Tipy a inspirace

A+ A A-

SKRYTÁ MOC a SÍLA PODVĚDOMÍ

Ohodnotit tuto položku
(10 hlasů)

Možná se i Vy pobaveně pousmějete, uslyšíte-li někoho při vyslovení magické formulky: „Každým dnem a v každém směru je mi lépe a lépe…“Ale přesvědčivě Vám vykouzlí úsměv na tváři tvrzení, že aby „to fungovalo“,    musíte formulku vyslovit 21 x. Tak vidíte, že „To funguje…“ Autorem metody vědomých (pozitivních) autosugescí je francouzský terapeut a farmaceut Emile Coué (čti Kué, nebo Qi), (1857-1926). U nás byla  jeho kniha známá už ve 20.letech minulého století. Její druhé vydání vyšlo v nakladatelství Sfinx

v r. 1924 a víc jak stošedesátistránková knížka nesla atraktivní název:
„K vítězství nad sebou pomocí vědomé autosugesce“.  
   I když ani dnes se v češtině na internetu o autorovi mnoho nedovíte, neznamená to, že by jeho metoda byla označena za podružnou nebo zapomenuta. Naopak,    a jak už to bývá, musíme se mnohdy hodně hluboko ponořit, abychom vynesli ze dna studnice moudrostí opravdovou perlu. Slova jako autosugesce, vědomí,   a hypnóza spojujeme skoro bezděčně s termínem podvědomí a tak nepřekvapí, že na příbuzné téma metody pozitivních autosugescí slyší česká veřejnost více při vyslovení jména např. Dr. Josepha Murphyho a jeho knihy
 „Moc podvědomí“.
Oba autoři hovoří o stejném fenoménu a metodě, která pro nás skutečně skýtá nalezení klíče k pokladnici plné cenných darů a nevyčerpatelného bohatství.     A jak už bylo naznačeno zázračná truhlice už existuje a dokonce máme i klíč v ruce. Jde jen o to ho správně použít a tu truhlu plnou zázraků (v sobě) otevřít.           
Couého metoda doznala vědeckého uznání jako objektivní metoda psychoterapie na světovém kongresu hypno-sophrologie v Paříži v r.1976. Hypnosofrologie, resp. sofrologie je psychoterapeutická metoda reprezentovaná a uvedená španělským psychiatrem jménem Alfonso Caycedo, který se specializuje na léčbu psycho-somatických chorob a při své léčbě používá prvky z jógy, meditace a psychorelaxace. Název metody sofrologie v sobě kombinuje pojmy „rovnováha“ sos, „vědomí“ phren a „učení, slovo,“ logos. Metoda je rozšířená   zejm.ve frankofonních oblastech Evropy ve Francii a Švýcarsku. Samotná Couého metoda je však známá po celém světě, ale vzhledem k tomu, že její princip přesahuje pojetí jejího autora, není jeho jméno, zejm. u nás, zas až tak neznámé. V poslední době se stávají čím dál tím víc populárnější metody osobního růstu, které mají svým protagonistům zajistit větší úspěch zejm. v praktických a komerčních záležitostech. Úroveň vlastního sebe-zkvalitňování v souladu s ještě obecnějšími morálními principy u nich však není bohužel vždy na prvním místě. U původních autorů, mezi které Coué a další patřili, se toto vnímalo jako samozřejmé, přirozené a normální a proto nebylo morálně-etické hledisko tolik zdůrazňováno. Autoři byli, zejm.v meziválečném období, součástí jakéhosi moderního filosofického směru, který se nazýval „Nová myšlenka“ angl. „New Thought“ a tento směr vycházel z potřeb prudce se rozvíjející doby, kterou vzhledem k jejím dramatickým krizím už nestačila politická
a náboženská ideologie natolik postihnout a uspokojit své příznivce, že se vyvinulo hnutí vycházející nejen z křesťanské a antické tradice, ale i z učení východních filosofií, které dokázaly problémy doby nejen lépe pojmenovat
a vysvětlit, ale měly pro ně i praktická řešení, která navíc fungovala.
Ve vysvětlení toho, co lidstvo trápilo od prvopočátků, jako odpovědi na otázky po smyslu lidské existence, o původu života a zákonech mentální úrovně něco chybělo a nebo bylo interpretováno formou magických a alchymistických spisů. Na moderní dobu však byla magie skutečně extrémní a iracionální, protože pro takovou interpretaci reality neměl kritický a osvícený rozum v období technických revolucí velké pochopení. Učení „Nové myšlenky“ dokázalo z východních nauk, buddhismu a učení jógy abstrahovat to, co mělo praktický význam a co do té doby ani moderní věda nedokázala uspokojivě inteligentnímu a bystrému čtenáři své doby vysvětlit. Jedním z takových velkých témat záhady lidského života bylo tajemství jeho mysli, resp. příčin úspěchu a neúspěchu, štěstí a osudu a hádanky existence člověka vůbec. Nejen Coué
ve svých spisech upozornil na existenci podvědomí, ale na rozdíl od komplikovaných psychoanalytických výkladů pánů Freuda a Junga přinášeli autoři „Nové myšlenky“ velmi srozumitelná, jednoduchá a zejm. praktická řešení.                         
Coué  hned v úvodu svého spisu definuje rozdíl mezi vědomím a podvědomím
a mezi vůlí a obrazností tak samozřejmě, že se ani nechce věřit, že to tak skutečně je. Současná moderní neurověda jen stěží a těžkopádně popisuje funkci autonomního nervového systému, který bez naší vůle řídí nespočet fyziologických operací a orgánových funkcí. Jeho operační centrum se nachází právě v oné nevědomé nebo-li podvědomé úrovni mozku, kam naše volní aktivita nemůže dosáhnout. Naopak je podvědomí reprezentováno naší schopností představivosti, tvořivé fantazie a intuice. Pro všechny velké a pro lidstvo důležité vynálezy, nápady a inspirace bylo právě podvědomí tímto neomezeným zdrojem a úžasně nevyspitatelným rezervoárem. Pokud nejsme s to překonat nějaký zlozvyk, naučit se efektivněji nějaké činnosti nebo něco dokázat a změnit je na vině právě neznalost zákonů naší mysli, zákonů představivosti a s tím souvisejících zákonů sugesce a autosugesce. Zejména autosugesce je pro nás životně důležitým nástrojem, který tím, že ho neumíme používat, resp. ani nevíme, že by tu nějaké zákony a návod k použití existovaly, nám může život buď zkvalitnit a usnadnit nebo naopak ztížit a naši situaci zhoršit. Bohužel se převážně děje to druhé, protože lidé nevědí, jak se sebou
a svou hlavou mají zacházet a ani nevědí, že návod existuje.
 Vědomá a podvědomá bytost (jáství) má každá svoji odpovídající úroveň, kterou je vůle (oblast denního vědomí, mysl, intelekt) a obraznost (fantazie, tvůrčí obrazotvornost). Protože má pro náš život mnohem větší význam úroveň podvědomí, které bez zasahování vůle řídí všechny činnosti organizmu na fyzické i duševní úrovni, zajímá nás způsob, jak podvědomí ovlivnit. Tento způsob, lépe řečeno nástroj, je sugesce, resp. autosugesce. Tato slova mohou někoho znejistět nebo vyvolat až opovržlivou kritiku a i jak sám autor knihy
„K vítězství nad sebou pomocí vědomé autosugesce“ pan Coué píše: „Vím,
že člověk, který osmělí se propagovati myšlenky, o nichž lidé dosud neslyšeli,
jest považován za blázna“ a na jiném místě: „Také i my, kteří jsme tak pyšní
na svoji vůli, kteří věříme, že můžeme svobodně činiti, co se nám líbí, jsme věru jen ubohými loutkami, které naše obraznost (podvědomí) drží na provázku.
Jen tehdy přestaneme být loutkami, naučíme-li se ovládati svoji obraznost.“
Jak propastný rozdíl mezi bytostí podvědomou (ovládanou autosugescí),
která má velmi dobrou, neselhávající paměť a bytostí vědomou (ovládanou vůlí), která má naproti tomu paměť velmi chatrnou a nespolehlivou, ukáže pokus, který Coué popisuje. Jde o klasický příběh s prknem položeným buď doma na podlaze nebo týmž prknem upevněným mezi skalami nad propastí.        
I když je prkno (lávka) stále stejně široké a stejně dlouhé bude doma v obýváku hračkou ho přeběhnout, ale tvrdým oříškem ve volné přírodě, i když se nebude, např. vlivem větru, pohybovat sem a tam. V prvním případě nám automaticky  naskočí představa, že je to snadné a aniž bychom o tom zapochybovali, prkno bez problémů doma přejdeme. V případě prkna nad propastí, už tato představa, pokud nejsme profesionálními akrobaty či kaskadéry, hned tak „na rozum“ nepřijde a i kdybychom (jako rozumný člověk) použili pevnou vůli, zvítězí
nad rozum strach a představa, „že spadneme“ nám splnění úkolu znemožní.
„Tato představa (jak píše autor) promění se okamžitě ve skutečnost přes všecko úsilí naší vůle a to tím rychleji, čím toto úsilí jest mocnější“. Naši obraznost (fantazii) jako nástroj podvědomí můžeme přirovnat k nezkrocenému koni,
který neosedlán, bez uzdy a otěží unáší nebohého jezdce do katastrofy.
Úloha se však obrátí, píše Coué, je-li kůň zkrocen a osedlán a je-li mu nasazena uzda a otěže, pak doveze jezdce, kam on si přeje a ne tam, kde už jsou všechny rady a pomoc marné. Jak tedy osedlat koně, ptáte se? Nejde to hned,
ale postupně s trpělivou snahou a cílevědomým úsilím toho lze za nějaký čas dosáhnout. Na poprvé úplně stačí, když uvěříme a budeme vědět, že to lze
a na podruhé, jak a jakým prostředkem toho dosáhnout. Tímto prostředkem není nic jiného než autosugesce, nebo-li zvnitřnělá sugesce, jako jakýsi projev hypnotizmu. Opět slovo, které nebudí příliš důvěru racionálně uvažujících lidí, ale přesto jde o něco, co od chvíle, kdy jsme přišli na svět, podvědomě a k naší škodě nevědomky používáme. To, že je to nevědomě, je k naší škodě, protože tento princip je spíše zneužit proti nám druhými a pak sebou samými proti sobě.     
Na principu sugesce pracují úspěšně všechna média, využívá ho reklama, znají ho nejen umělci, ale i politici a pracují s ním obchodníci, učitelé, trenéři, lékaři, vychovatelé a manažeři všech profesí. Používá se v armádě i u policie. Někteří s lepší a někteří s horší profesionalitou a vědomím jak mocnou zbraň, nástroj
a lék v ruce mají. Účinnost, resp. nebezpečnost tohoto prostředku je tedy v kvalitě způsobu jeho použití. Pokud jsme pod nekontrolovaným
a neuvědomělým vlivem této síly v podobě automatických a bezděčných reakcí, pudů a nevědomých impulzů, pak „Bůh s námi“. Pokud se však nenecháme
jen tak ošálit a nenaletíme-li „na špek“ nevědomým energiím a bezděčným impulzům a máme poctivou snahu mít nad tímto děním kontrolu a zachováme-li si bezpečný odstup a zdravý nadhled je také ona univerzální tvořivá síla k nám   už v jiné, příznivější konstelaci. To je tedy v případě, začneme-li podle Couého využívat sílu podvědomí (sílu obraznosti) vědomě následujícím způsobem:  
předně uvážíme pečlivě v naší mysli věci, jež mají být předmětem autosugesce a podle toho, odpoví-li rozum ano nebo ne, opakujeme několikrát nemyslíce na nic jiného: „tato věc přichází“ nebo „tato věc odchází“; „tato věc se stane“ nebo „tato věc se nestane“ atd. Přijme-li podvědomí tuto sugesci a přemění-li ji v autosugesci, pak věc nebo věci budou uskutečněny do všech podrobností.
A pak, jste-li přesvědčeni o tom, že můžete vykonati jistou věc, předpokládaje ovšem, že se jedná o věc možnou, vykonáte ji, ať jest provedení její jakkoliv obtížné. Jestli si ale naopak představíte, že nejste s to vykonati nejprostší věc na světě, pak není možno, abyste jí vykonali, a krtčí hromádka hlíny bude pro vás nepřekonatelným horstvem. Podvědomí, které je pramenem různých nemocí, může také přinésti vyléčení našich fyzických a duševních chorob. Může nejen                vyléčit nemoc, kterou přivodilo, ale může vyléčit i skutečné nemoci, neboť tak mocný je vliv sugesce na náš organizmus. Podařila- li se nám opravdu autosugesce nebo-li přijalo-li a osvojilo-li si naše podvědomí myšlenku, jíž jste mu předložili, užasnete pozorujíce jak vzniká to, nač jste myslili. Autosugestivní myšlenky mají tu vlastnost, že v nás existují nepoznány a my se o jejich existenci přesvědčíme až z jejich účinku a projevu. Ale především, ato je hlavní, vůle nemá co činiti při provádění autosugesce; neboť není-li za jedno s představivostí a myslí-li si někdo: „Chci, aby se stalo to či ono“, kdežto představivost praví: „Ty si to přeješ, ale nestane se to,“ nejen že nedocílí, čeho si přeje, ale právě opak se mu stane. Tato poznámka je nanejvýš důležitá a vysvětluje, proč výsledky mohou býti neuspokojivé, protože se snažíme působit silou vůle. Platí totiž pravidlo, že kdykoliv spolu zápasí vůle s představivostí, tak vždy a bez výjimky zvítězí představivost nad vůlí. Vůle ale i zde hraje důležitou roli a tak kdykoliv vůle a představivost jsou za jedno je účinek sugesce nikoliv součtem, ale násobkem obou. Vůle a představivost se tedy zmnožují navzájem. Správné používání této metody se ale musí tak jako jiné metody trénovat a metodě se naučit. Po tom, co je zde řečeno, by neměl už býti nikdo nemocen. Autor píše: „Tvrdím, že každou nemoc téměř bez výjimky lze zahnati autosugescí, byť se i moje tvrzení zdálo odvážné a pravděnepodobné; neříkám vždy bude zahnána, nýbrž lze zahnati“. Autor uzavírá, že každý může mít prospěch z blahodárného působení autosugesce, i když zároveň připouští,
že jsou dva typy lidí, u nichž nelze vědomou autosugesci vyvolati; a sice lidé mentálně zaostalí a lidé, kteří nechtějí pochopit. Metoda navíc využívá zákona vzájemné přitažlivosti podobných myšlenek a jako zásadu pro lepší pochopení uvádí autor na závěr, že lze mysleti pouze na jedinou věc, tj. dvě představy mohou státi vedle sebe, avšak nemohou býti v naší mysli položeny jedna na druhou. Každá myšlenka, vyplňující zcela naši mysl, stává se pro nás skutečností a snaží se přeměniti se v jednání (v čin).            
Nikdo se sem nerodí jako ubožák nebo žebrák a jak píše další reprezentant opravdu pozitivního myšlení reverend Dr.Joseph Murphy: „Nepřišli jste na svět, abyste bydleli v chatrči, oblékali se do hadrů a trpěli hladem. Jste Bohem, který je všeobjímající Láskou, předurčení pro plnohodnotný, bohatý, zdravý, krásný
 a v každém ohledu šťastný život“. Důvod proč se naopak rodíme s plným potenciálem na takto úspěšný a ve skrze bohatý a plnohodnotný život
a odcházíme z něho někdy jako žebráci a ubožáci je, že neovládáme svou mysl
a neřídíme se zákony, které tuto mysl ovládají jako např. zákony pozitivní vědomé autosugesce a podvědomí, které tyto autosugesce zcela ovlivňují
a ovládají. Coué píše ve shodě s tehdejším způsobem mluvy, že „nabývati síly
tím víc čím víc stárneme zdá se býti paradoxní, ale přece pravdivé“. Co k tomu dodat? Murphy dodává že „za pomoci podvědomí se můžete vyléčit i ze smrtelných chorob, ze závislostí, z duchovních problémů i jak vyřešit finanční
či manželskou krizi.“       
Neexistuje nevyléčitelná choroba, ale může být nevyléčitelný (nevědomý) člověk. Všechny nemoci mají původ v úrovni mentálně-psychické a duchovní
a mají tedy psychosomatický charakter a jako takové je lze pomocí mentálních metod, jako je např. metodou vědomé autosugesce lze choroby léčit a vyléčit ať jde o nemoc akutní nebo chronickou. Podvědomí, které je sugescí takto ovlivňováno, v nás vše řídí a to jak část fyzickou, duševní a morální.
Podvědomí vládne činnosti všech našich orgánů až do nejmenší a nejjednodušší buňky. Věříme-li, že jsme pány svých myšlenek, stáváme se jimi. Jsme takovými, jakými se sami utvoříme a ne jykými nás utvořil a utváří slepý osud.         
T.Kilian 02.12. 2012.       
 
© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar