Jedna stránka komunikace, nezbytná pro zralého člověka, je schopnost správně používat slova ano a ne. Tato dvě slova vyjadřují naše meze a hranice - co jsme ochotni udělat a co nejsme ochotni udělat.
ANO A NE podle Angeles Arrienové
Jedna stránka komunikace, nezbytná pro zralého člověka, je schopnost správně používat slova ano a ne. Tato dvě slova vyjadřují naše meze a hranice - co jsme ochotni udělat a co nejsme ochotni udělat.
Když říkáme ano a myslíme ne, ztrácíme svou osobní sílu a stáváme se oběťmi nebo mučedníky.
Když říkáme ne v situaci, která si žádá, abychom řekli ano, stáváme se lakomými nebo sobeckými.
Většina lidí se bohužel domnívá, že slovo ano znamená „mám tě rád a souhlasím s tebou" a slovo ne „odmítám tě a nesouhlasím s tebou".
Není však nutné zatěžovat tato slova tak citovým významem. Chápejme a respektujme je tak, že ano pouze potvrzuje nějaký názor nebo hledisko a nemusí nutně znamenat shodu; a že ne pouze označuje to, co někdo v daném časovém okamžiku chce nebo nechce udělat.
Úspěšná osobní cesta vyžaduje, abychom ctili a respektovali své osobní meze a hranice stejně jako meze a hranice druhých.
Zralý člověk dokáže říci ve vhodné chvíli „ne, to je moje hranice", nebo „ano, to je něco, co jsem ochoten udělat".