Tipy a inspirace

A+ A A-

Elementálové (2)

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

… pokračování z minulého čísla

 

Další třídou jsou ty elementální bytosti, které se v současné Manvantaře (http://en.wikipedia.org/wiki/Manvantara) nikdy nevyvinou v lidské bytosti, ale zaujímají určitou příčku na žebříčku bytostí, a porovnáním s ostatními by mohly být nazývány přírodními duchy, nebo kosmickými agenty přírody, přičemž se každá z nich vztahuje ke svému vlastnímu elementu a nikdy nepřekračuje hranice ostatních. Jsou tím, co Tertullian nazýval „princové sil vzduchu“.

 

V učení východních kabalistů a západních Rosikruciánů a alchymistů se o nich mluví jako o tvorech, kteří se vyvinuli ve (a z) čtyřech říších země, vzduchu, ohně a vody, a nazývají se také skřítci, sylfové, salamandři a vodní víly.

 

Jako síly přírody budou buď způsobovat efekty jako servilní agenti obecného zákona, nebo mohou být „zaměstnáni“, jak je ukázáno výše, odtělesněnými duchy – ať již čistými nebo nečis-tými – a žijícími adepty magie a čarodějnictví,aby vytvářeli požadované fenomenální výsledky. Takové bytosti se nikdy nestanou lidmi.

 

Pod obecným označením jako nadpřirozené bytosti, víly nebo skřítci se tito duchové elementů objevují v mýtech, bajkách, tradicích, nebo v poesii všech národů, pradávných i moderních.

 

Jejich jména jsou peris, dévové, džinové, lesní skřítci, satyrové, faunové, elfové, trpaslíci,trolové, nornové,nisses, šotci, světlušky, necks, stromkarls,rusalky, nixies, skřítci, ponkes, smrtky, kelpies, mechoví mužíčci, dobří lidé, dobří sousedé, divoženky,lidé míru, bílé paní, a mnoho dalších.

 

Byli pozorováni, obáváni, žehnáni, zakazováni a vyvoláváni v každé části zeměkoule a v každé době. Měli bychom pak připustit, že všichni, kteří se s nimi potkali, měli halucinace?

 

Tito elementálové jsou hlavními agenty netělesných a neviditelných „skořápek“ odebraných duchům při seancích, a způsobují, jak je ukázáno výše, všechny fenomény kromě subjektivních.

 

V rámci tohoto článku budeme používat termín „elementál“ k popisu pouze těchto přírodních duchů, a nebudeme ho používat v souvislosti s žádnými jinými duchy nebo monády, kteří na sebe vzali lidskou podobu. Elementálové, jak již bylo řečeno, nemají formu, a pokud se pokusím popsat, co vlastně jsou, nejblíže tomu by bylo říci, že jsou „centry síly“, která mají instinktivní přání (potřeby), ale nemají vědomí v našem pojetí. Takže jejich činy mohou být dobré i špatné, oni nevnímají rozdíl. U této třídy se má za to, že má pouze jeden ze tří hlavních atributů člověka.

 

Nemají ani nesmrtelného ducha, ani hmotná těla; jenom astrální formy, které mají do určité míry „nádech“ elementu, ke kterému příslušejí, a také éteru. Jsou kombinací sublimované hmoty a elementární mysli. Někteří se během několika cyklů nemění, ale stále nemají oddělenou individualitu, dalo by se říci, že konají kolektivně.

 

Další z nich, určitých elementů a druhů, mění formu podle pevných zákonů, vysvětlovaných kabalisty. To nejhmotnější z jejich těl je obvykle pořád dost nehmotné na to, aby uniklo pozornosti našeho fyzického zraku, ale ne tak nehmotné, aby nemohlo být perfektně rozeznáno vnitřním zra-kem nebo jasnovidci.

 

Mohou všichni nejen existovat (žít) v éteru, ale mohou s ním zacházet a směrovat ho pro vytváření fyzikálních efektů tak snadno, jako my stlačujeme vzduch nebo vodu za podobným účelem pneumatickými nebo hydraulickými zařízeními; a v této činnosti jim ochotně pomáhají astrálové (nehmotné pozůstatky po fyzicky zemřelých osobách), tzv. „skořápky“.

 

Mohou éter tak „zhustit“, že pro sebe vytvoří hmatatelná těla, která s jejich mnohostrannými silami mohou nabýt jakékoliv podoby, kterou si přejí, přičemž si jako vzor berou portréty, které najdou uložené v paměti přítomných osob. Není ani nutné, aby tyto osoby v ten moment myslely na reprezentovanou osobu. Její obraz už mohl po mnoha letech vyblednout.

 

Mysl zaeviduje nesmazatelný dojem i z náhodných setkání (seznámení) nebo z osob, které přišly do kontaktu jen jedinkrát. Tak jako stačí několikavteřinová expozice citlivé fotografické desky k trvalému zachování snímaného obrazu, podobně pracuje i mysl.

 

Podle doktríny řeckého filozofa Procluse, nejvyšší regiony zenitu vesmíru směrem k Měsíci náležely bohům nebo planetárním duchům, příslušně jejich hierarchiím a třídám. Nejvyšší z nich bylo dvanáct Huperouranioi, nebo supernebeských bohů, s celými legiemi podřízených démonů pod jejich velením.

 

Následují další v postavení a moci – Egkosmioi, interkosmičtí bohové, z nichž každý předsedá velkému počtu démonů, kterým propůjčují moc a rozdělují ji mezi jednotlivci podle vlastní vůle. To jsou evidentně personifikované síly přírody ve svých proměnných vzájemných vazbách, reprezentované třetí třídou; elementálové, které jsme právě popsali.

 

Dále ukazuje, na principu hermetického axiomu o typech a prototypech, že nižší sféry mají svá pododdělení a třídy bytostí stejně jako vyšší nebeské sféry, přičemž ty nižší sféry jsou vždy podřízeny vyšším. Říká, že čtyři elementy jsou naplněny démony, souhlasně s Aristotelovým tvrzením, že vesmír je plný a v přírodě není žádné volné místo (prázdnota).

 

Démoni země, vzduchu, ohně a vody jsou elastické, éterické, polohmotné podstaty. Jsou to právě tyto třídy, které slouží jako zprostředkující agenti mezi bohy a lidmi. Ačkoliv mají menší in-teligenci, než šestý stupeň vyšších démonů, tyto bytosti vládnou přímo elementům a organic-kému životu. Řídí růst, rozkvět, vlastnosti a různé proměny rostlin.

 

Jsou personifikovanými ideami nebo ctnostmi, rozhazovanými nebeskou Hylê do anorganické hmoty, a protože říše rostlin je vyšší než říše nerostná, tyto emanace z nebeských bohů získávají formu a protože přebývají v rostlinách, stávají se jejich duší. Je to právě to, co Aristotelova doktrína nazývá formou ve třech principech přírodních těl, které rozlišuje jako strádání, hmotu a formu.

 

Aristotelova filozofie učí, že kromě originální hmoty je nutný ještě další princip ke zkompletování trojjediné přirozenosti každé částice, a to je forma a neviditelná, ale stále v ontologickém smyslu slova zřejmá, bytost, skutečně odlišná od hmoty samotné.

 

Takže ve zvířeti nebo rostlině, vedle kostí, masa, nervů, mozku a krve, ve zvířatech, vedle měkké hmoty, tkání, vlákniny a mízy v rostlinách, jejichž krev a míza, cirkulující v cévách a vláknech, vyživují všechny části zvířat i rostlin, vedle zvířecích duchů, kteří jsou principem pohybu, a chemické energie, která je transformována do životní síly v zelených listech,… musí existovat něco konkrétního, co Aristoteles u koně nazval koňskou duší; Proclus, démonem každého nerostu, rostliny nebo zvířete, a středověcí filozofové elementárními duchy čtyř říší. To všechno je v našem století považováno za „poetickou metafyziku“ a nepřijatelnou pověru.
Nicméně na přísně ontologických principech, existuje v těchto starých hypotézách určitý stín pravděpodobnosti, určité pojivo k zmateným chybějícím propojením exaktní vědy. Tato věda se stala v poslední době tak dogmatická, že všechno co leží mimo rozsah znalostí/chápání induktivní vědy je nazýváno imaginárním, a např. profesor Joseph Le Conte říká, že někteří z nejlepších vědců se vysmívají používání pojmu „vitální síla“, nebo vitalita, jako pozůstatku pověr.

 

De Candolle navrhuje termín „vitální pohyb“ místo vitální síla, a tím se připravuje na finální vě-decký krok, který transformuje nesmrtelného a myslícího člověka na automat se zabudovaným budíkem. „Ale,“ namítá Le Conte, „můžeme uvažovat nějaký pohyb bez síly? A i když je pohyb speciální, stejně speciální může být druh síly.“

 

V židovské kabale byli přírodní duchové známí pod obecným názvem Shedim, a byli rozděleni do čtyř tříd,

• Hindové je nazývali Bhûtas a Devas,
• Peršané je všechny nazývali Devas,
• Řekové je nejasně označovali jako démony,
• Egypťané je znali jako Afrites,
• Staří Mexičané, říká Kaiser, věřili v mnoho příbytků duchů,
- do jednoho z nich byly umísťovány stíny nevinných dětí do konečného rozplynutí,
- do dalšího, umístěného ve Slunci, byly povznášeny udatné duše hrdinů,

 

… zatímco odporné přízraky nenapravitelných hříšníků byly odsouzeny k bloudění a beznaději v podzemních jeskyních, upoutány k pozemské existenci, neochotní a neschopní se osvobodit. To celkem jasně prokazuje, že „staří“ Mexičané věděli něco o doktrínách Kâma Loka.

 

Strávili svůj čas komunikací se smrtelníky, a strašili ty, kdo je spatřili. Některé z afrických kmenů je znali jako Yowahoos. V indickém pantheonu, jak jsme často zaznamenali, je více než 330 000 000 různých druhů duchů, včetně elementálů, z nichž někteří byli nazýváni Brâhmans, Daityas. Adeptům je známo, že tyto bytosti jsou přitahovány k určitým částem nebes něčím se stejnými mysteriózními vlastnostmi, které natáčejí magnetickou střelku k severu, a určité rostliny vykazují podobnou přitažlivost.

 

Pokud si jen uvědomíme skutečnost, že rychlý pohyb planet v prostoru musí vytvářet obrovská napětí v plastickém a tlumicím prostředí éteru, podobně jako je způsobuje koule z děla, když proletí vzduchem, nebo parník ve vodě, a to v kosmickém měřítku, pochopíme, že některé planetární aspekty, pokud jsou naše předpoklady správné, mohou způsobit výrazně dramatičtější otřesy a vyvolat mnohem silnější proudy protékající v daném směru, než aspekty jiné. Můžeme také vidět, proč mohou být díky zmíněným rozdílným aspektům planet hejna přátelských i nepřátelských elementálů vyvrhována do naší atmosféry, nebo její určité oblasti, což následně způsobí zjevné vizuální efekty. Jednou budou možná naši královští astronomové schopni předpovídat kataklysmata, jako zemětřesení a záplavy; indičtí astrologové a matematici to umějí, a dělali to mnohem přesněji, protože pracují způsobem a s údaji, které se moderním skeptikům zdají směšně absurdní.

 

Předpokládá se také, že určité typy duchů mají speciální náklonnost k určitým lidským temperamentům, a vůči nim snáze uplatní svoje síly (moc) než vůči ostatním.

 

Takže zlostné, apatické, nervózní nebo optimistické osoby mohou být kladně nebo jinak ovlivněny formou/vlastnostmi astrálního světla, v závislosti na různých aspektech planetárních těles. Po zvládnutí těchto základních principů, na základě zaznamenaných pozorování během nekonečné řady let a věků, bude astrolog potřebovat pouze planetární parametry pro dané datum a uplatněním svých znalostí o následných změnách nebeských těles může přibližně vysledovat měnící se úspěšnost osoby, na jejíž horoskop se dívá, a dokonce předpovědět i budoucnost. Přesnost horoskopu bude samozřejmě záviset nejen na astrologových astronomických znalostech, ale i na jeho znalostech okultních a přírodních sil.

 

Pythagoras učil, že celý vesmír je jednou obrovskou sérií matematicky přesných kombinací. Platon vyjadřoval božství geometricky. Svět přetrvávána stejných zákonechrovnováhya harmonie, na kterých byl vybudován (stvořen). Dostředivá sílaby se nemohla projevovat bez síly odstředivé v harmonických cirkulacích sfér; všechny formy jsou produktem této duality silv přírodě. Pokud bychomto chtěli zobrazit, můžeme znázornit ducha jako odstředivou a duši jako dostředi vouduchovní energii.

 

Jsou-li v perfektníharmonii, obě síly produkují jeden společný výsledek; přerušení nebo poškození dostředivého pohybu pozemské duše způsobuje pohyb k centru, které ji přitahuje; brzdí její vývoj větší vahou hmoty, než může unést, a harmonie celku, jejího života, je zničena. Individuální život může pokračovat pouze tehdy, je-li udržován touto dvojitou silou. Sebemenší odchylka od harmonie ho poškodí; pokud je poškozen nenapravitelně,síly se oddělí a forma postupně zanikne.

 

Po smrti zvrácených a zlých osob přichází kritický moment. Pokud během života bylo základní a zoufalé úsilí vnitřního já o znovupropojení s matně blikajícím paprskem jeho božské monády opomíjeno, pokud bylo umožněno, aby tento paprsek byl stále více a více vytlačován houstnoucí vrstvou hmoty, duše, osvobozená od těla, následuje zemskou přitažlivost a je magneticky vtahována do husté mlžné atmosféry Kâma Loka (http://en.wikipedia.org/w iki/Kama-Loka#Theosophy:_kama.2C_kamarupa_and_kamaloka). Potom začíná klesat níže a níže, dokud se neoctne, po obnovení vědomí, tam, co ve starověku nazývali Hades a my – Avichî.

 

Likvidace takové duše není nikdy okamžitá, může to trvat možná i staletí, protože příroda nikdy nepostupuje ve skocích a náhlých změnách, a astrální duše osobnosti, která je utvořená z elementů, musí počkat podle zákona evoluce na svůj čas. Potom začíná obávaný zákon kompen-zace, Yin-youan buddhistických noviců.

 

Tato třída duchů se nazývá „pozemští astrálové (elementaries)“ pro rozlišení od ostatních tříd, jak jsme ukázali na začátku. Ale existuje ještě další a ještě nebezpečnější třída. Na Východě jsou známí jako „stínoví bratři“, žijící osoby „obsazené“ pozemskými astrály; kdysi byly jejich pány ale nakonec vždy padlé oběti těchto hrozných bytostí.

 

V Sikkhimua Tibetuse nazývají Dugpas(červenébarety),k odlišeníod Gelukpas(žluté barety),ke kterým většina adeptů náleží. A zde musím čtenáře požádat, abyto nechápali špatně. Protože ačkoliv Bhutan a Sikkhim náleží ke starobylému náboženství Bhonů, nyní obecně označovanýchjako Dug-pas, nechceme,abyste si mysleli, že je celá populace „posedlá“, nebo že jsou všichni černokněžníci.

 

Jsou mezi nimi i dobří lidé, jako kdekoliv jinde, a mluvíme pouze o elitě jejich lamasérií, o jádru kněží „tančících s ďáblem“, o uctívačích fetišů, jejichž děsivé a tajemné obřady jsou naprosto neznámé větší části obyvatelstva.
Takže jsou dvě třídy těchto hrozných „stínových bratří“ – žijící a mrtví. Obě jsou lstivé, na nízké úrovni, mstivé a hledající jak obrátit svoje utrpení na lidstvo, stávající se do své konečné likvi-dace upíry, morbidními démony a prominentními „herci“ v seancích. Jsou hlavními „hvězdami“ velkých představení materializací, kterýžto fenomén prezentují za pomoci inteligentnějších pravých „elementálů“, kteří se točí okolo toho a vítají je nadšeně ve svých vlastních sférách.

 

Henry Kunrath, velký německý kabalista, ve své výjimečné práci Amphitheatrum Sapientæ Æternæ má ilustraci, představující čtyři třídy těchto lidských „základních duchů“.

 

Když adept překročí práh posvátné iniciace, když zvedne „oponu Isis“, tajemné a žárlivé bohyně, pak se nemá čeho bát – ale do té doby je v trvalém nebezpečí.

 

Mágové a čarodějničtí filozofové se velmi vážně stavěli proti „vyvolávání duší“. „Nevyvolávej ji (duši), aby si při svém odchodu něco nepodržela,“ říká Psellus.

 

„Je to tak, že je neuvidíte, dokud není vaše tělo iniciováno, protože jsouce vždy přitažlivé, svádějí duše neiniciovaných,“ říká týž autor v jiné pasáži.
Měli proti tomu námitky z několika dobrých důvodů.

 

„Je extrémně obtížné rozlišit dobrého démona od špatného,“ říká Iamblichus.

 

Pokud „skořápka“ dobrého člověka uspěje v proniknutí hustoty zemské atmosféry, která ji vždy utiskuje a tíží, často nenávistně – je zde ještě nebezpečí, kterému se nemůže vyhnout.

 

Duše není schopná dostat se do blízkosti materiálního světa, aniž by „při návratu něco nepodržela“, tj. kontaminuje svoji čistotu, a proto bude po svém návratu více nebo méně trpět.

 

Pokračování příště…

 

Redakční překlad ze zdrojového textu: http://www.bibliotecapleyades.net/ciencia/ciencia_dimensionshyperdimensions12.htm

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar