Tipy a inspirace

A+ A A-

ZTRACENÁ ROVNOVÁHA

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

 

My lidé neradi hledáme chyby u sebe, raději se poohlédneme ve svém okolí po někom, kdo by přicházel v úvahu jako viník, abychom nemuseli zodpovědnost za své činy převzít sami. Naše špatné pocity pramení ze "špatného svědomí", tedy z toho, že jsme se nevyrovnali sami se sebou, neumíme převzít zodpovědnost za své činy a nevíme, co chceme. Dokud se nebudeme chovat tak, abychom si vážili sami sebe, budeme k sobě stále znovu a znovu přitahovat podobné lidi a podobné situace, aby nás učili tomu, jak se dostat "do středu" a nalézt ztracenou rovnováhu.

 

images

 

Měli bychom si uvědomovat, že lidé, které potkáváme, jsou nám nastaveným zrcadlem, v němž můžeme vidět svůj vlastní obraz.

Měli bychom se více zabývat sebou samými a tak se lépe poznávat - např. během procházky v přírodě, při práci na zahradě, v zaměstnání, ve svých vztazích, při meditaci - při všem, co nám dělá dobře. Záleží na tom, abychom sami ze sebe měli dobrý pocit. Takto krok za krokem odhalíme svoji skutečnou osobnost.

Z vlastní zkušenosti vím, že je třeba poznávat sebe sama celistvým způsobem. Myslím tím, že musíme přijmout jako součást své osobnosti i své chyby a nedostatky, protože díky nim dospíváme k novému poznání a stáváme se moudřejšími. Možná za ně o odstupem času budeme vděční, protože nás nejvíce posílí na naší cestě středu, vedoucí ke štěstí a naplnění. Jedině tak jsme schopni milovat a přijmout sami sebe takové, jací skutečně jsme. Tím, že se pokusíme být v kontaktu sami se sebou, se svými pocity, myšlenkami a se svým tělem, podaří se nám více zviditelnit svoji duši. Můžeme pozorovat sami sebe při tom, co děláme. Pokud se nám něco nepodaří, neměli bychom se ani kritizovat, ani se dát ze strachu na útěk. To nás činí nesvobodnými, zbavuje nás to sebevědomí, sebedůvěry, odvahy a schopnosti učinit nový krok. Jsem přesvědčena o tom, že každý problém má své řešení. Jenom cesta k němu je často trnitá a daleká. Musíme mít odvahu vydat se na ni. Pocity viny a neschopnost odpustit sobě i druhým nám nedovolují kráčet dál a změnit se.

Měli bychom žít v dokonalé jednotě se sebou samými i se vším kolem nás, o přírodou i Vesmírem. a toho můžeme dosáhnout jen poctivou prací na sobě samých, svým přístupem k životu i k ostatním. Sám život nám uděluje životní lekce a je naším učitelem. Jen my sami víme, jak se chováme. Často podvádíme, lžeme, jsme nezodpovědní, neupřímní sami k sobě i k druhým. Chováme se v rozporu se svou přirozeností a pak si stěžujeme a jsme nespokojení.

Nenacházíme naplnění a smysl svého života, protože jsme sešli ze své cesty. Pokaždé když zabloudíme, objeví se v našem životě znamení, signály, výzvy, problémy, nemoci a různé překážky, které nám mají ukázat správný směr.

Vyznat se sám v sobě, znát své přednosti i své slabosti, umět správně reagovat na každodenní situace, získat sílu zdolávat životní překážky, umět vycházet a jednat o lidmi - to je nejdůležitějším úkolem každého z nás. Moudrost spočívá v sebepoznání.

Předpokladem úspěšného a šťastného života je vyznat se sám v sobě, žít v harmonii sám se sebou, o vesmírným řádem i o přírodními zákony. Jestliže požadujeme od druhých takové hodnoty, jako jsou láska, čestnost, otevřenost, tolerance, pokora, svoboda, zodpovědnost atd., pak je potřeba, abychom je ctili sami, naplňovali je a šli druhým svým chováním příkladem. Nestačí mluvit o těchto vlastnostech, je potřeba tak jednat ve skutečném životě. Veškerá teorie nám není nic platná, pokud ji neumíme využít. Poznání sebe sama tvoří základ všeho - osobní spokojenosti, úspěšných vztahů, radosti z práce i ze sportu. To, že špatně odhadneme sami sebe - své schopnosti, klady i zápory - pak způsobí, že se dostaneme do problémů o nimiž si nevíme rady a neumíme je řešit. Měli bychom si zachovat svou sebeúctu, nepodceňovat se, znát své přednosti, nenechat si ubližovat a sledovat své chování vůči druhým.

Rovnováhu je potřeba zachovat uvnitř i venku. Když jedna strana převáží, vzniká nerovnováha. Život nás neustále znovu a znovu staví do složitých a konfliktních situací, v nichž ztrácíme pevnou půdu pod nohama.

Když rozumíme sami sobě - svým citům, myšlenkám, touhám i svému jednání, pak jsme teprve schopni svůj život změnit a nezůstat jeho nešťastnou obětí.

Pravá změna naší osobnosti se děje z našeho nitra, není to racionální a vynucené rozhodnutí, ale je to naše svobodná volba. Nejdříve musíme poznat sami sebe a pak můžeme porozumět druhým. Pokud si budeme uvědomovat své chování, pocity, myšlenky, svá slova, pak máme sílu změnit ty z nich, které se nám nelíbí. To nám dává možnost být ostražití a svůj život držet ve vlastních rukou. Náš život pak bude probíhat podle našich představ a my budeme méně podléhat iluzím a mylným názorům. Vnímání našich vlastních pocitů a odhalení příčin, z nichž pramení, nás vede k novému poznání a nalezení ztracené rovnováhy. Pokud nemáme své emoce pod kontrolou, ubližujeme druhým i sobě.

Každý z nás je jiný, má jiné zkušenosti, jiné plány, jiné poslání a jinou životní cestu. Proto se lišíme ve svých názorech. Každý z nás má svou pravdu, protože vidí věci ze svého úhlu pohledu. Nelze se tedy přít o to, kdo z nás má pravdu. Každý ji má - tu svou. Všichni ze svého místa a podle svého stupně vývoje mají svou vlastní, subjektivní pravdu. Nejvyšší a objektivní pravda se skrývá na vrcholu našeho poznání a je součástí vesmírných a přírodních zákonů. Ty zákony bychom měli respektovat i my, chceme-li žít v souladu a v harmonii sami se sebou, o Vesmírem, přírodou a ostatními lidmi.

Nejdůležitější a nejhlubší příčinou našich nezdarů, problémů i onemocnění je skutečnost, že nejsme schopni prosadit své duši vlastní vůli a úmysly. Myslím tím, že když přirozeně neprojevujeme svůj energetický potenciál a neuvádíme do praxe to, co bychom učinit měli, vysílá duše (tedy my sami) signál naší osobnosti, že je třeba něco změnit. Všechny události a problémy mají své emocionální pozadí. My však neposloucháme své pocity a potlačujeme je. Nechceme naslouchat našemu "Já" - hlasu naší duše. Bojíme se důvěřovat svým vlastním pocitům a řídíme se jen svým vlastním rozumem a pak se divíme, že narazíme na problém či nemoc. Ty nás však mají vrátit na ztracenou cestu středu, harmonii a rovnováhy. Šťastni jsme tehdy, když cítíme naplnění a radost. Skutečné štěstí vychází vždy z našeho vlastního nitra. Naše buňky jsou naprogramovány na radost. Tu získáme ze spojení se sebou samým - z naší duše. Poznat sebe sama je důležité pro objevení vlastních možností i pochopení druhých.

Psychologové dospěli k názoru, že láska je primární lidská potřeba. Říká se, že na konci každého života stojí tři základní symboly - víra, naděje a láska. Ale nejdůležitější z nich je láska. Žádná z našich emocionálních potřeb není tak důležitá, jako potřeba lásky a pozornosti. Potřebujeme mít pocit, že někam patříme a někdo má o nás zájem. Uvnitř našeho srdce je studánka, která by měla být naplněná láskou. Když se cítíme milováni, jsme šťastni. Když je studánka prázdná, cítíme nenaplnění a jsme nešťastní.

Narušené chování dětí je způsobené nenaplněnou touhou po lásce. Potřeba lásky nás provází celý život a tak ji všude hledáme a snažíme se k ní dostat všemi možnými cestami. Je zdrojem naší přirozenosti a zdrojem všech našich tužeb a přání. v srdci všech lidí se skrývá touha po důvěrnosti a touha být milován. Samota je pro lidskou duši zničující. Jestliže chceme být emocionálně zdraví, je nutné, aby naše emocionální potřeby byly uspokojeny. Láska sama je volbou. v tom je také její význam. Největší lidskou touhou je potřeba být kladně přijímán. Největší štěstí a poklad nosíme sami v sobě. Je to láska uvnitř nás samých, láska v nejrůznějších projevech a formách. Láska je tím největším tajemstvím našeho života a smyslem toho, proč jsme tady. Jsme tady, abychom se naučili lásku dávat i přijímat, milovat a být milován. Nic víc ke svému životu nepotřebujeme. To je základní recept na to, abychom byli šťastní.

Skutečná pravda a vnitřní svoboda je v našem srdci. Taková svoboda vychází z vědomí, jak nalézt své štěstí, naplnění, citovou a duchovní stabilitu. Vědomě či nevědomě neustále hledáme ve svém životě trvalé naplnění. Nikdy nemůžeme mít neomezenou moc nad tím, co se děje kolem nás a mít vše pod kontrolou. Každý den musíme čelit mnoha překážkám a bojovat o moc nad svým životem. Usilujeme o to, aby se vše odehrávalo podle našich představ. Když se tak neděje, máme pocit, že selháváme, protože se nám nedaří udržet běh našeho života pod kontrolou.

Domníváme se, že se děje něco špatného, jsme nešťastní, zlobíme se, že děláme chyby, a máme strach, protože jsme ztratili svou vnitřní rovnováhu a duševní klid. Nejdůležitější vztah, který máme, je vztah sama k sobě. Ten ovlivňuje i náš postoj k životu a naše vztahy ke všemu ostatnímu. Měli bychom se řídit heslem: Všechno začíná u mne!

Když začneme naplno využívat svůj vlastní vnitřní potenciál, postupně zmizí naše negativní emoce, jako strach, úzkost nejistota atd. Místo nich přijde nadšení pro všechno, co děláme. To nám dodá optimismus, sebejistotu i sílu převzít odpovědnost sami za sebe. Přestaneme se bát čelit každodenním problémům našeho života. Jsme-li spojení se svým vnitřním "Já" dokážeme zachovat klid a správně reagovat, protože jsem si jistí, že všechno dobře dopadne. Uvědomujeme si, že všechno dobré i špatné nám dává příležitost k dalšímu růstu.

Štěstí můžeme přijmout jen o otevřeným srdcem. Když jdeme tvrdohlavě proti hlasu svého srdce, neobdržíme nic z toho dobrého, co nám chce život darovat. Když otevřeme své srdce i mysl, získáme novou sílu. Přestaneme se rvát se životem, zaplaví nás vlna nápadů a inspirace. Nahlédneme-li dovnitř sebe sama, objevíme pravdu. a pak můžeme uskutečnit změnu.

V naší mentální rovině (těle) či "počítačovém harddisku" se během našeho života nahromadila řada špatných programů a chybných vzorců chování, které nám škodí, ale od kterých se nedokážeme oprostit a stále znovu a znovu se podle nich chováme. Tyto zastaralé a neaktuální programy naší mysli nám překážejí v dalším duchovním růstu a nedovolují nám uskutečnit žádnou změnu. Ani naše vůle proti nim nic nezmůže, neboť jsou hluboce zakořeněny v našem podvědomí. Když vůle a víra stojí proti sobě jako dva nepřátelé, prohrává vždy vůle. Musíme pochopit poselství těchto programů a odhalit, co se za nimi skrývá. Pak jsme schopni učinit nový krok a změnit své chování.

V meditaci či relaxaci jsme schopni poznat sami sebe a to nás vede po nové cestě do hlubin našeho nitra. Zažíváme první úspěch, když si uvědomíme, že nemůžeme změnit vnější svět, ale že sebe a svůj vnitřní svět změnit můžeme. Na našem těle se nacházejí slabá místa, která jsou dána genetickým zatížením. Naše negativní myšlenky a emoce se ukládají právě v těchto slabých částech našeho těla, kam jsou přitahovány. Oslabené části či orgány nejsou schopny samy od sebe nastolit stav rovnováhy a bránit se, pak propuká nemoc. Velkou část našich programů a vzorců jsme převzali od svých rodičů. Je to další zátěž vedle genetické, kterou si o sebou neseme. Své rodiče přesto nemůžeme obvinit ze svých problémů. Naše duše si svého otce a matku dobrovolně vybrala před inkarnací. Náš výběr naznačuje, že jejich vzorce máme zakořeněny hluboko sami v sobě. Naši rodiče a nejbližší jsou jako zrcadlo, v němž se odráží naše vlastní vzorce. Jejich kořeny mohou zasahovat do naší dávné minulosti a mohou také pocházet z negativního myšlení některých předchozích životů.

Nesmíme se nechat vyvést z rovnováhy a musíme si všímat toho, co mají kladné a záporné jevy společného a čemu nás mají naučit. To nám dává možnost, abychom byli pevně zakotveni ve svém středu, takže o námi nezmítají naše emoce z jednoho extrému do druhého. Nejsme tedy závislí na citech druhých a nenecháme se jimi manipulovat. Nejdříve pozorujeme, nehodnotíme a vnímáme - bereme vše, co se děje jako "studijní materiál", z něhož plyne určité poznání a skutečnost. Abychom si uvědomili jednotu v její rozmanitosti, musíme být schopni uvádět na společného jmenovatele všechny výzvy, které před nás život klade.

Kruh je symbolem života, ale žádný kruh se neopakuje, protože vývoj probíhá ve spirále. v životě se neustále střídá pohyb a klid, aktivita a pasivita - v čase a v cyklech.

Ve svém životě budeme stále narážet na stejné situace a problémy, dokud nepochopíme jejich "poselství" a nezjistíme, co máme změnit. Každá změna nás vede dál, posiluje naši vnitřní víru a sebevědomí. Šťastní a spokojení se cítíme tehdy, když jsme vyrovnaní a v harmonii uvnitř i navenek. Abychom takového stavu dosáhli, musíme být upřímní a otevření sami k sobě i druhým. Pak můžeme tyto zkušenosti využívat i v mezilidských vztazích. Kdo je silně orientovaný navenek, ten má velký deficit ve svém nitru.

 

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar