Tipy a inspirace

A+ A A-

PRAGMATISMUS

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

 

Pragmatismus – často omílané slovo, známe ale jeho podstatu?

Ti, kdo si neumí připomínat minulost, jsou odsouzení k tomu, aby ji opakovali.
                                                                                                    George Santayana

 

images

 

Jakkoli se to nezdá, pragmatismus není zcela běžným pojmem, pro  mnohé je nesrozumitelný a jen málo lidí si pod tímto pojmem vybaví filosofický směr počátku 20. století.
Někteří lidé jej také považují za synonymum slov praktický, účelný nebo výhodný, což není pravda – stačí krátké nahlédnutí do slovníku. Nicméně, je takováto změna významu opravdu možná?
Filozofický směr jako metodu je možné využívat v praxi (činném životním dění, konání, kde se uplatňují teoretické poznatky). Jako lze v praxi využívat filozofii idealismu, filozofii materialismu, filozofii morálky, výsledky výzkumu filozofie jako celku, výsledky teorie fyziky, chemie, biologie, kvantové teorie, sociologie aj. Avšak nelze je učinit synonymem praxe.
Slovo pragmatik, pragmatický a pragmatismus se v této době nejčastěji používá v politické kultuře. Velký podíl na tom mají političtí publicisté a samotní politici. Mnozí byli označeni za pragmatiky a někteří se za pragmatiky či uživatele pragmatismu vyhlásili sami.
Souvisí to také s tím, že političtí publicisté i sami politici zneužívají možnost, kterou jazyk dává. Místo aby slovo využil k objasnění obsahu, používají pojem, jenž  nedefinuje, aby mu rozuměli ti, k nimž píše nebo hovoří. Komunikace je narušena, nesrozumitelná a k nepochopení vůbec. Lidé pak sahají ke slovníkům a touží objasnit si. Objasňují si pojmy lexikograficky. Někdy najdou úplně něco jiného, než co řečník chtěl říci, jindy přijdou na to, že je hodlal zmanipulovat vyřčenými nesmysly.
Světový myšlenkový přístup, kterému dal W. Jaspers název filozofický pragmatismus, pochází, jak sám říká, z řeckého pragmatikos, což přeloženo do českého jazyka znamená zběhlý v jednání. Pro svůj antiintelektualismus v orientaci na každodenní život je americkou filozofií zařazena tato filosofie do širšího rámce tzv. filozofie života.
Chce-li se někdo vyznat ve filozofii člověka a života lidí je nezbytné se vrátit do antiky v Řecku, tedy do doby asi 500 let před naším letopočtem. Tam je datován začátek vzniku racionálního a iracionálního myšlení i protivenství obojího ve vysvětlování toho, co je pravda.
Přístupy k pravdě v Čechách nejsou rozpačité. Husovo úsilí o žití v pravdě mu přineslo od dogmaticky a fundamentalisticky zahleděných do víry hroznou smrt upálením. Pragmatismus je odporujícím vzniklé kultuře v Čechách. Již od doby české reformy v tomto národě je nesmírnou hodnotou držení se pravdy. Relativizace, znehodnocování pravdy deprivanty a pragmatiky národ nesnáší. Nositeli toho přímo opovrhuje!
O T.G. Masarykovi je známo, že odmítal starou politiku. Měl svých 15 priorit svého politického programu. Jedna z nich byla: „Smysl národního života i jeho dalšího vývoje musí být dán programem a nikoli nahodilostmi a pragmatismem.“
Slovník filozofických pojmů současnosti pragmatismus definuje jako filozofický směr, který chápe pravdu z hlediska užitečnosti, úspěšnosti, praktičnosti a vyhovování zájmům člověka. Upřednostňuje víru před rozumem a vědou, zohledňuje iracionální složky psychiky.
Pro iracionalismus je tedy kriteriem pravdy prospěch, úspěch a vyhovování zájmům individua.
Pro racionalismus je kriteriem pravdy shoda myšlení, rozumu člověka s objektivní skutečností, realitou, která je mimo něj. Ověřuje se empirickou falzifikovaností pravdivosti teorie.
V učebnici Filozofie definice pragmatismu zni: „Je to postoj, který upřednostňuje užitek, výsledek, úspěch nad ostatními hodnotami; filozofický směr, který mimo jiné uznává rozmanitost pravd, kde pravdou je to, co nejlépe vyhovuje nám a co nejlépe vyhovuje životu.“
Definice pragmatismu upřednostňují jeho iracionální přístup ke skutečnosti. Iracionální je významově protirozumový. Do protirozumového se ve filozofii zařazuje jasnovidectví, telepatie, alternativní medicína, víra a zejména intuice. Intuice v samotné mystické literatuře je definována jako vnitřní poznání, poznání vnuknutím, bez rozumového přemýšlení.
Jinak obecně iracionální v oblasti intuitivního znamená citový, pudový, rozumem nepostižitelný přístup. Na tomto poli přístupu se hovoří o intuici smyslové, intuici mystické – která má být schopností překonávat rozum a intuici intelektuální.
Dnes se iracionalita stala takřka módou. Protože její eventuální výkony nelze empiricky oceňovat a nikomu nelze dokázat, že snaží-li se něco tak či onak sdělit, neplatí. Celá věc se některým může zdát neškodnou. Ve skutečnosti však je závažná, protože podlamuje sílu rozumu.
Ve Filozofickém slovníku V. Neffa se kromě jiného uvádí: „…pravda je věc příliš vážná, než aby bez trestu byla trpěna duchaplnická kouzla, jež s ní provádějí pragmatisté. Pragmatistická teze užitečnosti pravdy vede neodvratně k závěru, že pravda je moc; a strašlivé dobrodružství druhé světové války nás dostatečně přesvědčilo o neudržitelnosti, ba zločinnosti této zásady.“
Klasickým příkladem pragmatismu je počin V. Británie, Francie, Itálie a Velkoněmecké říše, kterému se říká Mnichovská dohoda. Představitelé uvedených tehdy velmocí se vraceli do svých domovů s jásavými výkřiky, že válka byla zažehnána a mír zachován. Jak to dopadlo je známo.
Starší se pamatují a mladší, včetně těch, kteří představují politickou elitu našeho státu a straní pragmatismu se mohou dočíst, jak Hitler stranil mystice, iracionalismu a vychvaloval intuici s prohlašováním, že na základě ní a vnuknutí rozhoduje. Kam pragmatismus Hitlera a svět v první polovině 20. století přivedl je dostatečně známo. Je potom možné se ztotožnit s hodnocením ‚rozhodně nic nenamítat proti pragmatismu‘? Pragmatismus jako filozofický směr prolíná filozofií morálky. Morálka je společenská instituce, jejíž úlohou je regulace chování člověka. Morálka je ve své působnosti chápána a členěna do tří proudů:
1. morálka smýšlení, která se projevuje v oblasti spravedlnosti, lásky a pravdy
2. morálka odpovědnosti, kde se bere v úvahu důsledek lidského chování
3. morálka úspěchu, která je chápána jako úspěch, tedy přínos moci, zisku a požitku

Pragmatismus uznává pouze morálku úspěchu a zavrhuje význam morálky smýšlení a odpovědnosti.

Ze zdrojů pana Václava Klicpery zpracoval Robert Olschbaur

 

 

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar