Tipy a inspirace

A+ A A-

TUNGUZSKÝ METEOR

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

 

Tunguzská exploze byla událost, která nastala 30. 6. 1908 v 19:17 na Sibiři nedaleko řeky Podkamenaja Tunguska (souřadnice 60° 55’ N, 101° 57’ E). Exploze měla sílu asi 10 až 15 megatun TNT a smetla asi 60 miliónů stromů v oblasti přes 2150 km2. Těleso dodnes přesně neznámého původu explodovalo nad zemí, což způsobilo obrovskou vzduchovou vlnu, která rozbíjela okna ještě ve vzdálenosti 650 km.

 

images

 

Explozi zaznamenaly seismografy na celém světe. Několik dalších týdnů zářila noční obloha nad Evropou a západním Ruskem tak, že při tom bylo možno číst. Asi vzhledem k izolovanosti regionu a situaci ve světě exploze kupodivu nevzbudila vědeckou pozornost. První důkladnější průzkum místa katastrofy provedl až v roce 1927 ruský mineraolog Leonid Kulik (od něho je také černobílý obrázek pokácených stromů, na barevném je vidět, jak to vypadá v dnešní době).

O přesné příčině katastrofy se dodnes vedou spory. O to překvapivější až šokující je následující rozhovor, který proběhl před třemi lety na mezinárodním kongresu v USA. Rozvířený zájem přinesl i další informace, proto se k tomuto tématu vrátíme podrobněji ještě i v příštím čísle našeho časopisu.

Rozhovor s Valery Uvarovem, který s ním před televizními kamerami vedl na 12. mezinárodním kongresu o UFO (2. až 8. února 2003 v nevadském městě Laughlin) vydavatel britského UFO magazínu (Nexus Magazine) Graham W. Birdsall.

Originál textu: http://www.nexusmagazine.com/articles/installation.html

Graham Birdsall (GB): Jaký je váš oficiální titul?

Valery Uvarov (VU): Jsem vedoucím sekce pro výzkum a techniky UFO Národní bezpečnostní akademie v St. Petersburgu.

GB: Je to oficiální ruská vládní agentura?

VU: Jistě. Jsem odpovědný pouze dvěma nadřízeným a ti se pak zodpovídají již přímo našemu prezidentovi.

GB: Co je přesně Vaším posláním?

VU: Náš výzkum je rozdělen do dvou částí. Předně průběžně analyzujeme data přicházející z celého světa. Z toho pak vybíráme to, co považujeme za nejzajímavější informace. To dále posíláme dalším pracovištím v Rusku. Dalším aspektem našeho výzkumu je hledání odpovědi na základní otázku, zda UFO existují nebo ne. Zcela jistě již víme, že existují, ale nevíme jaký je účel jejich aktivit, jaké jsou jejich zájmy. To je pro nás nejdůležitější a zejména na to zaměřujeme svá pátrání.

GB: Existuje aktivní spolupráce mezi představiteli amerického (NASA) a ruského vesmírného výzkumu na technické, vědecké a možná i na vojenské úrovni. Spolupracujete nebo udržujete styky s organizacemi v zámoří podobnými té vaší?

VU: Mohu Vám říci, že několik dní před mým odletem do Spojených států jsem měl schůzku s řekněme mými šéfy. Ti mi řekli, že mají velký zájem o spolupráci s dalšími organizacemi … konkrétněji s našimi přáteli na západě. Mohu tedy řící, že konkrétně tato moje návštěva zde je určitým začátkem. Jsem pověřen najít vhodné lidi. Až se to stane, můžeme v další fázi podniknout již určité konkrétní kroky.

GB: Na začátku jste mimo kameru zmiňoval určitá důležitá odhalení související s explozí v tunguzské tajze v roce 1908. Můžete mi nyní zopakovat, proč v současnosti věříte, že znáte její příčinu?

VU: Nejde ani tak o víru, my víme, co ji způsobilo. Byl to meteor, ale ten meteor byl zničen … zničen řekněme raketou.Tato raketa byla vypuštěna z určitého fyzicky existujícího zařízení. My nevíme, kdo ho sestrojil, ale bylo to velice dávno a toto zařízení je na Sibiři, několik set kilometrů severně od Tunguzky. Rád bych Vám něco řekl. Zatím poslední případ, kdy toto zařízení „sestřelilo“ meteor, se udál 24.-25. 9. 2002. Američani (na svých třech základnách) tuto explozi rovněž zaznamenali. (New Scientist vol 178, vydání 2339 ze 14. 6. 2003)

GB: Nezlobte se na mne, ale to vypadá jako science-fiction …

VU: Grahame víte, že když hovoříme o takovýchto věcech, činíme tak pouze s lidmi, kteří jsou si vědomi zodpovědnosti s tím související. A víte, že přicházíme do styku s technologiemi mnohem vyspělejšími, než jsou ty naše, schopnými dělat věci, které my neumíme.

GB: Můžete být konkrétnější pokud jde o umístění zmíněného zařízení?

VU: Najděte si místo tunguzské exploze. Na jihovýchodě je velice známe a velké Bajkalské jezero. Za ním, na sever, je obrovské pusté území o rozloze asi 100 000 čtverečních kilometrů, prakticky neobydlené. Nejsou tam obce ani města. Tam někde jsme objevili zmíněné zařízení.

Místo dopadu meteoru
Místo dopadu meteoru (klikněte pro zvětšení)

GB: Víte o různých teoriích a hypotézách o tzv. planetě X? Pokud by nějaké nové velké těleso vstoupilo do naší sluneční soustavy, astronomové by ho určitě zpozorovali a oznámili jeho existenci.

VU: Nemohu hovořit za západní astronomy, ale astronomové z naší Akademie nám říkají, že se nemáme čeho bát. Slyšel jsem lidi hovořit o rotační době 3600 let, kterou by tato planeta měla mít, s tím, že je na podobně oběžné dráze jako Země, ale „schovaná“ za Sluncem (o 180 stupňů oproti Zemi). Víme, že tato planeta a zařízení na Sibiři spolu úzce souvisejí. Předpokládáme, že zmíněné zařízení udržuje onu planetu na stabilní oběžné dráze. Titíž lidé jsou přesvědčeni, že planeta je obydlená a že zařízení na Sibiři chrání je i nás. Jsme si jisti, že se nic nebezpečného nemůže stát. Všechno je pod kontrolou. Naše průzkumy ukázaly, že Země pulsuje na určité frekvenci, která všechno ovlivňuje, i všechno, co je živé. Před asi 12 500 lety této frekvenci odpovídala oběžná doba okolo Slunce 360 dní (je to zřejmé z mnoha na sobě nezávislých historických zdrojů, pozn. redakce). Někdy v té době se Země srazila s asteroidem a oběžná dráha i doba Země byla uměle změněna, aby byl celý systém opět stabilní (nyní s oběžnou dobou 365,25 dní). To nás přesvědčilo, že máme přátele – přátele, kteří na nás tiše dohlížejí. Nedovolili v minulosti a nedovolí ani nyní, aby se jakýkoliv asteroid, kometa nebo jiné vesmírné těleso srazilo se Zemí a poškodilo ji. To je nám nyní naprosto jasné. Snahy o umístění zbraní do vesmíru… mám-li říci pravdu, všechny, kdo pracujeme na tomto výzkumu, nás z toho bolí u srdce. Všichni tady zkoumáme toto zařízení a další věci, fyzicky existující věci, které však nebyly zkonstruovány ani Rusy ani Američany, ale někým jiným, někým odjinud. Rmoutí nás představa co by se mohlo stát při umístění jakýchkoliv zbraní do vesmíru. Musím říci, že toto zařízení má svůj vlastní zdroj energie. Objevili jsme ho. Poprvé jsme zaznamenali nárůst jeho energie při konfliktu v dřívější Jugoslávii. Nechtěli jsme tomu věřit, ale nyní víme, že toto zařízení reaguje na sociální otřesy a konflikty. Zkoumali jsme staré záznamy a archivy a narazili jsme na texty Echutin Apposs Alanhor, které jsou starší než 4000 let. Popisují ve vědeckých termínech toto zařízení. Je to vzrušující. Toto území jsem navštívil dvakrát. Hned napoprvé naše přístroje zaznamenaly silné radioaktivní záření. Musím říci, že to bylo velmi nebezpečné, neměli jsme se kam schovat. Několik místních obyvatel přirozeně vědělo o existenci tohoto zařízení a řekli nám o něm. Popsali nám ho jako kovové struktury a nakreslili nám je. Všechno jsme si zaznamenali do mapy. Všichni místní obyvatelé, jejich rodiny i zvířata trpěli nemocí z radioaktivity. Úroveň radiace nepřetržitě monitorujeme již 6 let. Nyní již všichni včetně zvířat území opustili. Ještě nikde se nemluvilo o tom, že dva měsíce před tunguzskou explozí opustili oblast všichni živí tvorové. Vypadá to jakoby zařízení kumulovalo energii, aby se vypořádalo s asteroidem. Souvisí s tím i nárůst radiace. Něco podobného se děje i v současné době.

GB: Jsou nějaké plány na vyslání další expedice do této oblasti a k popisovanému zařízení?

VU: Vysoká radioaktivita je značnou překážkou, ale přesto se plánuje další expedice. Chceme být otevření a připustit mezinárodní účast, ale přizvaní účastníci musí být věrohodní v očích celého světa. Zvu Vás Grahame do Ruska, abyste se mohl zúčastnit další expedice jako pozorovatel.

GB: Bude mi ctí, děkuji Vám.

VU: Můžete všem říci, že my v Rusku jsme se rozhodli, že nastala doba, kdy by se o věci měla dozvědět i veřejnost a nejen několik vyvolených.

Co je tunguzský meteor?

Tunguzská exploze byla událost, která nastala 30. 6. 1908 v 19:17 na Sibiři nedaleko řeky Podkamenaja Tunguska (souřadnice 60° 55’ N, 101° 57’ E). Exploze měla sílu asi 10 až 15 megatun TNT a smetla asi 60 miliónů stromů v oblasti přes 2150 km2. Těleso dodnes přesně neznámého původu explodovalo nad zemí, což způsobilo obrovskou vzduchovou vlnu, která rozbíjela okna ještě ve vzdálenosti 650 km. Explozi zaznamenaly seismografy na celém světe. Několik dalších týdnů zářila noční obloha nad Evropou a západním Ruskem tak, že při tom bylo možno číst. Asi vzhledem k izolovanosti regionu a situaci ve světě exploze kupodivu nevzbudila vědeckou pozornost. První důkladnější průzkum místa katastrofy provedl až v roce 1927 ruský mineraolog Leonid Kulik (od něho je také černobílý obrázek pokácených stromů, na barevném je vidět, jak to vypadá v dnešní době). o přesné příčině katastrofy se dodnes vedou spory.

Mapka místa katastrofy
Mapka místa katastrofy

Jedním směrem pokácené stromy
Jedním směrem pokácené stromy

Oblast exploze a jejích následků
Oblast exploze a jejích následků

Související položky (podle značky)

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar