Tipy a inspirace

A+ A A-

Síla slova a síla uzdravení

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

V našich podmínkách ateisticko-rozumářského uvažování jsou některé pojmy a výrazy lidmi stále ještě přijímány dost obtížně a s nedůvěrou, jsou-li přijímány vůbec. Nedávná minulost naší země proživší jednu z nejhorších totalit, jakou si jen lze představit, na nás na Češích zanechala jizvy hlubší a zhoubnější než se zprvu zdálo. Důvodů současného prohlubujícího se marasmu, destruktivního pesimismu a nedůvěry už v nic, co by mohlo morálku národa pozvednout z této bažiny úpadku je víc.

Jedním z hlavních není tak ani změkčilost a domnělá nutnost být ovládaným malým národem, jako spíše trestuhodné pohrdání kvalitami a dary, kterých se nám dostalo v porovnání s jinými národy vrchovatě, kdy si jich už nevážíme a pak chybění skutečných elit, vzorů a vůdčích typů, kteří by mamonem, iluzí či vyslovenou lží oslepený a zbloudilý národ vyvedli z této temné rokle zpět na správnou cestu poctivého úsilí, práce a jisté sebeoběti.

 

Správná cesta nemusí být procházkou růžovým sadem a zpočátku se může jevit hodně nepohodlnou, neprošlapanou až nepříjemnou v porovnání s vyšlapanými cestičkami vedoucími nenáročným a vycházkovým terénem připomínajícím spíše než turistickou horskou trasu něco jako lázeňskou promenádu určenou pro ty, kterým „lékař zakázal se přepínat a unavovat“. Sklon k sa-molibé sebechvále a nepřiměřené a nekritické hrdosti, které jsme naivně a nebezpečně podlehli, může mít svůj důvod jak v nezralosti, nevyspělosti a až v naivní dětinskosti, stejně tak jako v tzv. morální zkaženosti malých dětí, které nebyly rodiči správně vedeny k tomu, aby dokázaly rozlišit opravdové hodnoty od těch domnělých. Rodina je základ státu, říká se. V rodině dostává dítě základ, na kterém pak buduje a utváří si svůj osud. Neúplná, rozvrácená nebo kontroverzní rodina spíše než aby dětskou dušičku formovala, tak jí bohužel spíše deformuje. Rodina může být sice fyzicky a formálně kompletní, ale obsahově, tzn. v jaké atmosféře a v jakém duchu je dětský charakter utvářen, je pak rozhodující, i když mělo dítě dobrý tzv. genetický základ. Vliv prostředí je bohužel stále významným formujícím činitelem, a pokud talent nemá podmínky rozvoje, dopadne v našich podmínkách ateisticko-rozumářského uvažování jsou některé pojmy a výrazy lidmi stále ještě přijímány dost obtížně a s nedůvěrou, jsou-li přijímány vůbec. Nedávná minulost naší země proživší jednu z nejhorších totalit, jakou si jen lze představit, na nás na Češích zanechala jizvy hlubší a zhoubnější než se zprvu zdálo. Důvodů současného prohlubujícího se marasmu, destruktivního pesimismu a nedůvěry už v nic, co by mohlo morálku národa pozvednout z této bažiny úpadku je víc.

 

Jedním z hlavních není tak ani změkčilost a domnělá nutnost být ovládaným malým národem, jako spíše trestuhodné pohrdání kvalitami a dary, kterých se nám dostalo v porovnání s jinými národy vrchovatě, kdy si jich už nevážíme a pak chybění skutečných elit, vzorů a vůdčích typů, kteří by mamonem, iluzí či vyslovenou lží oslepený a zbloudilý národ vyvedli z této temné rokle zpět na správnou cestu poctivého úsilí, práce a jisté sebeoběti.

 

Správná cesta nemusí být procházkou růžovým sadem a zpočátku se může jevit hodně nepohodlnou, neprošlapanou až nepříjemnou v porovnání s vyšlapanými cestičkami vedoucími nená-ročným a vycházkovým terénem připomínajícím spíše než turistickou horskou trasu něco jako lázeňskou promenádu určenou pro ty, kterým „lékař zakázal se přepínat a unavovat“. Sklon k samolibé sebechvále a nepřiměřené a nekritické hrdosti, které jsme naivně a nebezpečně podlehli, může mít svůj důvod jak v nezralosti, nevyspělosti a až v naivní dětinskosti, stejně tak jako v tzv. morální zkaženosti malých dětí, které nebyly rodiči správně vedeny k tomu, aby dokázaly rozlišit opravdové hodnoty od těch domnělých. Rodina je základ státu, říká se. V rodině dostává dítě základ, na kterém pak buduje a utváří si svůj osud. Neúplná, rozvrácená nebo kontroverzní rodina spíše než aby dětskou dušičku formovala, tak jí bohužel spíše deformuje. Rodina může být sice fyzicky a formálně kompletní, ale obsahově, tzn. v jaké atmosféře a v jakém duchu je dětský charakter utvářen, je pak rozhodující, i když mělo dítě dobrý tzv. genetický základ. Vliv prostředí je bohužel stále významným formujícím činitelem, a pokud talent nemá podmínky rozvoje, dopadne stejně jako vzácná rostlina či strom, kterému se nedostane odpovídající zahradníkovy péče. Ne-bude-li mít takovýto vzácný strom dostatek vláhy, slunečního svitu a nebude-li půda, ve které zapouští kořeny, pravidelně kypřena a přihnojována a nebude-li stromek účinně chráněn proti škůdcům, je pak nabíledni, jak i relativně geneticky silný druh dopadne.

 

Říká se, že v nemocné společnosti je obtížné zůstat zdravým. To, že v současnosti nemocí nejen neubývá, ale objevují se i nové druhy, resp. klasické a známé choroby na sebe berou jinou podobu, než jakou měly např. u generace našich rodičů či prarodičů. Ti opravdu stonali jinak než dnešní mladší ročníky, kde převažují potíže funkční a psychosomatické, tzn. kdy není často ani na první pohled jasné a ze základních vyšetření jednoznačné, je-li člověk nemocen či ne.

 

Klasická onemocnění byla rozpoznatelná pouhým okem, kdy zkušenější lékař už při vstupu pacienta do ordinace určil na 75 % diagnózu a kdy z několika vět anamnézy, kdy pacient své po-tíže popsal, byla většinou diagnóza postavená a mohlo se začít s léčením.

 

Dnes ani třeba po delším a zevrubnějším rozhovoru s pacientem není často ani hodně zkušený lékař schopen jednoznačně nejen diagnózu určit, ale i díky moderním metodám má na výběr hned z několika, které jsou si svým projevem podobné, ale pokud jde o léčbu, tak je tu ve strategii a přístupu zásadní rozdíl. Věc se komplikuje také tím, že ani z podrobných vyšetření není jasno, který orgán či ústrojí je poškozené. Jelikož jde o poruchu funkce orgánu a ne o poruchu orgánu samotného, je nutné pacienta poznat nikoliv jen v jeho tzv. klidovém režimu, ale pozorovat ho spíše v zátěžových momentech a spíše při činnosti, v práci a při všednodenních aktivitách, kdy se nemoc projeví jednoznačněji než když je pacient relativně v pohodě a v relativním pohodlí ordinace, je i jeho nemoc, tak říkajíc „v pohodě“.

 

Tato kvalitativní změna a posun ve vývoji, nejen v tom pozitivním, ale i v tom méně příznivém, dává ale na druhou stranu možnost a šanci uplatnit odlišné léčebné metody a přizpůsobit je více dynamicky se měnícímu stavu organizmu stiženého zhoršením fungováním než když je nemoc statická a kloub nebo hlava prostě bolí od rána do večera a od večera do rána víceméně s menšími výkyvy stále stejně. Všichni jsme poznali, jak proměnlivé může být „obyčejné“ nachlazení či rýma a kašel v tom klasickém „provedení“ a jak nebezpečně zákeřný může být projev jindy banálního onemocnění, které jsme dříve s přehledem přecházeli, když virus, který ho způsobil, tzv. zmutoval nebo se bakterie přizpůsobila antibiotiku, kterému dříve „bez odmluvy“ podlehla. Dnes je např. penicilin, který ještě za druhé světové války zachránil tisíce, možná milióny lidských životů, často nejen neúčinný, ale jeho podání může být pro pacienta i dokonce životu nebezpečné v podobě nečekané a nepředvídatelné alergické reakce nebo jiného tzv. nežádoucího účinku. Takových příkladů existuje jistě bezpočet, ale společným jmenovatelem je kromě již zmíněné patologické funkce také nově se stále více profilující faktor, kterým je naše psychika nebo-li něco, co se dříve bohorovně nejen podceňovalo, ale až vysmívalo a vnímalo jako zbytné, je dnes stále více zohledňováno a vnímáno nejen jako významné kritérium závažnosti onemocnění, ale i jako velmi významný činitel, jehož správné použití může být stejně tak lékem jako jedem, ale i jako jediným prostředkem, který často nemocnému zbývá, chce-li přežít a uzdravit se. O tom, že to tak je, už dnes málokdo pochybuje a v době informační revoluce, kdy se zprávy o všem možném šíří éterem rychlostí světla, je spíš nemožné něco utajit, neřku-li, že je snadnější seznámit s novinkou polovinu světa než to zamlčet i před svými nejbližšími.

 

Toto je možné, či nemožné také právě díky proměnlivosti, plasticitě a moci naší duševní, nevi-ditelné a přesto nejmocnější energie, kterou je naše mysl, emoce a vůle. Dnes je to právě psychika, která jako významný regulačně vše modifikující faktor nabývá stále více a více na významu, a která je též stále více předmětem dalšího bádání, zkoumání a experimentování. To, že o této stále tajuplné záležitosti stále mnoho nevíme, dosvědčuje fakt, že co člověk, to jiný názor a schopnost. To, že je to právě náš mozek, který vzdoruje i ve světě nejmodernější vědy všem pokusům o odtajnění ani nepřekvapuje, protože kdyby tomu tak bylo, tak bychom přece už museli žít jinak, tolik netrpět, více se radovat a hlavně si už nezpůsobovat nemoci a trápení sobě navzájem, tedy konečně skoncovat s tím reliktem a atavismem minulosti, kterým byla i logicky nepochopitelná hrůzná a děsivá praxe, kdy utrpení způsoboval člověk člověku a místo aby se po vzoru Krista lidé milovali navzájem, tak se bohužel až do dnešních dnů stále vyžívají v pravém opaku, jakoby místo přikázání: „Miluj bližního svého jako sebe samého“ se lidé raději řídili satanským kontroverzně-obludným pseudoprincipem a protipólem znějícím jako „Nenáviď bližního svého“ a bohužel tu lze říci i „Nenáviď druhého, jako ty sám nenávidíš sebe“.

 

Jak z uvedeného vyplývá dost neveselá skutečnost, že ruku v ruce s tím, jak my sami oceňujeme sama sebe, tak i v duchu rčení: „Podle sebe soudím tebe“ tím, jak sami klesáme do hlubin temnot nejtemnějších a vzdalujeme se pravdě, lásce a hlavně sobě sama, tak taky přímo úměrně se vzdalujeme docenění toho, jak cenný je dar lidského života a jak vzácnou a jedinečnou šanci máme, když smíme na tomto světe fungovat jako lidská bytost a ne jen jako méně si vědomá součást přírody počínaje živočichem a konče např. horninou či nerostem, popř. nádherným krystalem či vzácným drahokamem, kde se také jistě odráží dokonalost Tvůrce, ale vývojově a kvalitativně je i mezi fascinujícím démantem a lidskou bytostí poměrně značný a až nesouměřitelný rozdíl.

 

Paradoxně mají oba projevy Matky přírody stejnou podstatu, ale pokud jde o úroveň sebeuvědomění se a stupeň vědomí vůbec, tak je tu rozdíl nebetyčný, resp. v řádu takový, jakým se měří vzdálenosti galaxií ve vesmíru. Přesto ale existují triumfy přírody nejen z pohledu dnešního člo-věka zpět do minulosti, ale také pochopitelně i do budoucnosti bez ohledu na to, že minulost a budoucnost jsou velmi relativní pojmy a že existuje také něco, co lze nazvat bezčasí, resp. sám pojem čas a časoprostor je spíše myšlenkovou abstrakcí než tzv. objektivní realitou. V kontextu s tímto by nás tedy nemělo překvapit, že stejně jako se člověk vyvíjel nejenom dlouhá léta, ale dlouhá tisíciletí, když ne z opice, což je zase jiné štěpné téma, tak jistě z nějakého předka, jako je neandrtálec apod., tak jistě byly prazákladem mnohé jednodušší formy života.

 

Na druhé straně ale je zřejmé, že existují i mnohem vyspělejší formy života, kdy náš vývojový stupeň nazývaný Homo sapiens je v porovnání s bytostmi, které nás ve svém vývoji předešly i o několik miliard let jaksi nesouměřitelnýa jen pro jakous takous představu si můžeme představit, tedy dobře sebe, jako relativně vyspělou bytost v porovnání s ostatními zástupci fyzického života ne Zemi asi tak jako se má intelektově k nám rybička v akváriu nebo např. krocan někde na dvorku. Rozdíl je však mnohonásobně větší, protože náš mozek je nastaven na poznávání v troj-rozměrném časoprostoru a funguje zjednodušeně řečeno na principu „ANO“ nebo „NE“, resp. v lepším případě jako ANO, NE a NEVÍM nebo dokonce PLATÍ OBOJÍ jako ANO i NE vč. NEVÍM, kdy ono NEVÍM není projevem zaostalosti nebo nedostatku mentální svěžesti, ale vyplývá z da-nosti využitelné kapacity mozku, resp. intelektu odpovídající našemu vývojovému stupni. To, že je naše rozumové poznávání a vnímání limitované právě těmito objektivně omezenými možnostmi CNS (= centrální nervové soustavy) samozřejmě limituje i naše možnosti, nejen pokud jde o plnohodnotné prožívání každodenní životní reality, ale hlavně pokud jde o schopnost poznat, pocho-pit a zvnitřnit závěry z tohoto uvědomovacího procesu, kdy bez toho, aby si člověk právě tuto omezenost uvědomil v intencích Sokratova výroku „Vím, že nic nevím“.
Lze jen konstatovat, že to podstatné z oblasti tajemství života nám stále uniká.

 

Přesto ale je tu šance v podobě světélka poznání „na konci tunelu“, kdy díky zprostředkova-nému poznání se dovídáme, že starodávné civilizace disponovaly znalostmi beroucími nám dech, protože např. to s jakou přesností byly vystavěny pyramidy v Egyptě, kdy odchylka je 2-3 cm a současná norma ve stavebnictví počítá s 5-7 cm a že tu jsou použity a do stavby zakomponovány monolitní kvádry o tak vysoké hmotnosti, že doposud nebyl vyvinut systém (jeřáb), který by i za současných poznatků technické vědy byl s to takovéto monolity přenést z místa na místo.
Kvádry byly navíc umisťovány tak, že není možné mezi nimi protáhnout několik desetin mm „silný“ kancelářský papír.

 

Dalšími obdivuhodnostmi je i čas, za který byly pyramidy za historicky tehdy odpovídajících podmínek, kdy tehdejší „technika“ a „věda“ neznala kolo a menší kvádry měly být přemisťovány na jakýchsi saních a přesto to tehdejší stavebníci (otroci) měli stihnout asi za 20 let. Pokud byly kvádry těžší a větší počítá současná věda s přemisťováním stavebních kamenů na bambusových kůlech kruhovitého půdorysu. Bambusové háje tehdy v této oblasti by ale ani v nejmenším nestačily poskytnout dostatek materiálu pro efektivní logistiku. Těchto nepoměrností a záhad je jistě mnohem víc, a pokud jde o matematicko-fyzikální záhady týkající se rozměrů, které jsou zakódované při stavbě tak např.

• původní výška Cheopsovy pyramidy (cca 147 m) odpovídá zhruba miliardtině vzdálenosti Země od Slunce (149 mil. kilometrů)

• základna pyramidy o šířce 230 m odpovídá zase cca miliardtině vzdálenosti Marsu od Slunce. (228 mil. kilometrů)

• současně odpovídá i 365,3 egyptským loktům, což je počet dní tropického slunečného roku
• obvod Cheopsovy pyramidy vydělený dvojnásobkem její výšky udává číslo pí.

Záhady týkající se polohy pyramidy jsou neméně zajímavé:
• poledník, který prochází Gízou je poledníkem, který nejdéle vede po pevnině
• poledník, který prochází pyramidami, také dělí moře a světadíly na dvě stejně velké části
• úhly pyramidy dělí nilskou deltu na dvě stejné poloviny

• vzdálenost Cheopsovy pyramidy od středu Země je stejná, jako její vzdálenost od severního pólu. (nalézá se cca na 30 stupni severní šířky (Věděli naši dávní předkové, že Země je kulatá?)

• pyramida leží v centru pevninské hmoty Země.

Do třetice pak záhady týkající se rozmístění pyramid začleněných do prostředí s neméně pře-snou logikou.
• pyramida je orientovaná podle světových stran

• tři pyramidy v Gíze navzájem vytvářejí pythagorejský trojúhelník, jenž je v poměru 3:4:5

• tři pyramidy v Gíze navzájem kopírují souhvězdí, v tomto případě tzv. Pás Orionu. Zajímavé je, že některé další obdobné lokality v okolí jako, Abú Rawáš, Závijet el-Arján, Dahšúr, Letopolis, a řeka Nil vytvoří dokonalý obraz hvězdné oblohy kolem souhvězdí Orionu a jím procházejícím pásem Mléčné dráhy.

Zdroj: http://liborcermak.blog.idnes.cz/c/343092/Zahady-egyptskych-pyramid-v-Gize.html

 

Věcným důsledkem těchto důkazů je zákonitá úvaha, jak to, že tehdejší architekti a stavitelé disponovali takovými znalostmi a jak je získali, když oficiální historická věda operuje s bambusovými klacky a sáňkami, které nahrazovaly povozy a další kolovou techniku, protože kolo ještě nebylo vynalezeno. To mělo být vyvinuto kolem r. 5150 př. n. l. (př. Kr). Údaje se ale různí a tak „nějaká ta tisícovka let nebo dvě“ před a po tomto datu patří jaksi k povolené „vědecké“ toleranci.

 

Egyptské pyramidy jsou sice opět podle oficiálních egyptologických zdrojů staré asi 5000 let a byly stavěny po dobu 1500 roků (počet asi 38 staveb ve zmíněné oblasti – zmíněná doba, za kterou byly tyto všechny postaveny). Jedna pyramida se měla stavět 20 až 25 let?

 

Tento rozsáhlý úvod jsem si dovolil předepsat také proto, aby následující doporučení bylo po-chopeno v širším logickém kontextu, kdy si můžeme uvědomit limitovanost našeho běžného ro-zumu a zjevnou omezenost zatímního školského vzdělávacího systému, který málo zdůrazňuje potřebu individuálního přístupu k poznání a stále po hříchu preferuje jakýsi totalitní (kolektivní) model, kde se možní géniově ztrácejí jako vzácné perly v hlubinách oceánů.

 

Z výše uvedeného vyplývá, jak nebetyčný rozpor může být mezi vědou oficiální a alternativní. V otázce smyslu existence pyramid by se to ještě dalo akceptovat, protože tu jaksi ještě nejde o život, ale v oblasti lidského zdraví nabývá tento rozpor mnohem závažnějších rozměrů, protože tu jaksi končí legrace, když už tu nejde jen o náš osobní život, ale už o život nás všech, ba do-konce už i o holý život.

 

Vlastní praxe sebeléčení – Metodický návod:

Metoda sebeléčení, kterou následně v souladu s prameny uvádím, využívá skrytého potenciálu naší mysli a intelektu a nijak neodporuje tzv. zdravému rozumu a už vůbec ne VŠELIDSKY přijímané morálce a všeobecně akceptované, jakési občanské slušnosti, pokud tato ještě alespoň zbytkově u nás existuje.

 

Protože jste převážně v přítomném okamžiku na přechodnou dobu na lůžku a váš momentální stav, zase jen po určitou dobu, vyžaduje klidový režim, je dobré tuto skutečnost zdánlivého nicnedělání a vynucené pasivity nějak konstruktivně využít. Pokud se právě nacházíte na nemocničním lůžku, využijeme této skutečnosti k tomu, že začnete s technikou sebeuzdravování právě na tomto místě a v ten daný čas využívajíc k tomu pozici, jakou teď zaujímáte, polohu v lehu na zádech.

 

Všimněte si, resp. uvědomte si prosím, jak mocný nástroj máte k dispozici, když je fyzické tělo v klidu a nemusí vynakládat tolik energie, která je nám pak o to víc k dispozici s tím, že si mnohem více uvědomujeme svou hlavu, resp. ten kolotoč myšlenek, emocí a představ v ní.

 

Když vám řeknu, že je to právě vaše, zatím nezvládnutá, mysl, která je tímto mocným nástrojem, který můžete využít buď ke svému prospěchu, tedy k uzdravování se, a nebo naopak, pokud jí necháte, aby si dělala, co chce, budete mít nejen v hlavě kolotoč, ba celý lunapark i s cirkusem, ale v důsledku toho vám bude tento chaos, nepořádek a roztržitý neklid v celém těle působit totéž a vaše naděje na uzdravení zůstane jen v úrovni neplodných snů a nesplněných přání. Kdyby ale jenom to.

 

Neklidná, nezvládnutá a po všech stránkách nevyzpytatelná mysl je jako koňské spřežení, které se utrhlo od kočáru a vláčí vás hlava nehlava terénem, až dokud vás úplně neuvláčí. Takovýto konec jste si jistě nepředstavovali a přece je nechtěným údělem většiny z nás, ať jsme bohatí nebo chudí, vzdělaní či nevzdělaní, šťastní nebo nešťastní, mladí nebo staří a zdraví nebo nemocní. Vaší mysli nebo intelektu je to jedno.

 

A ještě více jedno je to zejména vaší duchovní podstatě, které jste nositelem. Podstaty, která je tím největším darem, pokladem a příležitostí, kterou kdy člověk vůbec měl. Jste boháčem, šťastlivcem a věčně mladým, zamilovaným a nádherně bláznivým studentem toho největšího umění, které tu kdy bylo, a sice umění žít, a vůbec o tom nevíte.
Či dokonce výstižněji řečeno o tom nemáte ani šajnu.

 

Proč? Proč, resp. jak je to možné, že v sobě máme takovou nádheru, takový potenciál tvůrčí energie a takové bohatství, jaké jste si kdy mohli vůbec představit a necháváte to nepovšimnuto mnohdy nejen celý svůj krátký život, ale dokonce celé životy, desítky, stovky a tisíce životů a zrodů se sem do tohoto šíleného světa nekonečných protikladů, slzavého údolí a temné rokle, či údolí stínu smrti?

 

Čím to je, že žijete jako ten nejbídnější ubožák, ačkoliv jste ve svém nitru tím nejmocnějším a nejmovitějším boháčem?
Ve škole jsme se to neučili, rodiče a ani přátelé nám o tom neřekli, ba co víc ani v žádné knize, kterou jste kdy doposud drželi v ruce, jste se o tom nedočetli.

 

Čím to je? Je to tím, že jste dosud nehledali nebo jste hledali na nesprávném místě, v nesprávný čas a dokonce jste vlastně ani pořádně nehledali, ale spíš to jen „na oko“ hráli, předstírali, či za-stírali a v důsledku toho vám zbyly jen „oči pro pláč“.
No není to pravda?

 

Nakonec muselo přijít To, co zákonitě přijít muselo, a sice To, že jste se ocitli, možná nečekaně a nechtěně, v nemocnici.

Máte z toho radost? Ne?
Ale máte… a velikou.

 

Vy to možná ještě zatím ani nepociťujete, ale vaše duše se raduje. Vaše duchovní Podstata jásá, plesá a zpívá si tu nejkrásnější melodii, jakou kdy slyšela, řečeno obrazně pochopitelně. Že nejste a dokonce že jste zatím ani nebyli pořádně šťastní? No to je taky přece jasné, jasné jako facka. Vždyť jste pro to přece doposud ani nehnuli prstem, tak co byste chtěli?

 

To ale skončilo. Teď jste tady, tady a teď a začínáte tak říkajíc od nuly, resp. od čistého stolu. Že jste už staří, nemocní, nemohoucí a neschopní cokoliv změnit? Už ani slovo! A ticho bude! Jako ve škole. Ano jsme znovu ve škole. Umlčte toho ďábla či satana v sobě, co vám tyto ne-smysly napovídal. Není to pravda, není to vůbec žádná pravda, že jste staří, nemocní a nemohoucí. Jak jenom jste mohli, při vší úctě k vaší moudrosti, takovým nesmyslům naletět?!

 

Že je to tak a ne jinak? Houbelec. Je to tak, jak vy sami chcete, nebo-li jak vy sami sobě dovolíte. Svůj osud máte stále pevně jen ve svých rukách. Ano je to tak, ale vy tomu stále nechcete uvěřit! Nevěříte už vlastně nikomu a ničemu. Ba co je horší a co je už vlastně docela tragické? To nejhorší je, že jste už dávno přestali věřit sami sobě, že jste ztratili důvěru v sebe sama a že jste to vlastně vzdali. Rezignovali jste a pod tíhou okolností jste už nad sebou vlastně vyřkli ortel. Ortel smrti…

 

No jo, ale co když ta smrt, na kterou se tak bezmezně „těšíte“ vůbec neexistuje, anebo že je to jenom klama iluze vaší,s prominutím,pomatené mysli?Co vy o tom víte?To, co víte nebo To, co jste se teď právě dověděli je To, že jste ve své podstatě mnohem víc, než jste si doposud připouštěli.

 

Ve své podstatě jste vším a máte vše, na co si jen vzpomenete. Že tomu nevěříte? Slyším dobře? Že jste už staří, blbí a … ticho, ticho bude!

 

Znovu vám opakuju… Nejste staří, nebo nejste tak staří, abyste To, co vám teď povím, nezvládli nebo na to neměli síly. Ve svém nitru máte vše, co k tomu, abyste byli šťastní, potřebujete.

Stále nevěříte?

 

Dobrá, máte recht, ale když v tom takto zůstanete, budete bezmezně trpět, strádat a naříkat. Budete na obtíž nejen sobě, ale zejména svému okolí, svým blízkým. A to přece nechcete?

 

Nikdy jste to nechtěli, jenom to ne. Nechcete to, že je to tak? Nechcete to, ale chcete tamto a to je správné.

 

Už jste se konečně chytli, už jste i vy sami chytli a hoříte, hoříte touhou byť zatím jen maloučkou touhou či přáníčkem to změnit. Obrátit kolo osudu opačným směrem. Obrátit směr či tok osudu a uchopit ho svýma rukama a pevně ho sevřít a už nepustit.

 

Ano. Tak je to správné. To je ono! To je to, co jste potřebovali. To, o čem jste tajně snili a po čem vaše duše či Podstata tajně toužila a co si ze všeho nejvíc přála.

 

Být šťastnou, harmonickou, zdravou a plnohodnotnou bytostí. Být přínosem nejen sobě, ale i svému okolí a všem lidem v něm.

 

Být konečně tím, čím být máte a co odpovídá vaší úrovni, vašemu rozhodnutí a slibu, který jste si dali dřív, než jste vstoupili do tohoto problémového, nemocného a skoro už v agónii se zmíta-jícího světa…
Ano.

 

Vy si myslíte, že jste nemocní a nemohoucí, ale nemocný a nemohoucí je tento svět. To, že jste nemohoucí, staří a nemocní je pouze a jedině vaše mylná představa a vaše iluze, které jste vá-žení naletěli jako kotě po papírové myši.
Takže platí? Ano platí!
Rozhodli jste se To už konečně změnit a tak to tedy změníte, ne že ne!

 

Abyste tedy mohli začít a mohli se konečně měnit, začít na sobě pracovat, musíte se zvědomnit. Nebo-li musíte si konečně uvědomit, co a kým ve skutečnosti jste, ale taky čím ve skutečnosti vůbec nejste.

 

Ve své podstatě jste krásnou, věčně mladou a zářivě šťastnou bytostí. Povídám „ve své podstatě“ tedy ve svém nitru, ne na povrchu, ale v hloubi své duše a svého srdce. Tam jste nekonečně šťastní, radostní, zdraví a bohatí.
No a čím tedy nejste?

 

Nejste tím, čím jste byli v minulosti. Dokonce už ani nejste tím, čím jste byli, než jste začali číst tento text. Dokonce už ani nejste tím, čím jste byli, než jste začali číst tento text, toto sdělení a toto poselství…

 

Nejste také jenom fyzickým tělem, tou schránkou nebo autíčkem pro svou duši. Nejste ani svými chaotickýmimyšlenkami,nejste svou nezvládnutoumyslía nejsteani svýmifalešnými představami.

 

To, co opravdu ve skutečnosti jste, jste se už teoreticky dověděli, že? Teď tedy zbývá to „jen“ uvést do života, uvést to do praxe… a začít hned. Hned teď! Nic neodkládat. Začněte okamžitě, bez okolků a bez předsudků… A nebojte se.
Ničeho se nebojte, snad jen sami sebe.

 

Strach ti lže a ty mu věříš, řekl jeden významný filosof. Kdo a kdy to vyslovil, už není důležité, důležité je, že vy to teď víte. No a jak na to? Kde a jak mám začít? Jde o to ovládnout svou mysl, své emoce a chaotické představy. Jak?

 

Začneme tím, že se zkoncentrujeme do sebe, do nitra, do srdce. Soustřeďte se na dech. Dech je velmi zajímavou funkcí vašeho života. Dech, nebo-li také Duch. V angličtině nebo v latině zní a i se tak píše slovo dech jako slovo duch.
Pro obojí existuje označení SPIRIT…

 

Soustředíme se tedy na dech uprostřed svých prsou. Abychom se ale mohli řádně soustředit, musíme se před tím uvolnit. Uvolníme se zatím tak, že si při nádechu řekneme v duchu, potichu nebo jen jakoby v nitru pro sebe bez toho, abychom pohnuli ústy:
Při nádechu: „ÚPLNĚ“ a při výdechu: „UVOLNIT!“…

 

To budeme opakovat až do té doby, dokud nepocítíme úlevu nebo alespoň první známky uvol-nění a zklidnění. Doporučuje se až 36x … Můžete se, a pro začátek je to i vhodnější, soustředit na dech v oblasti bříška, v oblasti pupku a současně tak procvičovat břišní, nebo-li brániční dech. To je jediný správný dech, kdy se naplní plíce tak, jak mají.

 

Pěkně od spodu, jako pohár a ne zprostředka nebo od hrotů. Když se vám podaří uchytit se vydržet se koncentrovat alespoň pár sekund, než se objeví první rušivá myšlenka, máte vyhráno.

 

Pro dnešek a pro zatím máte vyhráno, když udržíte svou mysl pod kontrolou alespoň po dobu dvou nebo tří dechů…

 

Někdy i to bude zpočátku skoro nadlidský výkon. Nevadí. Hlavně vytrvejte a necukejte se. Vydržte, a když se mysl či pozornost vymístí z těla, zase jí tam vraťte a trpělivě, kousíček po kousíčku dobývejte další a další území své svobody, své země, kterou tímto osvobozujete od chaosu, bezvládí a temných sil.

 

Zvládnete to. Když ne dnes tak příště nebo potom, ale jednou to prostě zvládnete, musí se to poddat. Musí. To je zákon.

 

Zpočátku vás to bude možná i zlobit, jak zjistíte, že se mysl nehodlá podřídit. Bude vyvádět jako nezkrotný divoký kůň, který bude vyhazovat, kopat a shazovat vás ze sedla. Vy ale musíte vydržet… musíte zůstat v sedle. Nepovolit ve svém úsilí a rozhodnutí… Úspěch se dostaví, dřív či později se úspěch dostaví.

 

No a teď k vlastní léčebné praxi:

Koncentrace na dech je tou nejpřirozenější praxí ovládnutí vaší mysli. Touto praxí začínají např. buddhisté, kdy se kromě toho soustřeďují na pupek a pozorují myšlenky. Ano, pozorují své myšlenky jako nezaujatý pozorovatel nebo jako náhodný svědek či nezúčastněný divák v kině, který sleduje na plátně film a snaží se neztotožňovat se s herci, kteří jen hrají svou předepsanou roli. Můžete si sama sebe představit jako diváka a herce v jedné osobě. Zkuste to, je to docela zajímavé být současně hercem a divákem svého vlastního životního dramatu.

 

No ale my se chceme uzdravovat, chceme se léčit. K tomu je ale předchozí praxe nezbytná. Je-dině trénovaná a vycvičená mysl je pevná mysl a mysl, která se stává nástrojem. Mysl je dobrý sluha, ale zlý pán. To jste možná už slyšeli o ohni, elektřině apod. O mysli to ale platí ne dvojná-sobně, ale několika násobně. Mysl je tou největší tvůrčí silou ve vesmíru. Myšlenka je předobraz slova a slovo je čin. Na počátku bylo slovo, píše se v Novém zákoně…

 

A to slovo bylo Bůh atd. Tím je myšleno také to, že na počátku je vždy informace, Impulz a idea, která pak teprve rozhýbe děj a proces vzniku a vývoje něčeho nového.

 

Tak i jako vy jste na počátku všeho měli možná chmurnou myšlenku, tak nyní už cítíte tu změnu, že všechno zlé je k něčemu dobré.

 

Léčení a sebeléčení.

Myšlenka spojená s emocí a vůlí je velmi mocným nástrojem dosažení toho, co jsme si předsevzali. V našem případě je to zdraví.

 

To nejcennější co máme, říká se. Nuže buďme tedy zdraví… ve své podstatě už zdraví jsme. Teď už zbývá to jen projevit i v oslabeném těle.

 

S nádechem v duchu, neslyšně a jakoby do nitra vyslovíme: „JSEM“ a s výdechem stejným způsobem vědomě a mocně

 

vyslovíme slůvko „ZDRÁV“ nebo „ZDRÁVA“… Takovéto pozitivní ozdravné autosugesci říkáme sankalpa.

 

Opět je dobré opakovat sankalpu vícekrát. Minimálně 21x nebo až 36x… Můžeme pak vystří-dat autosugestivní formulkou či afirmací: Při nádechu: „JSEM“ a při výdechu: „KLID“… Nebo: „Jsem klidný, klidná“… apod. „Úplně“ s nádechem a s výdechem „uvolnit“…

 

Další možností je božská slabika AUM, nebo-li „Óm“ a to jak při nádechu tak při výdechu… Slabika „Óm“ se dá spojit se sanskrtským slůvkem „Šántí“, což v překladu znamená: Óm, toť klid a mír… Óm je klid a mír… Óm Šántí…

 

Všechny tyto afirmace a autosugesce působí do podvědomí, kde pracují ve skrytu, ale účinně… tím, že o tom zpočátku nevíme, ještě neznamená, že to nefunguje. Funguje to a to velmi mocně a silně. Záleží na našem odhodlání a poctivé snaze vytrvat… Výsledky se dostaví a to naprostou jistotou. Vývoj se děje jakoby skokem… podobně jako v kvantové fyzice. Dá se to přirovnat k vaření vody. Když vodu (třeba vodu na čaj) zahříváte, tak má nejdřív 20, 30 a 40 st. C, ale stále ještě nevaří, nedosáhla 100 st. C., kdy se mění skupenství a voda se mění v páru, v plyn…

 

Není možné chtít, aby se voda vařila dřív a vy si mohli svůj čaj nebo kávu zalít, když bude mít jen 60°C. Musíte si počkat a zahřívat. Zahřívání pokračuje postupně a nepřerušovaně. Nelze čekat výsledky, když vodu zahřejete na 30 st. C a pak oheň v kamnech necháte uhasnout… a budete pokračovat až druhý den nebo také druhý týden či měsíc … To byste se svého čaje nedočkali nikdy anebo také se toho okamžiku, abyste svůj dobrý čaj ochutnali, ani nedožili…

 

Musíte zahřívat a vytrvat… pozorovat ten proces a nerušit ho. Jakmile se objeví v mysli impulz či dotěrná myšlenka, musíte jí pozorovat, nezúčastněně pozorovat a nepotlačovat. Hlavně se nesmíte vztekat nebo se nechat deprimovat tím, že „plamen“ či „oheň“ se zase mění v „kouř“ a „černé saze“, které vás ušpiní.

 

Znovu rozžehněte oheň a změňte kouř a saze v oheň, který je spálí a saze už vás nepošpiní. Oheň vše stráví… Oheň To vše změní. Oheň je vaše vytrvalost, vaše touha a vůle… Dbejte toho, aby ten oheň nikdy neuhasnul. Dbejte toho, aby neuhasnul dřív, než dosáhnete cíle. Vstaňte a vykročte vpřed. Nezastavujte se dřív, než dojdete do cíle a cíl tak bude velmi brzy dosažen…

 

Jedním z protagonistů metody léčivé autosugesce byl už v předminulém století francouzský lé-kárník a léčitel Emil Ki.(Emile Coué)… jeho metoda doznala velkého uznání a sám Ki se ocenění i sám dožil…

 

Coué (emile) a jeho léčebná metoda založená na léčebné autosugesci:

Emile Coué, lékárník a psychoterapeut, se narodil v Troyes roku 1857 a zemřel v Nancy v roce 1926. Proslavil se studiemi o hypnóze a autosugesci, v nichž nalezl možný způsob léčení. Z jeho teorie si mnoho lidí dělalo legraci, protože byla zvulgarizována dříve, než ji stačili pochopit. Couého metoda vědomé autosugesce nemá nic společného se sebepřesvědčováním ve smyslu: já jsem se uzdravil a vy se také uzdravíte.

 

Základní zásady metody Couého

 

Metoda je velice seriózní a přinesla značný pokrok v bádání hypnózy. Můžeme ji shrnout do několika následujících zásad:

1. Každá dobrá či špatná myšlenka, která je vložena v podvědomí, se v rámci možností může pro-měnit v realitu.

2. Intenzita sugesce je závislá na síle emoce, která ji doprovází.

3. Základní vlastností člověka není vůle, nýbrž představivost. Dojde-li ke konfliktu mezi vůlí a před-stavivostí, vyhrává představivost. Zmocní-li se nějaká idea mysli do té míry, že vyvolá sugesci, pak veškeré úsilí vyvinuté jedincem k jejímu zdolání ji naopak ještě podpoří. Je to zákon obrá-ceného úsilí.

4. Je-li stanoven cíl, podvědomí na sebe vezme úkol nalézt prostředky k jeho uskutečnění. A to je zákon podvědomé účelnosti.

5. Sugesce působí pouze tehdy, proměnila-li se v autosugesci (viz hypnóza).

 

Na prvním Světovém kongresuo hypnopedii(vizhypnosophrologii),kterýse konalv Paříživ roce1976 za účastiLozanova (původce sophrologie), získaly metody Couého znovu platnosta autoritu.Dr. Parcheminey, který byl přítomen jeho léčení,napsal: „Coué znalecky používal veškerou účinnost kolektivní psychoterapie(viz)“.Po dobu první světové války (1914-1918) pracoval Couéna objevu bezvědomí.

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar