Tipy a inspirace

A+ A A-

ÚVOD DO TEOSOFIE

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Teosofie (nebo také theosophie, anglicky theosophy) je slovo řeckého původu, které nicméně bylo po mnohá staletí velice zřídka užíváno. Je to slovo složené ze dvou kořenů; „theo“ znamená v řečtině božstvo, boží, zatímco „sofia“ značí moudrost. Tedy božská (nebo nábožná) moudrost (případně filozofie). Poměrně často používali slova teosofie pochopitelně starořečtí filozofové, například Pythagoras, objevuje se ale také čas od času v některých středověkých spisech. Vzkřísila je ale opravdu až Helena Petrovna Blavatská, když v roce 1875 založila společně s Henry Steel Olcottem v New Yorku Teosofickou společnost.

images

 

Materiály, z nichž bylo pro tento článek čerpáno: Odhalená Isida, Tajná doktrína,  Hlas Ticha, Esoterický buddhismus autora A. P. Sinnetta i Dopisy máhátmů A. P. Sinnettovi, což je posmrtné vydání korespondence zaslané tomuto autorovi, údajně pocházející převážně z pera dvou tzv. máhátmů neboli duchovních velikánů, z nichž jeden, mistr Morya, měl být podle jejích prohlášení hlavním učitelem Blavatské a druhý, mistr Koothoomi, jeho kolegou.

První dvě z výše zmíněných knih Blavatské byly zřejmě inspirovány nebo možná v částech i přímo diktovány těmito dvěma záhadnými osobnostmi i několika dalšími spoluautory. Jinou teorií je ta, že Blavatská, která zřejmě byla kromobyčejně silným mediem, psala tyto knihu aspoň z veliké části v transu, kdy tito dva a snad i jiné osobnosti či bytosti, převzali kontrolu nad jejím tělem. Podobně jako se to děje v průběhu spiritistických seancí, případně i při tzv. automatickém psaní, kdy je ruka media ovládána vnějšími silami či bytostmi.

Ať už byla napsána tak či onak, Tajná doktrína zde je už po nějakých 130 let a společně s Odhalenou Isidou, která ji o několik let předcházela, zcela nepopiratelně tvoří základ teosofické literatury: pro teosofy je Tajná doktrína totéž čím je například Nový zákon křesťanům, Vedy hinduistům, či Korán muslimům. Pouze s jedním důležitým rozdílem - že Blavatská při kdejaké možné příležitosti nabádá své čtenáře k tomu, aby si z předloženého materiálu vybrali to, co je blízké jejich srdci i rozumu a nic nepřijímali jen na základě samotné víry. Toto je ostatně hlavním krédem většiny seriózní teosofické literatury. Teosofie, tak jak ji od začátku chápali její zakladatelé, se nikdy neměla stát náboženstvím.

TEOSOFICKÁ PEČEŤ

Snad nejlépe bude hned na začátku si něco povědět o pečeti používané Teosofickou společností, kterou navrhli její zakladatelé.
Ta je ovšem založena na okultní tradici, která se táhne celá tisíciletí do minulosti. Pečeť se poprvé objevuje zhruba ve stejnou dobu, kdy byla společnost v New Yorku založena, tedy roku 1875. Nebyla ale v úplně stejné formě v jaké ji vidíme nyní; hákový kříž, který se později stal tolik kontroverzním, původně dominoval.  Celý emblém sestává ze sedmi prvků či základních částí, které byly navrženy tak, aby tvořily jednolitý celek. V duchu teosofie, která si nepřeje být viděna jako stranická pokud jde o jednotlivá náboženství, se v tomto emblému nacházejí symboly pocházející z různých náboženských tradic a kultur.

Teosofická pečeť

Na samém vrcholu nyní nacházíme sanskrtské slovo OM (či také AUM), což je velice posvátné slovo, uctívané v Indii jak hinduisty, tak i buddhisty, jakožto i těmi patřícími k jiným vírám a sektám. Toto slovo je do češtiny prakticky nepřeložitelné, protože v něm záleží především na zvuku. Tři sanskrtská písmena A U M, která je tvoří, symbolizují vlastně to samé co například pro křesťana značí božská trojice. Pokud trváme na tom nalézt si nějaký překlad, potom navrhuji prostě výraz „SLOVO“ stejně jako máme v řečtině výraz LOGOS. Tedy, na začátku bylo slovo; je to slovo které pronesl Stvořitel a které je u základu veškerého bytí. Om je na vrcholu, protože představuje božskou trojici (kterou nacházíme v hinduismu či buddhismu jako Atma, Buddhi, Manas, rovněž Bráhma, Šiva a Višnu, či v kabale jako Keter, Binah, Chochma). Jinými slovy, je zde aby nám připomínalo božský původ toho všeho, co kolem sebe vidíme.
   
Těsně pod slovem OM se nachází to, co způsobilo teosofům nemalé potíže uprostřed 20. století. Hákový kříž neboli svastika je ovšem prastarý symbol a Blavatská a spol. pochopitelně nemohli tušit, že právě ten si přivlastní nacisté. V sanskrtu slovo svastika značí „dobro“ a v Indii je hákový kříž považován za znak štěstí. Ve středověku byl také znám v Evropě jako gamadion, protože se skládá ze čtyř písmen gama. Hákový kříž vlastně vychází z normálního kříže, k němuž jsou připojeny v pravých úhlech ramena, která naznačují pohyb — kříž se tedy jakoby točí. Jde zde o pohyb, který je vlastní všemu živému, celé přírodě, veškerému dění v naší sféře, která je navíc jasně vyznačena kruhovitou čarou na okraji tohoto nesmírně potentního symbolu. Mezi hákovým křížem nacistů a teosofů je navíc jeden zásadní rozdíl — ten nacistický se točil směrem zprava doleva — okultně pojato nacisté sledovali tzv. stezku levé ruky, proti směru hodinových ručiček. Kříž, který vidíme na emblému, víří opačným směrem, zleva doprava, dalo by se říci, tak jak tomu má být. Uprostřed, kde se protínají obě hlavní ramena kříže se nachází bod, kde vše je v klidu, kde máme také osu, kolem níž se otáčí neustále se měnící svět.

Had požírající svůj vlastní ocas je další značně rozšířený symbol. Znali jej především gnostikové, ale také středověcí alchymisté. V zásadě se jedná o podobný symbol s nímž jsme se již setkali v podobě svastiky a kruhu, který ji obepíná. Jsou to veškeré cykly, jimiž disponuje příroda, mnohé z nich známe důvěrně jako dny, týdny, roky, atp; jiné, které si ale vůbec neuvědomujeme, ale o nichž vědí někteří okultisté či vědci. Příkladem toho je třeba tzv. hvězdný rok, cyklus trvající nějakých 26 století, který znali již prastaří astronomové a zejména astrologové a to v podobě zvířetníku. V hindu tradici je had, tzv. naga, strážcem veškerého dobra a bývá také spojován s moudrostí. S něčím podobným se setkáváme i v Číně v případě okřídleného hada či draka. Had je navíc tradičním symbolem léčení a léčitelů — dva vzájemně se proplétající hadi obtočení kolem žezla tvoří tzv. kaduceus, symbol obrody života. Také to, že had pravidelně svléká kůži jej navíc učinilo symbolem obrody, pohybu v kruhu.

Dva vzájemně propojené trojúhelníky tvoří tzv. Šalamounovu pečeť, známou také jako Davidova hvězda, která vstoupila do podvědomí lidí jako symbol židovství zejména poté, kdy nacisté nařídili, že ji Židé musejí nosit na kabátech. Jako ostatní symboly jimiž se zde zabýváme, i tento je rozšířen univerzálně a je už používán po staletí. Bílý trojúhelník, který míří vzhůru, symbolizuje ducha, zatímco ten černý, mířící směrem dolů, představuje hmotu. Trojúhelníky jsou propojeny, protože stejně se tomu má ve vztahu ducha s hmotou; jeden totiž vždy závisí na tom druhém. Dvanáct úhlů (šest vnějších a šest obrácených dovnitř), které vidíme na okraji Šalamounovy pečeti (nebo také tři strany a tři úhly každého ze dvou trojúhelníků) je číslo, s nímž se setkáváme často v mytologii a symbologii národů a religiózních systémů. Příklady zde jsou dvanáct znaků zvěrokruhu, dvanáct učedníků Kristových, dvanáct rytířů kolem stolu krále Artuše, dvanáct Héraklových úkolů, atp.

Ankh neboli anch (egyptský kříž, závěsný nilský kříž, crux ansata, kříž s rukojetí) symbolizuje život nebo také číslo sedm. V podstatě je to řecké písmeno tau nebo naše T zakončené kruhem. Ankh je sedmým principem teosofů nacházejícím se ve středu šestiúhelníku, představujícím předchozích šest. Případně se můžeme na něj dívat i jako na číslo třináct, což je dvanáct rozšířené o jednu — dvanáct znaků zvířetníku plus Země, dvanáct apoštolů plus Ježíš, dvanáct rytířů plus Artuš, atd. Tímto se dokončuje cyklus života.
Kolem celé pečeti se vine heslo — There is no religion higher than truth (žádné náboženství není větší než pravda). To je poněkud volný anglický překlad z původního sanskrtu: Satyan nasti paro dharmah, což značí spíše "není nic většího než pravda". Ovšem i to je přeloženo poněkud volně, hlavně proto, že je velice těžké, vskutku nemožné, přeložit sanskrtské slovo dharma. To může mít celou dlouhou řadu významů, mimo jiné také význam podobný jaký má řecké slovo nemesis, značící mj. osud, něco čemu nelze uniknout. Dharma též je „něco co je pevně ustanoveno“, potažmo zákon, ale také povinnost (morální), spravedlnost (vyššího řádu), náboženská víra, teorie náboženství, atp.
Což nás přivádí opět ke slovu OM na samém vrcholu emblému, k tomu původnímu slovu, v němž je obsaženo vše, tedy veškerá mocnost světa, která nemůže vyústit v nic jiného než v PRAVDU.

                  … pokračování příště

Text tohoto článku byl zčásti převzat z webu teosofie.com a doplněn a upraven pro potřeby našeho časopisu. Stránky theosofie.com doporučujeme pro hlubší studium.

 

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar