Tipy a inspirace

A+ A A-
Vytisknout tuto stránku

Motivační programy, spíkři, videa a zaručené návody – pomáhají?

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Určitě si vzpomenete, s jakým nadšením, se slzami dojetí a následným svatým rozhodnutím jste sledovali motivační video „The Secret“ (Tajemství) délky celovečerního filmu v podání au-stralské moderátorky Rhondy Byrne. Stejnojmenná kniha, která kolem roku 2010 zaplnila regály i v Kauflandu se tam pak ještě dlouho vyhřívala na slunci nezájmu… Myslím, že ji pak asi skřípějíce zuby pomocníci z noční směny ještě rádi zlikvidovali. I když se kouzelné knížky prodalo asi hodně, když měla náklad přes 9 miliónů výtisků a vyšla ve 40 zemích, přesto se z ní zanedlouho stal jen pultový ležák.

Proč asi? Zanedlouho po jejím vydání v češtině a po uvedení dabovaného videa, (Viz: https://youtu.be/j6cRB4hb3mg) které mělo neméně skvělou sledovanost, se začala objevovat „nápravná“ a doplňující videa včetně článků s podtitulem: proč zákon přitažlivosti, (který je v knize postulován málem jako zákon fyzikální, tedy vždy a všude a za všech okolností fungující) prostě nefunguje? Objevilo se spoustu rozzlobených nespokojenců, kteří láteřili a nadávali. Myslím, že i v této knize, potažmo videu, je pro obhajobu narážka na to, že uplatnění zákona přitažlivosti neznamená, že když si večer sednu a začnu si přát nový Mercedes, tak mi ho ráno přistaví pod okno, donesou klíčky a doklady na zlatém podnose a v úklonech se odporoučí do trvalé služby pomoci mi kdykoliv během 24 hodin, když si jen pomyslím.

 

Toto je ukázka toho, jak dopadla knížka a její poselství u nás. Jaký byl a je její osud jinde, teď není důležité, protože my přece jenom převážně ani nebydlíme na australském pobřeží s výhle-dem na zapadající slunce nad Pacifikem, jehož rozlehlé vody hýčkají jemný bílý písek slunných pláží riviéry Cairns.
A v tom už je první úskalí poselství, o kterém většina z nás nemá ani tušení.

 

Jelikož má každý národ a stát přes pokročilou globalizaci svou vlastní historii, svůj jazyk nebo ale-spoň přízvuk a hlavně svoje osobité tradice, pojetí života a hodnoty nelze očekávat, že tutéž věc bude vnímat všech 7,260 miliard obyvatel modré planety (údaj o počtu lidí z 15.09.2014)stejně a že i v překladechdo češtinyse může leccos neúmyslně překroutit, jinak vyznít a hlavně si každý člověk vytváří svá vlastní poznávací schémata a to na základě svých vlastních prožitýchzkušeností.

 

Zkušenosti jsou, jak víme, věcí nesdělitelnou a i když se většinou shodneme na tom, jak vy-padá židle nebo stůl, je interpretace myšlenek obsažených v knize věcí dosti ošidnou už z toho důvodu, že právě nejvíce v těchto abstraktních pojmech si každý z nás vytváříme představu odpovídající našemu vlastnímu prožitku a zkušenosti. Jelikož i fyzicky vypadáme každý jinak, i když jsme stále lidé nebo bychom se alespoň měli jako lidské bytosti chovat, není mezi všemi lidmi na planetě dvou stejných jedinců a tím méně i stejných názorů. Už jen prostý fakt, že když v zimě napadne sníh, rozdělí nás tato stovky let se opakující situace na několik názorově odliš-ných skupin. Lyžaři pochopitelně jásají a s nimi i majitelé horských hotelů a provozovatelů sjez-dovek, méně nadšení jsou už šoféři a lidé, kteří musí za svými povinnostmi denně dojíždět a starší lidé s křehkými kostmi a nejistou chůzí, kdy pád na ledu pro ně znamená vážnou komplikaci ohro-žující je na životě. Neutrální jsou k padání sněhu pak lidé, kteří po celý rok nevytáhnou paty za dveře svého bytu anebo meteorologové, kteří jako jedni z mála mohou být v klidu, protože jsou milosrdně vysunuti do pozice nezúčastněného diváka, který jen nezaujatě komentuje a popisuje realitu ať je jakákoliv.

 

Výhodou předpovídatelů počasí je, že je jejich profese nutí chovat se jako zrcadlo a pravdivě, bez emocí reflektovat něco, co stejně nemůžeme ovlivnit. Tento postoj doporučují také např. ze-noví mistři a učitelé východní filosofie těm, kteří jsou vnější realitou natolik vláčeni a štváni, že v je-jich životě převažuje napětí a utrpení. Z toho pak vznikají nemoci, které pokud se léčí jen tělesně, bez ohledu na příčinu tkvící v duši, zůstávají nemocemi až do smrti.

 

Při tom by stačilo jen změnit úhel pohledu a postoj k realitě, nebo-li udělat změnu ve své mysli, tedy ne mimo sebe, ale v sobě. Po tomto kouzelném otočení prstenu se z přání uzdravení stane nová realita, která vám prodlouží život. Lidské poznávání je velmi složitou věcí a ani vědecké bá-dání zatím nepřineslo kýžené poznatky, které by vnesly do poznávání lidského mozku nové světlo. Lidé si běžně myslí, že věda už ví skoro vše. Když přece už tak dlouho lítáme do kosmu, přistáli jsme na Měsíci a chceme na Marsu vybudovat skládku nebezpečného opadu, tak přece musí už věda záhadu lidské mysli dávno znát. Nezná to! Možná šokující odpověď, ale aspoň pravdivá.

 

Nyní se lidstvo a lékařská věda potýkají s jevem, který je možná paradoxně posune nejblíž pravdě. Všichni se děsíme toho, že až když zestárneme, nebudeme vědět, jak se jmenujeme, kde bydlíme a budeme na obtíž a závislí na péči druhých. Epidemie demence a to nejenom té Alz-heimerovy nabývá hrozivých rozměrů. Demenci neumí medicína léčit a klouže po kluzkém ledu hledání domnělých příčin, které nejsou v tomto hmotném útvaru, ale přesto tam jsou. Je to otázka o tom, kolikarozměrný svět a hlavně metodický způsob zvolíme. V matematice při složitých vý-počtech se ve snaze dosáhnout výsledku dá za pomocí 4. rozměru k cíli dojít. Dnešní špičky kvantových fyziků už hovoří o 11 rozměrném světě prostřednictvím teorie strun, kdy ostatní roz-měry nejsou na první pohled patrné, ale svinuté jako struny čekají na odhalení.

 

Pokud lékařská věda nepřipustí, že nejenom hmota, ale i energie je ve hře, bude stále naše po-znání přešlapovat na jednom místě.

 

O mozku víme např. to, že obsahuje asi 200 miliard buněk (neuronů) a že mezi nimi existuje asi 125 biliónů nervových spojení (synapsí). Moderní zobrazovací metody jako CT (počítačová to-mografie) a MRT (magnetická rezonance) a další dovedou sice mozek zobrazovat, jak jen je libo, ale to ještě nic nevypovídá o tom, jak to funguje. Podobně, jako kdyby nám někdo říkal, jak chutná jablko, které když neochutnáme, tak stejně nepochopíme o čem je řeč. Je to tedy opravdu o té zkušenosti, která je zásadní nejen pro subjektivní, ale i objektivní pravdu. Zkušenosti a jevy, které sdělitelné jsou, zase nemají valnou cenu, protože pokud nám chybí praxe, jsme stejně vedle jak ta jedle. V poznávání toho nejsložitějšího mechanismu, kterým je mozek, věda nepokročila zatím ani o píď vpřed. Mozek a jeho funkce, pokud to tak popíšeme, zůstává stále záhadou podobnou záhadě Bermudského trojúhelníku, egyptským pyramidám a kruhům v obilí.

 

Víme, že existují a nakonec i z čeho se skládají, ale proč a jak a za jakým účelem, tedy to nej-důležitější, nám stále uniká, i když často jednáme jako ředitelé zeměkoule, nevíme vlastně skoro nic. Pár popisných faktů, které ještě pár let po škole dokážeme odpapouškovat a zarecitovat jako básničku ještě neznamená, že té věci rozumíme. V poznávání pravdy a vůbec hlavně pravdy o sobě, jsme stále ještě pozadu, a pokud nezměníme postoj a hlavně sami sebe, bude naše bu-doucnost jen opakováním minulosti.

 

Dr. T. Kilian, 28. 9. 2014

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar