Tipy a inspirace

A+ A A-

Najít svůj střed

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Citát čínského filosofa a básníka žijícího asi v 5. století př. Kr. aktuálně vybízí k doslova sebe-záchovnému kroku, který budeme chtě nechtě muset udělat v blízké budoucnosti všichni, kdož nechcou ztratit dech, víru v sebe a sílu vyhrát…

 

 

 

Říká se, že jednoho dne navštívil Starého mistra (Lao-c’= „Starý mistr“, jeho původní jméno bylo Li) podobně filosoficky smýšlející filosof, básník a politik vysokého ducha Konfucius nebo-li Mistr Kchung. Ten se starého mistra Lao-c tázal, jaký by měl být obvyklý postup při řešení ně-jaké aktuální věci? To, na co se ptal konkrétně, už sice nevíme, ale jeho odpověď má univerzální charakter. Lao-c´mu kromě jiného odpověděl: „Nalezne-li urozený člověk svou dobu, povznese se; nenalezne-li ji, odejde a nechá růst plevel. Slyšel jsem, že dobrý obchodník pečlivě skrývá své poklady, jako by měl v domě bídu; že urozený muž dokonalé ctnosti se navenek jeví jako hlupák. Vzdej se, příteli, své pýchy a svých rozmanitých přání, svých vnějších gest a ctižádostivých plánů. To vše je pro tvé vlastní já bezcenné. Víc ti nemám co říci.“ Jelikož se do dnešní doby pochopi-telně nedochovala žádná zpráva a je skoro zázrakem, že si dnes můžeme přečíst stěžejní dílo mu-drce Lao-c´ knihu Tao te ťing. Do češtiny bychom mohli název knihy přeložit jako „Kniha o Tao a ctnosti nebo Kniha o Cestě (Tao) a její Síle (Te)“. Je základní knihou taoismu.

 

Tento filosof icko-d uchovní směr bychom mohli charakt erizovat jako lidové náboženství staré Číny, které se pak rozšířilo do okolních zemí a vytvořilo základ kulturně-politického myš-lení někte rých asijskýc h států až do současn osti. Jelikož se dá všechno nejen využít, ale i zneužít , tak si některé prvky z taoismu přivlastnila i komunistická Severní Korea a „oboha-tila“ to některými nesourodými prvky z Marx-leninismu a máme tu obraz nejhrozivě jší totalit y moderní doby. O zneužití i původně dobrých a správných idejí by se daly psát knihy. Všim-něme si, jak se lišilo např. jistě moudré učení Jana Husa od jeho „prakticky -reálného“ usku-tečňov ání drancování, plenění, vypal ování a zabíjení personálu klášterů, posádek hradů a věřících v jiného Boha chodících do katolick ých kostelů Božími bojovníky, jak se pyšně na-zývali tzv. Husité, kteří pod vedením obyčejného venkovského zloděje Jan Žižky, dnes glori-fikovaného a uctívaného hlavně těmi, kteří buď ve škole nedávali pozor a pokud chodili do špatných škol, tak se pak moc hlouběji nezabývali historií národa, na který chtějí být tolik hrdí. Dnes by klidně mohl někdo říct, jak zvrácen ý Jan Hus byl, že? Podobně je to s dalšími učeními a politickými směry. Jistě si ani Marx s Engelsem nepředstavovali, že v počtu kon-centračních táborů předčí bolševické Rusko i nám všem vehementně implantované zlo na-cistického Německa 30. – 40. let minulého století.

 

Projevený nacismus se svou nejtemnější kapitolou svého pseudoučení a pavědy o nadřazené rase a z toho plynoucí nutnosti likvidovat méněcenné národy vč. genocidy židů byla ovšem jen novodobější projekce starého konfliktu mezi hebrejským etnikem a zbytkem světa.

 

Opět je tu paradox, kdy nejslavnější prorok a učitel, jehož učení vytvořilo základ novodobé mo-rálky a politické kultury, Ježíš Kristus, měl židovský původ a patřil tedy podle tehdejších skoro „světovládců“ k těm méněcenným. Při formulaci této poslední věty se jistě mnohým čtenářům po-zvedne obočí. Nastává ovšem doba, kdy z toho, co je a bude zveřejněno a odkryto, bychom nevyšli z údivu. Jelikož jsme ale většinou díky vlivu masmédií natolik přechytralí, že ztrácíme nutnou pozornost, ostražitost a bdělost a místo toho de-generujme díky všeobecné otupělosti a ztráty nezávislosti na okolním, vnějším světě.

 

Někdo nebo něco, resp. nějaká síla projevená skrze hrstku zdánlivě vyvolených, řeklo by se, tzv. světovládců vystupuje v poslední době z tajemného příšeří, jehož vliv na životy nás všech ztrácí punc tajuplnosti a na denním světle září pravdou do naha odhalenou. Ztráta vkusu a všeobecná dekadence zachvacující jako mor, současnému taky-umění nahrává mocným tohoto světa, aby s námi bylo manipulováno o to rafinovaněji. Využití výhody z nezkušenosti, naivity a neznalosti opravdových tajů života lidových mas vytváří ideální podmínky kořistnickým a zotročujícím ten-dencím a snahám ovládnout a opanovat ty, kteří postrádají víru v sebe a nejsou cvičeni ve schop-nostech sebevlády a rozlišování.

 

Znesvobodnění a zotročení člověka zejména ekonomicky, tedy prostřednictvím moci peněz a trhu práce z nás učinilo moderní nevolníky zodpovědné a poddané svému pánovi, kterému slouží doslova do roztrhání těla. Když ne rovnou těla fyzického, tak určitě jemněhmotného těla energetického, což posouvá současné pojetí společnosti do hororového ztvárnění s prvky vam-pirismu a masochismu. Protože toto vše je nám v té „správné“ podobě implementováno moderní pseudokulturou reklam, klipů a magie filmového, resp. velmi povrchně se odehrávajícího, našeho „paralelního“ života, který má také filmu podobné rysy mistrně režírovaného a psychologicky dobře propracovaného principu a vlivu zábavního průmyslu vytvořit ještě větší hradbu iluzí a po-lopravd mezi námi jako diváky a reálnou skutečností, která je na rozdíl od neživotných a vyuměl-kovaně-filmových triků skutečnou a živoucí skutečností, jejíž jsme bytostnou součástí. Záměrným uplatněním mocenského principu „rozděl a panuj“ se v minulosti mocným tohoto světa dařilo nás držet pěkně na uzdě a spořádaně plnících plán, který s námi ti chytřejší a „šikovnější“ měli a stále ještě mají.

 

Všeho však do času a díky právě časovému posunu ve vývoji lidstva jednak vzad, ale i vpřed, tedy hlavně mimo realitu, si nyní můžeme výrazněji konečně uvědomit přítomnost a sílu okamžiku osvobozeni od prokletí minulosti a strachu z budoucnosti. To nejdůležitější, na co upozorňoval už Kristus, tedy víru, nám vzali a učinili z nás flexibilní otroky reagující na jediné; na moc a sílu peněz, na moc a sílu magie.

 

Tím, že jakoby opanováni cizí mocí jsme ztratili identitu a nejsme sami sebou, jsme se stali nad-míru manipulovatelnými a zneužitelnými.

 

Uvědomme si, že to, co pokládáme za skutečné a opravdové, je buď iluzí, anebo jen pouhým stínem skutečnosti. Život ve stínu, v přítmí a v šeru, kde vše opravdové ztrácí svůj lesk a charakter však není našim pravým posláním a smyslem života v současnosti. Navrácení sebedůvěry, vy-světlení smyslu a podstaty života je nutné pro to, abychom se stali my sami pány vlastního života a vyšli z davu a područí lžiproroka, kterým je předstíraný svět tzv. životní reality.

 

Bez víry v cokoliv není radosti, a kde není radost, není štěstí a nedostává se pak ani sil a chřadne nám i zdraví. Věřit v cokoliv a skočit na lep kdejaké hlouposti bez schopnosti rozli-šit není jistě v životním plánu lidských bytostí, které by měly být obrazem Tvůrce a podílet se na jeho moci a slávě.

 

Z toho plyne celkem logické ponaučení, že sice není podstatné, v co věříme, ale hlavně jak tomu rozumíme, jak to interpretujeme, jakou tomu my přisuzujeme cenu, význam a důležitost a pak také jak podle toho jsme schopni i žít a jednat.

 

Poučení z historie nám může být určitým vodítkem a školou, poučení z chyb a omylů, i těch dru-hých, je nám našim osobním duševním vlastnictvím a poučení se od sebe sama, od svého pra-vého Já, je nám největší mocí, bohatstvím a naplněním.

 

Musíme si zvykat na to, že se pomalu odnaučujeme věřit všeobecně rozšířeným omylům a že musíme věřit hlavně sami sobě…

 

O tom jsme se ale ve škole bohužel neučili a tak je nám sám život v poněkud drsnější podobě tou nejvyšší školou

 

Dovolíme-li svému zraku a sluchu spočinout na vlnách zpravodajství o světovém dění, které také již skoro kopíruje scénáře již viděných a nyní každodenních dramat, když popřejeme poci-tům z našeho nitra se deroucím a souvislostem se spolu snoubících, tu není marné přirovnání, že nejen náš, ale jakoby i světový čas se naplnil a ten rozhodující okamžik, den „D“ nadešel…

 

A jak legendy, scénáře a proroctví praví: „Tu ve chvíli Andělé Apokalypsy nebeskou jízdou svou tmu svými meči hořícími rozetnou a na obou stranách moci dobra a zla, jak dvě strany téže mince, se v jedné jediné chvíli ve vší své síle ukážou…“

 

Nejde však jen o černou a ani jen o bílou, kdy na hranici sil obou vlastně žádnou hranici světla hledači nenajdou, ale o duhu pestrobarevnou,která samo stvořené bytí ve vší své nádheře na roz-hraní světla a stínu po očistném dešti jak prodloužené ruce slunce veškerou beznaděj lidskou ze srdce na světlo vytáhnou.

 

Současnost je charakteristická naprostou nepostižitelností jednoznačnosti a absolutnosti. Co chvíli zdá se něco dobrem či lékem, to může ve chvíli se i v prudký jed, který zlo ve všem vyvolá, hned se přeměniti. Pravdu mimo sebe nepoznáš a jsi-li i myslí svou a rozumem jen mimo sebe, tak jak anděl bez duše a bojovník bez sebe už meč do ruky nevezme. Je-li kolo dějin a karmy roz-točeno, tak děj a pohyb ubíhá na povrchu, ale ze středu vychází. Kdo má střed, má pohyb, kdo střed svůj neuhlídá, tomu pohyb myšlenek všechno v prach rozmetá. Uchopit pak střed svůj v nitru svém znamená příslovečné „pohnout světem“, světem, který je pak už nejen v nás, ale i mimo nás a se neustále tvoří a svou tvorbou sebe naplní a uskuteční. Tuto metamorfózu života a smrti, světla a tmy, věčné změny, která věčnou jednotu tvoří, nepostihne člověk jen polomoz-kem a rozumem takzvaným, když z toho všeho své srdce a cit vynechá, tu veškerá síla života mu jak pára z dlaní ve chvíli malé hned vyprchá. Abychom si ale sílu mysli a odvahu srdce k život-nímu boji po všechen ten čas udrželi a neztratili, tu jediného jest zapotřebí a To z labyrintu světa do ráje srdce zpět se navrátit a svého pravého domova a klidu naplnění tak dosáhnouti.

 

Střed věcí, střed dění a střed sebe – v sebestřednosti to ale není. Střed sebe, střed dění a střed bytí – jen v soustředění najdeš svůj pokoj a věčný mír Všehomíra, kde v srdci člověka
se makrokosmos v mikrokosmos taví, a ve věčný cíl cesty se věčně navracející začátek opětovně vrací.

 

Počátkem a koncem – Omegou i alfou jsem Já jen, když nepřeruším bdění.

 

Já ♥ JSEM jen ve Vědomí středu všeho To v srdci plamen Pravdy všech pochybností změť, svět pevných tvarů a pozemské trápení na Božský popel – To věčné nic -Tvůj ortel

 

Ať je ti neustále, jak srdce Boží ve tvém středu To, co už je navždy k nezapomnění….


T. Kilian 23.

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar