Tipy a inspirace

Existuje zlo?

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Ani dnes nemáme uspokojivou odpověď či vysvětlení. Co je to zlo? A co je vůbec dobro? Filosofická kategorie, teoretický pojem, pocitově subjektivní a velmi relativní záležitost? Od každého platí něco. Musíme si zvykat přij mout, že svět není černobílý, že neexistuje jen jeden správný názor a že ty ostatní jsou vůbec špatné. Vzhledem nejenom k virtuální existenci paralelních světů v paradigmatu modernějšího pojetí přírodních věd je možné víc než si myslíme, víc než jen to, co nám do mysli vecpali ve škole. Mysl lže a podvádí anebo minimálně znesvobodňuje a deformuje…

Mysl jako nástroj, není-li prohlédnuta, respektive pochopena jako funkce se stává neřízenou jadernou reakcí.

Je dobrým sluhou, ale už ne tak dobrým pánem, a to v našem vlastním domě. Jsou dobro a zlo dvojí stranou téže mince?
Odpovídám nikoliv. Dobro je víc než zlo, chceme-li to vnímat takto.
Příklad dvou mincí… první menší, ale zlatá a druhá větší, ale „jen“ stříbrná…

Někdy se nám zlo (stříbrný groš) jeví obludnější a tím větší, že je zdánlivě drtivější. Menší zlato (zlatý dukát) nemusí růst do mamutích rozměrů, aby si zvyšovalo svoji cenu. Dobra stačí málo, aby bylo mocné a mocnější.
Také záleží na úhlu pohledu a na tom, co chceme anebo co smíme vidět. Máme-li jen jedno oko nebo hodně oslabený zrak, může to být jinak.

Máme-li však silné a hluboké srdce, nemusíme mít ani žádný zrak a víme i po slepu, kde září ohně jas… Silní jsme svým srdcem a ne jen svými smysly či jen tělem. Vždyť i lidová moudrost praví, že nejlépe a nejpravdivěji vidíme svým srdcem,

no není to snad pravda? Je to už ivědecky ověřená pravda. Vědecky bylo v r. 1993 prokázáno, že energetické pole srdce je mnohem větší než energetické pole mozku a to až 5000×! Je tak ve-liké, že dalece přesahuje tělo. Doposud věda totiž vycházela z názoru, že největší dosah má elek-tromagnetické pole mozku. Poté co opadl první úžas, vyvstala otázka, jaký hlubší smysl má toto energetické pole kolem našeho těla. Dalším zkoumáním se přišlo na to, že elektrické a magne-tické pole vysílané naším srdcem komunikuje s dalšími orgány našeho těla. Ovlivňuje tak napří-klad mozek a dává mu pokyny, které hormony, endorfiny nebo jiné látky mají být v těle vyrobeny.
Mozek tedy nejedná samostatně, nýbrž na základě signálů našeho srdce.

srdce = odvaha

Kdybychom se podívali, v čem spočívá základní rozdíl mezi tzv. úspěšným a neúspěšným člo-věkem, tak bychom po troše zkoumání došli k závěru, že aktivita úspěšného člověka vychází ze srdce, zatímco aktivita neúspěšného vychází z mysli, z mozku. Když o někom řekneme, že je srdečný, tak je to člověk, který je většinou oblíbený, má mnoho přátel, vyzařuje kolem sebe dob-rou energii. Má velkou schopnost empatie, umí naslouchat, a když se pro něco nadchne, dokáže to následovat a podporovat. V latině slovo „odvaha“ znamená „mít srdce“.

Je zajímavé, že vposlední době s pokrokem v kvantové fyzice, se tyto všeobecně známé, a více méně intuitivně chápané pravdy, daří vysvětlovat na vědecké úrovni.

I když kvantová fyzika je velmi mladým oborem, mnoho jejích poznatků je velmi zajímavých. Zdroj: http://zeruhmyz.blog.cz/1303/jak-treba-videt-srdcem-jak-funguje-magnetismus-srdce-a-
mozku

Pojem srdnatost, statečnost, resp. statečná srdce, je tak naprosto jednoznačným poukazem, kde se bere včlověku síla riskovat a to zejména v cestě za svým životním cílem. Jistěto tedy sou-visí i s faktem, že Bůh není ani tak nazýván rozumem nebo mozkem, ale spíše Láskou je zobra-zován srdcem.
Mít srdce na pravém místě, být navíc srdnatý to už ani není potřeba komentovat…

To, že opravdová Síla, Víra a Láska nevychází z chladného rozumu, ale z vroucího srdce do-kládají nejen historické údaje o prvních křesťanech umírajících v římských arénách poté, co byli rozsápaní štvaným šelmami či prvních mučednících a světcích zmírajících neméně děsivým způ-sobem pro jméno Kristovo, pro jméno Láska…

Rozum není ani dnes schopen o bsáhnout to, co lidské srdce a tak tedy rčení, ž e opravdové hodnoty vidíme jen srdcem a jsou tak tedy lidským očím, resp. lidským smyslům neviditelné, tu nachází praktický důkaz.
Situace, kdy lidské bytosti umírají v mukách za s vou pravdu a ideu, se dějinami tá hne jako dlouhá červená nit… Tělo přestává být dominantní a v popř. je jen idea srdce, nejvyšší cit, který je Láska. Láska k ideálu, který dalekosáhle přesahuje hranice

a omezené možnosti těla… a jeho omezení. Toto si lze jen těžko představit zejména v dnešní době, kdy kult těla apožitků vrhá naši kulturu opětdo poživačné éry Neronovského Říma a s mra-zením v zádech si uvědomujeme, že by se historie mohla opakovat a lidé se vzbouří současné konzumně-materialistické pseudokultuře, kde ve znamení převrácených hodnot uctíváme opět zlaté tele a kopeme tak nevědomky hrob sobě i „své“ civilizaci, o které někteří zasvěcenější ho-voří jako o civilizaci tzv. mcdonaldizované či disneylandisované.

Princip mcdonaldizace…

Mcdonaldizace je proces, při kterém principy rychloobslužných restaurací ovládají stále více sek-toru společnosti. Mcdonaldizace ovlivňuje nejen restaurační byznys, ale také vzdělávání, zamě - stnání, c estování, volný čas, str avování, politiku, rodinu a potenciálně i všechny další sektory společnosti. Velká část našeho světa již byla mcdonaldizována.

McDonald nabízí předvídatelnost. Je nám zcela jasné, ze velký McMuffin s vejcem, který jíme v New Yorku, bude stejný jako v Chicagu nebo v Los Angeles. Víme také, ze ten, co jsme si ob-jednali minulý týden nebo minulý rok, bude stejný jako ten, který jíme dnes. Tato předvídatelnost prostředí už není jenom v celých Spojených státech, ale i na mnoha místech ostatního světa. A tak američtí turisté, náchylní postrádat známá místa domova, se mohou potloukat po dalekých zemích s uspokojivým pocitem, že dříve nebo později důvěrně známé žluté oblouky objeví. Úspěch McDo-nalda dokazuje, že mnoho lidí dává přednost světu bez překvapení. (Ukázka z knihy McDonaldi-zace společnosti, George Ritzer 1993)

McDonald nabízí kontrolu. Lidé, kteří pracují v samoobslužné restauraci, jsou vycvičeni k tomu, aby stále dokola vykonávali velice omezený počet úkonů přesně stejným způsobem. Lidské by-tosti, které se u McDonalda stravují, jsou také kontrolovány, i když rafinovaněji a nepřímo. Fronty, omezený jídelníček, několik variant výběru a nepohodlná sedadla, to všechno vede k tomu, že ná-vštěvníci dělají, co od nich manažeři požadují – rychle se najedí a odejdou. Rychloobslužná re-staurace je dehumanizující zařízení. Lidé stojí ve frontě kvůli hamburgru a často se cítí, jako by jedli na automatické lince.

Racionální s ystémy nevyhnutelně zplodí řadu iracionalit, k teré nakonec podkopají je jich racionalitu. Hlavním důvodem, proč p okládá me mcdonaldizaci za iracionální a ve svých důsledcích za n erozumno u, je její tendence stát se systémem, kter ý může být antihumánní, nebo dokonce lidským bytostem škodlivý. V sobotu dopoledne se mezi kreslenými filmy pro děti neobjeví reklama, která by je varovala před nebezpečím spojeným s rychloobslužnými restauracemi. Mohli bychom uvažovat třeba o podobných varovných nápisech, jaké se dávají na krabičky cigaret. Jedna možnost by byla: „Sociologové varují, že pravidelné používání mcdonald izovaných systémů škodí vašemu fyzickému i psychickému zdraví a také celé společnosti.“


Vraťme se ale k základnímu tématu, jestli existuje zlo?

Část úkolu už za nás realizoval mladý Albert Einstein ve stej-nojmenném příběhu:

Profesor na univerzitě položil svým studentům otázku:Je vše, co existuje, stvořené Bohem? Jeden ze studentů nesměle od-pověděl: Ano, je to stvořené Bohem. Stvořil Bůh všechno? zep-tal se profe sor. Ano, pane! – odpově děl student.Profesor se tedy zeptal: Pokud Bůh stvořil všechno, to znamená, že Bůh stvořil i zlo, které existuje. A díky tomuto principu naše činnost určuje nás samotných, Bůh je zlo. Jakmile to slyšel student tak ztichl. Profesor byl sám se se bou spokojený. Najednou zvedl ruku jiný student: Pane profesore, mohu Vám položit otázku? Samozřejmě, řekl profesor. Student se postavil a zeptal: Exis-tuje chlad?Co je to za otázku, samozřejmě že ano, tobě nikdy nebylo chladno? Studenti se zasmáli otázce spolužáka, ale ten pokračoval: Ve skutečnosti, pane, chlad neexistuje, v souladu se zákony fyziky je ve skutečno sti chlad pouze nepřítomnost

tepla. Člověka a předměty můžeme popsat a určit jejich energii na základě přítomnosti nebo vy-tvoření tepla, ale nikdy ne na základě přítomnosti či vytvoření chladu. Chlad nemá svou jednotku, v níž ho můžeme měřit. Slovo chlad jsme si vytvořili my lidé, abychom popsali to, co cítíme v ne-přítomnosti tepla. Student pokračoval: Pane profesore, existuje tma? Samozřejmě že existuje – odpověděl profesor. Znovu nemáte pravdu, tma stejně neexistuje. Ve skutečnosti je t ma díky tomu, že je nepřítomnost světla. Můžeme zkoumat světlo, ale ne tmu. Světlo se dá rozložit, zkou-mat paprsek za paprskem, ale tma se změřit nedá. Tma nemá svou jednotku, v níž ji můžeme měřit. Tma je pouze pojem, který si vytvořili lidé, ab y pojmenovali nepřítomnost světla. Poté se mladík zeptal: Pane, existuje zlo?

Tentokrát profesor nejistě odpověděl: Samozřejmě, vidíme to každý den, brutalita ve vztazích mezi lidmi, trestné činy, násilí, všechno toto není nic jiného než projev zla. Na to student odpo-věděl: Zlo neexistuje, pane. Zlo je pouze nepřítomnost dobra, tedy Boha. Zlo je výsledek nepří-tomnosti lásky v srdci člověka. Zlo přichází tehdy jako když přichází tma, nebo chlad – t edy v nepřítomnosti světla a tepla a lásky. Profesor si sedl. Ten student byl mladý Albert Einstein.

Nakonec nám tedy až atomový fyzik, sám Einstein musel dokázat, že zlo opravdu neexistuje ato svou, pro fyziku typicky striktně-syrovou argumentací co zlo není a co je opravdové dobro. Toto dobro nikdy zlo neplodí, a pokud tedy něco jako tzv. zlo zažíváme, tak j e to jen proto, že vní-máme nedostatek dobra, lásky a tepla, nikoliv tedy nadbytek zla nad dobrem a to ani v tom nej-menším, jak by se snad mohl někdo ve své nevědomosti mylně domnívat.

Když si j eště hlouběji shrneme výše sdělené v kontextu s rozhovorem mladého Einsteina se svým profesorem, vyplývá nám z toho naprosto jedinečná zkušenost mající cenu zlata, a sice že lze fyzikálně a tedy přísně vědecky dokázat neexistenci zla. Zlo není něco, co by se dalo změřit či zvážit. To na konec nelze ani v případě dobra, ale zlo, tak jak ho např. kolem sebe ve světě, a taky i bohužel v sobě vnímáme, se skutečně nedá objektivně prokázat a můžeme ho kvalifiko-vat jen na úrovni pocitů aemocí a tím tedy ho lze vnímat jako něco, co existuje pouze v naší mysli a v pocitech, které skutečné realitě neodpovídají a tudíž neexistují. Otázka existence objektivní a subjektivní, resp. té, která je, i když na ni nemyslíme a tedy existuje nezávisle na našich smy-slech a myšlení, je stále otevřená a není na ní ani v dnešní technicky vyspělé době jednoznačná odpověď. Možná a možná i jistě platí více odpovědí anebo je odpověď na jiné, než na tzv. rozu-mové úrovni… to by nakonec vysvětlilo i to, že doposud nemůžeme navázat uspokojivé spojení s mimozemskými civilizacemi, i když se zdá, že j sou v četnosti výskytu UFO skoro nadosah. Tímto samozřejmě zjednodušuji, ale pro po chopení záměru vysvětlit nevysv ětlitelné je to s nad k věci. V této oblasti, i když se jeví zdánlivě banální, je toho neznámého mnohem víc, než si jsme schopni připustit…

Známý je objev vyplývající z experimentálního výzkumu realizovaného na přelomu devatenác-tého a dvacátého století, který ukázal, že elektrony a jiné elementární částice (nepříliš hmotné objekty) se chovají jinak, jsou-li pozoro vány, a jinak, nejsou-li pozorovány. Jsou-li pozorovány, chovají se podobně jako malá zrnka písku. Nejsou-li pozorovány, nechovají se jako částice, ale spíše jako vlny, jež se vzájemně sklád ají, interferují, ohýbají se kolem předmětů či vytvář ejí di-frakční obrazce. Tento objev m ěl svým významem vyvolat bouři zájmu a inspirace, ale skutek utek a význam tak úžasného se rozmělnil a vypařil. To je projevem další skutečnosti, a sice, že i když je vlastně vše důležité již objeveno, známo či dostupno, neznamená to, že to v lidech na-vodí žádoucí změnu chování nebo je to alespoň trochu odradí od toho chovat se sobecky jako doposud. Opak je pravdou a ponaučení je, že jen o něčem teoreticky vědět ještě neznamená, že jsme to zvnitřnili a že tak i v tom duchu žijeme. Nežijeme a bohužel si to jen myslíme. Tento klam záměny teorie a praxe je velmi běžný a tím, že je skoro až „normální“ je i nebezpečný.

Obranou je, anapíšu to zas jen teoreticky, být více si vědomý a bdělý. Tady je ale ten rozdíl mezi teorémem a praxí nejpropastnější. Myslet si, že jsme si vědomi být si vědomi je opravdu dost velký rozdíl. To poznáme ale až v důsledcích svého počínání, které nepřicházejí hned. Až ovšem přijdou tak už bohužel nikoliv pouze teoreticky, ale objektivní realita nás přesvědčí, že bychom byli velmi rádi, kdyby to přišlo jen teoreticky. Pád obličejem na dlažbu z výše prakticky může zna-menat nejen konec teorie, ale i konec praxe…

Dne 1. 3. 2015 sestavil MUDr. T. Kilian

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar