Tipy a inspirace

A+ A A-

TIPY

 

Labyrinty: Rozhovor s Vjačeslavem Tokarjevem

Vjačeslav Tokarjev je badatel, vědec a cestovatel, je členem Mezinárodního klubu vědců, Ruské zeměpisné společnosti a prezidentem vědecko-výzkumného hnutí Dědictví Arktidy.

Vjačeslave Viktoroviči, jste profesionální geolog, doktor technických věd, účastník a organizátor množství velmi zajímavých výzkumných expedic, které studují dávné civilizace a megalitické kultury – pyramidy, menhiry, dolmeny a labyrinty. O labyrintech si většina lidí myslí, že se jedná o jakési ochranné konstrukce, o ozdobu zahrad případně slouží k zábavě (např. v dětských hrách). Vy nabízíte na labyrinty poněkud jiný úhel pohledu, jaký vztah k nim vlastně máte Vy?

Jejich použití může být opravdu různé. Někdo má labyrinty za prostředek k ukončení pohřebních obřadů a jiným pomáhají třeba při rybolovu. Smysl pojmu labyrint, jak ho vidí společnost, je založen na jeho interpretaci ve výkladových slovnících. Nejčastěji se jedná o definici, že labyrint je dvou- nebo trojrozměrná struktura v prostoru, která sestává z různých spletitých cestiček, vedoucích buď do cíle, či k východu, anebo slepých cest.

Labyrint j podle jednoho ze slovníků egyptské slovo, které se vykládá jako komplikovaná stavba se spletitými chodbami a prostornými komnatami. V dalším slovníku (V. I.Dalja) se jedná opět o proplétající se cesty, průchody nebo místa, odkud není jednoduché najít východ. Dále je tam upřesněno, že labyrinty jsou známé ze starověkého Egypta a z ostrova Kréta. Jak ukazují výsledky zkoumání dávných civilizací, lidé se vždy z neznámých důvodů snažili pochopit labyrinty a další podobné struktury spojené s otáčivým pohybem – kruhy, kromlechy, ulity anebo spirály. Jejich zobrazení můžeme najít mezi skalními kresbami, na mozaice podlah v Pompejích, i ve staroindickém eposu Mahábhárata.

 

Potomci země MU

Když se začteme do všech učebnic historie, vždy se dozvíme pár základních dat. Člověk dnešního typu se objevil na Zemi asi před 50000 lety. Před 8000 lety se objevili na světě první zemědělci schopni obdělávat půdu a chovat domácí zvěř. Kolem roku 3000 př.n.l. lidé objevili měď a začali vyrábět první měděné a později bronzové nástroje. Zároveň ve stejné době v údolí řek Nil a Eufrat a Tigrid vznikly první civilizace na naší planetě: civilizace Egyptská a Sumerská po několika staletích následovaná civilizacemi Čínskou a Indickou.

Legendy a mýty civilizací celého světa, neobvykle přesné znalosti řady starověkých civilizacíod Sumerů po Maje i existence dokonalých staveb, z nichž mnohé se již velmi dlouho nacházejí na mořském dnu, svědčí o tom, že tu něco nehraje. Je zřejmé, že naše civilizace, na kterou jsme tak pyšní, je jen jednou z mnoha lidských civilizací které na Zemi existovaly možná stovky tisíc, možná dokonce milióny let.

Tak jako se v životě střídá v životě člověka zrození, mládí, stáří a smrt. Tak jak se střídá den s nocí, jaro a léto s podzimem a zimou, střídá se období vzestupu civilizace, jejího vrcholu a rozkvětu, úpadku a konce. Konce, který je ale opět počátkem zrodu civilizace nové, která vždy je o trochu bohatší zkušenostmi druhých. Tak se vývoj jen neopakuje stále jen v kruhu, ale civilizace roste a rozvíjí se jako rostoucí strom, kterému sice každý rok opadne listí, ale každým dalším rokem je bohatší a košatější.

V tomto svém článku, který chápu jako první ze série dalších článku věnovaných prastarým civilizacím bych chtěl nejdříve podívat do dávného Peru. Odtud se vydat po stopě mýtické a legendární civilizace MU. A na závěr se věnovat velmi zvláštnímu Indiánskému kmeni Hopi, který nejenže uchovávají ve svých vzpomínkách paměť na minulé epochy, ale také je autorem staletí starého proroctví o naší současnosti a blízké budoucnosti.

Peru ve světle „Bohů“

Jedna z mnoha velkých a vyspělých starodávných civilizací vznikla pravděpodobně již před desítkami tisíc let na území Peru. O jejím vzniku si dodnes někteří Indiáni žijící hluboko v Andách z generace na generaci vyprávějí tento příběh.

peru.jpg

Po jedné z potop, která zdecimovala zemi a zahubila velkou část tehdejšího lidstva se náhle v blízkosti dnešního jezera Titicaca objevil zvláštní muž. Později dostal jméno Virakocha, což v překladu znamená doslova mořská pěna. Lišil se od domorodých obyvatel nápadně svým vzhledem. Byl bílé pleti a měl vousy. Vynikal mimořádnou moudrostí. Dokázal chodit po vodě a měl řadu dalších výjimečných schopností a dovedností. Stal se učitelem domorodého lidu a povýšil původně primitivní společnost na vysokou etickou a duchovní úroveň. Nebyl sám, ale přišel s podobně vypadajícími lidmi, kteří původní domorodce převyšovali po všech stránkách. Znali vědy, umění a měli i rozsáhlé technické znalosti a dovednosti. Když Španělé přišli do Peru, Inkové jím vyprávěli, že ne oni, ale jejich bílí učitelé- Virakochové, všechny známé velké a dokonalé stavby původně postavili. Od pozdějších staveb a stavebních úprav Inků jsou také snadno odlišitelné svojí přesností a precizností. Obří kusy kamene na sebe přesně navazují. Není mezi nimi sebenepatrnější spára, kde by bylo možné strčit byť čepel nože. Stavby jsou přesně astronomicky orientovány a svým rozmístěním zapadají do řádu silových center planety, jako je tomu u obdobných staveb všude na světě.

 

Bormann… žil a zemřel na Krymu?

Tohle i ta nejdivočejší fantazie těžko připouští: Martin Bormann, pravá ruka Hitlera, „šedá eminence“ ve věrchušce Třetí říše, který po útěku Rudolfa Hesse měl na führera neomezený vliv, byl... hluboce zanořený agent sovětské rozvědky, které předával informace, jež rozhodly o výsledku druhé světové války! Byl to on, kdo řekl Moskvě přesné datum a čas německé ofenzívy v Kurském oblouku v létě 1943. To umožnilo sovětské armádě zaskočit nepřítele a nanést masivní dělostřelecký úder na německé jednotky připravující se na útok, v důsledku čehož bylo zničeno mnoho hitlerovských tanků, zbraní, obrněných transportérů i vojáků.

Přesný čas začátku útoku v Kurském oblouku byl znám jen několika málo jednotlivcům z Hitlerova nejužšího kruhu. Který z nich byl zrádce? Analýza dává jasnou odpověď: Martin Bormann.

Nikdy předtím se sovětská rozvědka nedostala na takovou úroveň jako v tomto případě. Pod rouškou notoricky známé „Rudé kapely“ působil hlavní informátor! Nyní je jasné, proč jeho jméno zůstalo i po válce neznámé: protože byl jedním z vůdců Hitlerova režimu a zveřejnění těchto informací by podstatně změnilo oficiální verzi událostí druhé světové války…

 

 

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar