Tipy a inspirace

A+ A A-

Z MARCA AURELIA - JIŽ STAŘÍ ŘÍMANÉ...

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

 

... uvažovali o tom, jak se správně chovat, aby z toho měl prospěch člověk sám i celá společnost. A zvažovali to nejen filozofové, ale i politici a vůdcové, zodpovědní za zemi, říši. Následující stránky jsou od jednoho znich - od Marca Aurélia (z díla Hovory k sobě). Můžeme Římanům závidět...

 

images

 

Neutrácej zbytek svého života přemýšlením o jiných, jestliže to nemá vztah k něčemu obecně prospěšnému (tím se jen připravuješ o možnost jiné činnosti) - tedy všelijakým hloubáním o tom, co ten nebo onen dělá a proč asi, co mluví a o čem přemýšlí a co asi má za lubem, a o jiných takových věcech, které způsobují, že se uchyluješ od sledování své vlastní vůdčí části.

Dlužno tedy vyloučit z řady našich představ i všechno libovolné a jalové, jmenovitě pak všetečnost a zlomyslnost, a je potřebí si navyknout jen takovému přemýšlení, abys na otázku zčistajasna danou: „Nač teï myslíš?" mohl neprodleně a upřímně odpovědět: „Na to a na to." tak, aby z toho bylo ihned patrno, že tvé myšlení je prosté, přátelské a hodné společenského tvora, který se zdržuje pomyšlení na rozkoše a požitky vůbec a právě tak i řevnivosti, závisti, podezíravosti i jiného podobného, nad čím by ses musil rdít, kdybys doznával, že ses právě tím v duchu obíral.

Vždyž takový člověk, který ani chvíli neotálí s tím, aby se už přiřadil k nejlepším, se stává jakýmsi knězem a služebníkem bohů právě svým důvěrným stykem s božstvem, které sídlí v jeho nitru. Toto pak uzpůsobuje člověka, aby žil neposkvrněn chtíči, nezraněn jakoukoli strastí, nezdeptán jakoukoli potupou, odolný vůči každé špatnosti, aby byl zápasníkem v největším zápase, ve vítězném boji s náruživostmi, aby byl hluboce prodchnut spravedlností, aby z celé své duše vítal všechny příhody i úděly a aby přespříliš nehloubal o řečích, skutcích a zámyslech jiných lidí, ledaže to bezpodmínečně žádá obecný prospěch. Nebož jedinou pobídkou k činnosti jsou mu jeho povinnosti a předmětem jeho ustavičných úvah je, jaký asi je jeho úděl v osnově vesmírného celku; tyto své povinnosti svědomitě plní, svůj úděl pak pokládá z přesvědčení za dobrý, nebož úděl jednomu každému určený je zároveň jeho „přínos", zároveň i „příspěvek" vesmírnému celku.

Také má na paměti, že všechny rozumné bytosti jsou vespolek spřízněny a že je třeba ve smyslu lidské přirozenosti pečovat o všechny lidi, ale není třeba dbát mínění všech lidí, nýbrž jenom těch, kteří žijí ve shodě s přírodou; a pokud se týká lidí, kteří takto nežijí, tu má neustále na paměti, jak si asi vedou doma i mimo dům, ve dne i v noci, jací jsou a v jaké společnosti se poskvrňují.

Proto nepřikládá ani chvále od takových lidí nejmenší cenu, nebož jistě nejsou spokojeni ani sami se sebou.

Nic nekonej neochotně ani sobecky, nic nerozvážně ani s nechutí! Nehal své myšlenky v cetky krasořečnictví, nebuï rozvláčný ani všetečný! A mimoto až ono božstvo v tobě je vůdcem bytosti silné, důstojné a společenské, pravého Římana a vladaře, který se postavil na stanoviště, na němž poslušně, aniž se musil dokládat přísahou nebo svědectvím kohokoli, očekává povel k odchodu ze života.

A hleď; si osvojit jasnou mysl a nezávislost jak na pomoci vnější, tak i na onom klidu, který by ti mohli zajistit jiní. Zkrátka: stůj sám zpříma, nikoli zpřimován!

Nalézáš-li v lidském životě něco lepšího, než je spravedlnost, pravda, uměřenost a mužnost, a vůbec než je stav duše, která je spokojena sama se sebou (což tě uzpůsobuje k činům podle správného rozumu) a spokojena i s údělem osudu, pokud se co přihází mimo lidskou vůli - vidíš-li tedy něco lepšího než toto, pak se celým srdcem k tomu obraž a objeveného nejlepšího užívej! Pakli se ti nic nejeví lepším, nežli je právě božstvo, které sídlí v tobě, které si podrobilo své vlastní chtíče, které bedlivě zkoumá každou představu, které se vyprostilo, jak tomu říkal Sokrates, ze „svodů smyslů" a sebe podřídilo bohům a pečlivě se stará o lidi - jestli všechno ostatní shledáváš méně významným a méně cenným nežli toto, ničemu jinému ve svém srdci nevykazuj místo! Nebož jakmile se přikloníš k něčemu jinému a sejdeš ze své cesty, pak už si nedokážeš tak neúchylně, nadevše jiné cenit ono vlastní dobro, které ti opravdu náleží.

S tímto dobrem, které se zakládá na rozumu a společenském cítění, se naprosto nesmí srovnávat cokoli jinorodého, jako například chvála davu, vysoké hodnosti, bohatství nebo smyslné požitky. Nebož toto všechno, i když ti jenom nakrátko zalahodí, rázem tě přemůže a s sebou strhne. Ty však, pravím, upřímně a svobodně si zvol to lepší a toho se přidržuj! Lepší pak je to, co je prospěšné. A je-li ti to prospěšné jako bytosti rozumné, dbej toho; jestli jen jako živočichu, vyslov se o tom a svou soudnost chraň před zaslepením, aby tvé rozhodnutí bylo neoblomné!

Za prospěšné nikdy neuznávej to, co by tě mohlo někdy přimět zrušit věrnost, zpronevěřit se cti, zanevřít na někoho, přetvařovat se nebo se roztoužit po něčem, co má zapotřebí stěn a záclon! Kdo dá přednost rozumu, svému to božstvu, a posvátné službě jeho vznešenosti, nebude hrát tragédii, nebude naříkat, nebude toužit ani po samotě, ani po hlučné společnosti, a což je nejdůležitější - nebude ani na životě lpět, ani z něho utíkat a vůbec mu nebude záležet na tom, zdali jeho duše bude v těle uzavřena na delší či kratší dobu.

Nebož i kdyby se měl rozloučit s životem třebas ihned, odejde tak poslušně, jako kdyby měl vykonat kteroukoli jinou věc, kterou je možno provést čestně a řádně; a jenom toho se bude po celý život vystříhat, aby svou duši nevydával napospas změnám, jaké nesluší bytosti rozumné a společenské.

V duši člověka ukázněného a dokonale očištěného se nenajde nic hnisavého, nic potřísněného ani pod povrchem zkaženého. A osud nepřerušuje jeho život před ukončením, jak by se mohlo říci o tragickém herci, kdyby odcházel z jeviště, ještě než svou úlohu v dramatu skončil a dohrál.

Také v něm není pranic otrockého, nic líčeného, nic závislého ani nedružného, nic nesamostatného ani potměšilého.

Važ si daru své soudnosti: ona je schopna zaručit, aby ve tvé vůdčí části už dále nevznikaly soudy, které by se nesrovnávaly s přirozeným určením rozumné bytosti. Toto přikazuje uvážlivost a příchylnost k lidem i odevzdanost do vůle bohů.

Přidržuj se tedy jen těchto několika zásad a všemu ostatnímu dej výhost! Také měj na paměti ještě to, že každý´prožívá jen přítomnost - tento okamžik; všechny ostatní chvíle jsou dílem prožity, dílem v neznámu. Nepatrná je tedy doba, kterou každý žije, nepatrný je koutek země, kde žije, nepatrná je i sebedelší posmrtná sláva šířená pouhou posloupností lidiček, kteří co nevidět také zemřou a kteří neznají ani sebe samé, natož někoho dávno a dávno zemřelého.

K řečeným zásadám budiž připojena ještě jedna: o každé věci, která právě zasahuje do tvých představ, si utvoř přesný pojem neboli obraz, abys ji viděl, jaká je ve skutečnosti svou podstatou, obnažená, jako celek i ve svých součástech, a aby sis dovedl pravým jménem označit jak ji, tak i jednotlivé části, z nichž se skládá a v něž se opět rozpadne. Nebož nic nepřispívá k duševnímu zušlechtění takovou měrou, jako když dovedeš metodicky správně zkoumat každou věc, která tě v životě potkává, a pokaždé na ni nazírat tak, že ti ihned vysvitne, jakému vesmírnému celku a jaký asi užitek ta věc přináší, jakou má cenu vzhledem k veškerenstvu a jakou vzhledem k jednotlivci, pokud je občanem nejvyššího státu, k němuž ostatní státy jsou v poměru jednotlivých domů k městu. Ptej se tedy: kterápak je to věc, jež mi teï vnuká představu, z jakých částí se skládá, jak dlouhého trvání je svou přirozeností schopna a kterou ctnost mám vzhledem k ní osvědčit, například mírnost, mužnost, pravdomluvnost, věrnost, prostotu, soběstačnost nebo některou jinou?

A proto si při každé jednotlivosti říkej: tohle přichází od Boha; ono opět vzniká nepřetržitou, samým osudem zosnovanou spojitostí jednotlivých příčin, či jejich náhodným sběhem; onoho se mi zase dostává od mého soukmenovce, příbuzného či druha, který ale neví, co je ve smyslu jeho lidské přirozenosti. Já však to vím, a proto s ním zacházím podle přirozeného zákona společenskosti laskavě a spravedlivě, ale zároveň mám na zřeteli pravou cenu věcí vnějších.

Konáš-li svou denní povinnost podle příkazů správného rozumu - horlivě, neoblomně, v dobré vůli a nikdy jen jako něco vedlejšího, a uchováváš-li ono své božstvo v ryzí čistotě, jako bys je měl vrátit už teï, slučuješ-li to obojí, aniž co dále očekáváš nebo se čeho bojíš, nýbrž setrváváš na konání přítomné povinnosti ve shodě s přírodou a na statečné pravdivosti v každém slově i výroku, pak budeš v životě šžasten. A vůbec nikdo tomu nemůže zabránit.

Jako lékaři mají vždycky po ruce své nástroje a nože k bezodkladným zákrokům, právě tak i ty měj pohotově své zásady, abys chápal věci božské i lidské a abys činil všechno, i to nejnepatrnější, tak, jako člověk pamětlivý vzájemné souvislosti jich obou. Nebož nic lidského zdárně nevykonáš bez současného zřetele k božskému, a ani naopak. Netěkej dále bez cíle! Sic se už nedostaneš ke čtení vlastních zápisků ani dějin starých Římanů a Řeků ani svých výpisků z jejich děl, které sis nechával na dni svého stáří. Pospíchej tedy k cíli, dej výhost planým nadějím a pomáhej sám sobě, jestliže o sebe dbáš, pokud je ještě čas!

Lidé nevědí, co všechno znamenají slova krást, sít, kupovat, odpočívat, znát svou povinnost; to totiž nelze vnímat očima, nýbrž jakýmsi jiným zrakem.

Tělo, duše, rozum: tělu náležejí smysly, duši pudy, rozumu zásady. Vnímat a vytvářet si představy dovedou také zvířata; zmítat se pudy jako loutka dovedou i šelmy a chlípníci, ba i Falaridové a Neronové; řídit se rozumem v činech zdánlivé povinnosti dovedou i neznabozi i vlastizrádci i hříšníci při zavřených dveřích. Je-li tedy to ostatní jmenovaným tvorům společné, pak jako zvláštní znak dobrého člověka zbývá to, že všechny příhody i úděly osudu vítá a rád přijímá, že božstvo, které sídlí v jeho srdci, neposkvrňuje a neuvádí změtí představ do zmatku, nýbrž si je uchovává vlídné, a to tím, že Boha řádně poslouchá, nic nemluví proti pravdě a nic nečiní proti spravedlnosti. A i kdyby mu nikdo z lidí nevěřil, že žije prostě, čestně a radostně, přesto se na nikoho nehněvá a nedá se odvrátit od cesty, která vede k cíli života, k němuž má dospět s čistým srdcem, klidný, poslušný a ochotně smířen se svým životním údělem.

Vede-li si vládnoucí část v nás přirozeně, pak se chová k životním příhodám tak, že se dané možnosti vždycky snadno přizpůsobuje. Nedává se totiž zaujmout pro žádný určitý předmět činnosti, nýbrž spěje za svými vyššími cíli podmínečně; to pak, co se jí staví v cestu, si přetvořuje v látku, právě tak jako oheň, když se zmocňuje předmětů do něho padajících; nějaký slabý plamínek by se jimi udusil, ale sálající oheň si rázem přivlastní to, co se mu řítí do cesty, stráví to a právě tím se rozhoří ještě více. Žádné dílo nekonej nazdařbůh, a ne jinak, než podle zásad dokonalého umění!

Lidé si hledají místa, kam by se uchýlili: venkov, přímoří, bory. Však i ty nezřídka zatoužíš po něčem takovém.

Ale to všechno je svrchovaně zpozdilé, nebož v kteroukoliv chvíli se ti zachce, můžeš se uchýlit v sebe sama. Vždyž nikde nemá člověk klidnějšího ani nerušenějšího útulku než ve své vlastní duši, zejména ten, kdo má v sobě takové hodnoty, že stačí do nich nahlédnout a ihned se ocitá v dokonalé pohodě; tato pohoda pak podle mého soudu není nic jiného než pocit mravní spořádanosti.

A proto si neustále dopřávej tohoto útulku a zotavuj se; krátké a prosté až jsou zásady, které jen ti zatanou na mysli, stačí, aby každé tvé roztrpčení spláchly a tebe provázely smířeného s tím, k čemu se vracíš. Načpak jsi vlastně roztrpčen? Snad na lidskou špatnost? Pak se tedy zamysli nad zásadou, že rozumné bytosti jsou zde kvůli sobě navzájem, že snášenlivost je dílem spravedlnosti a že lidé chybují neúmyslně, a také nad tím, kolik už lidí navzájem znepřátelených, k sobě podezíravých a nenávistných se střetlo, kleslo v hrob a obrátilo se v prach, a už konečně se uklidni! Či tě roztrpčuje tvůj úděl ve vesmírném celku? Pak si v paměti obnov tuto dvojí možnost: buï jest prozřetelnost, nebo jen vír atomů, a vzpomeň si na důkazy o tom, že vesmír je vlastně stát. Či tě stále ještě zneklidňují stavy tvé tělesnosti? Pak se tedy rozpomeň, že myslící duch, jakmile se jednou uzavře v sebe a uvědomí si svou vlastní sílu, naprosto se nesměšuje ani s mírnými, ani s prudkými vzruchy živočišné duše, a pak na všechny zásady, které jsi kdy slyšel o bolesti a rozkoši a kterým jsi dal za pravdu! Či se snad budeš znepokojovat směšnou touhou po slávě? Pak si tedy všimni, jak rychle se na všechno zapomíná, nahlédni v propast času bez začátku a bez konce, všimni si dutého zvuku pochvaly, vrtkavosti a nesoudnosti těch svých takzvaných velebitelů a těsného prostoru, na nějž je omezena všechna sláva!

 

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar