Život je to jediné, co ve skutečnosti na světě máme. Umí být nesnesitelný a těžký, což taky pro mnoho lidí dnes bohužel i je. Český národ to v minulosti nikdy neměl moc snadné a asi proto se tato tíha bytí přenáší jako nechtěné dědictví i do života lidí. Česko je srdcem Evropy a bývaly doby, kdy jsme na to mohli být hrdí. Dnes jsme vhodní jako místo pro rozmístění raket NATO, pro Americký radar, ani na jedno z toho ale časem hrdí nebudeme. Nesmíme podlehnout tlaku, naopak bychom se měli ztotožnit s principy, jaké prosazují humanisté a velikáni našich dějin. Tito lidé v Česko a jeho sílu skutečně věřili. Přitom ale musíme oddělit zrno od plev, abychom se nedopustili stejných chyb, jako porevoluční naivita mající za následek rozkradení republiky.
Musíme se zaměřit na samotnou esenci svobody, pravdy a míru, která se topí v propagovaném světonázoru.Změna začíná u jednotlivce. Změnit svět okolo sebe vyžaduje změnu myšlení, které se z pesimismu mění na optimismus. Jako pesimisté si škodíme mnohem víc, než si troufneme připustit. Vyplývá to z poznatku, že všechno okolo nás je tvořeno kolektivní esencí myšlenek, které se nám vrací v podobě příležitostí k realizaci. Kolektivní síla naší mysli je pro ty, kteří nám vládnou, největším nepřítelem, a tak je v nás udržován stav permanentního stresu a napětí.
Když dnes politika společnost vláčí, politici předpokládají, že jen ztěží se zmůžeme k adekvátnímu odporu, a tak jim všechno projde. To však platí pouze za předpokladu, že se budou v médiích objevovat negativní prognózy, bude udržována nejistota a strach z budoucnosti, odváděna pozornost a některé věci budou velkým TABU. Optimismus a naděje jsou věci, které svět zoufale potřebuje, místo toho je nám však servírována podstatně trpčí realita.
Znění celého článku ze kterého jsme pro Vás uveřejnili upoutávku je zde: http://www.nwoo.org/view.php?nazevclanku=proc-je-valka-standardem-a-krize-realitou&cisloclanku=2014030088
