Možná až v těchto dnech mnozí z nás docení krok prezidenta republiky, M. Zemana, který odmítl automaticky jmenovat premiérkou ČR M. Němcovou, která mu před očima šermovala pochybnou sto jedničkou hlasů a argumentem, že aférami stíhaná vláda má přece mandát od voličů. Místo toho využil svou pravomoc jmenovat předsedou vlády někoho jiného. Šlo o krizový případ, který vyžadoval krizový scénář (samozřejmě v mezích Ústavy). Nejvyšší soud sice vykládá poslaneckou imunitu takovým způsobem, že by pravděpodobně poslanec nemohl být stíhán ani v případě, že by na parlamentní půdě někoho odpravil, ale i tak kauza tzv. rebelů z ODS a podezření, že se svým mandátem obchodovali, stále ještě neusnula.Stejně jako neusnulo údajné zneužívání rozvědky. Naopak, po vlnách dehonestace M. Zemana, I. Ištvana a R. Šlachty, po mediálních masážích, které křičely: „Svou vládu nedáme“, po rozpačitém nemastném neslaném stanovisku ČSSD k celé kauze (jejíž vedení pokládalo překlenovací vládu za nelegitimní), vyšetřování stále pokračuje. Dokonce se dostáváme i k „otázce celospolečenského významu“. „V této trestní věci jde o zodpovězení zásadní otázky celospolečenského významu, zda se mají poslanci v procesu projednávání a schvalování zákonů, které ovlivňují život všech občanů, ve smyslu svého ústavního slibu řídit svým nejlepším vědomím a svědomím a mandát vykonávat v zájmu všeho lidu, nebo zda a nakolik je přípustné, aby jejich rozhodování mohlo být ovlivňováno slibem nebo poskytnutím osobních výhod,“ konstatovali pro Právo (12. 2. 2014) žalobci ve svém stanovisku.
Znění celého článku ze kterého jsme pro Vás uveřejnili upoutávku je zde: http://www.blisty.cz/art/72158.html
