Tipy a inspirace

A+ A A-

TEĎ NEBO NIKDY II (OSHO O BÁSNÍKU KABÍROVI)

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

 

Tak už jsem tu zase a zase budu zpívat tu stejnou starou písničku. Jenže to není stará písnička; nemůže být. Manu říká, že není nic nového pod sluncem. A má pravdu. A Herakleitos říká, že dvakrát nemůžeš vstoupit do stejné řeky. A taky má pravdu. Bytí je staré i nové, stejné i jiné. Obojí. A moje píseň je bytí. Jsem ovšem jen vozidlo, které ji rozváží, aby se rozšířila mezi vás. Nejsem zpěvák, jsem jen průchod. Pamatujte si, může se vám zdát stejná, ale není stejná. Může stejně znít, ale něco se neustále mění. Stalo se vám, abyste zažili stejné ráno dvakrát? Viděli jste dvakrát stejnou oblohu? A přesto je obloha stejná a slunce je stejné.

 

images

 

(Dokončení z minulého čísla)

 

Právě teď máte dvě možnosti: buď budete ledovcem, který plave v moři, ztuhlý, zmrzlý, a budete se cítit odděleni, anebo můžete roztát a být jedno s oceánem. To je všechno. Když si myslíte, že vy jste, tuhnete, blokujete se a vaše energie se přestává pohybovat, vymezujete se, ohražujete se a ta ohrada vám překáží. Nač se vydávat na daleké cesty. Bůh už nastal. Nosíte ho v sobě od samého začátku. Mohli jste zapomenout, kdo jste, mohli jste se sami sobě ztratit, a přesto všechno Bůh to jste vy sami. Když je náboženství mrtvé, mění se v rituál. Dokud je živé, je spontání. Chcete-li se modlit, modlete se spontánně. Neopakujte rituály, to je neplodné, marníte čas. Probudíte-li se každý den ve stanovenou hodinu a ve stanovenou hodinu se budete modlit stále stejným způsobem, nikdy nepochopíte, co je modlitba.

Modlitba to není "musí" ale "může". Tiše sedíte, díváte se na strom, a najednou je to tu. Přišlo to. A někdy to nepřijde. Ale není ve vaší moci modlitbu znásilnit. Znásilněná modlitba není modlitba. Modlitba je jako láska. Někdy je a někdy není. Můžete s tím něco dělat? Nanejvýš můžete předstírat. Můžete předstírat, že jste zamilovaný a přitom v hloubi duše víte, že nejste. A když si na tenhle stav zvyknete, postupně zapomenete, co je láska. Zvyknete si na pseudo, na předstírání, na faleš.

Budete-li vnímaví, postřehnete, že to přijde jako závan. Teď je bezvětří, stromy nehybné, tiché. Co mohou dělat? Čekají. Až zavane vítr, budou tančit. Nemají rituál. Neříkají: "Teď je ráno a to je čas k tanci, kdepak je vítr?" a když vítr nepřichází: "pokusíme se o to samy, nějaká ta pozice jógy, nějaký ten rituálek a ono to půjde." Ne. Stromy čekají. Teprve když zafouká vítr, dají se do tance; s modlitbou je to stejné, zavane, přijde. Přijde, aniž vám dá předem vědět, že je na cestě.

Jen abyste byli k dostižení. Někdy sedíte v noci na posteli a je to tu celá místnost je plná nějaké neznámé přítomnosti. A vy s tím nemůžete nic dělat, je to prostě tu. Můžete mít radost, můžete si to krásně užívat, můžete se tím bavit. Můžete tancovat. Vítr je tu. Můžete se vlnit. Můžete zpívat.

Ať ta píseň prýští přímo z tohoto okamžiku a přímo ze srdce. Nač opakovat něco po jiných? Nač do sebe ládovat křesťanské nebo hinduistické modlitby, to je balast. Modlitba prostě vzniká. Vzniká sama. Někdy je tichá. Můžete se modlit bez jediného slova, neříci ani "děkuji". Někdy naopak máte chuť se s Bohem bavit. Někdy byste

se s ním nejraději poprali. Člověk má vztek, ale co se dá dělat. A jindy se člověk sklání v nejhlubší pokoře a v nejvroucnějším sebeodevzdání. A jindy zase řeknete Bohu: "Nojo, tak ty jsi tu zase! Jenže já teď na tebe nemám náladu! Musíš počkat, tak jako já čekávám na tebe." Cesty lásky jsou záhadné. Bůh pochopí.

Jen ať je vaše modlitba spontánní a opravdová. Jestli máte vztek, nabídněte mu vztek. Jestli jste plní lásky, nabídněte mu lásku. Ale nabídněte jenom to, co skutečně máte, co opravdu cítíte. Co jde z vás. Nic předstíraného. Bůh není nic jiného, než nekonečné pochopení, které vám existence prokazuje. A existenci podvést nelze. Není to prostě možné. Podvedete tím jedině sami sebe. A budete vršit podvod na podvod, až se ve svých vlastních klamech udusíte.

Nejsem v chrámech ani v mešitách, ani v Kábě ani v Kailáši, nejsem v odříkání ani v józe. Proto vám říkám nikam nechoďte. Buďte, kde jste, ať jste kdekoli, a buďte opravdoví, autentičtí, spontánní.Hledáte-li opravdově a s intenzitou, vášnivě a s naléhavostí, pak se nemusíte ničeho bát. Tohle se snažte pochopit.

Kabír zdůrazňuje naléhavost, nezměrné přání. Můžete být dokonalý obřadník, ale JEHO minete. Když po něm voláte s vášnivým zaujetím, okamžitě poznáte, že je tu. Je-li vaše zanícení opravdu vášnivé, nemůžete se s ním minout. A jestliže jste ho přece minuli, pak vaše vášeň nebyla ještě dost zanícená. Toužíte polovičatě.

Bůh bývá na posledním místě v seznamu lidských srdcí viděl jsem těch srdcí dost. Spousta věcí musí přijít na řadu napřed a Bůh teprve potom. Bůh čeká ve frontě. A nikdy se nedostane na první místo, protože světu není nikdy konec. Děláš jedno a z toho jednoho vznikne tisíc a jedno dalších, a tak se člověk čím dál tím více zamotává do věcí světa a řada narůstá a narůstá a Bůh je čím dál tím více vzadu. Takhle ho chcete vidět? Takhle to není možné.

Uvidí ho jen ty oči, které se dovedou intenzívně dívat. Třetí oko není vlastně oko. Je to vášnivá posedlost, tak vášnivá, že jste pro ni ochotni obětovat život. Řekne-li Bůh: "Zjevím se ti, obětuješ-li se mi," vy nezaváháte ani vteřinu a klesnete mrtvi k zemi. Takováhle posedlost z vás může udělat nábožného člověka.

Kabír říká: "Je mi do smíchu, když vidím, jak ryba ve vodě žízní. Směju se, nemůžu tomu věřit. Ryba žízní a volá: voda, voda! Kde je voda?" Žijeme ve vodstvech Boha. Bůh je životní energie. Obklopuje vás, obklopuje, prostupuje všechno, co existuje. Všechno existuje skrze Něj a jako On. Není existence mimo Něj.

Jsou lidé, kteří hovoří o Bohu jako o inherenci a ne o skutečnosti. Nepoznali ho, protože se ho snaží někam vnést, zařadit. Přemýšlejí o něm, cítí, že Boha je potřeba, že Bůh je užitečná hypotéza. Připouštějí Boha jako hypotézu jak bez něho vysvětlit existenci?

Ale Bůh není hypotéza. Prosím vás, lepší je být ateistou a nevěřit v Boha, než připouštět Boha jako užitečnou hypotézu. Ateista může být nábožný člověk, ale kdo s Bohem kalkuluje jako s užitečnou hypotézou, ten není nábožný. Ateista, který tvrdí, že Bůh není, se o něj alespoň zajímá až na to, že nemá klid, protože nikdo nedojde klidu v negaci. Proto ateista neustále přemýšlí a přemýšlí... Setkal jsem se s jedním starým člověkem. Je to ateista. Řekl: "Je mi osmdesát a posledních šedesát let jsem ateista a popírám Boha." Řekl jsem: "Není to nesmysl a škoda času popírat šedesát let něco, co není? Šedesát let jste promrhal v boji proti něčemu, co není." Znervózněl. "Šedesát let hromadíte argumenty, logické důkazy, a přitom by šest minut stačilo k tomu, abyste poznal. Kdybyste byl spokojený, byl byste se bavil a nebyl byste si lámal hlavu s nonentitou. Ale vy nejste spokojený, protože negace nemůže nikoho uspokojit." Tohle je třeba pochopit: uspokojení pochází pouze z ano. Z nesmírné pozitivity. Bůh není nic jiného, než hluboké ano vůči existenci.

Ale jsou lidé, kteří došli k logickému závěru, buď že Bůh je, nebo že Bůh není. Obojí je nesmysl. Nemají zkušenost.

Slyšel jsem o jednom vědci, který se proslavil jako odborník na výchovu dětí, třebaže sám se nikdy neoženil. Své přednášky nazval "Desatero přikázání pro rodiče." Pak potkal dívku svých snů, oženil se s ní a stal se otcem. Nedlouho nato změnil název svých přednášek na "Desatero připomínek rodičům". Bylo mu požehnáno dalším potomkem a své přednášky nazval "Několik poznámek k úvaze rodičům". Když přišlo třetí dítě, přestal přednášet.

Rozhoduje zkušenost. Je velice jednoduché poučovat druhé, jak mají být dobrými rodiči. Ale je velice těžké stát se dobrým otcem, dobrou matkou. Je lehké radit druhým, jak si mají uspořádat manželství.

Jednou za mnou přijel až z Ameriky známý poradce pro manželské problémy. Řekl: "Nevím si rady se svým manželstvím, jenže v Americe jsem příliš známý jako poradce pro manželské problémy, takže jedu za vámi..."

Mezi mými sanjásiny najdete spoustu psychiatrů, psychologů, psychoterapeutů. Pomáhali a radili ostatním lidem, ale s vlastními problémy si rady nevěděli. Dostal jsem starost o ty lidi, kterým dávali rady.

Pamatujte si, zkušenost je rozhodující.

Slyšel jsem historku o súfijském mystikovi Džalauddínovi Rúmím. Přišla za ním žena s dítětem a řekla: "Mistře, co mám dělat, ten kluk je jak posedlý po sladkém, zkoušela jsem všechny možné způsoby, jak ho to odnaučit, všechno marně. Jediná možnost je, že mu nějak domluvíte vy. Na vás dá. Sám řekl když mi mauláná zakáže jíst cukr, přestanu." Mauláná se podíval na dítě, které mu tolik důvěřovalo, a řekl: "Víte co, přijďte za tři týdny." Žena z toho byla celá zmatená. Mauláná je známý po celém světě, lidé za ním chodí z daleka široka s obtížnými problémy, které on na místě vyřeší, a s takovouhle maličkostí ji pošle pryč. Za tři neděle přišla matka znovu a mauláná opět řekl: "Musíš počkat ještě tři týdny a pak přijď." Když matka přišla za další tři týdny, mauláná řekl: "Tak a teď už přestaň jíst sladké." Chlapec řekl: "Dobře, přestanu." Matka povídá: "Mám na srdci jednu otázku. Jak to, že jste na tak jednoduchou věc potřeboval šest týdnů?" Mauláná řekl: "Já totiž sám rád sladké. Jak bych mohl tedy někomu radit, aby nejedl cukr? To by byl podvod. Tři týdny jsem zkoušel sladkému odvyknout a nepovedlo se mi to. Za další tři týdny jsem uspěl. Proto teď můžu říct: "Hele, přestaň s tím, podívej, já jsem starý člověk a povedlo se mi to. Tak abys to nezvládl ty!"

To je způsob mystiků. Vždycky věřili ve zkušenost. Jsou lidé, kteří se přou, argumentují, debatují o tom, je-li Bůh nebo ne, existuje-li duše po smrti, existuje-li nebe a peklo. To jsou nesmysly, ztráta času. Kabíra takovéhle pojmy vůbec nezajímají.

Clevland Amory vypráví následující historku: když byl ještě Newport na Rhode Islandu Mekkou vyšší

společnosti, procházel se jednou elegantní pán po pobřeží se svou dámou a tu nějaký plavec, který se odvážil do příboje, křičí francouzky o pomoc. "Ten člověk," pronesl elegantní pán, "je buď Francouz nebo snob, který se vytahuje tím, že umí francouzsky." A zatímco se svou společnicí debatovali o tom, je-li dotyčný Francouz nebo snob, ten člověk se utopil.

Buddha vyprávěl svým žákům tohle podobenství: jednoho člověka postřelili šípem. Byl to filozof. Přišel ranhojič a chtěl šíp vytáhnout. Filozof řekl: "Počkej, napřed chci vědět, kdo se mě to pokusil zabít. Přítel nebo nepřítel? Zasáhl mě záměrně nebo omylem? Je ten šíp otrávený nebo není?" Ranhojič řekl: "Vím, že jsi velký filozof, ale zdrž se svých úvah a dovol napřed, abych ti šíp vytáhl. Jinak umřeš." Ale filozof řekl: "Počkej, napřed chci vědět, žije-li duše po smrti člověka. Věříš v duši?" Ranhojič řekl: "Ty jsi blázen? Napřed si nech vytáhnout šíp, jestli chceš zůstat naživu na tvé problémy je dost času potom."

Kabíra nezajímají doktríny a filozofie. Nezajímá ho posmrtný život. Život vezdejší je božský. Život je zkušenost osvobozování. Život žitý naplno osvobozuje.

Nezlomí-li se tvá pouta, dokud žiješ, myslíš, že smrt tě může vysvobodit? Buďte přítomni teď a tady! Udělejte něco právě teď. Teď nebo nikdy. Ať toto poselství zakoření ve vašich srdcích: teď nebo nikdy! Bůh je nyní a zde. Vaše chytrácká mysl se pokouší o odklad. "Uvidíme, setkáme-li se po smrti s Bohem. Teď to není problém." Naopak, právě teď o to jde.

Prožíváte Boha teď nebo ne? Neprožijete-li jej teď, neprožijete ho nikdy. Není ani v minulosti ani v budoucnosti, je teď. Jeho přístřeším je současný okamžik. Teď si ho užívejte, teď se s ním těšte. Cokoli děláte, nechť je bohoslužbou. Cokoli děláte, dělejte s láskou.

Spojíš-li se s ním teď, budeš s ním spojen navždy. Kabír věří v život, ne v Boha. Protože Bůh je život. A ne život s velkým Ž s malým ž. Obyčejný život, spaní, jídlo, milování, služba lidem. Obyčejný život s malým ž, to je Bůh. Nenajdete-li ho v tomhle obyčejném životě, jindy a jinde ho nenajdete.

Milujte, a milujte tak hluboce, že Boha najdete ve svém milém. Dávejte svým přátelům tolik přátelství, že v nich naleznete Boha. Kdekoli dokážete být plně, tam bude i on. Vaše plné bytí, absolutní zúčastněnost, to jsou dveře.

Ale mysl je ctižádostivá, žije v budoucnosti. Mysl je sobecká. Neumí spočinout v přítomnosti. Je vypočítavá, má velké plány. Mysl neustále spekuluje, jak se stát někým. A přitom tím, s kým byste mohl být spokojen, jste už teď. Bůh je tvoje bytí. Co víc, čím se ještě chcete stát?

Slyšel jsem, že jednou Hitler řekl moudrému starému rabínovi: "Prý jsi veliký mystik. Já sice na takové nesmysly nevěřím, ale zařiď, aby se mi vyjevila pravda. Jinak tě dám popravit." Rabín řekl: "Proč ne. Jdi ven a zůstaň stát na ulici." Hitler řekl: "Vždyť tam prší." Rabín řekl: "Jen se nestrachuj, jdi na ulici, zůstaň tam patnáct minut a dívej se do nebe. Pravda se ti vyjeví." Hitler tedy šel a za patnáct minut se vrátil promočený na kůži. "Podívej se na mě!" ječel. "Žádná pravda se mi nevyjevila! Akorát že jsem si připadal jako vyjevený idiot!" "A to je ti napoprvé málo?"

Mysl je pošetilá, protože je politická. Politici jsou pošetilí, protože celá jejich politika spočívá v tom, že se chtějí někým stát. Ale náboženství nám zjevuje, že se nepotřebujeme někým stát. Nepotřebujeme se stávat, jsme-li sami sebou.

Právě včera se mě ptala jedna žena, co má člověk dělat, když v životě poklesne. V životě se nedá poklesnout. Myslela, že nechápu její problém. Ptala se znova, co dělat, když se člověk dopustí hříchu. Jenže hřích a ctnost, dobré a zlé, morální a nemorální, to je jen na periférii, v nejniternějším nitru je člověk svrchovaný, nedotčený.

Mystikové, jako je Kabír, nekáží morálku. Zjevují náboženství. A to je rozdíl. Morálka je politika. Snažíš se vylepšit se podle společenské morálky. Jenže společnost je nemorální. Největší nemorálnost vlastně je, když se člověk přizpůsobuje nemorální společnosti. Člověk opravdu morální do takovéhle společnosti nemůže zapadnout.

Neříkám, abyste se stali nemorální. Říkám buďte zbožní a morálnost bude následovat jako stín. A bude to opravdová morálnost, ne morálka, kterou vám vnucuje společnost. Bude to morálka, která prýští z vašeho nejniternějšího nitra. Ne ukázněný charakter, ale gejzír vaší bytosti. Ne mrtvá struktura, ale tok, budete žít od chvíle ke chvíli vnímaví a spontánní. Budete schopní zodpovídat.

Lidé, kteří jsou morální v běžném slova smyslu, jsou většinou křečovití, sobečtí, zaneřádění spoustou potlačených přání. Jednou, až se naskytne příležitost, vybuchnou. Potlačují sami sebe ze strachu a z neukojitelné chamtivosti.

Obvykle se říká: "Buďte morální a budete zbožní." Ne. Buďte zbožní a budete morální.

Ježíš říká: "Hledejte Království Boží, vše ostatní vám bude přidáno." Totéž říká i Kabír. Žijte zde, plně jak můžete, co nejvnímavěji, s co největší láskou. Ostatní přijde samo.

Hezký, mladý, ostýchavý zaměstnanec biblické společnosti si postěžoval svému šéfovi, že mu jeho spoluzaměstnankyně nedají pokoj. "Vydržte," řekl šéf s úsměvem, "v nebi se vám dostane odměny." Po čase přišel mladík znovu. "Ta hezká dívka s ohnivými vlasy je úplně neodbytná. Nevím, jak to vydržím. A když vydržím, jaká bude v nebi ta odměna?" "Kupka sena."

Nevyhýbejte se životu. Odměny dojdete tady. Odměna je láska. Odměna je plnost života. Odměna je jednota se životem. Každý okamžik je vzácný, každý okamžik vám přinese odměnu, když ho dovedete prožít. Opíjejte se životem. To je odměna. Rozplyňte se v životě. Kdo je pravý guru? Pravým guruem rozumí Kabír sám život. Nebuďte ztrnulí, když vás život volá. Poslechněte to volání, nebojte se dobrodružství, pusťte se neznámými, nevyznačenými cestami života. Co je pravé jméno Boha? Nikdo neví. Pravé jméno je neznámé, nepoznatelné, protože všechna jména dal Bohu člověk. Chcete-li opravdu rozumět pravé jméno je všechno, co vás obklopuje. Je všude kolem.

Poslouchejte život, poslouchejte jeho volání, poslouchejte jeho vábení, jeho zaklínadla, jeho vzývání, poslouchejte

jeho výzvy, mějte odvahu a Bůh se vám bude zjevovat v každém okamžiku. V intenzívní lásce, v intenzívní vnímavosti, v intenzívní vášni se zjevuje vždycky.

Kabír říká: "Duch Hledání je to, co pomáhá."

Ne mešita, chrám, korán, bible nebo védy. Hledání vás povede. Hledáte-li opravdu, naleznete. A nenacházíte-li ho, nesvádějte to na něj. Nahlédněte do sebe a uvidíte, že ho nechcete najít. Pouze si se jménem Bůh zahráváte. Bojíte se.

Zbabělec není zbožný. Jen zbožný člověk má odvahu jít nedotčenými cestami, bez map, bez vedení. Není, kdo by vás vedl jen sám život. A život nikdy nedává hlasité pokyny. Šeptá. Nejste-li vnímavý, pozorný, naladěný, pak tomu tichému, nevtíravému hlasu neporozumíte. On je guru, on je učitel.

Našli jste člověka a máte pocit, že jste našli učitele; to proto, že v jeho hlase zaznívá tichý, nevtíravý hlas Boha. Guru je pouze jeho vnější zrcadlo. Odráží vás, odráží Boha. Opravdový učitel vás vrátí zpátky k vám samým. Opravdový učitel vás nebude poutat k sobě, protože opravdový učitel je život, opravdový učitel je Bůh.

Kabír říká: "Uctívám člověka posedlého duchem Hledání, který miluje pravdu a chce pro ni všechno obětovat."

Malá historka o jednom mistru Zenu. Žák se ptal mistra: "Co je Buddhova pravda?" Mistr řekl: "Proč se ptáš jiných, namísto aby ses ptal sám sebe?" "A kdo jsem já, mistře?" "Musíš vidět to, čemu se říká posvátný čin." "A co je to posvátný čin, mistře?" Mistr otevřel oči a zase je zavřel.

Otevřít oči a vidět ho zavřít oči a vidět ho. Je uvnitř, je vně. Nerozdělujte vnitřní a vnější, protože v něm není rozlišování. Mistr otevřel oči velmi názorné, vskutku zenbuddhistické. Kabírovi by se to líbilo. Mistr otevřel oči, pohlédl na svět život; zavřel oči pohlédni do sebe. Vnitřní, vnější.

Můžete milovat vnitřní i vnější. Jste-li si vědomi vnitřního i vnějšího, přišli jste. Příchod nadchází pouze teď. Neodkládejte ho. Neříkejte zítra. Protože zítra nikdy nepřijde.

 

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar