Tipy a inspirace

A+ A A-

TIPY

 

„Lidé byli mučeni k smrti“

Americký spisovatel Stephen Kinzer hovoří o tajném programu kontroly mysli CIA

CIA strávila celé roky studiem, jak ovládat lidské vědomí. Americké zpravodajské agentury používaly metody vyvinuté v nacistických koncentračních táborech a také celý arzenál jedů. Tajný program však selhal - experimentátoři pouze zničili mysl, ale nedokázali ji podřídit sobě. Mnoho získaných poznatků bylo použito ve věznici Guantanamo a také ve vojenských kampaních ve Vietnamu a na Středním východě. O tom všem redaktoru RT America Chrisi Hughesovi vyprávěl americký novinář a spisovatel Stephen Kinzer, který činnosti tajných služeb věnoval svou knihu „The Main Poisone. Sidney Gottlieb a CIA při hlédání způsobů ovládání mysli.“

— V USA existují dva typy moci. První, viditelná, je Bílý dům, Kongres, soudy, státní zákonodárci, guvernéři. Druhým typem je tzv. „deep state“, který pokračuje v práci bez ohledu na to, která strana zrovna vyhrála volby. Jeho nejsilnějšími orgány jsou zpravodajské služby. Ovládají obrovskou stínovou síť, jejímž úkolem je podporovat fungování „neviditelné“ vlády. Můžete nám o tom říct více?

— Celá moje kariéra věnována právě tomu, o čem jste právě mluvil - snaze pochopit, co se skrývá za fasádou zahraniční a domácí politiky. A objevil jsem spoustu podivných věcí. Nemůžu uvěřit tomu, že takový člověk, jako třeba Gottlieb (americký chemik Sidney Gottlieb, který se účastnil tajných programů CIA. - RT) skutečně existoval.

Ale pojďme to vzít po pořádku. Ještě předtím, než se na scéně objevil Gottlieb, propagandisté CIA vytvořili pojem „vymývání mozků“. Poprvé jej použil člověk, který pracoval pro tuto službu a který se pokusil přesvědčit Američany, že SSSR jim chtěl „vymýt mozky“. A pracovníci CIA ve vlastní fikci uvěřili. Důvodů bylo několik. Za prvé došlo k událostem, které si zpravodajské oddělení ne zcela správně vyložilo.

 

O PŘÍČINÁCH ZMENŠOVÁNÍ MOZKU

Mozek lidí pozdního paleolitu, a dokonce i neandrtálců byl v průměru mnohem větší než náš současný. Podle nejskromnějších odhadů měl průměrný mozek pozdních neandrtálských mužů objem 1460 cm3, častěji jsou však zjištěné hodnoty vyšší než 1500 cm3 (možný rozdíl je způsoben nepřesnostmi při určování objemu mozku ve fragmentárních nálezech a použitím různých metod měření). V pozdním paleolitu jsou indexy přibližně stejné, asi 1500 cm3, možná dokonce větší než u paleoantropů. U dnešních mužů všech ras je průměrná velikost přibližně 1425 cm3 a u žen - 1350 cm3.

Vlevo lebka kromaňonce, vpravo současného člověka

Zmenšování mozku začalo asi před 25 tisíci lety a před asi 10 tisíci lety to pokračovalo docela znatelně. Různí vědci mají tendenci tuto skutečnost vysvětlovat různými způsoby. Ti, kteří jsou obzvláště hrdí na svou inteligenci, mají sklon spekulovat o důležitosti kvantity a kvality interneuronálních spojení, o nedostatku principu absolutní hmoty mozku, o nedostatku korelace mezi touto hmotou a úrovní inteligence, o rozdílech v hmotnosti mozku a objemu mozkové dutiny lebky, o složitosti technik, o vztahu neuronů a neuroglie. O neuronech neandrtálců a kromaňonců však nic nevíme, ale známe velikost mozku. Existuje však i druhá možnost: dávní lidé byli chytřejší než my. Tento závěr obvykle publikum překvapí a způsobí zmatek. Proti jsou dva hlavní argumenty: za prvé, pokud byli neandrtálci a kromaňonci chytřejší, proč měli nižší kulturu, a za druhé, je skutečně objem mozku pevně spojen s inteligencí?

Na první námitku je snazší odpovědět. Dávní lidé žili v mnohem obtížnějších podmínkách než nyní. Kromě toho byli univerzální. V jedné hlavě jeden člověk musel ukládat informace o všem na světě: jak vyrobit různé nástroje, jak získat oheň, jak postavit obydlí, jak vystopovat kořist, jak ji ulovit, vykuchat, připravit k jídlu, kde získat jaké kořenky a bobule, a to všechno by mělo být ochráněno před špatným počasím, predátory, parazity nebo sousedy. Vynásobte si to všechno čtyřmi ročními obdobími. Navíc přidejte mytologii, tradice, příběhy a průpovídky. Ano, i nezbytnost nekonfliktní komunikace s blízkými i se sousedy. Protože neexistovala ani specializace, ani písmo, to VŠECHNO musel tento člověk nosit v JEDNÉ hlavě. Je jasné, že z množství takových každodenních moudrostí mu musela hlava „nabobtnat“. Kromě toho musel pravěký člověk všechny tyto informace zpracovávat rychle. Pravda, to je poněkud v rozporu s velkými rozměry: čím delší a složitější interneuronová komunikace, tím déle putuje signál. Mozek mouchy je o dost rychlejší než náš, protože je opravdu skrovný. Ale i úkoly mouchy jsou jednodušší než úkoly lidské.

DILATACE ČASOVÉ OSY, CHYBY V MATRIXU, NEBO ZHROUCENÍ EVOLUČNÍ TEORIE? 

Tajná historie lidstva

Tuto sochu objevili němečtí nacističtí vědci. Do Německa jí v roce 1938 přivezl Ernst Schafer v roce 1938. Hodně jsem pátral, ale nepodařilo se mi zjistit kde přesně byl tento artefakt nalezen. Víme však, že za přesunem této sošky stála aktivita samotného Reichsführera Heinricha Himmlera, který měl sám o sobě k Tibetu velmi osobitý vztah. Během zkoumání původu starověké árijské kultury se spekulovalo o tom, že někteří přeživší z Atlantidy se zachránili na himalájské vysočině. Do některých expedic se zapojil také Bruno Berger, tehdy poměrně známý německý antropolog. Po II. světové válce se soška ztratila, aby se objevila na aukci ve Vídni v roce 2007. Získal jí Gero Kurat z „Naturhistorischen Museum Wien – NHM“ (Přírodní muzeum ve Vídni), jako soukromý občan.

Po jeho smrti v roce 2009 přešel artefakt do vlastnictvím vídeňského muzea. Socha je vysoká 24 centimetrů a váží 10 kilogramů. Vzhledem k tomu, že se nikdy nepodařilo zjistit koho prezentuje, byla jednoduše pojmenována „Železný muž“. Někteří badatelé mají zato, že by se mohla vztahovat k buddhistickému bohu Vaisravanovi. Ten je však obvykle prezentován velmi korpulentním tělem tudíž žádný vztah k našemu „Železnému muži“ zde není patrný. Svastika na obrázku (viz. foto níže), byla také tradičně používána starověkým náboženstvím zvaným „Bön“, jež bylo v oblasti Tibetu velmi rozšířené. Je však potřeba připomenout, že tato forma náboženství existovala dlouho před klasickým buddhismem.

„Železný muž z Tibetu“

(přední a zadní strana)

Zjistilo se, že artefakt byl vyroben z meteoritického železa a je pravděpodobně jediným tohoto druhu na světě. Tento předpoklad je postaven na tom, že v literatuře prý neexistuje žádný další odkaz na nějakou další sochu vyrobenou z meteoritického železa. Vědci ale navíc zjistili, že tento minimálně tisíc let starý nález disponuje vysokým obsahem niklu a materiálu zvaného „ataxit“, který je téměř stejně tvrdý jako ocel (http://www.wikina.cz/a/Ataxit). Zkušební vzorky musely být odebrány speciálně upraveným ocelovým vrtákem. A tady začíná naše záhada.

Podle všech získaných indicií, se má za to, že meteoritické železo, ze kterého byla tato socha vyrobena pochází z meteoritu Činga, který zasáhl Sibiř asi tak před 15 000 lety. Jeho fragmenty byly poprvé objeveny v roce 1913 v řece Činga v sibiřské lokalitě Tannu Tuva nacházející se na sibiřsko-mongolské hranici. Není známo, kdy přesně toto dílo v Tibetu vzniklo a zda vůbec na tomto místě světa vzniklo. Pokud tedy byla socha skutečně vyrobena z avízovaného kusu materiálu, pak muselo jít o fragment, který byl nalezen mnohem, mnohem dříve, než ostatní kusy meteoritu Činga (anebo šlo o umělou slitinu). Faktem je, že z doposud 50-ti objevených fragmentů Čingského meteoritu, jsou pouze dva kusy těžší více jak 10 kilogramů.

 

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar