě (gravitační, elektromagnetické, pole silných a slabých interakcí a příp. jejich

projevy třebas v subnukleární fyzice). Ve světě pak neexistuje nic než toto pole,

z něhož je všechno složeno - i hmotné útvary (např. částice) jsou jakési místní "zhuštěniny" tohoto pole.

Zdroj: http://astronuklfyzika.cz/GravitaceB-2.htm

Převzato z čl.V.Ullmanna: Einsteinovy vize geometrické unitární teorie pole.

 

Významný český experimentátor na tomto poli Břetislav Kafka, autor průkopnického

a uceleného díla ” Nové základy experimentální parapsychologie” toto informační pole nazývá protonací. Kniha je ke ztažení

na http://knihovna.orgfree.com/kafka/index2.html..

Sám Jung použil spíše než výraz kolektivního vědomí, termín kolektivní nevědomí

a tím zdůrazňuje právě nemateriálnost  a jistou transcendentnost tohoto abstraktního pojmu, která tomu dává jakýsi vyšší rozměr a význam. 

Velmi působivě se o vztahu individuálního a univerzálního vědomí vyjadřuje další, již současný duchovní učenec Eckhart Tolle, když říká: Ego neexistuje odděleně od myšlenek. Ztotožňování se s myšlenkami je ego. Ale myšlenky, které procházejí vaší myslí, jsou samozřejmě napojeny na kolektivní mysl kultury, ve které lidstvo jako celek žije. Takže to nejsou TVÉ myšlenky jako takové, ale vybíráš si je z kolektivní mysli - většinu z nich.

 

Sám Jung použil spíše než výraz kolektivního vědomí, termín kolektivní nevědomí

 

a tím zdůrazňuje právě nemateriálnost  a jistou transcendentnost tohoto abstraktního pojmu, která tomu dává jakýsi vyšší rozměr a význam. 

 

Velmi působivě se o vztahu individuálního a univerzálního vědomí vyjadřuje další, již současný duchovní učenec Eckhart Tolle, když říká: Ego neexistuje odděleně od myšlenek. Ztotožňování se s myšlenkami je ego. Ale myšlenky, které procházejí vaší myslí, jsou samozřejmě napojeny na kolektivní mysl kultury, ve které lidstvo jako celek žije. Takže to nejsou TVÉ myšlenky jako takové, ale vybíráš si je z kolektivní mysli - většinu z nich.

 

A ztotožňuješ se s myšlením a tato identifikace s myšlením se stává egem. To jednoduše znamená, že věříš všem myšlenkám, které povstávají a kdo jsi - odvozuješ od toho, co ti říká tvá mysl o tobě.

 

A domníváš se: "To jsem já."

 

Další z významných postav světové ezoteriky, nebo-li univerzální duchovní nauky, Edgar Cayce se ve stavu hlubokého transu dokázal napojit na kolektivní vědomí. Dokázal popsat minulost, budoucnost, či přítomnost.

 

Po tom, co se z transu probudil, nevěděl nic o tom, čeho se jeho vidění týkalo.

 

I když Edgar Cayce vychodil jen 8 tříd základní školy, jako první přišel s teorií

 

o přepólování zemských pólů. Ve stavu změněného vědomí, do kterého se vědomě dostával, udělal přes 14 tisíc diagnóz s návrhy na léčení. V tranzu se vyjadřoval v lékařské odborné terminologii a používal přesné názvy diagnóz, aniž kdy studoval medicínu. Další z jeho zájmových oblastí se týkaly předpovědí budoucnosti planety a celého lidstva, které také dokázal i přesně časově určit. Mnoho z jeho vizí se už naplnilo a jen v malém procentu předpovědí se zmýlil.

 

Význam pojmu definujícího univerzální informační pole ve vztahu k vědomí nás samých, resp. vědomí našeho zdraví či nemoci, je v tom, co také vytváří něco jako společenské zdraví-zdravého či nemocného ducha společnosti. Ztotožňování se z nízkofrekvenčními hladinami kolektivního vědomí ve smyslu běžného, konzumního, nebo-li jinak řečeno, nízkého světa, naši duši samozřejmě neprospívá a od utrpení nemoci nás neosvobozuje.

 

 K pozvednutí sebe sama, tak říkajíc, nad protiklady je nutná i odpovídající frekvence mentálního obsahu našeho individuálního vědomí, které musí zachovávat dané atributy čistoty a jasu. Pak podle zákona podobnosti,

 

kdy stejné přitahuje stejné, je možné se nad neuspokojivou

 

a pokleslou úroveň současného světa povznést a zažívat to, co je možné charakterizovat jako zdraví, spokojenost, harmonii a lásku. Vědomí zdraví

 

je tedy vlastností ducha a mysli. Pak je možné pochopit slova Dr.Hnízdila,

 

který říká, že měřítkem imunity a dobrého zdraví je dobrá nálada, spokojenost

 

a vnitřní pohoda. Tato pohoda je sice samozřejmou přirozeností naší podstaty, která je dle slov duchovních učitelů neustále napojena na univerzální zdroj Boží Lásky. Pokud však není toto napojení vědomě vnímáno a zažíváno, není nám to prakticky nic platné a i přes tuto vzácnou kvalitu si můžeme zažívat utrpení

 

a peklo na zemi, když si v sobě neudržujeme patřičnou duševní harmonii, mentální čistotu a klid v srdci.

 

Tuto vnitřní čistotu je tedy nutno si neustále udržovat, pěstovat a chránit proti znečištění a to je práce, kterou např. buddhisté nazývají bdělostí, což je práce

 

na celých 24 hodin denně.    

 

Kromě významné učebnice mentálního sebeléčení, které je shrnuté v knize

 

 E.Coueho ”K vítězství nad sebou pomocí vědomé autosugesce”

 

je neméně významná nově do češtiny překládaná kniha kniha Dr.Kampa 

 

o duševní léčbě německého duchovního léčitele Bruna Groeninga ”Revoluce v lékařství”

 

na http://www.bruno-groening.org/tsch/mwf/buchauszug/revolution3.htm ..

 

nebo na http://www.bruno-groening.org/tsch/default.htm..

 

Bruno Gröning (31. května 1906 Gdaňsk- 26. ledna 1959 Paříž

 

 

 

 

I když ani dnes se v češtině na internetu o autorovi mnoho nedovíte, neznamená to, že by jeho metoda byla označena za podružnou nebo zapomenuta. Naopak    a jak už to bývá, musíme se mnohdy hodně hluboko ponořit, abychom vynesli ze dna studnice moudrostí opravdovou perlu. Slova jako autosugesce, vědomí,   a hypnóza spojujeme skoro bezděčně  s termínem podvědomí a tak nepřekvapí, že na příbuzné téma metody pozitivních autosugescí slyší česká veřejnost více při vyslovení jména Dr. Josepha Murphyho a jeho knihy ”Moc podvědomí”.

Oba autoři hovoří o stejném fenoménu a metodě, která pro nás skutečně skýtá nalezení klíče k pokladnici plné cenných darů a nevyčerpatelného bohatství.    

A jak už bylo naznačeno, zázračná truhlice už existuje a dokonce máme i klíč v ruce. Jde jen o to ho správně použít a tu truhlu plnou zázraků (v sobě) otevřít.          

 Couého metoda doznala vědeckého uznání jako objektivní metoda psychoterapie na světovém kongresu hypno-sophrologie v Paříži v r.1976. Hypnosofrologie, resp. sofrologie je psychoterapeutická metoda reprezentovaná a uvedená španělským psychiatrem jménem Alfonso Caycedo, který se specializuje na léčbu psycho-somatických chorob a při své léčbě používá prvky z jógy, meditace a psychorelaxace. Název metody sofrologie v sobě kombinuje pojmy ”rovnováha” sos, ”vědomí” phren a ”učení, slovo,” logos. Metoda je rozšířená   zejm.ve frankofonních oblastech Evropy ve Francii a Švýcarsku.

Samotná Couého metoda je však známá po celém světě, ale vzhledem k tomu, že její princip přesahuje pojetí jejího autora, není jeho jméno, zejm. u nás, až tak známé. V poslední době se stávají čím dál tím víc populárnější metody osobního růstu, které mají svým protagonistům zajistit větší úspěch zejm. v praktických

a komerčních záležitostech. Úroveň vlastního sebezkvalitňování v souladu

s ještě obecnějšími morálními principy u nich však není bohužel vždy na prvním místě. U původních autorů, mezi které Coué a další patřili, se toto vnímalo jako samozřejmé a proto nebylo morálně etické hledisko tolik zdůrazňováno.

Autoři byli, zejm. v meziválečném období, součástí jakéhosi moderního filosofického směru, který se nazýval ”Nová myšlenka” angl. ”New Thought”.

Tento směr vycházel z potřeb prudce se rozvíjející doby, kterou vzhledem k jejím dramatickým krizím už nestačila politická a náboženská ideologie natolik postihnout a uspokojit své příznivce, že se vyvinulo hnutí vycházející nejen z křesťanské a antické tradice, ale i z učení východních filosofií, které dokázaly problémy doby nejen lépe pojmenovat  a vysvětlit, ale měly pro ně i praktická řešení, která fungovala. Ve vysvětlení toho, co lidstvo trápilo od prvopočátků, jako odpovědi na otázky po smyslu lidské existence, o původu života ve svých spisech upozornil na existenci podvědomí, ale na rozdíl

od komplikovaných psychoanalytických výkladů Freuda a Junga přinášeli autoři Nové myšlenky velmi srozumitelná, jednoduchá a zejm. praktická řešení.

Coué  hned v úvodu svého spisu definuje rozdíl mezi vědomím a podvědomím a mezi vůlí a obrazností tak samozřejmě, že se ani nechce věřit, že to tak je. Současná moderní neurověda jen stěží a těžkopádně popisuje funkci autonomního nervového systému, který bez naší vůle řídí nespočet fyziologických operací a orgánových funkcí. Jeho operační centrum se nachází právě v oné nevědomé, nebo-li  podvědomé úrovni mozku, kam naše volní aktivita nemůže zasáhnout. Naopak je podvědomí reprezentováno naší schopností představivosti, tvořivé fantazie a intuice. Pro všechny velké a pro lidstvo důležité vynálezy, nápady a inspirace bylo právě podvědomí tímto neomezeným zdrojem a úžasným rezervoárem. Pokud nejsme s to překonat nějaký zlozvyk, naučit se efektivněji nějaké činnosti nebo něco dokázat a změnit je na vině právě neznalost zákonů naší mysli, zákonů představivosti a s tím souvisejících zákonů sugesce a autosugesce. Zejména autosugesce je pro nás životně důležitým nástrojem, který tím, že ho neumíme používat, resp. ani nevíme, že by tu nějaké zákony a návod k použití existovaly, nám může život buď zkvalitnit a usnadnit nebo naopak ztížit a naši situaci zhoršit. Bohužel se převážně děje to druhé, protože lidé nevědí, jak se sebou a se svou hlavou mají zacházet a ani nevědí, že návod existuje. Zakoupíme-li si v obchodě nějaký spotřebič, dostaneme k němu tlustou příručku, jak s ním máme správně zacházet, aby nám dobře sloužil. Když jsme „vyprodukováni“ do tohoto světa, nedostaneme automaticky my, a ni naši rodiče, do ruky nějaký návod na správné žití. Horší je, že neznalost zákona neomlouvá a tak se nám děje to,

co nejvíce v našem vědomí dominuje a co nám naše mysl nejintenzivněji přehrává. Podle toho pak vypadají i naše skutky, život a osud. Pokud

si nevěříme, trpíme komplexem méněcennosti nebo máme prostě strach,

tak i podle toho vypadá náš osud. Neznamená to ale, že pokud si naopak budeme sugerovat, že bez respektu k morálním zákonům budeme na všech frontách jen vítězit a při tom druhým ubližovat, že nás nic nezastaví a že se to jen tak bez povšimnutí nechá, promlčí nebo zamaskuje.  Naštěstí jsou tu podle slov zkušenějších učitelů ještě vyšší zákony a vyšší spravedlnost, které jsou naše individuální činy podřízeny a tak není možné beztrestně vyšší zákony donekonečna přestupovat.   Z toho vyplývá jak důležitá je bdělost vůči obsahům našeho vědomí, neboť to určuje charakter našich osudů. Často podléháme nevědomě i tzv. sugescím zvenčí, sugescím veřejného mínění, sugescím reklamy, sugescím médií a negativním sugescím druhých osob,

se kterými jsme nejen mentálně, ale i energeticky propojeni, protože vědomí

a myšlenky jsou energie.

 Člověk si ani často během dne neuvědomí, jaké myšlenky a pocity mu hárají hlavou a pak se diví, jaký je výsledek. Únava, špatný zdravotní stav a neúspěch jsou důkazem, že jsme dovolili podobným mentálním útvarům zabydlit se v našem nitru. Podvědomí je jako citlivá fotografická deska a bez výjimky zachytí a uloží do paměti to, s čím, resp. s jakou kvalitou mentální energie přicházíme do styku. S touto energií informace, nezničitelným záznamem                 a stopou pak pracuje a navíc podle zákona podobnosti přitahuje podobné útvary a formace, které navíc můžeme považovat za vlastní produkt a nevíme,

že jsme z nepozornosti, nedostatečné sebekontroly a prostě z nevědomosti umožnili těmto jedům do nás vniknout z nevlastních zdrojů a otrávit jimi náš život. Úkolem pozitivní vědomé autosugesce je pak přeprogramovat tento vadný záznam a nahradit ho pozitivním, zdravým a kvalitnějším programem. Nejde však jen o toto, je nutné si pozitivní program udržet a ochránit se před dalším znečištěním. Nestačí si zakoupit antivirový program a jen přes občasnou aktualizaci, kdy se nám chce, si myslet, že budeme chráněni. Jde také o to neotevírat se vědomě na příjem těm energiím, o kterých víme, že nás poškozují. Jde o jakousi formu mentální hygieny a mentální diety, která by měla být správně ordinována v indikovaných případech a podávaná nám jako lék sebou samým. Důležitým je proto v prvé řadě vědomá kontrola vlastní mysli a pak opatření, která zabraňují, aby nákaza vnikla až do podvědomé úrovně.

Vhodná pozitivní autosugesce, stejně jako mantra, modlitba, správná meditace a další podobné mentální prostředky jsou tedy velmi účinným prostředkem ochrany, resp. sebeobrany, ale také nástrojem tzv. ”osobního” růstu

a sebezkvalitňování. V dnešním světě se projevují, více než kdy jindy, protikladné a antagonistické síly, které spolu soutěží o moc a nadvládu nad zemí a osudem lidstva stejně tak, jako i nad naším našim životem. Nikoho možná už tolik nepřekvapí fakt, že v boji do boje o budoucnost lidstva, celé  planety jsou zaangožovány i mimozemské civilizace-viz video: „Vše je jinak než nás učili“ http://www.youtube.com/watch?v=HOYXajiVxTE...Neméně je pak překvapivé, že jsou tyto informace a svědectví oficiálními strukturami zamlčovány a nebo dokonce pod trestem za prozrazení, utajovány. 

 

 

Spekulativní a konspirační teorie o nadvládě elity mocných finančníků a bankéřů, jejichž cílem je nastolení nového světového řádu (NWO) má sále více příznovců. Není divu, když se v současné době začínáme, spíše než jako svobodní občané demokratické společnosti, cítit spíše jako nevolníci či dokonce otroci novodobé totality, kde se pojmy jako svoboda, morálka  a lidskost opět začínají měnit v prázdné fráze. Manipulace a ulatnění nehumánní diktatury se projevuje už ve školství,

jak o tom píše násl. příspěvek: Cenzura informací a vzdělávání jako forma otroctví

Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik věcí se člověk musí za svůj život naučit, kolik zkoušek projít a kolik z toho je skutečně pro život potřeba? Pokud se podívám na svůj vlastní život, během nějž jsem měl možnost projít těmi nejvyššími stupni vzdělání, mohu o nutnosti osmi až devíti zkoušek z deseti s velkým úspěchem pochybovat.

Systém vzdělávání, zaměřený na obecné masy, který je poměrně konzervativní, vzhledem k moderním vědám a objevům alternativních průzkumů velmi nepružný, rigidní a zkostnatělý, nedává jedinci ani malou šanci volby a svobodného rozhodnutí, co by sám chtěl hlouběji dělat a vzhledem ke svému zaměření a nastavení dále rozvíjet.

Navíc je smutné, že celý systém vzdělávání je stále více v rukou silně materiálně zaměřených státních úředníků, odtržených od podstaty naší existence a v rukou rozhodnutí vlády, co a jak do systému po vzájemné shodě začlenit.

Materialismus je naprosto falešnou udičkou tohoto světa, vše na něm i mimo něj je totiž interaktivně propojené a navazující na sebe. Jedná se stále o jednu vědomou a živou formu energie, pouze o jiných frekvencích a intenzitě (jemná – myšlenka, hrubá – hmota). Podívejme se například na dopady ekonomické krize a obrovskou změnu v systému lidských hodnot a transformaci myšlení.

Celý náš život máme nesmyslně masírovanou zejména levou část našeho mozku – myšlení analytické, logické, exaktní, organizované, detailní, vědecké… Zatímco naše pravá polovina – tvořivost, představivost, intuice, koncepce, objevování, cítění, celkový pohled – nám zakrňuje a tvrdě spí. Málokdo si uvědomuje, že se tímto postojem sami odtrhujeme od nejvyšších zákonů kosmu, utíkáme k profanovanému spotřebnímu materialismu, k zbytečné soutěživosti mezi lidmi, nesmyslnému sobectví a nikdy nekončící chamtivosti a věčné nespokojenosti. Tím se stále hlouběji odpojujeme od ducha našeho vyššího já, intuice a pochopení celkového obrazu dokonalého stvoření.

Možná se nám jednoho dne – v lepším případě – stane, že pochopíme fakt, že jsme náš nejproduktivnější – co do učení se – dětský a dospívající věk promeškali věnováním energie něčemu, co dle všeho nebudeme ani potřebovat a co vlastně nechceme dále rozvíjet. Systém nám umožní snad jedinou pozitivní věc – ochutnat z dovolených a předepsaných číší instantní či chybějící pravdy a do budoucna ukázat možné dveře poznání, které později musíme otevřít svým úsilím již sami. Nebojím se říci, že z nás stávající systém vychovává tzv. účelově informované univerzální idioty a pro budoucnost pracující roboty vládnoucích skupin. Pokud toto pochopíme, něco s tím určitě začneme dělat – a už jen to, že čtete tyto řádky, je znamením pozitivní změny.

Lidstvo po celé věky užírá jejich vlastní strach, skrývaná úzkost a zlost, nenávist vůči druhým, přírodě i všemu živému, závist ostatním pro jejich úspěchy a tato vnitřní nespokojenost se promítá do chování lidí vůči sobě, do depresivních stavů celých národů, do unáhlených činů a často vražedných aktů… Stačí se projet veřejnou MHD.

Nic není náhoda, vše má svůj původ, účel i formu. Vše nám je chytře programově podsouváno. Jedna z populárních forem vsugerovávání – až hypnotizování – jsou media. Třeba obyčejné ”Noviny či souhrnné události dne”. Je nám prostřednictvím filtrů v podobě tiskových prohlášení a sdělení tiskových kanceláří opakovaně a důrazně programováno, co si máme o čem myslet. Bez výjimky. Staří, mladí, chytří i ještě chytřejší – je nám servírována pravda, kterou máme přijmout. A to zde nerozebírám podprahová vysílání… Slýcháme například názory politiků, odhalena jsou povolená fakta, stručná zhodnocení situací a shrnutí informací schválených pro veřejnost… Není jediná šance svobodného názoru a volby nezávislého pohledu. Televize a masová media i dnes prochází pečlivou cenzurou, která byla i za doby vlády komunistů i před nimi. Cílem je udržet nás v realitě, které máme povoleno věřit. Jinými slovy – jsme v této pozici jen stádo ovcí, někdy dokonce stádo nebohých kusů dobytka (viz. aféry s účelovými vakcinacemi, které rozhodně neakceptujte, pokud si chcete zachovat své DNA). Nejsilnější media světa jsou vlastněna mocnými tohoto světa a neřeknou nám více, než by je samé ohrozilo. (viz.sekce Věd a experimenty /clanky/veda-a-experimenty--)

Nenechme se manipulovat a nebojme se ptát – proč. Televizní media naprosto efektivně a masově ovlivňují naše společné kolektivní vědomí rychle

a v minimálním čase.

Odtrhnout nezatížené lidi od sebe, nenechat je přemýšlet a myslet, nenechat je meditovat a kontemplovat tím směrem, kam je vnitřní smysl vede – proto se protěžuje masové prosazování takových aktivit jako fotbal, hockey, masově organizované koníčky, účelová náboženství s cílem řízení názoru a chování mas, paradoxně řízená obvykle těmi nejsprostšími individui opět na základě materialismu a vyplývajících výhod. Veškerá odlišnost je dnes potlačena, normální je pouze to, čeho je v daném vzorku jedinců nejvíce (medián / modus) a co se dle normativů očekává. Ostatní jedince, kteří vidí to, co ostatní nikdy nespatří a slyší, co ostatní nikdy neuslyší – schovat do ústavů jako například Bohnice... (Bohnice prominou…)

Následky výše popsaného systému vzdělávání bohužel pociťují už naše nejmenší děti, které jsou díky své čistotě a nezatíženosti vlastní historií nejlépe ovladatelné a manipulovatelné směrem k materialismu – reklama, unifikované hračky a další produkty cílené dle skupin dětí, jednotné školství, cenzurované názory, výchovné normativy a umělá uniformita udělá z velmi schopných a čistých duší ubohé nemyslící stroje – (viz. článek: Věda a experimenty – MK Ultra zde:

/clanky/veda-a-experimenty- ).

Ve škole, ani jinde se však veřejně nedozvíme, že jsme součástí nekonečného vědomí, že zde máme právo a úkol zažít zkušenost naší existence, zažít roli pozorovatele v našem těle a spatřit širší pohled na krásu našeho stvoření a stát se spolutvůrci v jeho duchu.

Síla našeho lidského vědomí je naštěstí natolik silná, že i přes nastavený systém společně s tlaky na naše vjemy se nezastaví stále rostoucí zájem o podobné informace a pravdu…

Jsme nesmrtelné duchovní bytosti z vyšších dimenzí, které byla stvořitelem dána duše a našimi rodiči tělo s cílem zažít pozemskou zkušenost zakončenou smrtí a pokračováním této cesty dále.

Okamžikem zrození začíná naše pozemské omezování – tohle smíš, tohle nikoliv… Náš život je však naše volba – máme možnost volby rozhodnutí a poučení se z jejich následků. Volnost či otroctví, volba je na nás – uchopte, co uznáte sami za vhodné…

 

Už J.W.Goethe žijící v druhé polovině 18. století řekl:

Nikdo není tak beznadějně zotročený jako ti,

kteří tak bezvýhradně věří, že jsou svobodní.

Další formou totalitní manipulace a zotročování na nás uplatňují masmédia a to stylem, který mnozí z nás sice tušíme, ale z podivné pohodlnosti se mu nebráníme.

O to je právě tato forma masového vymývání mozků, obludné indoktrinace a masové hypnózy ničivější a nebezpečnější.

 

 

Velmi pěkný článek na téma zdraví v současné nezdravé době publikovala

nedávno na portálu ”Nezdraví” právnička a terapeutka Erika Hájková a nazvala                  ho Velikonoční ”domácí lékař”: Uzdravit se můžeme všichni! Objev ”nové” techniky, staré tisíce let. Univerzální lék, na který lze dosáhnout kdykoli

a proč je právě v tyto dny správný čas na ”restart”..

Neznám nikoho, kdo by se za svůj život nějak podstatně posunul nebo vyléčil,” řekl mi nedávno kamarád, toho času ve slušné depresi. ”Všichni se motáme v těch samých potížích pořád dokola. Jenom kulisy jsou jiné.”

”Zpomal,” opáčila jsem mírně popuzeně při vzpomínce na všechny ty nemoci těla i duše, které jsem překonala bez ”přispění” klasické školské medicíny.

 

”No dobře,” zavrčel. ”Tak znám JEDNOHO. Výjimka potvrzuje pravidlo.”

Minulý týden začal mluvit o ”restartu”. O novém začátku. Vypadá mnohem lépe a rozhodl se opustit práci, která mu nedělala dobře. Začal číst Písmo. Prostě – vydal se na cestu. Musel si ale (k tomu ”restartu”) pořídit nemoc, s níž skončil na jednotce intenzívní péče.

Není v tom sám. Vlastně jsme na tom všichni podobně.

Rachotící stroj

Populace Západu je prolezlá chorobami. Obraz současného stavu naší civilizace. Opravdovému zdraví (včetně dobré nálady a ”zdraví” duše) se těší málokdo. Brbláme a sténáme, kde nás co píchá, bolí, jsme unavení a život nás netěší. A pak si povzdychneme a vydáme se dál dobře vyježděnými kolejemi. K jejich dalšímu ”vyjíždění” výtečně poslouží i ”technologická” medicína: Máme za to, že se stačí nacpat příslušným množstvím chemických látek a domnělý ”stroj” zvaný tělo zase chvíli jede. Jen málokoho napadne, že trpíme jednou, zásadní chorobou, k jejímuž vyléčení nám nemoc chce pomoci.

Nikoli náhodou stále většímu množství lidí přestávají stačit pouhé ”servisní zásahy” klasické medicíny. Zkoumají množství různých technik, léčí se bylinkami, jedí zdravou stravu (ať už si pod tím pojmem každý představuje cokoli). Když jim daná metoda pomůže, nadšeně o ní vykládají známým a snaží se je přímo či nepřímo přesvědčit, aby se oním ”zázrakem” léčili také.

Přitom často netuší, že na začátku cesty stál ještě jiný moment. Pro většinu lidí je téměř nepostřehnutelný: Chvíle, kdy nám ”přijde naproti” naše cesta k vyléčení, paradoxně často v podobě choroby, někdy však také ne. Následuje otázka: využít nemoc jako šanci? Nebo nikoli? Pak většinou následuje nový ”pokus” – často v podobě ještě těžšího zdravotního problému. Někdy i fatálního.

Čtěte ZDE: Rakovina jako přísný vzkaz: ”Změň se, a nebo zemři.” Zabíjí nádor, nebo léčba? Svědectví pacientů, a jejich návody na léčení. Není pouze jediná cesta

Rakovina jako požehnání

Téměř pravidelně však rozhodující obrat, pokud se k němu odhodláme, přijde ve chvíli hluboké osobní krize. Typický příklad takové krize má hrozivě znějící jméno rakovina. Jenže třeba právě ”dobře využitá” rakovina je víc, než zkouškou – je příležitostí, jak změnit svůj život zásadním způsobem k lepšímu. Svědectví jedné vyléčené pacientky, které nemoc od základu změnila život, je příznačné:

”Jsem teď šťastná jen proto, že žiju. Vím lépe, než kdy dříve, že nad námi někdo bdí. Že je nám k dispozici neustálá pomoc, která nám může pomoci dostat se do míst, jež pro nás dřív byla uzavřená.

Z rakoviny jsem se vyléčila tím, že jsem pracovala na spojení své mysli s tělem: vyléčila jsem stará traumata, šoky, zranění a toxické emoce. Věnovala jsem se novým aktivitám, rozvíjela jsem své tělo, mysl i duši. Účastnila jsem se mnoha workshopů, chodila na přednášky, zkoušela koučink a cestovala jsem.”

Léčba uměním

”Najednou mi došlo, že nejlépe mé léčení fungovalo, když jsem tvořila něco uměleckého. Došlo mi, že mohu obecně vnést do svého života více kreativity – v zaměstnání i mimo ně. Najednou jsem si život užívala a potkávala spoustu lidí. Byla jsem mnohem aktivnější – z tance jsem udělala pravidelnou součást života. Další částí mé cesty k uzdravení byla hudba. A mnohem víc pozornosti jsem začala věnovat životu v harmonii – se sebou i s okolím. Poznenáhlu mi došlo, jaký účinek tahle změna postoje měla na můj imunitní systém.

Klíčem k uzdravení bylo pro mě zbavit se stresu. Tělo v napětí nejen víc bolí, ale také se pomaleji léčí. Vzhledem k povaze mého nádoru jsem měla často značné bolesti. Meditace a dýchací techniky mi pomohly bolestí projít. Teď tytéž techniky používám, když se cítím ve stresu. Můj dech mi pomůže zklidnit se, navést mou mysl novým směrem a soustředit se na věci, které dělám.

Homeopatie? Láska!

Během té pouti jsem s údivem a vděkem našla léčivou sílu takových metod, jako je homeopatie. Přesto věřím, že nejsilnějším nástrojem, který jsem měla k dispozici, bylo prostě to, že jsem se osobně začala zajímat o vlastní zdraví. Úplně jsem se zotavila z nemoci, která byla označena lékaři za smrtelnou. Homeopatii jsem si vybrala pouze jako podporu svého imunitního systému.

Receptů na ”restart” je mnoho: někdo potřebuje zastavit a zaposlouchat se do toho, co vlastně jeho tělo a duše chtějí, jiný naopak – jako zmíněná pacientka – najde recept ve větší činorodosti, umělecké tvorbě a cestování. Potřeba je především vystihnout správný moment – a v něm se rozhodnout.

Dále mi velmi pomohla alkalizující (tj. zásaditá, pozn. aut.) vegetariánská dieta, při níž jsem denně konzumovala čerstvé ovocné šťávy. Bylinné čaje a tinktury jsem užívala na podporu jater. Další potravinové doplňky proto, aby moje tělo i imunitní systém zůstaly silné. Stejně jsem ale vyživovala i svou duši: tancem, uměleckou činností, meditací, psaním, hudbou, léčbou pohybem i hlasem, cestováním a všemi možnými technikami, které napomohly tomu, že mé vnitřní světlo zářilo.

Ale největší lék byl jediný: Láska, Laskavost a Vděk.

K tomu jsem užívala dostatek Pozitivního přístupu k životu a Otevřenosti, Oddanosti, Odevzdanosti do vůle Boží, Aktivity, osobní Zodpovědnosti za mou léčivou cestu a Podpory mého okolí. Znovu a znovu mě tytéž léky přesvědčovaly o tom, jak zásadní dopad na mou cestu skrze rakovinu k vyléčení má duše, mysl a srdce. A to ačkoli jsem samozřejmě k podpoře svého těla – ať už k úlevě od jednotlivých symptomů, nebo celkovému léčení těla i duše – používala mnoho léčebných metod.

Jak zmáčknout restart

Většina z nás vnímá těžkou nemoc jako osobní pohromu. Ti z nás, kteří věří, pak obvykle (také) jako zkoušku. Je však dobré si uvědomit, že může být i něčím víc: podanou pomocnou rukou, majákem, který nás nejen upozorňuje, kam ve svém životě jít nemáme, ale naopak nás navádí ke světlu. V konečném důsledku se pak stává transformací, požehnáním.

A nemusí jít jen o těžkou nemoc. Na rozdíl od chemických léků moderní medicíny tisíciletí starý lék jménem Láska a Otevřenost k sobě, k druhým a k Bohu nemá ”negativní vedlejší účinky” a lze jej užívat kdykoli. Pozitivní dopad má na naše vztahy, práci i život jako takový. Receptů na ”restart” je mnoho: někdo potřebuje zastavit a zaposlouchat se do toho, co vlastně jeho tělo a duše chtějí, jiný naopak – jako zmíněná pacientka – najde recept ve větší činorodosti, umělecké tvorbě a cestování. Potřeba je především vystihnout správný moment – a v něm se rozhodnout. Cílem je jednoznačný, nekompromisní návrat k sobě samému. Ke kořenům.

”Restartovat” svůj život lze nikoli náhodou výtečně právě o Velikonocích. Ne proto, že jde o ”svátky Jara”, ale proto, že, jak věří dvě miliardy křesťanů po celém světě, tou dobou Bůh definitivně zpečetil Novou smlouvu s námi, lidmi. Smlouvu, jejímž je láska základním stavebním kamenem.

Ale i pokud nevěříme velikonočnímu příběhu, stojí za to začít právě dnes s návratem k sobě.

Nestojí totiž za to žít ani den jako stroj.

V článku jsou použity zkušenosti irské pacientky (a nyní léčitelky) Grainne Freyi Hammond z jejího článku ”Rakovina – nový začátek”.

No a jako bonus na závěr ještě od téže autorky  článek  s informacemi pro ty, kteří stále ještě koketují s otázkou očkovat  či neočkovat? Bonmot n nepodobný hamletovské otzce: ”To be or not to be?”…

Erika Hájková informuje o zkušenostech s obvyklým sezónním ”honem na pacienty”, mýtech o účinnosti vakcín i o vedlejších účincích očkování

Jsme uprostřed lovecké sezóny. První halalí odtroubili už v září. Lovnou jsme my – a především naše děti. Ještě uprostřed babího léta jsme se jako obvykle v masových periodicích mohli dočíst články, tohoto typu či tento. Ministerstvo zdravotnického byznysu nás prostě nabádá, abychom se dali očkovat proti chřipce. I mainstream to označuje za ”masívní kampaň”. Očkovat se mají dát hlavně děti, senioři a těhotné ženy.

Moudrý Velký Bratr

”Nezanedbávejte své zdraví!” brumlá moudrý a benevolentní Velký Bratr. Propaganda je všeprostupující. Očkovací látku poskytuje prý nyní VZP zdarma. Zdarma? Kdo v konečném důsledku zaplatí nákup vakcín a jejich aplikaci? Jde o jediné – vysát ze státního rozpočtu a našich poslušně, neboť povinně, otevřených kapes další stamiliony korun za – přelud.

http://www.protiproud.cz/autor/erika-hajkova.htmhttp://www.protiproud.cz/autor/erika-hajkova.htm

Za přelud, který nám i našim dětem ještě trochu zhorší zdraví, pocuchá imunitu a nervovou soustavu. Což samozřejmě povede k dalším návštěvám lékařů. A tak stále dokola. Tragikomickou stránkou celého divadelního kusu, jehož jsme nedobrovolnými statisty, ovšem statisty platícími, je přitom fakt, že většina lékařů, i těch skutečně přesvědčených obhájců očkování, je taktéž statisty. Prim hrají farmaceutické firmy.

Očkování? Raději rychle pryč!

Tisk jásá, že ”univerzální vakcína proti chřipce je nadosah” a VZP, OZP a spol. si hrají na vakcíny, spadlé zdarma z nebes (či odkud). Tvrzená účinnost vakcíny u malých dětí je 91%. Copak se asi změnilo od roku 2009, kdy se odborníci shodli na tom, že očkování malých dětí proti chřipce je riskantní?

Česká veřejnost však po desítkách let ”švejkování” začíná dobře rozpoznávat, když něco ”smrdí”, a o vakcíny proti chřipce tak zatím nemá moc zájem. Spíše instinktivně.

Zdaleka však nejde jen o instinkt. Potřebujete-li, bravurní shrnutí argumentů, proč neočkovat proti sezónní chřipce, podložených vědeckými studiemi, včetně návodu, jak se s chřipkou vypořádat, k němuž ze své zkušenosti víceméně nemám co přidat, najdete je v článku lékařky, MUDr. Ludmily Elekové, na vynikajícím slovenském serveru slobodavockovani.sk zde.

Malé shrnutí: I pokud se očkovat necháte, riziko, že chřipku dostanete – či že na ni dokonce zemřete – nezmizí. Sníží se (o něco (málo)), nicméně oslabení imunity, k němuž očkováním dojde, spolu s faktem, že jste se právě dostali do rizikové kategorie, jež snáze onemocní příbuzným kmenem chřipky, a vystavili jste se plejádě nežádoucích účinků vakcíny, hypotetické ”zlepšení” zdraví přinejmenším ”vyváží”.

Řeknou to na sebe sami

”Půvabné” je ostatně již číst např. webové stránky pod hlavičkou firmy Avenier, jež na český trh dodala cca 50 000 dávek vakcíny proti sezónní chřipce. Výrobci vakcín to na sebe řeknou sami. Ostatně musí. Společnost tedy prezentuje, že častými vedlejšími účinky Vaxigripu, očkovací látky proti chřipce, jsou: ”Bolestivost, citlivost, zarudnutí a otok v místě vpichu, horečka, bolest hlavy, bolest celého těla, pocení, svalový třes, únava.” Jiná očkovací látka proti chřipce od téže firmy – IDflu – může vyvolat podobné reakce.

Tyto nežádoucí účinky (mimochodem, také vám připomínají průvodní jevy samotné chřipky?), se podle Avenieru vyskytují zhruba u 1 osoby z 10, to znamená u 10% očkovaných. Pravděpodobnost onemocnění chřipkou se přitom uvádí někde kolem 4%. Pozoruhodné, že?

Smrtelná vakcína

”Pouhé” procento očkovaných přitom zakusí ”méně časté” vedlejší účinky: Únavu, zvětšení mízních uzlin na krku, v podpaží nebo v tříslech, mravenčení nebo znecitlivění, bolesti kloubů, svědění a vyrážku. Alergické reakce po očkování (jejich četnost nebyla percentuálně stanovena – bohužel) zahrnují kožní reakce, které se mohou rozšířit na celé tělo, jako je kopřivka, či závažné alergické reakce (anafylaktická reakce), tj. otok obličeje, jazyka či hltanu, potíže s polykáním, spojené s kopřivkou a dýchacími potížemi (angioedém), selhání oběhové soustavy (šok), které vyžaduje rychlou lékařskou pomoc. Vakcína je tedy, stejně jako chřipka, potenciálně smrtelná. Není špatné mít to na paměti.

Pro jistotu uvádí příbalový leták ”možné vedlejší účinky”, které u dotyčné vakcíny hlášeny nebyly, vyskytly se však u chřipkových vakcín podobných: Dočasné snížení počtu krevních destiček, které může vést ke vzniku podlitin nebo krvácení, bolesti pociťované v průběhu nervu, někdy též doprovázené horečkou, poruchy nervové soustavy včetně zánětu mozku nebo míchy, zánět nervů, nebo Guillain-Barrého syndrom, autoimunitní postižení nervového systému, které způsobuje extrémní slabost a někdy ochrnutí, zánětlivé onemocnění cév, které může ve velmi vzácných případech mít za následek dočasné postižení ledvin.

Osm desetin promile

Silná káva. Výrobci samozřejmě spoléhají na to, že publikum, kterému vakcínu doporučí pan doktor, se nebude po dalších informacích pídit. Kromě toho zastánci očkování většinou mávají na pohled mírně hrozivými čísly. Chřipka zabije v České republice cca 2000 lidí ročně! Jenže počítejme. Úmrtnost je podle WikiSkript 8% z těch, kteří jsou s chřipkou hospitalizováni. Což je zhruba 1% pacientů, kteří chřipkou onemocní. Jinými slovy, úmrtnost na chřipku činí 0,08%. Osm desetin promile. Zní to stále ještě hrozivě? Potom si musíme uvědomit, že na chřipku samotnou se ve skutečnosti umírá daleko méně – drtivou většinu z oněch 2000 osob představují úmrtí na komplikace chřipky, ne na ni samotnou. Na chřipku zemřelo vloni 151 osob.

Seriózní zkoumání

Bylo by rovněž zajímavé zjistit, zda u pacientů hospitalizovaných s chřipkou či jejími komplikacemi, bylo provedeno seriózní zkoumání jejich životního stylu. Koho zajímalo, zda mají například dostatek vitamínu D a dalších potřebných vitamínů a minerálních látek. Zda nepoužívají zubní pasty s fluorem. Zda nejedí příliš sladkého, nesladí aspartamem, zda se před onemocněním nenacházeli v dlouhodobé fyzické či psychické zátěži. Zda užívají dlouhodobě antibiotika a další alopatické drogy. Zda užívají antidepresiva.

Všechny tyto faktory totiž podle zkušeností mých i mých kolegů přispívají ke snížení imunity, horšímu průběhu a větší četnosti onemocnění, včetně sezónní chřipky... Nebylo by rozumnější poučit pacienty o levných a jednoduchých možnostech, jak si uchovat či zlepšit zdraví, než je očkovat nebezpečnou vakcínou?

”Kouzelnický trik” s čísly

Stejně ”kouzelné” (ve smyslu kouzelnického triku) jsou argumenty ekonomické. Chřipka nás prý stojí ročně miliardu korun – náklady se pohybují mezi 650 a 1100 korunami na pacienta při ambulantní léčbě, 8.000 až 35.000 při hospitalizaci. Náklad na zvýšení proočkovanosti populace na 15% se odhaduje na ”pouhých” 300 milionů korun. Takže se dejme očkovat, abychom to státu zlevnili! Vakcína sama je ”zadarmo” (není zadarmo, je hrazena pojišťovnou, tedy z našich peněz a přímo či nepřímo i z veřejných zdrojů - našich zdrojů) a i s očkovacím výkonem stojí prý ”něco kolem tří korun”.

Co už se ovšem nikde nepraví, je, že je pacientům – nejen Avenierem – doporučována současně vakcína proti pneumokokovým infekcím. Celý ”balíček” stojí něco kolem tisícovky. Že je tedy v tomto případě mnohdy levnější léčit pacienta ambulantně? A že propočítávané ”náklady” nezahrnují zvýšené náklady na zdravotní péči, které se vyskytnou, až bude pacient s imunitou, oslabenou očkováním, běhat k lékaři s jinou chorobou? Ano. A to se bavíme o ”klasické léčbě”, která – jak správně podotýká i MUDr. Eleková – obvykle sestává z nějakého toho paralenu nebo některé jeho obdoby, ”ať vás nebolí hlava”, což však přece jen pár korun stojí. Bylinná léčba i léčba homeopatická mohou přijít ještě mnohem levněji.

 

Čtěte také: Švýcarsko, zdravotnická supervelmoc, přiznalo pravdu: Homeopatie funguje. A kdy se také u nás dočkáme, že se ze svého pojištění budeme smět léčit, jak sami chceme?

Vakcína je k ničemu

To vše navíc platí pouze za předpokladu, že farmaceutické firmy, vyvíjející letošní chřipkovou vakcínu, ”trefily” do kmene chřipky, který bude letos dominovat na pomyslném ”chřipkovém trhu”. Chřipkové viry, především typu A, které nejčastěji chřipkové epidemie způsobují, se totiž rekombinují tak bujaře, že vám nejen loňské, ale možná už i letošní, očkování bude - tedy mimo nepříjemných vedlejších účinků - naprosto k ničemu.

Stejný názor na očkování proti chřipce – totiž, že je k ničemu – má ostatně i RNDr. Anna Strunecká, fyzioložka a spoluautorka knih Doba jedová, Doba jedová 2 a Jak přežít dobu jedovou. V rozhovoru pro Hospodářské noviny již před dvěma lety konstatovala:

”To bych neřekla, že (očkování proti chřipce) funguje. Naši hygienici stále žehrají, že naši občané se nechávají proti chřipce očkovat méně, než v jiných státech EU. Jenže víc nemocných, než oni, stejně nemáme. Čili s tím očkováním něco nesedí. Proč asi odmítly očkování proti prasečí chřipce naše VIP, kterým bylo původně určeno přednostně? Dokonce se objevují názory, že než se nechat očkovat, je celkově pro zdraví prospěšnější chřipku, když už ji chytneme, řádně vystonat.”

Nemoc není náhoda

Opravdová chřipka (nebavíme se samozřejmě o mírných infekcích dýchacích cest, kterým jsme se naučili nesprávně říkat chřipka) určitě není příjemná záležitost. Loni jsem radila s léčbou u několika případů, většinou mých známých, a prodělala ji posléze sama. Přišla tři dny před Vánoci. ”Lepší” čas si ani nelze představit! Přesto jsem byla nucena – prakticky z hodiny na hodinu – zůstat v posteli se čtyřicítkou horečky.

To samozřejmě není příjemné. Dobrá zpráva ale je, že s pomocí homeopatik, čínské medicíny, bylinek a klidu se lze i ze skutečné ”pravé chřipky” uzdravit za jeden až dva týdny. Prožila jsem nakonec mimořádně klidné svátky, které bych si jinak patrně nebyla schopná dopřát. Nemoc, ani ta infekční, není podle mnohých teorií něčím, co by nás potkávalo náhodně. Znáte knihy Rüdigera Dalhkeho?

Jak se bránit proti tyranii?

Přetrvává-li po chřipce únava, obvykle to bývá následkem špatné životosprávy, nedostatku vitamínů a minerálů, špatného pitného režimu – a především nedostatkem vitamínu D. Ten, jak už bylo mnohokrát zmíněno, je současně jedním z nejdůležitějších faktorů, ovlivňujících kondici našeho imunitního systému, tedy i to, zda chřipkou vůbec onemocníme.

Velký Bratr má svým způsobem pravdu: Skutečně bychom neměli zanedbávat své zdraví. V tom případě je ovšem lepší obloukem se vyhnout očkování proti chřipce.

To kupodivu ještě naštěstí můžeme – očkování proti chřipce zatím není u nás povinné. Zatím.

 

Jako určitou praktickou ochranu a prevenci poškození vakcinací je možné                     použít dostupná homeopatika dle následujícího schématu (ve slovenštině): 

Je potrebné vedieť veľmi citlivo zvážiť riziko ochorenia epidemiologicky závažnou infekčnou chorobou oproti riziku možných vedľajších účinkov očkovania. A tu nám prichádzajú na pomoc homeopatické lieky, ktorými môžeme veľmi šetrne, ale účinne zasiahnuť do imunitných reakcií a zreštaurovať imunitný systém, humorálnu imunitu u detí a eliminovať na najnižšiu možnú mieru nepriaznivé vedľajšie účinky očkovania.

Možnosti homeopatickej liečby vychádzajú z pochopenia princípu očkovania a typu očkovacích látok. Imunita je geneticky podmienená vlastnosť organizmu vedieť reagovať na cudzorodé antigény, eliminovať ich a túto skúsenosť si zapamätať. Kontakt s antigénom vyvolá v organizme reakciu – imunitnú odpoveď nešpecifickú (imunita prirodzená) a špecifickú (získanú imunitu). Získaná imunita má zložku humorálnu a celulárnu.

Imunitný systém T – geograficky zodpovedá lymfatickým uzlinám ORL (= oto-rhino-laryngeálnym = ušno-nosno-krčným – pozn. red.), vyvinul sa pod vplyvom thymu (= tzv. detskej žľazy – pozn. red.), slúži na ukladanie informácií o mikroorganizmoch – bunková imunita.

Imunitný systém B – geograficky zodpovedá lymfatickým formáciám čreva – tzv. Payerove plaky, stimuluje tvorbu protilátok, preniká do krvi.

Všetky očkovania fungujú s týmito dvomi typmi imunity:

  1. so systémom T súvisí BCG vakcína proti tuberkulóze a úzky špecifický vzťah má k lieku Thuya occidentalis.
  2. so systémom B súvisia všetky ostatné očkovania so špecifickým vzťahom k lieku Silicea.

S oboma systémami majú vzťah lieky Poumon histamine a Hypericum perforatum.

V praxi to znamená, že ak očkujeme dieťa BCG vakcínou, treba mu dať 3 dni pred a po očkovaní Thuyu Occidentalis 9CH 3 granule denne, Poumon histamine 30 CH 3 granule denne a Hypericum perforatum 15 CH 3 granule denne.

Pri ostatných očkovaniach podávame podobným mechanizmom Siliceu 15CH 3 granule a pridávame spolu Poumon histamine 30 CH a Hypericum perforatum 15 CH po 3 granule denne.

V ďalšej fáze pridávame homeopatické lieky podľa typu vakcín a komplikácií očkovania.

Hlavné typy vakcín

  • Živé antenuované – oslabené vírusy (osýpok, mumpsu, rubeoly, detskej obrny, žltej zimnice), alebo baktérie (BCG), so stratou patogenity, ale zachovaním imunogenity.
  • Inaktivované – purifikované a inaktivované vírusy (celovírusová vakcína proti vírusovej hepatitíde typu A, chrípke, besnote), alebo baktérie (vakcína proti čiernemu kašľu, cholere),
  • Toxoidy – anatoxíny – bakteriálne toxíny (vakcíny proti záškrtu a tetanu),
  • Kapsulárne – polysacharidové – proti meningokokovým, pneumokokovým, hemofilovým infekciám a brušnému týfusu,
  • Frakcionované – purifikované vírusové častice (vakcíny obsahujú izolované vírusové antigény), sú menej reaktogénne, ale i menej imunogénne (vakcína proti chrípke)
  • Syntetické – antigény sú pripravované chemicky (vakcína proti VH (= Vírusovej Hepatitíde = infekčnej žltačke – pozn. red.) typu B)

Následky očkovania a homeopatia

D.T.T.A.B.

Pôvod: pripravené z vakcíny diftérie, tetanu, týfu a paratýfu

Predpisujeme na základe prítomnosti, či obavy z komplikácií po očkovaní (hematurická nefritída, herpes labialis, tetanické a epileptiformné kŕče, psychické poruchy, mono, alebo hemiparézy, artralgie, ikterus)

Dávkovanie: preventívne pred očkovaním jednorázovo v riedení 15-30 CH 5 granúl, eventuálne po komplikáciách 5 granúl 1x týždenne 2-3 týždne.

Eberthinum

Pôvod: pripravené z kultúry Salmonella typhi

Predpisujeme na základe etiologickej zhody (týfus, očkovanie proti týfu)

Indikácia: následky očkovania proti týfu.

Dávkovanie: 15-30 CH 5 granúl 1x do týždňa

Influenzinum

Pôvod: Pripravené na základe aktuálnej protichrípkovej vakcíny

Podáva sa ako prevencia a liečba chrípkových stavov, alebo aj na liečbu nežiadúcich účinkov po očkovaní proti chrípke

Dávkovanie:

  • prevencia nežiadúcich účinkov očkovania proti chrípke: 15 CH 5 granúl jednorázovo pred očkovaním
  • liečba nežiadúcich účinkov po očkovaní 15 CH 5 granúl 1x týždenne po dobu 2-3 týždňov

Morbillinum

Pôvod: základnou surovinou je bukofaryngeálny sekrét odobratý jednotlivcovi s osýpkami pred tým, ako bol liečený

Dávkovanie: 15-30 CH 5 granúl pred očkovaním proti osýpkam jednorázovo, s cieľom predísť možným postvakcinačným komplikáciám, event. 5 gr. 1x týždenne 2-3 týždne pri komplikáciach. V prípade výsypu pridať Apis mellifica 9 CH 3 granule denne do ústupu obtiaží.

Pertussinum

Pôvod: je pripravené riedením lyzátu, získaného zo spúta neliečených pacientov s čiernym kašľom

Indikácie: pertusoidný záchvatový kašeľ po očkovaní proti čiernemu kašľu.

Dávkovanie: 15-30 CH 5 granúl jednorázovo pred očkovaním proti čiernemu kašľu, eventuálne pri kašli 3 granule denne 7 dní.

V.A.B.

Pôvod: je vyrobený z vakcíny vytvorenej zo suspenzie živých mikroorganizmov pochádzajúcich z kultúr oslabeného kmeňa pod názvom BCG

Indikácie: komplikácie po očkovaní BCG

Dávkovanie: 15-30 CH 5 granúl jednorázovo po očkovaní, spolu s liekom Thuya Occidentalis 15 CH podľa už známej schémy.

 

ZDROJ: http://www.slobodavockovani.sk/news/ockovanie-                                                           a-moznosti-prevencie-v-homeopatii/..

 

Další česky psaný článek s praktickou ”kuchařkou”                                                dávek homeopatik během (před a po) vakcinaci:                                                    Odstraňte negativní následky očkování homeopatií:

Zejména v kojeneckém věku má homeopatie v prevenci své místo, zejména v období očkování, kdy homeopatické léky pomáhají imunitnímu systému dítěte zvládat větší zátěž.

Po očkování proti tuberkulóze používáme lék Silicea 9 CH 1 krát denně 5 granulí po dobu tří měsíců. V případě komplikací (hnisavá reakce v místě               vpichu) pokračujeme v podávání léku po celou dobu až do zhojení.


Po očkování proti záškrtu, tetanu a černému kašli podáváme lék Thuya occidentalis 9 CH 1 krát denně 5 granulí, ode dne očkování po dobu 14 dní.

Při očkování proti žloutence podáváme lék Phosphorus 9 CH 1 krát denně,            ode dne očkování po dobu 14 dní. V současné době, kdy se používají zpravidla hexavakcíny, kombinujeme podávání léku Thuya occidentalis i Phosphorus      v jednom dni, po dobu 14 dní.

Při očkování proti obrně podáváme lék Thuya occidentalis 9 CH a lék Gelsemium sempervirens 9 CH od každého léku 5 granulí 1 krát denně po dobu 10-14 dní.

Při očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím podáváme lék Thuya occidentalis 9 CH, 1 krát denně 5 granulí po dobu 14 dní.

V případě dalších očkování, jako např. očkování proti meningoencefalitidě, klíšťové encefalitidě nebo žluté zimnici, podáváme opět lék Thuya occidentalis 9 CH 1 krát denně 5 granulí po dobu 14 dní.

Zdroj: Grada - Poznáváme homeopatii, nakladatelství Grada

http://zdravi.doktorka.cz/odstrante-negativni-nasledky-ockovani-homeopatii/

Podle dostupných zdrojů sestavil a doplnil Dr.T.Kilian.

 

 

 

 

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar