Místní týdeník otiskl její fotoportrét. V kraji nová spisovatelka! přidal rozhovor. (Její první knížka. Náklad pěti výtisků si sama zaplatila. Je tam erotika. Kamarádky si knížku půjčují - tolik se jim líbí!) Věstník regionální literatury. Zklamán a rozčarován, svěřuje se autor. (Nikde mi rukopis nevzali. Prý jen když si vydání zaplatím. Snad si mé scifi přečte aspoň rodina. A když ne, budu si v něm číst já.) Bylo by to i vtipné – kdyby to nechtělo být duchaplné.
Právní a etický marast, v němž se dlouhé roky plouží veřejnost občanská, vnuká myšlenku dohledat bystřiny v hájemství veřejnosti spisovatelské. Neb stále slyšíme „poslání“ – „sůl národa“ – „zachránci jazyka“ – „elita“ : pravdaže od spisovatelů v majetku masmédií. Všechny tyto a jim podobné přídomky a přívlastky jsou však paralogismy – a také zvětralé přežitky, jen ku zaštítění zduřelého jáství potřebné. Nedělejme, že to nevíme: takřka každý spisovatel se zrodil z traumatu (parafrázujeme Adolfa Branalda), z vnitřní osamělosti a z touhy vyhojit to vše tvořením. (Oscar Wilde: „Umění je choroba.“) Ne, nelitujeme, že citován byl autor symbolizující literární dekadenci: také právní systém a normy na etikum na český způsob jsou dekadentní. Statisícům z občanské veřejnosti zničil život. Dělá si čáku z občanské veřejnosti sociálně vyloučit půldruhého milionu – nevydařených životů.
Znění celého článku ze kterého jsme pro Vás uveřejnili upoutávku je zde: http://www.blisty.cz/art/72800.html
