Tipy a inspirace

A+ A A-

Průvodce na cesty plné překvapení

Ohodnotit tuto položku
(1 Hlasovat)

Možná si řeknete, že mě už nemůže nic překvapit nebo zaskočit, protože to, co jsem si prožila, nebo prožil, by vydalo na román nebo na telenovelu, jejíž scénář by žádný dramatik nebo scénárista nevymyslil. Přesto možná právě teď čelíte na své cestě životem něčemu, co by pojmenování překvápko nebo takový malý či větší životní šok, bezezbytku a v klidu sneslo.

 

V takovýchto situacích, které zamíchají kartami vašeho osudu ať už v mezilidské, partnerské, pracovní, finanční nebo zdravotní oblasti, známe bezpočet. Společným jmenovatelem těchto malých, či větších, překvapení je často právě něco jako šok, osobní krize nebo přímo zhroucení, i když v přeneseném slova smyslu a na první pohled to ani nemusí být okolím tak vnímáno a rozpoznáno. O to větší drama však prožívá, tak říkajíc, nositel děje nebo-li ten, kdo je s tímto překvapením on–line a v přímém přenosu (na živo) konfrontován, a kdo si zprvu myslí, že jde asi o omyl.

 

Omyl to není, i když jsme to právě my, kdo si to myslíme. Nebo-li čím víc o tom přemýšlíme, tzv. logicky to analyzujeme, racionálně zhodnocujeme a hledáme reálná východiska, tím více se do problému zamotáváme, ztrácíme rovnováhu a sílu a nakonec tu svou kritickou situaci začneme skutečně sami a bez cizí pomoci nezvládat, i když jsme na jejím počátku ještě ten potenciál si sami pomoci měli, nebo-li měli jsme na to zvládnout to vlastnímu silami a prostředky.

 

Ono je to totiž v životě tak zařízeno a nastaveno, že žádný problém či krize nepřichází z ničeho nic a jen tak. Vše má své příčiny a to i tehdy, i když náš, tzv. logicky pracující rozum na to nestačí a to nestačí ve většině případů a u většiny z nás a není to projevem hlouposti. Projevem hlouposti je, když si to nechceme přiznat a lžeme sami sobě, že každá věc má racionální řešení. Nemá. A i toto pro vás může být překvápko.

 

To, že se nakonec věci a problémy vyřeší jakoby samy sebou, samozřejmě s našim přispěním, už elegantně přejdeme a zapomeneme na to. Jinými slovy, náš podíl na vyřešení problému tu jistě je, ale v porovnání a v poměru s tím, jak k vyřešení problému přispělo ještě něco jiného, na-zvěme to třeba „faktorem X“, je to překvapivě docela zanedbatelné.

 

Tím se ale nenechme zmýlit natolik, abychom si pak z vrozené pohodlnosti a lenosti řekli, že se tedy nemusíme vůbec snažit, když to za nás „faktor X“ udělá. To by byla jistě velká chyba a tragický omyl. My se naopak musíme snažit o to víc, resp. aby nám byl „faktor X“ nápomocen, mu síme ze sebe dát opravdu to nejlepší, nebo-li To všechno. To ale zase neznamená, že u toho zemřeme nebo padneme a už nikdy nevstaneme, jak by si někteří více iniciativní jedinci mezi námi rádi představovali, aby to „něco“ tedy „za to stálo“.

 

Buďme tedy nyní trochu konkrétnější a popišme si jistou krizovou situaci, kterou většina z nás tzv. už někdy řešila.

 

Jdeo krizi v oblasti, která je nám nejbližší, a sice krizi v oblasti vlastního zdraví, vitality či kondice. Všichni víme, jak je zdraví důležité, ale málo už uvažujme co vlastně zdraví znamená pomineme-li poněkud paušální a teoretické definice,že jde o stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody… Tak naivní asi nebudeme,když bychom věřili,že je takový stav vůbec dosažitelný, resp. dosažitelný jinak,než jen teoreticky.

 

Jakákoliv porucha funkce nějakého orgánu či systému,tzn., že prostěněco přestanefungovat tak, jak má, nebo to fungovat přestane, nakonec není jen problém tohoto orgánu, ale celého člověka, který tím trpí nejen fyzicky, ale i psychicky a sociálně. Žádný problém tedy není izolovaný a osamocený, tak jako ovšem není osamocený s tímto problémem žádný člověk, který je součástí života, přírody a vesmíru. Neboli to pozitivní, co lze v tuto chvíli konstatovat, je, že nikdy na to nezůstaneme jen my sami, sami a opuštěni jen se svým logickýmrozumem a málo využitýmmozkem.

 

Neštěstím člověka a tragédií lidstva nejsou krize, války a katastrofy a to jak v osobním, tak i v jiném měřítku. Neštěstím člověka je, že toto vnímá jako nějakou hru slepých náhod a krutého osudu, nebo-li neštěstím člověka je, že si myslí, že je ve světě a ve vesmíru osamocenou bytostí.

 

Východní nebo konkrétně védská filosofie sděluje, že největším hříchem nebo zlem je klam, či iluze osobní oddělené existence. Nebo-li, že se o nás neví, že jsme zapomenuti někde mimo zdroj štěstí a radosti a že když je to tedy vše náhoda, tak co bychom pak chtěli, že?

 

Možná jste si všimli doslova hmatatelného rozdílu mezi skupinami lidí nebo rozdílů atmosféry ostatních zemí a národů. Ve skupině lidí, kterým o něco jde, pro něco žijí a jsou zapálení to pro-stě „žije“. V přítomnosti aktivních, tvůrčích a úspěšných lidí se cítíme příjemně, je nám s nimi dobře a chceme zůstávat v jejich blízkosti a učit se od nich. Podobně na nás mohou působit i jiné země svou atmosférou určité větší vzájemnosti, účelnosti a jednoty. Příkladem může být např. současné Německo, skandinávské státy a některé další. Negativem pocitů z těchto zemí je ale jistá cizost a to, že tam nepatříme, resp. nejsme tam prostě doma. Rozhodně je to ale zkušenost, která nás tak jako tak obohacuje.

 

Vraťme se ale k vlastní krizi v její konkrétní podobě. Situace, kdy z plného zdraví náhle těžce onemocníme a z aktivního, sebevědomého a zdravého člověka plného síly se obratem ruky, či karty osudu stane, když ne troska, tak rozhodně ne to, co byl ještě třeba před hodinou, či před týdnem. Stačí nenadálá mozková mrtvice, srdeční infarkt, plicní embolie, jakákoliv vážnější nehoda či úraz a může být, nebo je, konec. Ne-li konec života, tak rozhodně konec příběhu… Aby to ale nebyl konec celé knihy života, ale jen konec jedné z jejích kapitol nebo-li konec otevřený, tak poroto píšu tyto řádky… Mnoho z nás zprvu při konfrontaci s nemocí neví, co se děje, co má dělat a propadá obavám z budoucnosti. To je samozřejmě přirozené, lidské a zvláštní by bylo, kdyby tomu tak nebylo. Krize je pak tím větší a drsnější, když na ni nejsme připraveni, když to nebo něco neočekáváme a když jsme natolik rozprostřeni na pláni svého osobního života, že si něco tak „neskutečného“ nedokážeme ani představit.

 

Po překonání krize přichází tak jako tak i podle známé škály či modelu Dr. Kübler-Rossové: popírání, hněv/agrese, smlouvání, deprese a konečné smíření, právě to poslední, nejdůležitější, cožje přijetí stavu, který nastal, přijetí neznamená složit zbraně, odložit brnění a odevzdat se osudu, ale znamená to své zbraně a brnění použít jinak.

 

K tomuto „jak“ nebo-li „know how“ ale potřebujeme pár informací navíc. Pro management platí, že rozhodování je proces založený na třídění a vyhodnocování informací. Správné a dobré roz-hodnutí je podmíněno správnými a dobrými informacemi. Když tyto informace chybí, je těžké se nejen rozhodnout, ale i cokoliv řešit a i vůbec něco přijmout, zvláště pak, je-li to náš osud, resp. životní úděl.

 

Vyjdeme-li z toho, co nás učili ve škole, co víme od rodičů a čemu nás doposud „život naučil“ zjistíme, že toho víme jen žalostně málo nebo, pokud jde o upotřebitelnost naučených informací, tak téměř nic. Horší než toto „nic“ je, že jsme často naopak přeplnění naprosto falešnými, ne-správnými, negativními a destruktivními vjemy, informacemi a zážitky, které nejen že správné roz-hodnutí blokují, ale vnucují nám navíc místo něj řešení patologické, scestné a nebezpečné.

 

Jde v takových to případech o vliv masmédií, filmů s programovým žánrem násilí, zmaru a pro-gramového zneužití naší naivity a nezkušenosti v neschopnosti rozlišit kvalitu od nekvality a pravdu od lži, resp. iluzi od reality.

 

Abych teď nemusel opisovat učebnice filosofie, etiky, mravouky a třeba theosofie či jiných du-chovních nauk založených spíše na východní ucelené a integrální filosofii než na dílčích a často až protichůdných interpretacích západoevropských komerčně účelových stylů a vyumělkovaných modifikací.

 

Základem těchto správných a pro člověka přínosných a opravdu duchovních nauk a ryzích sdělení je nauka o karmě, nebo-li učení o příčině a následku, podle kterého se nic neděje náhodně, ale vždy na základě nějaké více či méně poznatelné příčiny, kterou ovšem my jako lidé nemusíme znát, nebo spíše si ji nepřipouštíme či dokonce si ji nejsme schopni uvědomit a poznat doposud používanými poznávacími prostředky. Přesto náhoda skutečně neexistuje. Kdyby ano, vesmír by okamžitě skončil, nastal by chaos a kolaps. Přesto lidé stále bohužel podvědomě díky minulé to-talitě, která nejen v nás, ale bohužel i mimo nás jakoby „ve vzduchu“ ještě stále přetrvává nato-lik silně, že blokuje příliv nových, čerstvých a zdravějších informací z vesmíru. Možná že i toto je pro vás překvapením. Lidské poznávání prostřednictvím učení se z knih je jen zprostředkovaným poznáváním a dopomáhá nám pouze k teoretickým a nikoliv k praktickým znalostem.

 

To, čím se člověk opravdu učí, jsou vlastní praktické zkušenosti neboli to, čím si opravdu ve svém životě projdeme, co zažijeme a jak nás to ovlivní, resp. jak nás to změní a to pochopitelně k lepšímu.

 

Další velmi významnou skutečností je, že nevíme, že myšlenka podléhá stejným fyzikálním zákonům jako každá jiná věc a že tedy není jen nějakou chimérou, která se jednou objeví a jindy ne. Právě na kvalitě našich myšlenek a na jejich uvědomování si, regulaci a zacházení s myslí vůbec závisí to, jaký bude náš osud a tedy i život.

 

Duchovní učitel Swami Sivananda řekl:
„Zasej myšlenku a sklidíš čin. Zasej čin a sklidíš zvyk. Zasej zvyk a sklidíš charakter. Zasej charakter a sklidíš osud.“


V jednoduché větě je tak na závěr v krátkosti shrnuto vše, co je potřeba znát a uvádět do praxe. Pro to, abychom mohlisvou mysl nejdříve poznávat a pak i kontrolovata ovládat,je zapotřebíji trénovat a posilovat, aby nebyla roztěkaná,nestálá a neschopná soustředěnosti. Základním prostředkem práce s myslí technikou koncentrace je meditace. Ta ovšem stojí na jednom z vyššíchstupínků schodiště či pyramidy sebezdokonalování tzv. osmidílné stezky jógy. Základními a prvními stupínky jsou morálně etická hlediska, resp. něco jako Desatero, pak trénink těla, dechu, smyslů a až po zvládnutíkoncentracemysli,resp. metodykoncentrativního sebeuvolňováníje možné zvládnout meditaci. Nicméněpro naše potřebyje vhodná např. koncentracena mandalu,resp. na Sri Jantru, která v rámci mentální hygieny a zvládání jednobodového soustředění je pro nás velkým přínosem.

 

Dr. T. Kilian, v Žacléři dne 3. 6. 2015.

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar