Tipy a inspirace

A+ A A-

TIPY

Novinka dějin: Propast mezi generacemi

Ivo Šebestík se zamyslel nad tím, jaké novinky vnesla současnost do mezigeneračních vztahů ve společnosti.

Je pravda, že po celé dějiny lidstva se opakuje evergreen stesků starších generací na mládež a na nové časy. A s tím se samozřejmě pojí i poněkud idealizované vzpomínky na časy zašlé, tedy na mládí. Má to svoji logiku. Zatímco pokročilejší věk hledá bezpečí ve stabilitě a v předvídatelnosti jevů, mládí si libuje v pohybu a ve změně.

Tak tomu asi bývalo vždycky. Mládež odmítala moudra svých rodičů, jejich módu, ideje a záliby, no a staří zase žehrali na nezralost a nespolehlivost mládí, jež se žene kdoví kam. Stížnosti dospělých lidí na mládež najdeme už u starých Egypťanů, takže pokud tohle trvá, pak opravdu nejde o nic nového pod Sluncem. Jenomže současná epocha, jejíž dosavadní délku trvání odhaduji tak asi na tři desetiletí, přece jenom přináší ve vztazích mezi generacemi několik aspektů, které představují dějinnou novinku, s jakou se nesetkávaly rozdílné generace dokonce ani v polovině dvacátého století, tedy relativně nedávno.

V minulosti se cenily zkušenosti a ti, kteří je měli

V minulosti jakkoliv vzdálené – ale i velmi nedávné – platilo, že pokud se jednalo o orientaci v životě, ve společnosti a v okolním prostředí i celém světě měli starší lidé výhodu zkušenosti. Oni v tom světě, jenž prodělával minimum změn, prostě žili déle, déle zažívali jeho pravidla i zvláštnosti, takže přestože se svým životem a názory velmi protivili mladým generacím, chtě nechtě to byli pořád oni, kdo vládli mistrovstvím ve svých minimálně proměnlivých oborech, zatímco mládeži zůstávala léta učednická a posléze tovaryšská.

I když se mládež kroutila, jak mohla a doma u večeře, k níž v dobře zavedených měšťanských rodinách konce devatenáctého století zasedali všichni členové povinně a bez odmlouvání, se pitvořila a šklebila, přece jenom se otec těšil respektu a matka té nejhlubší úctě. Mladí o nich věděli, že jsou lidmi, kteří mají své záležitosti pevně v rukou, byť jistě existovaly případy, kdy tomu tak nebylo.

Svět se v minulých staletích měnil jen velice pomalu. Z dnešního pohledu byl málo dynamický. Jistě politické události a války dokázaly mnohé reálie životů našich předků vmžiku převrátit vzhůru nohama. Ale to se netýkalo samotného způsobu života, myšlení, hodnotového žebříčku, kultury, tradic, potravy, oblékání, bydlení, cestování a podobně. Ještě v devatenáctém století cestoval Mácha, narozený roku 1810, po kraji stejným způsobem jako Svatopluk Čech, narozený roku 1846, tedy na formanském nebo poštovním voze, takže mu těch sto kilometrů z Prahy do Plzně trvalo půl dne. Ale to již byla polovina 19. století, kdy se statický svět dával docela rychle do pohybu. V předchozích dobách z hlediska způsobu života a reálií, se kterými člověk žil a nakládal, nehrálo ovšem ani celé století nějak významnou roli.

 

Nakupovat základní potraviny je čím dál těžší

Chodím kolem přeplněných regálů supermarketu Globus a marně hledám smetanu do kávy. Dvakrát jsem prošel uličkami kolem mléčných výrobků, marně. Vím přesně, kde smetana byla ještě minulý týden. Už tam není. V rámci hry škatule škatule hýbejte nebo z důvodu čiré zlomyslnosti změnili místa všech mléčných výrobků. Jogurt byl v druhé uličce, teď je na příčné straně v nenápadném boxu. Další jogurty jsou v první uličce.

Oslovil jsem chudáka (chudáka, protože za ten plat bych to nedělal) zaměstnance, který rovnal zboží do regálu: „Prosím vás, kde tento týden schováváte jogurt?“ Zasmál se pobaveně nad mou formulací a celkem ochotně se mnou ušel asi 200 metrů, aby mě přivedl ke smetanám neúhledně narovnaným už za hranici oddělení mléčných výrobků.

Já vím, že změna umístění není náhodná. Je to jedno z doporučení obchodních odborníků na chování zákazníků. Tím, že se změní umístění, je zákazník přinucen hledat v regálech a je šance, že při tom koupí něco, co původně nechtěl, až to náhodou uvidí. Je to jeden z mnoha špinavých triků, které na nás supermarkety používají. K dalším patří např. umísťování dražších výrobků do výši očí, kdežto tytéž výrobky levnější od jiného dodavatele na spodní poličky. Nebo umístění oddělení pečiva až do nejvzdálenějšího rohu obchodní plochy, aby zákazník toužící po dvou rohlících byl nucen projít 500 metrů kolem regálů.

Je toho více, co mě zlobí. Například neustálé zdůrazňování slev. Nejsem žádný boháč, ale mě to uráží. Nejdu do obchodu, abych ušetřil par korun na tento týden zlevněném zelí, jdu tam, protože musím doplnit zásoby a chci je kvalitní. Kupuji věci, když je potřebuji, ne proto, že je nepotřebuji, ale jsou zrovna levné.

 

Labyrinty: Rozhovor s Vjačeslavem Tokarjevem

Vjačeslav Tokarjev je badatel, vědec a cestovatel, je členem Mezinárodního klubu vědců, Ruské zeměpisné společnosti a prezidentem vědecko-výzkumného hnutí Dědictví Arktidy.

Rozhovor

Vjačeslave Viktoroviči, jste profesionální geolog, doktor technických věd, účastník a organizátor množství velmi zajímavých výzkumných expedic, které studují dávné civilizace a megalitické kultury – pyramidy, menhiry, dolmeny a labyrinty. O labyrintech si většina lidí myslí, že se jedná o jakési ochranné konstrukce, o ozdobu zahrad případně slouží k zábavě (např. v dětských hrách). Vy nabízíte na labyrinty poněkud jiný úhel pohledu, jaký vztah k nim vlastně máte Vy?

 

Jejich použití může být opravdu různé. Někdo má labyrinty za prostředek k ukončení pohřebních obřadů a jiným pomáhají třeba při rybolovu. Smysl pojmu labyrint, jak ho vidí společnost, je založen na jeho interpretaci ve výkladových slovnících. Nejčastěji se jedná o definici, že labyrint je dvou- nebo trojrozměrná struktura v prostoru, která sestává z různých spletitých cestiček, vedoucích buď do cíle, či k východu, anebo slepých cest.

 

 

Labyrinty: Rozhovor s Vjačeslavem Tokarjevem

 

Vjačeslav Tokarjev je badatel, vědec a cestovatel, je členem Mezinárodního klubu vědců, Ruské zeměpisné společnosti a prezidentem vědecko-výzkumného hnutí Dědictví Arktidy.

Rozhovor

Vjačeslave Viktoroviči, jste profesionální geolog, doktor technických věd, účastník a organizátor množství velmi zajímavých výzkumných expedic, které studují dávné civilizace a megalitické kultury – pyramidy, menhiry, dolmeny a labyrinty. O labyrintech si většina lidí myslí, že se jedná o jakési ochranné konstrukce, o ozdobu zahrad případně slouží k zábavě (např. v dětských hrách). Vy nabízíte na labyrinty poněkud jiný úhel pohledu, jaký vztah k nim vlastně máte Vy?

 

Jejich použití může být opravdu různé. Někdo má labyrinty za prostředek k ukončení pohřebních obřadů a jiným pomáhají třeba při rybolovu. Smysl pojmu labyrint, jak ho vidí společnost, je založen na jeho interpretaci ve výkladových slovnících. Nejčastěji se jedná o definici, že labyrint je dvou- nebo trojrozměrná struktura v prostoru, která sestává z různých spletitých cestiček, vedoucích buď do cíle, či k východu, anebo slepých cest.

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar