„Středověk neskončil, středověk trvá…,“ praví text jedné písně, což mi vždy připomene Werichovu myšlenku, že středověk si vymysleli lidé žijící v novověku, aby si odreagovali svůj mindrák. „Aby jaksi … se jim dostalo … poct a uznání, které třeba … by se jim dostalo až po smrti a oni nechtěj čekat, nuže teda zesměšňují způsob myšlení a práce svých prapraotců a pradědů a nazývají to středověkem.“ Ačkoliv, co se za ta staletí změnilo... Tedy kromě nejrůznějších technických vychytávek, že. Z veřejných prostranství například zmizela popraviště, která tak miloval dav zevlounů, dychtivě se tísnící kolem exekučního plácku, aby mu neunikl jediný ston, jediné slůvko někoho z těch troubů, kteří se, na rozdíl od mnohých přihlížejících, nechali trapně načapat.Potupné plácky prostě časem zmizely, a pokud přežívají, pak už jenom v některých rázovitých regionech. Otázkou nicméně zůstává, kam se poděl ten dav čumilů, těch věčných voyerů u klíčové dírky osudu.
Inu, nezmizel. Někteří jedinci sice odpadli, aby vytvořili jiné davy. Například fotbalových fanoušků. Zdravé jádro však existuje dál – jenom se mírně přestěhovalo a transformovalo. Posedává u svých počítačů, televizních obrazovek, vzrušeně si listuje novinovými zprávami, v nichž se zmar, entropie a bláznovství předhánějí, kdo předhodí nenasytnému davu nechutnější sousto a titulek ostrý jako katův meč. Váhu slov nahradily řízené emoce a pravda dostala redakčního padáka.
Znění celého článku ze kterého jsme pro Vás uveřejnili upoutávku je zde: http://www.blisty.cz/art/72242.html
