V Turecku, které Brusel vyzval nedávno k obnovení jednání o vstupu do této organizace, prudce klesl zájem o integraci. Když dříve podporovaly vstup tři čtvrtiny občanů, pak dnes je to jen jedna pětina.
Experti mají za to, že kromě negativního a pozitivního scénářů krachu nebo rozkvětu EU existuje také třetí varianta. Jde o ryze utilitární vztah členských států k mechanismům fungování unie a získání výhod v souladu s vlastními představami o jednotné Evropě.
Zatím má EU v plánu integraci Albánie, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Černé Hory, Makedonie, Turecka, Kosova a Islandu. Loni ale také šlo o stejné státy. A nemáme důvod pro tvrzení, že se jejich status změní v nejbližší době. Především proto, že legislativa těchto zemí není uvedena do souladu s celoevropskou. Island rovněž nedávno prohlásil, že hodlá s integrací vyčkat. Je to důvod k zamyšlení se nad modernizací EU, řekl vedoucí oddělení německých výzkumů Ústavu Evropy Vladislav Belov:
Problémy existují jak na ekonomické, tak i na politické úrovni. Jsou ale základem pro další rozvoj, poněvadž každá krizová situace vede ke kvalitativní obnově. V nejbližších 10-15 letech nevidím globální příčiny pro vystoupení těch či jiných členů z EU. Avšak co se týče vstupu nových, nedoporučil bych to unii. I beztak má příliš složitou konstrukci.
Předseda Evropské rady Herman van Rompuy nejednou říkal, že v zemích EU jsou stále populárnějšími ultrapravicoví politici. Právě v tom spatřuje nebezpečí. Vždyť vzniklá situace se určitě projeví na budoucích volbách do Europarlamentu. Rompuy je přesvědčen, že volby budou mimořádně obtížné. Nejde totiž jen o politické patálie na personální úrovni, ale o posílení bloku euroskeptiků, kteří si z různých příčin zkoušejí úlohu hrobníků Evropské unie.