Logo
Vytisknout tuto stránku

THEOSOFIE

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

 

Jedním z hlavních základů teosofického systému je nauka o lidském těle, tou se tedy budeme nadále zabývat. Antroposofie (někdy též anthroposofie či antropozofie) je esoterická nauka založená rakouským filosofem Rudolfem Steinerem na počátku 20. století. Název je odvozen z řeckého anthrópos ("člověk") a sofia ("moudrost") v záměrném kontrastu k označení teosofie poté, co se Steiner rozešel s Theosofickou společností Annie Besantové. Antroposofie mimo jiné vychází z theosofie a z rosekruciánství, které, jak sám Steiner říká, „přizpůsobil do formy přiměřené dnešní době“. Později do ní stále častěji vnáší prvky křesťanství.

 

images

 

Rudolf Steiner
Rudolf Steiner žil v letech 1861 - 1925. Od samého počátku byl výrazně ovlivněn filozofií W. Goetha, jehož díla vydával. Velký vliv na něj měla především dvě Goethova díla: Metamorfóza rostlin a Teorie barvy. Později, v osmdesátých letech, se přimkl k theosofickému hnutí, které v roce 1875 založila H. P. Blavatská. Od r. 1902 byl dokonce generálním sekretářem německé sekce theosofie a v roce 1904 vydal jedno ze svých základních děl: Theosophie.
Později, když theosofické hnutí přesunulo své hlavní aktivity do jihovýchodní Asie a když dokonce označilo indického chlapce Krišnamurtu za reinkarnovaného Krista, dostal se Steiner, který se opíral o křesťanské učení, s theosofy do rozporu a byl v roce 1912 vyloučen.
Svou vlastní filozofii nazval antroposofií, moudrostí o člověku. V roce 1913 založil se svými příznivci Anthroposofickou společnost, jejíž základnou se stalo Goetheanum, které je vyobrazeno i na úvodním snímku tohoto článku. Goetheanum bylo stylové centrum v Dornachu ve Švýcarsku, vybudované podle jeho architektonických představ. Výukovým centrem se stala Svobodná vysoká škola spirituální vědy, sídlící rovněž v Dornachu. Později, v roce 1922, založili antroposofové i církev, Obec křesťanů, pro kterou vytvořil Steiner liturgii a rituály. Obě tyto společnosti existují dodnes a také u nás byla po r.1989 jejich činnost obnovena.

Gnozeologie
Steiner sám charakterizuje antroposofii těmito slovy: Jako antroposofii označuji vědecký výzkum duchovního světa, který prohlédá jednostrannosti pouhého poznávání přírody i jednostrannosti obvyklé mystiky a který, než se pokusí proniknout do nadsmyslového světa, nejprve v poznávající duši rozvíjí síly, které běžné vědomí ani běžná věda nepoužívá, a které umožňují do něho proniknout.

Metafyzika
Člověk podle Steinera existuje od samého počátku vývoje kosmu. Vývoj vesmíru není ničím jiným než postupným vývojem a osvobozováním člověka.
Ten byl zprvu duchovní bytostí žijící v oblasti božského duchovního světa. Od něho se lidé odpoutali a propadli se tak do hmotného světa, ze kterého nyní postupně stoupají a obohaceni se vracejí ke světu duchovnímu.
Protože se člověk vyvíjí současně s okolním světem, má jeho vývoj zákonité souvislosti s neživou i živou přírodou, se sluncem i planetami a lze mezi nimi nalézt četné paralely.
Antroposofické učení předpokládá, že člověk je tvořen tělem, duší a duchem, a že smrtelné tělo podléhá zákonům dědičnosti, duše osudu, duch zákonům reinkarnace.
Základní hmotnou část lidské bytosti představuje podle antroposofie fyzické tělo složené z „minerálů“.
Oživujícím elementem jinak mrtvé hmoty je éterné tělo (životní tělo, tělo utvářejících sil). Astrální tělo (duševní tělo, tělo pocitové) dává bytosti vědomí, možnost vnímat a schopnost přetvářet vnější podněty na vnitřní prožitky.
Za specificky lidský rys pokládal Steiner čtvrtý článek, jímž je 4. já. Jeho hlavním projevem je vědomí vlastní existence a schopnost regulovat své city a pudy myšlením, což již ostatní živočichové nedovedou. Schránu nesoucí lidské já Steiner v raném období označoval termínem kauzální tělo.

Podle Rudolfa Steinera dále existují vyšší články člověka, kterými jsou:
1. manas (duše vědomá, „duchovní já“, tzv. „obrácené já“),
2. buddhi („životní duch“),
3. átman („duchovní člověk“).

Chápání ducha, v souladu s duchovní vědou, nemá být podle Steinera pouze teoretickým názorem, ale má být obsahem života a životní silou. Jen když se učiníme schopnými zesílit své chápání světa tak, že se toto chápání stane v nás skutečně živým, pak pochopení splní svoji vlastní úlohu. Pro ty, kdo se zcela ze své svobodné vůle rozhodnou pracovat na zušlechtění své duchovní bytosti, aby mohli vstoupit na stezku vyššího pokroku, Steiner sestavil základní poučky a vysvětlivky, jak musí být postupováno při meditování či cvičeních a k čemu meditování a cvičení vede.
 
Cíl a obsah antroposofie
Cílem Steinerova učení byla obroda člověka, rozvoj jeho duchovních sil prostřednictvím nadsmyslového poznání světa. Sám Steiner definoval antroposofii, kterou nazýval duchovní nebo spirituální vědou, takto: "Je to cesta poznání, která vede duchovní obsah člověka k duchovnu všehomíra".
Zatímco přírodní vědy pojednávají o věcech smysly vnímatelných, měla by antroposofie "pojednávat ve stejném duchu o tom, co nelze vnímat smysly".

"Poznatky" Steiner získával pomocí hlubokého soustředění a meditace. Popisoval tři stupně poznávání:
imaginativní,
inspirativní
intuitivní.

Tímto způsobem, soustavnou meditací, lze podle Steinera dospět k jasnovidectví a získat tak přístup ke kosmické paměti. Zanořen hluboko do této paměti potom Steiner přímo četl ve “virtuální knize poznání”, kterou nazval kronikou Ákáša. Toto slovo pochází z arabštiny a znamená astrální světlo.

Aby člověk dospěl k takovému poznání, musí se zbavit kritických postojů, musí tlumit sklony k analýze a hledání kauzality. "...jakákoli kritika, jakékoli projevené nepříznivé mínění rozptylují síly duše pro dosažení vyššího poznání, stejně jako naopak pokorné uctívání tyto síly posiluje" (cit. Hansson). Steiner proto radil svým žákům, že se musí odevzdat svému učiteli, uznávat jeho autoritu. Poznatky se musí žákům předávat postupně, plnou pravdu by adept neunesl. Steinerovi žáci měli postupně dospět k "iniciaci", "zasvěcení", kdy budou schopni jasnovidectví. Bohužel, nikomu ze Steinerových žáků a následovníků se to nezdařilo, nikdo neuměl v kronice Ákáša číst a nemohl Steinerovy objevy potvrdit. Veškeré antroposofické učení až do dnešních časů proto spočívá v reprodukci Steinerových myšlenek a citací z jeho díla.

K základním Steinerovým poznatkům patří následující interpretace světa a "nauka o člověku":
Člověk existuje od samého počátku vývoje kosmu. Vývoj vesmíru není ničím jiným než postupným vývojem a osvobozováním člověka. Ten byl zprvu duchovní bytostí a stál v kosmické hierarchii hned pod devíti sférami božského duchovního světa.
Od něho se lidé odpoutali a propadli se tak do hmotného světa, ze kterého nyní postupně stoupají a obohaceni se vracejí ke světu duchovnímu.

Člověk se při tom vyvíjí ve stupních a to opakovanými reinkarnacemi s přenosem karmy. V průběhu této cesty se člověk vyvíjí paralelně s celou ostatní přírodou, zbavuje se tíživé hmoty a svých temných stránek a předává je rostlinám a živočichům, což jsou v podstatě jen vedlejší produkty, odpady vývoje člověka. Protože se člověk vyvíjí současně s okolním světem, má jeho vývoj zákonité souvislosti s neživou i živou přírodou, se sluncem i planetami a lze mezi nimi nalézt četné paralely:
1. Sedm epoch vývoje člověka odpovídá počtu sedmi planet,
2. Dvanáct částí jeho těla odpovídá dvanácti znamením zvěrokruhu,
3. Jeho čtyři základní temperamenty čtyřem elementům přírody: vodě, ohni, zemi a vzduchu.
Těchto paralel Steiner později využíval v pedagogice, medicíně i v biodynamickém zemědělství. Tato maximálně zjednodušená interpretace Steinerovy filozofie je v podstatě převzata z nepublikované stati O. Štampacha.

Vývojové etapy lidstva
Steiner se dále v kronice Ákáša dočetl, že lidstvo prošlo několika vývojovými etapami. První z nich byla Lemurie, následovala Atlantis a nyní žijeme v postatlantském období. Tato perioda začala v roce 7227 před naším letopočtem a od té doby uplynulo již sedm epoch. Nyní žijeme v euroamerické epoše, která bude trvat do r. 2573.

Konec světa
Konec světa podle Steinera nastane v roce 3995, kdy člověk konečně opět získá jasnovidnou schopnost. Steiner podal detailní popis Lemurie i Atlantidy a vlastností tehdejší populace, která např. v době Atlantidy neuměla mluvit a dorozumívala se telepaticky. Po zmizení Atlantidy vznikly různé rasy. Z původních Semitů byli ti nejnadanější selektováni a vznikla bílá rasa, která nakonec přišla do Evropy.

Významným okamžikem ve vývoji lidstva bylo mystérium Golgoty. Kristus je podle Steinera bohem slunce a přišel pomoci lidské rase, aby našla rovnováhu mezi zoroasteriánskými bohy světla a temnoty, Luciferem a Ahrimanem.

Kromě této celkové koncepce vývoje lidstva Steiner publikoval řadu dílčích konkrétních poznatků ze života egyptských kněží, doplňoval evangelium a přinesl také zcela originální “poznatky” z oblasti fyzikální, botanické a zoologické.

... pokračování příště
Zdroje: Wikipedia,
http://www.teosofie.com/ts_uvod.html, www.ekorodina.cz

 

© RO marketing s.r.o.