Tipy a inspirace

A+ A A-

TOTALITNÍ SVĚTOVLÁDA 8

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Tento text Martina Herzána z roku 2000, vydaný i jako kniha, není katastrofický scénář. Autor chce nastínit na základě skutečných případů, provalených afér, svědectví mocných a na základě odtajněných nebo uniklých vládních dokumentů, že tento svět směřuje k vytvoření jedné celosvětové vlády a člověk jako takový tam bude mít pouze dvě volby. Buďto bude bohatým otrokem, zbaveným osobní svobody a vlastní vůle, nebo zemře svobodný, v bídě a perzekuci, na okraji společnosti.

images

 

Není zřejmě pochyb, že očkování, které nám stát nutí, mění naše vzorce chování a myšlení. V jakém rozsahu, to závisí na dávce a odolnosti organismu. Tentýž stát si schvaluje vlastní normy, jaké dávky jsou přípustné a jaké ne. Tak si může stát jako legální dávku odsouhlasit i tu, která nám už poškozuje myšlení, a to jen proto, že má o zlomek větší úspěšnost vůči případné nemoci.

Není pochyb, že toto povinné očkování mnohdy nejen poškozuje naše zdraví, ale hlavně naše lidská práva. Vzhledem k odhaleným aférám ale máme právo také říci, že vlády nám neříkají vše o vedlejších účincích očkovacích látek. Přitom každá očkovací látka má své vedlejší účinky, přičemž mnohé z nich poškozují tělo více, než případná nemoc, proti které je očkování preventivně vedeno. Myslím si, že kdyby si zákon v této zemi hleděl občanů a ne ochrany státních zájmů či byrokratické EU, každý bychom dnes měli právo stát před soudním tribunálem a předkládat oprávněně jednu žalobu za druhou.

Je jisté, že státy (stejně jako u fluoru) zneužívaly své lékaře k šíření falešné propagandy o blahodárných účincích očkování, podvržené a přikrášlované statistiky, umlčování úmrtností nebo výmluvy na jiný druh nemocí.

Za II. světové války německá vláda očkovala své občany proti záškrtu. Ovšem hned, jak se začalo s očkováním, se záškrt zvýšil o 17 procent a úmrtnost dokonce o 600 procent. Po válce bylo očkování zastaveno a případy onemocnění záškrtem samy poklesly, a to i navzdory totálně podvyživeným a strádajícím občanům.

Není tedy povinné očkování přežitek z koncentračních táborů? Nejen svými následky, ale i svým násilným uplatňováním? Proč jsou jeho případné skryté účinky na ovládání myšlení a chování lidí tajeny? Proč mají být všichni lidé očkováni? Nejsou zde zamlčovány jednodušší a přírodní způsoby ve prospěch chemikálií ovládajících myšlení? Nebylo by to poprvé. Každý máme právo požadovat po lékaři, aby předložil veškerou dokumentaci a státní schválení očkovací látky, kterou nám chce implantovat, a informoval nás o všech jejích vedlejších účincích. Každý máme právo jakékoliv očkování odmítnout a stejně tak zastupovat i své děti. To je právo dané mezinárodními smlouvami o lidských právech. To je tedy právo. Avšak zákon na rozdíl od práva zastupuje pouze vládní zájmy daného státu.

Podle Ústavy ČR, čl. 10, jsou však veškerá lidská práva, včetně Základní listiny práv a svobod občanů, nadřazena jakýmkoliv ostatním zákonům. Klidně se tedy v ordinaci hádejte, lékařům jde pouze o body, vám o zdraví. Zvažte však dobře, které očkovací látky jsou ty liché.

Nyní bych rád přešel k podobnému, ale více diskutovanému problému - psychiatrie a ovládání myšlení lidí léky.

Mnohé léky, které jsou nám předepisovány, protože mají léčit různé nemoci, mají zpravidla vedlejší negativní účinky. Zajímavé je, že takřka u každého léku je jako vedlejší účinek snížená pozornost, zhoršená orientace, poruchy spánku nebo myšlení.

Platí pravidlo, že rozdíl mezi lékem a jedem je pouze v podaném množství. Útok na lidské svobody tedy nemusí být pouze v léku určeném pro změnu chování, ale i v obyčejném léku. Bohužel, platí zde totéž co u očkování můžeme věřit nebo být přesvědčováni sebevíce o prospěšnosti předepisovaných léků, ale jejich skutečné složení a veškeré účinky asi v návodu nenajdeme. Mnohdy jsme tak vystavováni takovým vedlejším účinkům, že kdybychom to předem věděli, nikdy bychom takové léky nepolykali.

Když jsem byl malé dítě a stonal jsem s těžkou horečkou, vzpomínám si, jak mi lékař předepsal nějaké léky. Když byl otázán, jestli to nemůže mít negativní účinky, lékař se zarazil, ale poté chlapsky na rovinu přiznal, že on sám by svým dětem nikdy nic takového nepředepisoval. Co myslíte, není podobná situace každodenním rituálem v ordinacích našich lékařů?

Ale já nyní nechci spekulovat o účincích běžných léků, chci se zaměřit přímo na léky, které jsou určeny v psychiatrii pro změnu myšlení, chování, utlumení temperamentu nebo uvržení do lability. Pakliže by byly takovéto léky používány pouze v psychiatrických ústavech, s veškerou vědeckou garancí a v souladu se zákonem, pak by mě téma změny myšlení v této věci nechalo klidným. Ale fakta jsou, zdá se, zcela jiná. Zdá se, že státní programy netouží léčit duševně choré v psychiatrických léčebnách, ale spíše učinit z nás všech blázny a labilní bytosti. Toto zdánlivě přehnané, až diagnózní nařčení však má své faktické důkazy pro to, aby obstálo. Půjdeme se tedy podívat, jak naše státní programy ve světě vychovávají novou společnost…

Doufám, že tím už nejsem nudný, protože je to věc velmi závažná totiž vzpomeňte na snahy fašistického Německa o manipulaci s lidským myšlením a chováním, vzpomeňte na fanatické projevy Adolfa Hitlera a ještě fanatičtější davy, které mu doslova v uhranutí hajlovaly. Vzpomeňte na vězně v koncentračních táborech nadopované psychiatrickými preparáty pro zlomení a uklizení jejich osobností. Tyto zločiny se odehrávaly za ostnatým drátem pod krvavou vztyčenou rukou Adolfa Hitlera. Dnes se vynořují fakta o podobných světových programech a snahách o takové psychiatrické dopování celé společnosti, ale nikdo proti tomu dnes neprotestuje. Jsme už tak zapomětliví a zatuplí nebo vidíme zlo pouze tam, kde se motá ostnatým drátem? Jsme bytosti věřící úředním razítkům jako zdroji a záruce pravdy, byť je schvalovali a razili lidé s rukama stejně krvavými. Pojďme si o tom tedy něco říci.

Zneužívání psychiatrie a psychofarmak je věcí známou i po době fašistické éry. Bohužel mnohdy jen z totalitních komunistických lágrů a zemí nevalné pověsti. A snad proto všichni přehlíželi, že i v demokratických zemích se pod lékařskými plášti skrývá plán na podkopání celé společnosti do vzorců a norem požadovaných vládami. O takovémto politickém zneužívání psychiatrie toho bylo již mnoho napsáno. Prvními obětmi se staly naše děti, jako materiál nejlépe převychovatelný, neboť nemají dosud plně vyvinutý intelekt. Lék, který se zapsal do jejich duší, a který zná celý svět, se jmenuje ritalin a právě ritalin se stal zjevně modlou světových mozků usilujících o převýchovu lidí k nové robotizované lidské společnosti.

Ritalin je doslova ládován do našich dětí po celém světě. Děti ani nemusejí být duševně nebo psychicky nemocné, jakmile dítě projevuje jen nadprůměrný temperament, neposednost, nesoustředěnost nebo špatný školní prospěch, lékař nasazuje ritalin pro „zklidnění".

První protesty proti ritalinu vyvstaly až když se rodiče zhrozili nad chováním svých dětí. Dříve zlobivé, ale čilé, bystré, hravé a veselé děti, se náhle nemotorně motaly po pískovištích, nedokázaly si hrát, ignorovaly kamarády a ve škole zcela bezduše zíraly skrze spolužáky. Jejich strojově přednášené odpovědi a totální ignorování citů, pozice rodičů a lásky, dávaly jasný důvod k obavám, co se vlastně děje...

A pak vyšla fakta na povrch. Ritalin je lék používaný už od 40. let, přičemž až v 80. letech se z něj stal doslova celosvětový a masový lék, podávaný našim dětem pro každou hloupost. Přesto že bylo prokázáno a výrobce to veřejně přiznává, že ritalin je látka způsobující závislost a působí spolehlivěji, než droga, je s podporou národních zdravotnických programů ládována do našich dětí.

Budujeme zde otrockou a totálně oddanou generaci labilní společnosti. Každý dobře ví, komu je to ku prospěchu a proč.

Jenže ritalin nejde zničit, stal se obrovským byznysem. Jen v roce 1992 bylo v Německu prodáno téměř 100 000 balení. Už v roce 1986 se obrat z prodeje ritalinu vyšplhal k částce 75 milionů dolarů a i nadále stoupal. V samotném Německu byl obrat z prodeje ritalinu odhadován na více než jeden milion marek ročně. Tento smrtelný byznys vede k tomu, že je ritalin předepisován i naprosto zdravým dětem, kterým je uměle upravena diagnóza. Jen v roce 1992 bylo na ritalin vydáno téměř o 50 procent více předpisů než předtím. Jsou to naprosto hrozivá čísla.

Ritalin, tato droga likvidující spolehlivě lidskou osobnost, už opustila i brány lékařských ordinací. Například v německých mateřských školkách a školách byly dětem tyto léky podávány učiteli a vychovateli, kdykoliv to uznali za vhodné. Domů si tak zpravidla rodiče odnášeli mentálně zlomené děti, což jim ale vyhovuje, protože doma zasednou do rohu a nezlobí. Vychovatelka Ute Sanderová z mateřské školy v Hamburku je jedna z těch, kteří se staví proti těmto státním programům. Prohlásila: „Nikdy bych svému dítěti ritalin nedala. Viděla jsem případy dětí předávkovaných ritalinem a je to hrozné. Je to stejné jako jim dát drogy. Děti po ritalinu už nejsou tak šťastné, nehrají si, nejsou normální."

Nechci nyní hledat návaznost s fašistickým Německem, ale hrozivým faktem je, že v Německu je téměř každé třetí dítě pod psychofarmaky. To jsou strašná čísla. Například hessenská zemská vláda zpracovala svoji studii, která byla zveřejněna v září 1990. Z této studie vyplývá, že každé deváté dítě v hessenských základních školách spolkne denně nějaký lék na mentální vývoj, a dokonce každé čtvrté dítě mezi šesti a deseti lety bere denně psychofarmatické léky pro zvýšení výkonu a koncentrace. To je až neuvěřitelné, je to doslova společnost chodících robotů.

Německá vláda přiznala v polovině 90. let pouze 4500 dětí, kterým měl být ritalin předepsán. Jenže podle studie profesora Gerharda Nisena, lékařské kapacity z Würtsburku, bylo jen za jediný rok dětem v lékárnách vydáno přes 1 400 000 tablet ritalinu, což ostře kontrastuje s vládní zamlžovací verzí. Celým případem se dokonce zabýval Zemský kriminální úřad a Zemský úřad pro opiáty. Podle dalších šetření vyplynulo, že okolo 20 až 30 procent dětí v Německu je pod pravidelným nebo občasným vlivem psychofarmak.

Světová organizace proti porušování lidských práv CCHR již mnoho let bojuje proti zneužívání psychiatrie i léku ritalin a odhalila mnohé státní aféry. Vládám se to samozřejmě nelíbí.

Není tajemstvím, že od ledna 1995 bylo schváleno podávání ritalinu i v České republice. To i přes odpor veřejnosti a zasvěcených odborníků. Sám ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv MUDr. Milan Šmíd prohlásil v dubnu 1995, že ritalin v sobě skrývá mnohá nebezpečí a dlouhodobé účinky tohoto léku nejsou ještě prostudovány. Ale ritalin není v naší republice nic nového, vystřídal pouze do té doby užívaný lék aponeuron. Každopádně ritalinové nebezpečí putuje světem jako hrozba svobodnému vývoji a rozhodování nás lidí.

Tajný dokument č. TM-SW 7905.1, komentovaný americkým senátorem

W. Cooperem, o jehož obsahu zde již byla řeč, uvádí jako jeden z utajovaných cílů tajné světové vlády, pod krycím názvem „FAKTOR 3. - MATKA" uvádí, že musí vzrůstat trend odlučování dětí od matky, ať už do jeslí, mateřských škol nebo ústavů, aby se zabránilo citovému rozvoji jedince a nebyla to matka, ale stát, který bude vychovávat nové děti. Doslova je zde tato zajímavá věta: „Naočkování drogy pro změnu chování - ritalin - může urychlit přechod dítěte (povinné)."

Je-li toto realita zákulisí našich vlád a lékařských plášťů, je to jen dalším potvrzením již známých faktů. Státní útoky na vědomí společnosti však mohou mít nejen plošný, ale i individuální rozměr, např. proti určité rase, ideologické skupině či společenské vrstvě. V USA jsou takto například diskriminovány černošské děti.

Černošským šestiletým dětem se ve školních posudcích přisuzuje zpravidla automaticky „potenciální agresivita a sklony k násilí a mentálně podprůměrná zaostalost". Mnohým je bezdůvodně vnucováno psychiatrické vyšetření. Milionům školáků se zde skutečně bezdůvodně podává ritalin nebo jiné amfetaminy, jen kvůli předsudkům proti černé pleti. Zatímco z celkového počtu amerických školáků jsou za takto postižené považovány 3 procenta, ve skutečnosti je klamnou diagnózou postiženo kolem 30 procent školáků patřících k utiskovaným menšinám. Menšinám je zde pak na základě těchto klamných diagnóz upíráno studium na školách a jsou považováni za nevychovatelný dělnický odpad společnosti. Ale více si o tomto řekneme až v souvislosti s celosvětovým vylidňovacím procesem o mnoho stran dále.

Nyní už bych chtěl opustit omezené téma psychiatrických léků a rád bych se podíval na psychiatrii jako celek.

Zneužívání psychiatrie je věc velmi diskutovaná. Od historie po současnost je zaznamenáváno po celém světě kvantum případů politického nebo jinak ideologického zneužívání psychiatrie. Zde bych s ukázkovými případy z německých koncentračních táborů asi neuspěl. Největší znepokojení vyvolaly až psychiatrické aféry v totalitním Sovětském svazu, které obletěly svět a doslova přehlušily ostatní státy. Možná, že vyzdvihování zneužívání psychiatrie v Sovětském svazu prospívalo druhé velmoci, USA, od které tak svět odvracel pozornost. USA totiž na tomto poli vůbec nezaostávaly a další státy také dobře ví, o čem je řeč.

Kdokoliv se totiž znelíbí své vládě, může být označen za duševně nemocného a může být takto beztrestně izolován od společnosti v psychiatrické léčebně, ač je ve skutečnosti naprosto zdráv. Pobyt v léčebně má totiž dokázat sledováním Vaši poruchu nebo normálnost. Ale kdo se nedostal do psychiatrické léčebny jako blázen, z toho tam blázna lehce udělají. Léky, které jsou povinně podávány v těchto léčebnách, totiž mohou totálně měnit vzorce chování a myšlení lidí. Mohou nás dočasně i trvale přeměnit v naprosto psychotické nebo zcela labilní, pomočující se bytosti. A to uvádím jen obecný souhrn tisícovek odhalených a souzených případů ve světě.

Praxe je po celém světě taková, že stačí, abyste se znelíbili svému sousedovi, a ten na vás pošle psychiatra nebo policii s tím, že jste blázen. Můžete se obhajovat sebevíce, ať už tituly nebo svědectvím blízkých, ale zpravidla putujete k ponižujícímu psychiatrickému vyšetření. Je jen ve svévoli psychiatra, jestli z vás udělá blázna nebo ne, taková je realita. Psychiatrie zná totiž diagnózu na jakýkoliv stav člověka, stačí, abyste oprávněně zvýšili hlas na psychiatra za jeho neoprávněné nebo dotěrné otázky či celkový přístup a jste rázem nebezpeční a psychopatičtí jedinci ohrožující společnost. Naopak, když jste klidní, jste obyčejní labilové ohrožující svoje zdraví a chod společnosti svojí nepříčetností. A co nedokáže diagnóza, to dokáží psychiatrické léky a injekce. Je to dokonale uzavřený systém. Nikdy jsem u psychiatra nebyl, ale jako ochránce lidských práv mám zneužívání psychiatrie na mém stole na denním pořádku a z výslechů mnoha svědků vím, že kdo se jednou dostane do spárů psychiatra, není pro něj už úniku. I kdyby byl totiž propuštěn jako v současné době vyléčený, jeho posudek a zdravotní záznamy, které svědčí, že onen člověk měl co do činění s psychiatry, mu pořádně zkomplikují život, nalezení vhodného zaměstnání, může mu být odepřena výchova dětí nebo v podstatě rozložena celá rodina a osobní život ve společnosti. Opět vím o čem mluvím. Čím více se člověk brání, že není blázen, tím více je pokládán za blázna. Je to jako hon na čarodějnice. Dokud budeš lékařům tvrdit, že nejsi blázen, budeš pokládán za blázna a lháře. Až přiznáš, že jsi blázen, budeš jenom blázen, ale v obou případech se můžeš těšit na pohled na svět skrze zamřížované okno.

Nelze samozřejmě upírat psychiatrii její význam a přínos, zvláště moderně chápaná psychiatrie, založená na méně lécích a větší volnosti pohybu pacientů, přináší skutečně pozitivní léčebné výsledky skutečně nemocných. A nelze ani všechny psychiatry házet do jednoho pytle, znám mnoho těch, co by pro své pacienty udělali vše. Považuji za nutné to v této souvislosti říci, protože si budeme i nadále povídat o věcech, které by vás mohly jinak od psychiatrie vyloženě odradit.

Každý totalitní systém, ale bohužel i takřka každý demokratický stát, používá psychiatrické léčebny pro odstranění ideologicky nevhodných lidí. Nevhodní lidé totiž jsou v psychiatrických léčebnách izolováni od společnosti a pod všemožnými omamnými látkami, léky a psychiatrickým nátlakem jsou převychováváni k obrazu potřebné ideologie. Lidé takzvaně nepřevychovatelné nečeká zpravidla nic jiného než trvalé chirurgické poškození mozku a doživotní koma nebo smrt, kterou lze v těchto zařízeních lehce a legálně nafingovat. Navíc člověk prohlášený za blázna ztrácí svéprávnost a práva běžného občana. Je neevidovaný a zcela ve svévoli státu, který jej může jako údajně psychicky nemocného tiše zničit. Toto se zdárně a masově užívalo za komunistické vlády i u nás, to všichni dobře víme. Všichni ale také víme, že psychiatři byli jedni z těch, které v podstatě nepostihoval lustrační zákon, a stejní psychiatři dnes nadále v těch samých léčebnách pokračují. Máme věřit tomu, že jim pouhá změna politiky ve vládě změnila všem celou osobnost a morálku? To bychom byli teprve asi blázny...

Nový režim po roce 1989 totiž přinesl tzv. bodovací systém zdravotnické péče. Čím více jsme nemocní nebo čím více zákroků na nás lékař provede, tím více bodů, a tedy peněz, za vás dostane. To však vede k tomu, že mnozí lékaři doslova vymýšlejí falešné nebo přehnané diagnózy, aby na nás co nejvíce vydělali. Je to obyčejný kapitalistický byznys, stejně jako podávání léků. Konkurenční boje farmaceutických kolosů doslova vmetají na naše recepty zbytečné léky jen proto, že za jejich předepsání lékař dostane větší peníze do své kapsy. A o to více to platí v programech duševního zdraví. Jsme-li prohlášeni za blázna, pak pobyt v léčebně a doslova stovky léků, které se do nás perou, jsou výdělkem do kapes bílých plášťů. Takzvaná falešná diagnóza není pojem neznámý, vzpomeňme jen na odhalené aféry u nás i ve světě. Skutečnost je taková, že existují průměry a dané normy, kolik bláznů za dané období bude léčeno. Tak se stává, že jsou z čistě ekonomických důvodů blázni doslova vyráběni. Představte si psychiatrickou léčebnu se 300 lůžky a dva blázny v ní. Taková léčebna by zkrachovala a doplatí na to jen samotní psychiatři. Jediná „záchrana" je vytvořit 298 bláznů pro pokrytí kapacity a nákladů placených pojišťovnou. Je nesporné, že i dnes musejí do psychiatrických léčeben odcházet i lidé, kteří jsou buď zcela duševně zdraví nebo jejich stav nepřekračuje jen přirozený stres nebo jinou formu přitěžujícího, ale přirozeného stavu. Otázka pak nezní, jestli je to od státu spravedlivé nebo ne, ale zní jsme zneužíváni jen pro peníze nebo se nás někdo snaží vyřadit ze hry? A to zde nechci odbočovat z tématu kontroly vědomí k tolik známým sexuálním zneužíváním pacientů, násilí a mučení, jakož i testování nebo předávkování léky za zdmi psychiatrických léčeben.

Jedno je zcela jisté, psychiatrické léčebny jsou státem zřízeny proto, aby měnily naše chování. Jestli k dobrému nebo k horšímu, to je ve svědomí státu a lékařů. Můžeme též doufat, že jakékoliv zneužívání je přinejhorším ojedinělé. Pakliže by jednoho dne obletělo svět nařízení pro plošnou změnu vzorců chování lidí nevyhovujících nastupující světovládě, mohou být tato již dnes funkční izolační střediska použita k masové izolaci, převýchově i likvidaci oponentů, jak to známe z totalitních států. To není teorie, to je zveličený fakt, vztažený na celý svět. Ale o tomto globálním aspektu likvidace oponentů bude řeč až o pár stran dále.

Nyní se už ale pojďme podívat na některá fakta opět se nechci zabývat případy jednotlivců, musel bych uvádět statisíce případů (a to jen odhalených), pojednám proto o masové vládní manipulaci společnosti skrze psychiatrii.

V bývalém Sovětském svazu, dnešním samostatném státě Ukrajina, ve městě Dněpropetrovsk, existuje psychiatrický ústav, kde jsou dodnes násilně drženi především politicky a nábožensky nevhodní lidé, byť jsou mnohdy naprosto zdrávi. Praktiky z této léčebny již dávno obletěly svět a protesty proti ní se zvedají na mezinárodních úrovních. Ukrajinský Dněpropetrovsk není pouze táborem izolačním, nýbrž jsou zde dělány i pokusy s převýchovou lidí na státní ideologii. Je zde operativně i medikamenty měněn vzorec myšlení a chování.

Například v polovině 90. let byla vedena žaloba č. 92-0449 ve Washingtonu D. C. proti vládní Národní bezpečnostní agentuře (NSA). Hned v prvním bodě obžaloby bylo uvedeno, že vládní NSA vytvořila tajnou síť nazvanou „Domnit", která je celosvětově známa jako nejstrašnější v daném resortu. Lidé jsou zde doslova pokusnými králíky ve svévoli a zároveň nezájmu státu. Většina dřívějších oponentů a disidentů totalitního systému prošla právě nápravným léčením a vymýváním mozku v Dněpropetrovsku, aby byli odklizeni a stali se neškodnými, či dokonce přímo povolnými systému.

USA jen doháněly svůj protipól. Vládní CIA měla již po válce k dispozici látky schopné trvale poškozovat mozek. Ale vláda si nechtěla mnohdy špinit ruce likvidací nevhodných lidí a tak to přenechali psychiatrům, kteří mohli takto likvidovat masy přímo ze zákona. Když se dostaly v USA podle zákona o svobodě informací na veřejnost dokumenty vládní CIA, v některých těchto materiálech bylo přímo vládní CIA navrhováno uvádět vybrané jedince do stavu šílenství prostřednictvím psychologického nebo farmakologického ataku a potom je umístit do psychiatrické léčebny už jako zlomené a skutečně nemocné. Podle těchto vládních dokumentů, mapujících situaci v USA v 50. a 60. letech, bylo velké množství lidí nedobrovolně umisťováno do psychiatrických ústavů, včetně lidí, o kterých se i ve zprávách CIA hovořilo jako o duševně zdravých. Je tedy jasně dokázáno, že vláda zneužívá psychiatrie proti nevyhovujícím občanům. Ale to není vše, tyto projekty neustávají.

Už v roce 1977 statistiky odhadovaly, že v psychiatrických léčebnách v USA je 169 000 pacientů proti své vůli. Když znepokojení Američané protestovali u vlády za svá občanská práva, dostalo se jim oficiálního prohlášení Dr. Jima Johnsona, vládního komisaře pro duševní zdraví, který se doslova vysmál demokracii, když řekl, že kvůli občanským právům přeci nebudou lidé umírat na ulici hlady. Přiznal tedy, že psychiatrie jsou plné duševně zdravých lidí, ale omlouval to tím, že kdyby byli propuštěni, žili by v bídě. Jak by také ne, vždyť když jsou zbaveni svéprávnosti, práci si jen těžko najdou. Otázka je, kdo je svéprávnosti zbavil a z normálního života vytrhl a izoloval v těchto zařízeních a pro jaký záměr.

Ale psychiatrie nejsou pouze léky a psychiatrické léčebny. Nejtemnější stránky psychiatrie jsou bezesporu psychochirurgické zákroky přímo na mozku lidí, tak zvané mozkové lobotomie. Lobotomie je v podstatě chirurgická operace mozku, při které se záměrně odstraní nebo poškodí části mozkové tkáně.

 

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar