Tipy a inspirace

A+ A A-

ŽIVOT JE ZMĚNA

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

 

"Začni vždy sám u sebe, člověče, chceš-li vykonat něco velikého." Georg Christoph Lichtenberg

 

images

 

Touhou a přáním každého z nás je naučit se hlouběji chápat naši mysl a srdce a lépe poznat potenciál svého vědomí.

Bojíme se změn a nechceme se něčemu novému učit, protože za tím vším se skrývá náš strach z růstu a především strach z větší zodpovědnosti, která z růstu vyplývá. Jakmile se však jednou otevře naše srdce, celá naše existence se nám bude zdát přirozeně krásná a harmonická.

Naše zastaralé vzorce myšlení a chování nám brání v tom, abychom v životě dosáhli spokojenosti, naplnění a pochopili smysl života vůbec. Změnit vzorce vytvořené v minulosti a v dětství patří mezi nejobtížnější úkoly. Často si myslíme, že změna není možná nebo se změny bojíme. Proto zažíváme pocit, že nás něco svazuje. Cítíme se nesvobodní a závislí. Ve skutečnosti nás neomezuje vůbec nic. Je to jen naše utkvělá představa a také pohodlnost nechat vše při starém. Život nám přináší příležitosti, abychom objevili naše nové schopnosti a uskutečnili změnu. Ve své profesi a ve všem, co děláme, bychom měli nalézat příležitost k novému poznání a učení. Svou prací můžeme být druhým užiteční, poskytujeme energii životu. Rozvíjíme tak svou tvůrčí podstatu a skrze ni dosahujeme harmonie a rovnováhy. Máme rádi, když věci zůstávají takové, jaké jsou, protože se bráníme změnám. Mezi hlavní důvody patří především náš strach a naše pohodlnost a lenost. I když tušíme, že změna by nás učinila šťastnějšími a spokojenějšími, obáváme se jí. Snažíme se tak chránit sami sebe. Především naše ego vnímá každou změnu jako negativní jev, protože změna ohrožuje jeho schopnost s námi manipulovat, ovládat nás a udržovat nás ve falešných představách a iluzích. Ego překypuje vzpurností a tvrdohlavostí a drží nás v izolaci oddělené od jednoty.

Naše duše touží po růstu, vývoji, sjednocení a dosažení kolektivního vědomí. Toužíme, abychom se stali lepšími, a my si toho jsme v nejhlubší úrovni naší mysli vědomi. Víme, že uvnitř nás někde hluboko dřímá něco, co nás přesahuje a co nás spojuje s vyšším cílem - dokonalostí a nejvyšší podstatou vesmíru i přírody.

Tak si uvědomujeme toto neustálé napětí mezi potřebou ega zůstat stejní a touhou duše stát se lepšími. Do určitého stupně vývoje poneseme v sobě tento rozpor navždy. Ale není ještě nic ztraceno. Můžeme se naučit naslouchat svému vnitřnímu hlasu - své duši. Skutečné naplnění a štěstí můžeme dosáhnout pouze změnou své osobnosti. Tu změníme tím, že změníme své emoce. Právě naše emoce charakterizují naši osobnost. Mylně si představujeme, že naše emoce jsme my sami. A tak se jich pevně držíme, hrdinně je bráníme a identifikujeme se s nimi. My ale nejsme svými emocemi. Pouze si to myslíme. Stejně se mýlíme, když se domníváme, že jsme svou osobností. Ve skutečnosti jsou emoce a osobnost jen závojem iluzí, zakrývajícím skutečnou podstatu - spirituální energii.

Skrze své emoce se učíme vnímat sebe, druhé i svět kolem nás. Jsou tedy nezbytnou součástí našeho života. Otázkou zůstává, jestli se jimi necháme ovládat nebo zda si mezi nimi budeme vědomě vybírat. Jakmile se dokážeme podívat na své emoce bez připoutanosti, přináší nám to nádherný pocit svobody. K dosažení štěstí a k získání pocitu naplnění musíme nejdříve změnit své emocionální "já".

Skutečný duchovní růst pramení z odpovědnosti. Neměli bychom jenom mluvit o lásce a míru, ale měli bychom podle těchto principů žít. To však není vůbec jednoduché. Nejdříve si musíme uvědomit a odhalit každý temný kousek naší mysli, v níž se skrývají všechny naše strachy, nenávisti, závisti, pochybnosti apod. Musíme začít tím, že změníme sebe a přestaneme obviňovat druhé a nebudeme očekávat, že svět kolem nás se zlepší sám od sebe. Klíčem k naší osobní transformaci je naše osobní odpovědnost. Nikdo jiný nás nemůže spasit, zachránit a pomoci nám - jenom my sami. Náš život se nám bude zdát jednodušší, pokud budeme ochotni změnit svou osobnost.

Naše emocionální vzpomínky nejsou uloženy jen v mozku, ale v celém fyzickém těle, v čakrách a biopoli a jako energetická informace vytvářejí určité bloky a bariéry, přes které nemůže energie proudit. Nejhlubší vrstvy našich emocí mají vztah k velmi osobním pocitům. Patří mezi ně naše základní či kořenové emoce, které se utvářejí během prvních let života a nevědomě ovlivňují to, jak cítíme. Nazývají se také "osobní lži" a stávají se zdrojem všech našich negativních pocitů. Přemýšlejte o tom, jaké jsou vaše kořenové emoce či vlastní osobní lži. Mohou to být přesvědčení "já to nedokážu", "já nejsem dost dobrý/á", "já si nezasloužím lásku", "já jsem nechtěný/á….". To všechno nás velmi zraňuje.

Naše vědomá mysl se zdráhá pohlédnout zpříma na své kořenové emoce. Je to velmi obtížné a nepříjemné. Vyžaduje to od nás upřímnost, obrovskou vůli a vytrvalost. Často nám pomůže k uzdravení jen to, že si uvědomíme a procítíme své kořenové emoce. Naše emocionální "já" potřebuje čas, aby se přizpůsobilo novému změněnému stavu. Negativní emoce, zahnízděné v tajných koutech naší mysli i v našem těle, se neustále hlásí o slovo a spouštějí se jako automatické mechanizmy. Tělo má v sobě zakódovaný návyk na naše emocionální postupy. Jako bychom se báli být šťastní a trestali sami sebe neustálým prožíváním nějakého utrpení a bolesti.

Emoce nejsou nic jiného než energie. Jakmile se dostanou na povrch a nám se podaří neztotožnit se s nimi, můžeme si je představit jako energii a tu směřovat k tomu, co chceme cítit místo ní - pozitivní emoci. Ze všeho nejdřív bychom se měli naučit přistupovat ke všem negativním emocím z neutrálního hlediska. Když své negativní emoce přijímáme (nepotlačujeme), naše pocity náhle zesílí jako rozbouřená řeka, která se vylévá ze svých břehů. Tyto pocity byly potlačovány tak dlouho, že teď nechtějí propásnut vhodnou příležitost. Příval těchto emocí trvá jen několik málo minut. Když je ochotně a vstřícně přijímáme, dostanou se naše emoce za chvilku do neutrální podoby. Někdy nás pouhé uvědomění si svých negativních pocitů vede k osvobození. Dalším krokem je přeměna negativní emoce (energie) na emoci pozitivní. A tak měníme svou nenávist v lásku, strach v odvahu, pýchu ve zdravé sebevědomí… Proměnu negativních emocí na pozitivní provázejí nejdříve smíšené pocity. Pokaždé, když se objeví negativní pocit, musíme ho nejdříve přijmout a pak změnit.

Naše osobnost není ve skutečnosti nic jiného než souhrn našich návyků, zvyků, rituálů a vzorců chování. Když se staneme vědomými, uvědomíme si, že se dostávají do pohybu velké části naší osobnosti. Začíná proces přeměny osobnosti. Vědomě přetváříme to, kým jsme. Můžeme tak změnit svůj osud a řídit svůj život. A jak stále lépe rozumíme svému nitru a zvládáme svůj vnitřní svět, tak se nám jeví srozumitelnější i svět vnější.

Jsme-li pozitivně naladěni a vyrovnaní, jsme ničím nerušeným přijímačem toho, co se děje v přítomném okamžiku, místo toho, abychom často lidem a situacím vnucovali svůj úhel pohledu.

Duchovní cesta je život sám. Zná ji naše srdce, emoce i náš duch. Nemusíme ji akceptovat, ale pořád tu je a trpělivě čeká, dokud nejsme připraveni. Nemusíme nic hledat. Všechno už dávno chováme ve svém nitru.

Život je věčná změna stavu - učení, růst a vývoj.

Friedrich Hebbel

 

Více z této kategorie: « NAIKANTERAPIE POUČNÝ SPAM »
© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar