Tipy a inspirace

A+ A A-

Všechno je jinak, překročte vlastní stín

Ohodnotit tuto položku
(1 Hlasovat)

Všichni jsme si určitě už prošli nějakým méně nebo více náročným údobím, které nás nějak po-znamenalo. Když použiji výraz „poznamenalo“, představí si pod tím mnozí něco negativního, zlého anebo alespoň velmi nepříjemného… V takovýchto situacích totiž také člověku většinou do zpěvu není a taky pocitově je mezi příjemné rozhodně neukládá. Přesto tu stojíme před jed-ním z největších paradoxů současnosti, a sice mezi paradoxem smyslu života a smysluplnosti jeho prožívání. Možná jsme schopni tuto, jistě chytrou a intelektuální, fabulaci zkousnout ještě tak maximálně v období předmaturitní přípravy nebo při závěrečné zkoušce na vysoké škole, ale v životě, proboha, jen ať se nám dějí jen samé příjemné věci.

 

Jenže ono tomu tak ve skutečnosti není, resp. je to asi tak, že se nám střídají situace spíše ci-tově neutrální a ty, které nás nějak buď pozitivně, nebo jinak zasáhnou. Dost důležitým je retro-spektivní hodnocení neboli zpětný pohled na události v tom smyslu, že když se ohlédneme za tím, co jsme právě prožili a uvědomíme si, kde jsme mentálně, zkušenostně a duchovně teď a kde jsme byli svými postoji a názory před tím neboli jak a o kolik jsme se ve svých názorech, posto-jích a hodnoceních posunuli vpřed i přes nepříjemné zkušenosti, tak by rozhodně většina z nás hned na začátku hlasovala pro to méně příjemné…

 

Jestliže se ale přesuneme vědomím z této polohy „po bitvě generálem“ do situace, kdy jsme „tím generálem“ skutečně ještě nebyli, uvědomíme si ten ohromný rozdíl mezi pocitem „před“ a „po bitvě“, tak zaznamenáme něco jako psychologickou propast… propast v naší hlavě, srdci neboli něco jako černou díru v našem vědomí. Černá díra je zajímavá tím, že zjednodušeně řečeno fun-guje něco jako časoprostorová brána neboli jako významný předěl mezi dvěma prožíváními, mezi dvěma já, popř. mezi dvěma na sobě nezávislými existencemi. Každého z nás vzrušují tajemství a zejména pak tajemství na hranici bytí a nebytí tedy na hranici mezi tím, co ještě náš mozek je schopen akceptovat jako tzv. rozumem postižitelné, a co už je tzv. „na druhé straně“…

 

Z tohoto vzájemného napětí pak vzniká potenciál energie, který pohání naši životní strojovnu a dobíjí tak akumulátory naší vitality. Úvahy na toto nadprůměrné téma jsou tedy životodárné, povzbuzující a sílu dodávající, protože končí rozumářským přemyšlováním, jak to trefně nazval

 

Komenský, a překračujíc hranici průměrové šedi směřuje do nepostižitelné říše za čas a prostor do skutečné věčnosti, do říše nepopsatelně nekonečné svobody a nikdy nekončícího štěstí. Stojí tedy za to trocha toho počátečního tápání, soužení a chybování… o tom je přece hledání pravdy a světla, ne?

 

Napadá mne citát či spíše motto hodící se k tomuto textu: „Pojďme tedy, půjdeme nocí hledat Ten pramen. Žízeň je naším jediným světlem!“ Nuže tedy, neobávejme se už konečně překročit svůj vlastní /osobní/ stín…

Nic zlého se nám přece nemůže stát, než jen to, že ve své nekonečné a nesmrtelné existenci pokročíme dál k ještě většímu, jasnějšímu a hlubšímu vědomí si sebe sama… a to snad stojí za trochu té námahy…

Můžete si k tomuto rozhodování pustit nějakou hudbu, třeba tu, kterou teď právě poslouchám na https://youtu.be/SVUy6UHVzEQ… Skladba se jmenuje „Rooftops“, což by se dalo přeložit jako „střechy z venku“…

 

Pokud vám to nic moc neříká, tak je to právě tím, že jste ještě stále v zajetí rozumářského pře-myšlování a stojíte na konci skokanského prkna nad hladinou a přemýšlíte, jestli skočit anebo raději ne?… vždyť nemusíte po hlavě, ale skočte nohama na-před, tedy po nohách…

 

Interpretkou té skladby je paní Kim Walker-Smith viz http://www.ibethel.org/users/kimwalker. A kdo je tato, jako 16letá dívenka vypadající Američanka ze slunné Kalifornie? Nemusíte si s tím dělat problém, je to farářka, resp. reverendka či kazatelka jedné z mnoha moderních tzv. církví v USA, které zde začaly vznikat v 60. letech v touze po živoucím duchovním prožitku. Možná bych se ani nesnažil to nějak systematizovat a zařazovat. Tím bychom k onomu živoucímu pro-žitku totiž rozumem a s nůší plnou pochyb nikam nedošli. Snažte se to vnímat tak, jak to jistě chtěli duchovní otcové tohoto tzv. neoletnicového protestantského evangelijního hnutí nazývaného Contemporary Christian Worship…. Nehledě k jistým odbočkám, které vždy patří k věci, tam závan toho Ducha přece jenom je… a to stačí, porovnáme-li, jak dopadlo hnutí beatniků nebo kde skončil zpočátku „čistý“ Rock'n'roll, který, no jen považte, měl vycházet z filosofie japonského Zenbuddhismu…

 

To, co teď Rock'n'roll představuje je vše jiné než jen zen Za-zen, ale tak už to holt v tomto světě bývá, zvláště když se řídíme svou hlavou a sobeckou myslí. Interpretka Kim dle webovek patří k tzv. radikálním uctívatelkám Kristovým…

 

Opět si prosím nic nepředstavujte, nebo zase zabloudíte, protože už jen slovo radikální vás do-vede na poušť mezi radikální Islamisty, kteří se už už zas někomu pokouší setnout hlavu a slovo uctívatelka, či uctívačka vám zase nezasociuje nic dobrého. Slova a náš jazyk to holt jinak neumí, než že nám pouze přihrávají v procesu poznávání a orientování se podobné výrazivo a tím taky rozum končí. Dál už nic. Dál už musí přijít něco, co je tzv. nad či za myslí, něco, co se opět příčí našemu „zdravému rozumu“ a co se intelektuálně nazývá transcendentno…

 

Slova a výrazy, které by to chtěly popsat, jak vidno, opět velmi elegantně selžou.

 

A nechají nás stát nahé a nepřipravené uprostřed nevyzpytatelné džungle, kterým náš vnější svět je.

 

Teď se ale zase vrátíme k tématu, kterým je příjemnost či nepříjemnost našich životních zkuše-ností…

 

Když už neřeknu nic konkrétního, tak se mnou určitě budete souhlasit, že takovým tím trpkým společným jmenovatelem procházení si těmi prvopočátečními zkušenostmi bez ohledu na to, jestli jim přiřkneme kladné nebo záporné znaménko, je obecná nedůvěra, očekávání spíše toho horšího „po tom všem“ a z toho plynoucí skepse neboli blbá nálada… čili negativismus, se kte-rým se dnes setkáváme na každém kroku. Takový ten pesimismus, všeobecná nedůvěra a oče-kávání spíše toho horšího je znamením doby, doby, která by měla být vzepětím se lidského intelektu k jeho výšinám, je dobou dekadence, všeobecné krize a nihilismu. Takováto atmosféra je podhoubím i pro ty nejextrémnější ideologie, pro vznik totální války a dá se říci i apokalyptic-kého konce světa. Proč ne? Kopíruje to přece situaci z 30. let minulého století, kdy se v tehdej-ším hospodářskou katastrofou postiženém Německu k moci dral Adolf Hitler, a kterému se, alespoň na čas, skutečně podařilo něco, co i v té době mnoho tzv. inteligentních lidí nepředpo-kládalo. Alespoň tak se to dnes děti ve škole učí. Nedávno přišel můj syn, který je v maturitním ročníku obchodní akademie, s tím, že jim profesorka dějepisu dává ke srovnání příklad současné Ukrajiny a pana Putina s tehdejším Německem vedeném Hitlerem. Takže to není jen zdání. Já jsem mimochodem ale přesvědčen, že se u nás v Česku války bát nemusíme, i když kolem nás se možná něco dít bude…

 

Mám určitou schopnost intuitivního vcítění,a tak jsem si i jistý, že to tak je. Poznám to podle toho, že mi k tomu je poskytnuta potřebná energie a inspirace. Druhou věcí je, že to ale nejsem zatím schopen říct stručně, ale potřebuji na to více času a prostoru, který ale jste schopni tolerovat.

 

První věcí je pokusit se přijmout, že nám ani tehdy ve škole, ani v rodině a ani jinde tenkrát neříkali pravdu. Záměrně jsme byli a i ještě jsme udržováni v nevědom osti o věcech pod-statných. Tenkrát kupodivu 3. světová válka hrozila mnohem víc než dnes. Pamatuji se na ho-diny branné výchovy, kdy jsme na atomový útok byli systemati cky připravováni tak, že jsme si to už ani nepřipouštěli. I to možná bylo cílem. Nedávno jsem zachyti l zprávu, která nese název: I když přístro je hlásily, že Amerika odpálila raketu, červený knoflík nezmáčkl…, a ho-voří o jednom sovětském člověku, důstojníkovi, který by mohl klidně dostat tucet medail í typu „Hrdina sovětského svazu a okolí“… Ty skutečné zásluhy Stanislava Petrova, jak se onen neznámý sovětský člověk jmenuje, zná ale málokdo. Evropa se o něm vlastně pořádně dozvěděla až začátkem roku 2012, kdy mu Němci v Baden-Badenu udělili prestižní Němec-kou mediální cenu.

 

Petrov totiž neudělal nic menšího, než že zachránil svět před 3. světovou válkou. Tak to aspoň vykládají novináři z Německa. V momentě, kdy mu přístroje hlásily, že Amerika odpálila jadernou raketu směr Sovětský svaz, zachoval chladnou hlavu a počkal.htt p://zpravy .aktu al ne. cz/zahranici /tr eti-svetovou -valku-z astavil-jedi ny-m uz- roku-1983/r~i:article:735278/…

 

Ono to možná i paradoxně v té době bylo o dost jednodušší, než je teď, kdy se v současnosti těžko rozeznává pravda od lži, dobro od zla a to, co je a co není zdravé, přínosné a opravdu kva-litní. Z výpovědi mnohých vyplývá určitý smutek. Ten smutek ale není ničím špatným a ne poli-továníhodným. Ten smutek, dalo-li by se to tak pojmenovat, v sobě ale nese poselství, že dosavadní formy prožívání jsou neuspokojivé, protože v tom zatím nevnímáte to skryté poselství a klíč k něčemu mnohem smysluplnějšímu.

 

Současně s tím je nutné si uvědomit, že nic není náhoda… naopak, vše má svůj smysl, pořá-dek a řád. Je scestné myslet si, že se věci dějí jen tak, jen jakoby o nic nešlo. Naopak, vše se ode-hrává doslova v přímém přenosu-on line… on air…jistě se mnou budete souhlasit, že vůbec život, jaký většina žijeme, je jen slabým odvarem toho, co si ve skrytu v sobě každý sám představujeme. Tady je už první signál této pravdy. My si totiž vůbec neuvědomujeme, že to může vše být úplně jinak a právě to „jinak“ je pravdivější než to, co my považujeme za normální a běžné. Nejsme ale dostatečně pozorní, bdělí a ochotní to tak vnímat. Mnohé z nás život fakt proplesknul natolik, že už nemáme chuť si zahrávat.

 

Abych byl konkrétní, nikdy před tím jsem tak silně necítil blízkost realizace snu, o které by se dalo napsat asi toto: Už dříve mě fascinovaly výroky některých filosofů, jako třeba od Imanuela Kanta, který napsal: „Každá věc, člověk a událost má dvě strany, dvě strany téže mince, první je ta, jak se věc jeví svému okolí a ta druhá skrytější, ta, jakou je každý z nás sám sebou o sobě, ve své podstatě. Najít most a soulad a vztah mezi těmito dvěma projevy, pocho-pit je a uvědomit si to je poloviční vítězství… vítězství v čem?

 

Smyslem lidské existenceje nebo by alespoň mělo být sebepoznání, respektive sebe uvědomění, neboli být si vědom sebe sama, poznat se ve své podstatě, což je dle mnoha duchovně-mystických spisů (dostupných dnes i on-line) korunováno pocitem opravdového naplnění a skutečného štěstí, protože to znamená i uvědomění, že jsme sami každý z nás součástí něčeho, co nás přesahuje a tím je nekonečné bytí… neboli nejvyšší inteligence. Toto poznání sounáležitosti by nás tak mělo naplňovat skutečným štěstím a vnitřní spokojeností,po které každá duše, každá bytost touží… My jsme si to jako lidé zjednodušili a trochu i převrátili, a ten vnitřní pocit určitého neuspokojení a ne-radostnosti, resp. neklidu po něčem, co až když najdeme, tak nás to naplní, nebo by nás to mělo naplnit, jsme zaměnili za sexuální pud. Možná si teď řeknete, že je to mnoho slov o něčem, co by se dalo vyjádřit jednodušeji, a možná se ptáte proč o tom tak ze široka píšu?

 

Navíc, když tedy tak směle hovořím o tom nejvyšším, tak ho asi také dobře znám…

 

O to ale nejde. Jde o to, neosobně způsobit ve vaší mysli určitý impulz nebo výbuch a tím na-stolit, byť takto drasticky, žádoucí změnu…

 

Vezmu to z jiné stránky.

 

Nikdy dříve v minulosti nestálo lidstvo na významnější křižovatce své vlastní existence, jako nyní… Kolik staletí lidé čekali na tento čas, na dobu, ve které smíme existovat, kdy máme skoro maximální svobodu a kdy je realizace takřka všeho skoro na dosah. Teď, právě teď a nikdy jindy už se tato šance nebude opakovat.

 

V čase, kdy lidé, a to ať si toho jsou či nejsou vědomi, dochází, resp. klesají a sahají si na dno svých možností, je možnost si konečně uvědomit o co tu jde?

 

Taková je už realita. Všude je to podobné. Zvláště v dnešní době si tím lidé ulevují a ze všeho nejraději se místo sebou samými zabývají osudy těch druhých… musíme jim to odpustit… větši-nou tak činí ti, kteří nejvíce trpí a tímto způsobem volají o pomoc…

 

Lidé nejsou v jádru špatní, ale je to v psychické podobě něco jako v té fyzické… v tělesné po-době je to zející rána, která se ne a ne zahojit, pořád z ní teče nějaký sekret až hnis a říká si o to ošetření, o pofoukání a o hojivý obklad a o obvaz… Vím, že to nemáte jednoduché. Lidé to dá-vají najevo i mě, ale na druhou stranu to zas není nic tak nepříjemného…

 

A teď ty nejsilnější argumenty na závěr… Není to snadné, ale nakonec si člověk uvědomí, že jiné cesty není. Skončím pokusem dokázat, že smrt neexistuje. Současná medicína toho o člověku ví jen málo, jen samotná funkce mozku a vědomí zůstává stále hádankou. Přece nebudeme naivně věřit, že život končí smrtí? Co je to smrt nikdo z nás neví a ten, kdo si jí prošel, nám o tom už nic nepoví.

 

Přesto se ale množí seriózní zprávy lidí, kteří jí prošli a vrátili se…

 

Dokazují, že to pokračuje. O tom, jak funguje lidský mozek a vůbec co je to vědomí, se ví pra-málo. Medicínská věda je oproti ostatním disciplínám pozadu právě v tom, jak se staví k pojmu vitality nebo-li životní energie.

 

Vůbec neakceptuje osvědčený fakt, který realizovala tradiční čínská medicína, že zdraví je vý-sledkem dynamické rovnováhy mezi silami Jang a Jin, kterou představuje proudění životní ener-gie Čchi. Tuto energii právě přijímáme mozkem, proto je tak velký a funguje jako transformátor. Oživující energii skutečně přijímáme z kosmu a ne jen z jídla a z dechu či ze spánku.

 

Více na https://youtu.be/a_iM-LKfUQY

 

Zachytává kosmickou energii a transformuje ji v energii pro nás přijatelnou, kterou v jednotlivých čakrách ještě více přizpůsobuje potřebám té které části organizmu. Jakýkoliv blok, nerovnováha a podobně má vliv na funkceschopnost oblasti, která je konkrétní čakře (=lotusu, energetickému centru) podřízená. Toto současná moderní, tzv. vědecká medicína ne a ne přijmout.

 

Naše smysly jako zrak a sluch vnímají z té objektivní reality jen část spektra elektromagnetic-kého vlnění. To, co je nad ultrafialové a pod Infračervené záření už nevidíme, ale přesto existuje. To zvířata jsou na tom lépe. Pes vidí i ušima a slyší očima, že?

 

Věda nechce připustit, že vědomí, tedy to, co umožňuje myšlení, cítění a všechny psychické pro-cesy, jsou schopné probíhat, jen když je za tím energie. Jedině na principu energie je možná čin-nost všeho. Bez dodávky energie žádný systém nepracuje. To by bylo perpetuum mobile a to je jen v pohádkách. Energie vědomí – tzv. kosmická – námi sice není viděna, ale přesto vědomí fun-guje. Šíření vln v prostoru, šíření TV signálu, rozhlasových vln a signálu mobilu je umožněno ší-řením vln, které nevidíme, ale víme, že to tak je. Stačí pustit si rozhlasový přijímač nebo přijmout hovor z mobilního telefonu a víme, že signál a energie nutná k přenosu hovoru existuje, i když ji nevidíme.

 

Je s podivem, proč si vědci existenci vědomí na energetické platformě nejsou schopni připus-tit? Z fyziky víme, že je energie nezničitelná a že se nemůže ztratit. Energii je možné podle ter-modynamického zákona jen přeměnit. Stejně je to i s člověkem, resp. s jeho podstatou, duší, chceme-li. Při smrti sice odložíme tělo, ale to podstatné, co tělo každého z nás oživuje, to zůs-tává, i když to nevidíme.

 

Ten kdo zemřel, tak sice pro naše normální smysly neexistuje, ale je tu ve formě, kterou lze třeba zachytit jinými přijímači. NAPŘÍKLAD FILMOVÁ KAMERA UŽ MÁ SPEKTRUM VIDITEL-NÉHO SVĚTLA širší a tak se stává, že na snímku po jeho vyvolání vidíme už něco víc než jen to, co pouhým okem.

 

My všichni přece víme velmi dobře, že To podstatné existuje uvnitř nás a že to přesahuje vše, co může rozum s jeho pěti smysly nabídnout. Máme přece také svědomí. Máme to, ale jen z po-hodlnosti si To nechceme připustit. Přichází ale doba, kdy něco jako osud už nebude brát ohledy na to, jestli se nám chce anebo ne a spustí to…

 

T. Kilian 26. 12. 2014

Pošlete TIP na článek svým přátelům!



© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar