Tipy a inspirace

A+ A A-

MUŽI V ČERNÉM

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

 

Začátkem padesátých let minulého století budily velký rozruch ve společnosti zejména v USA tzv. létající talíře (dobře známé jako UFO -Unidentified Flying Objects). Bylo pár let po špatně utajené havárii jednoho z nich u Rosswellu a mnoho lidí se snažilo přijít na to, o co vlastně jde.

 

images

 

Albert K. Bender byl členem předsednictva společnosti IFSB (International Flying Saucer Bureau - Mezinárodní kancelář pro létající talíře) - velké společnosti, která si dala za úkol pátrat po vysvětlení těchto úkazů a informovat všechny své členy, kteří finančně přispívali na její existenci a práci. Začátkem března 1953 se v předsednictvu hlasovalo o návrhu pokusit se o vyslání telepatické zprávy případným mimozemšťanům, kteří s těmito UFO mohli létat. Většina byla pro a tak byl všem členům IFSB rozeslán dopis s výzvou, aby se (samozřejmě zcela dobrovolně) připojili v předem stanovený den a hodinu k vysílání telepatické zprávy, jejíž text všichni obdrželi. Stálo v něm:

"Voláme posádky meziplanetárních plavidel. Voláme posádky meziplanetárních plavidel, která pozorovala naši planetu Zemi. My, členové IFSB, si přejeme navázat s vámi kontakt. Jsme vaši přátelé a byli bychom rádi, abyste se představili zde na Zemi. Vaše setkání s námi bude vítáno a bude veskrze přátelské. Vynaložíme veškeré naše úsilí na prosazení vzájemného porozumění mezi vašimi lidmi a lidmi Země. Přijďte prosím v míru a pomozte nám s našimi pozemskými problémy. Dejte nám nějaké znamení, že jste přijali naši zprávu. Pokuste se o vytvoření zázraku zde na naší planetě, aby se ignoranti probrali do reality. Dejte nám o sobě vědět. Jsme vaši přátelé."

Tuto zprávu se měli všichni naučit nazpaměť a ve stanovenou dobu - 15. 3. 1953 v 11.00 UT - ji z celého světa v klidu a soustředění podle svého nejlepšího přesvědčení telepaticky několikrát vysílat.

A. K. Bender se zabýval výzkumem UFO již řadu let a věnoval mu téměř veškerý svůj čas. Ve stanovenou dobu si pohodlně lehl do postele, zavřel oči, uvolnil se a třikrát za sebou soustředěně v duchu zopakoval uvedenou zprávu. Po skončení třetího opakování pocítil náhle jako by mu proběhl nepříjemný mrazivý pocit celým tělem. Začala ho velmi bolet hlava a ucítil zvláštní pach spálené síry nebo zkažených vajíček. Pak částečně ztratil vědomí a pokoj okolo něj se mu rozplynul. Měl pocit, jakoby mu malá modrá světýlka proplouvala mozkem a blikala jako sanitka. Připadalo mu, že se vznáší na oblaku v prostoru s pocitem beztíže. Ve spáncích cítil řežavou bolest, jako by se mu měla rozskočit hlava. Čelo nad očima mu natékalo. Byla mu zima, jako by ležel na kusu ledu v Antarktidě.

Otevřel oči a překvapil ho pocit, že se vznáší nad svou postelí a dívá se dolů, kde leží jeho tělo. Náhle uslyšel hlas, který ho pronikal ale nevypadal jako běžný zvuk. Přicházel z jeho pokoje před ním, který byl v úplné temnotě.

"Sledovali jsme vás a vaše aktivity. Prosím uvažte přerušení všech snah vniknout do záhad vesmíru. Objevíme se znovu, pokud neposlechnete." Instinktivně nějakým způsobem bez pohybu rtů odpověděl: "Proč

k nám nejste přátelští, když vám nechceme žádným způsobem ublížit?"

Odpověď zněla: "Máme speciální poslání a nesmíme být vyrušováni vašimi lidmi."

Dříve, než stačil vznést námitku, byl přerušen dalším prohlášením:

"Jsme mezi vámi a víme o každém vašem pohybu, uvědomte si prosím, že jsme zde na vaší Zemi."

S tímto prohlášením hlas odezněl, ale stále cítil, že ho někdo pozoruje. Jeho tělo jakoby spadlo, obnovila se funkce všech smyslů a uvědomil si, že leží na své posteli. Pokoj byl plný žluté mlhy, která postupně mizela.

A. K. Bender nejdříve nevěřil svým smyslům. Domníval se, že po soustředění na telepatické vysílání usnul a snil. Když se posadil, bylo mu špatně od žaludku a stále ho ještě bolela hlava. V místnosti byla stále ještě cítit spálená síra. Zjistil, že je puštěné rádio, které zcela jistě nezapínal.

V následujících dnech v sobě měl zmatek. Uvědomoval si, že nejen kvůli přání neznámých bytostí nemůže svoji zkušenost zveřejnit - po několika marných pokusech u nejbližších přátel zjistil, že mu to nevěří ani oni, a jakmile začal více naléhat, měli pocit, že by měl jít k psychiatrovi nebo že se snaží si získat popularitu v rámci IFSB. Rozhodl se o tom napsat článek do Space Revue, časopisu, který v IFSB vydával. Narazil ale na odpor všech ostatních. Sepsal podrobně celou svoji zkušenost a byl rozhodnut to později odeslat do Washingtonu, Pentagonu nebo na jiná oficiální místa. Zamknul zápis do své zásuvky, když ho později chtěl poslat, zápis tam nebyl. Zásuvka byla cítit spálenou sírou.

Po několika týdnech po návratu ze čtrnáctidenní dovolené měl další výrazný zážitek. Po příchodu do svého pokoje zaregistroval tři nezřetelné postavy. Na spáncích mu vyvstal pot a jeho tělo se stávalo lehčím. Měl pocit, jakoby ho někdo čistil. Tři postavy se staly zřetelnějšími. Byly oblečené v černém a měly klobouky, které jim částečně zastiňovaly tváře. Jejich oči se rozsvítily a zaostřily se na něj. Pocit strachu byl zcela zrušen. Měl pocit, jakoby mu byla telepaticky předávána zpráva:

"Zasvětil jsi svoji práci vyřešení problému neidentifikovatelných objektů ve vaší atmosféře. Tvůj zájem je hluboký a upřímný a obětoval jsi tomu mnoho času. Také víme, že tento zájem a zaměření by mohly vést k něčemu, co by tě mohlo poškodit. Máme pocit, že jsi pro nás velmi dobrý kontakt zde na Zemi. Jsi průměrný člověk, a víme, že cokoliv ti řekneme nebo ukážeme, ti nikdo, komu bys to řekl, stejně nebude věřit. Nejsi nikterak významná osoba zde na Zemi, proto se momentálně nemáme čeho bát. Máme určitý důvod, proč zde

a ještě nějaký čas budeme. Nesmíme být vyrušováni v plnění našeho základního úkolu. To, jak nás vidíš, není náš originální vzhled. Považovali jsme za nutné se vzhledem přizpůsobit vašim lidem, dokud jsme zde, abychom nebyli nápadní. Občas bylo nutné zastrašit některé vaše lidi a oni na to zemřeli. Také jsme potřebovali unést některé lidi za účelem získání jejich těl pro naše zamaskování.

Přejeme si zůstat s tebou v kontaktu a sdělit ti mnoho věcí, protože jednoho dne o tom napíšeš a my jsme si jisti, že tomu nikdo nebude věřit, nicméně budeš vědět věci, které zde na Zemi nezná nikdo jiný - jak to vypadá ve vesmíru a co na vás chystá budoucnost. Necháme ti zde malý kousek kovu, podobný vašim mincím. Opatruj ho na bezpečném místě. Brzy tě vezmeme někam sebou, včas se dozvíš kdy."

Pokud by chtěl on sám navázat kontakt, měl pevně sevřít v ruce ten kousek kovu, zavřít oči, opakovat slovo "Kazik" a zapnout rádio. Na mentální dotaz proč rádio dostal odpověď, že to nějak využívají pro svůj návrat.

Kousek kovu byl zvláštní. Zdálo se, že svítí. Byl velmi lehký, ale velice tvrdý, ani pilník na něm nezanechal stopy. Tento kousek kovu ho teď zaměstnával více, než získané informace - měl pocit, že díky tomu mu to už aspoň někdo uvěří. Když se ráno s touto myšlenkou vzbudil, v zásuvce nic nenašel. Po chvíli usoudil, že ho asi prozradily jeho myšlenky a věc mu byla odebrána.

Po několika dnech přemýšlení se šel opět podívat do té zásuvky a kousek kovu tam byl. Pochopil, že ho nesmí použít pro podpoření své věrohodnosti nebo důležitosti. Rozhodl se ho použít k navázání dalšího kontaktu. Podařilo se to téměř okamžitě. Všechny průvodní jevy byly podobné, jako v předchozích případech. Probral se ale v kruhové jakoby skleněné místnosti, stěny budily dojem nerezové oceli, seděl v křesle ze stejného materiálu. Připomínalo to malý přednáškový sál. Přestože nebylo vidět žádný vchod, náhle se vytvořil ve stěně proti němu a někdo jím vstoupil. Osoba k němu (bez pohybu rtů) promluvila (pomocí jeho vlastních slov, jakoby mluvil sám k sobě):

"Vítej v naší oblasti. Setkáváme se tentokrát za jiných podmínek. Jsi někde, kam dosud žádný pozemšťan nevkročil. Uvidíš zde překvapivé věci, věci neznámé na vaší planetě, věci, že nebudeš věřit svým očím."

"Za mnou uvidíš velký kruhový objekt a pokud na něj zaměříš svou pozornost, bude se snažit ti sdělit něco o nás a proč tu jsme. První obrázek ukáže část vesmíru, z které přicházíme. Je to mimo dosah pozemských teleskopů. Je to mnoho světelných let vzdálené od vašeho malého planetárního systému. Jsme mnohem starší, než váš systém, vznikli jsme dříve než Země nebo kterákoliv z planet vaší sluneční soustavy. Všechny tyto systémy planet a jejich centrální tělesa byly vytvořeny z centrálního zdroje tak mocného, že se k němu nelze přiblížit ani na vzdálenost miliónů světelných let. Je to velké zářící těleso, tak obrovské, že ani my neumíme byť jen odhadnout jeho hmotnost. Vznikly z něj všechny naše systémy a neustále vznikají další a další. Některé se "nepovedou" a za krátkou dobu se rozpadnou. Některé systémy obíhají toto těleso rychleji než jiné. Míjeli jsme váš systém již vícekrát, v pro vás nepředstavitelně dlouhých intervalech. Vaše planeta nebyla vždy obydlena, ačkoliv jiné ve vašem systému dříve obydleny byly. Mnoho civilizací na planetách vaší soustavy vymřelo a mnoho jich ještě vznikne. Nejbližší planeta od Země hostila vyspělou civilizaci, která byla však zničena nájezdníky z jiného systému planet. Objeví se znovu v budoucnosti, až se jejich systém opět dostane do stejného místa na oběžné dráze. Téměř všechny systémy rotující kolem centrálního tělesa mají určitý druh inteligentních obyvatel, liší se však strukturou těla v závislosti na životních podmínkách v jejich světech. Protože mnoho z nich je mnohem vyspělejších, než vaše civilizace, bude vaše planeta trvale vystavena jejich pozornosti, když vás tyto systémy budou míjet na oběžné dráze. Vaše planeta je ještě velice mladá v porovnání s jinými systémy. Vaše planeta resp. obyvatelstvo má určité nevýhody, které vám přinášejí problémy a utrpení a zpomalují váš vývoj. Např. naše planeta má pouze

jednu rasu a typ lidí. Neznáme tedy problémy vznikající z více ras a národností, jejichž konflikty mohou v krajním případě vést až k zániku a kompletní destrukci vašeho světa.

Jsme v dosahu vašeho systému již mnoho let, ale brzy se dostaneme za bod, kdy bychom se nemohli vrátit. Proto musíme svůj úkol zde dokončit rychle.

Těžíme z vašich oceánů cenné chemikálie. Tyto substance jsou podstatné pro naší existenci, takže kdykoliv se dostaneme na dosah od planet, které obsahují dostatek takové mořské vody, jdeme tam a těžíme tento materiál, aniž bychom poškozovali kohokoliv, kdo tam žije. Zpracováváme mořskou vodu, získanou substanci odesíláme na naši planetu (pro vás nepředstavitelnou rychlostí) a zbytky vracíme zpět do oceánů."

Přednáška byla přerušena a změnil se obrázek. Byla vidět jedna z amerických raketových základen, pak se obrázky měnily a bylo vidět mnoho dalších, i na území jiných států včetně Sovětského svazu. Na otázku, proč mu tyto obrázky ukazují, přišla strohá odpověď:

"Stiskem malého tlačítka v naší vesmírné laboratoři můžeme nechat vybouchnout kteroukoliv bombu, umístěnou na kterékoliv základně na celé Zemi. Mohli bychom tak zničit celou planetu. Použili bychom to pouze v případě, že byste se snažili nám nějak dramaticky bránit v plnění našich úkolů zde. Ale po zevrubné prohlídce vaší planety jsme zjistili, že nám zde nic takového nehrozí. Naše zbraně jsou mnohem účinnější a dokonalejší, než cokoliv vy máte."

Další obrázek s ním otřásl. Zobrazoval ohyzdnou stvůru, hroznější, než kdy do té doby viděl v jakékoliv sci-fi. Byla živá. Ve svém odporu si nevšiml, že mluvčí sestoupil ze stupínku a zdál se teď mluvit přímo ze zobrazovacího panelu.

"Teď mě vidíš tak, jak normálně vypadám. Vidím, že ti to připadá odporné, ale na naší planetě je to normální. Podobně nám připadali odporní vaši lidé, když jsme je poprvé viděli. Váš vzhled se bude v budoucnosti také měnit, tak jak se bude měnit vaše atmosféra a snižovat obsah kyslíku v ní, míra radioaktivity v ovzduší atd. My se o váš vývoj zajímáme pouze akademicky, není pro nás důležitý.

Na naší planetě máme tři "pohlaví": ženy, fungující podobně jako u vás, muže, také podobné vašim a třetí nejsou ani žena, ani muž, jsou všestranně vyspělejší a stávají se našimi vůdci. Není jich mnoho a narození každého dalšího je oslavováno. Naše ženy snášejí vajíčka, která jsou jim odebírána a skladována. Jejich líhnutí je povolováno pouze při větších ztrátách populace."

Zobrazovací plocha zhasla, přednášející odešel tudy, kudy přišel a místnost potemněla. A. K. Bender ucítil, že ztrácí vědomí. Se známými nepříjemnými pocity se po chvíli probral doma na své posteli. Pohledem na hodiny zjistil, že to celé trvalo pouze půl hodiny.

Následující dny se snažil vypořádat se situací. Zoufale mu chybělo, že se neměl s kým o své zážitky rozdělit. Věděl, že jakékoliv oficiální vystoupení by ho zesměšnilo a společensky nadlouho znemožnilo. Ani jeho nejbližší přítel nebyl ochoten mu věřit - mimo jiné namítal, že pokud by už chtěli někoho kontaktovat, proč by si vybrali právě jeho a ne někoho významnějšího, inteligentnějšího a důležitějšího. Pak začal mít i strach, co kdyby se jeho "story" dostala k nesprávným lidem. Cítil potřebu vyřešit i svůj vztah k IFSB. Rozhodl se pro vytvoření zjednodušené omezené verze celé záležitosti, která by byla pro vedení IFSB přijatelná a částečně i vysvětlovala jeho chování. Řekl jim, že ho navštívily určité osoby, které nemůže jmenovat, které ho varovaly před dalším bádáním okolo UFO. Řekl, že viděl určité věci, které odhalovaly tajemství okolo UFO a že celá záležitost se blíží svému objasnění. Dále také že není v sou-časné době možné cokoliv zveřejňovat, protože pro to není vhodná doba a není to žádoucí. Jako zdroj informací udával "vyšší zdroj". Rozhodl se i zastavit vydávání časopisu Space Review. Vedení IFSB tuto verzi přijalo a během několika měsíců nakonec i ukončilo celou svoji činnost a vrátilo svým členům zaplacené příspěvky.

V srpnu 1953 při přípravě závěrečného čísla Space Review náhle ucítil známý pach a když po chvíli otevřel dveře, stáli za nimi tři muži v černém - jeden z nich byl přednášející z minulého "výletu". Vešli k němu do pokoje, bylo to poprvé, co jim byl tak blízko. Jejich černý oblek byl z materiálu připomínajícího kněžské roucho, košile, vázanky, ponožky, rukavice, boty, klobouk - vše bylo černé. Čekal, co se bude dít.

Nejblíže stojící osoba to objasnila:

"Přišli jsme, abychom tě vzali sebou na velice důležitou schůzku. Uvidíš naši operační základnu zde na Zemi. Vezmi si svůj malý kovový disk s sebou."

Po transportní proceduře s obvyklými průvodními jevy se probral v obrovské ledové jeskyni. Stál se svými průvodci na jakémsi kovovém nástupišti. Prošli po něm až k obrovskému doutníkovitému objektu velikosti zaoceánské lodi. Vešli dovnitř a procházeli dlouhou chodbou s mnoha vchody, nad kterými svítily různobarevné signálky. Do jednoho z vchodů vstoupili a octli se v místnosti, připomínající laboratoř velké chemické továrny. Laboratoř byla vybavena složitými aparaturami, všechno se zdálo být zhotoveno ze stejného (již známého) kovu.

"Vítáme tě na naší operační základně na Zemi. Je v místě známém u vás pod názvem Antarktida. Zvolili jsme toto místo proto, že je neobydlené a že nás tu nikdo nemůže rušit. Prostor jsme vytvořili uměle v ledovém příkrovu a má jen malý nenápadný vchod pro naše dopravní prostředky. To, že je tu zima, nám nevadí, protože se velice snadno přizpůsobujeme rozdílům teplot na vaší planetě.

Naše planeta je pustá a je na ní mnohem větší zima. Všechna naše města jsou vytvořena pod zemí. Výstupy podobné kráterům slouží pro start a přistávání dopravních prostředků a jinak uzavírají podzemní prostory. Nad povrch planety vyčnívají pouze komunikační věže.

Již jsme tě informovali o tom, co děláme s mořskou vodou. Celý postup ti nyní ukážeme."

Se svými průvodci pak prošel několik výrobních hal, vzdálenosti mezi nimi překonávali na pohodlných jednokolejných transportérech popř. rychlými plošinovými výtahy. V jedné z hal viděl také poprvé na vlastní oči "létající talíř" o průměru asi 20 m, používaný k lokální přepravě surovin a vyráběných materiálů. Posléze navštívil i obrovskou "garáž", kde bylo těchto UFO ně-kolik desítek. Viděl toho hodně, ale nedozvěděl se žádné podrobnosti o tom co a jakým způsobem z mořské vody získávají.

Na závěr prohlídky vyjeli výtahem do velké kruhové místnosti s mnoha obrazovkami a kruhově rozmístěnými křesly. V jejím středu byl kruhový stupínek s ovládacím panelem na kovovém podstavci. Před panelem bylo křeslo pro operátora. Když místnost potemněla, vešla postava v uniformě zlaté barvy se stříbřitými vlasy a světle hnědou (jakoby opálenou) pletí. Její tvář byla podobná lidské a kontrastovala s přirozenou ohyzdnou podobou doposud poznaných bytostí. Postava byla asi 3 m vysoká. Uvědomil si, že je to ona bisexuální nadřazená bytost (o kterých byl již dříve informován) a že je zde ve funkci velitele základny a pravděpodobně i celé operace na Zemi. Všichni povstali. Uklonili se mu a postupně se svými kovovými disky dotkli jeho předloktí. Velitel promluvil:

"Upřímně tě vítám na naší operační základně na Zemi. Dovolil jsem, abys byl naším čestným hostem vzhledem k tvé dlouhodobé snaze o vytvoření přátelských vztahů s návštěvníky z vesmíru. Víme o vašich aktivitách dlouho předtím, než jste se nás marně pokoušeli svým telepatickým experimentem kontaktovat. Před osobním kontaktem jsme tě museli sledovat a testovat tvoji upřímnost. Ověřili jsme si, že jsi pro nás důvěry-hodná osoba se značnou vůlí a proto jsi byl vybrán pro návštěvu na naší základně. Hodně ses toho o nás již dozvěděl, pozorně jsi poslouchal a nezasypával nás množstvím otázek. Jistě ale jsou věci, na které by ses chtěl zeptat - učiň tak nyní. Ptej se na cokoliv, s tím, že na některé otázky máme právo neodpovědět."

Zde jsou některé otázky a odpovědi:

Jak dlouho jste na naší planetě a jak dlouho zde ještě zůstanete?

Jsme tu podle vašich měřítek od roku 1945 a budeme zde ještě asi 15 let.

Za jakým účelem zpracováváte naši mořskou vodu?

Na to nemůžeme odpovědět, ale viděl jsi, co s ní děláme.

Cestujete mezi Zemí a svojí planetou?

Každé dva roky měníme zdejší posádku.

Máte v úmyslu nějak poškodit naše lidi?

Považovali jsme za nutné jich řadu vyděsit, někdy jsme museli sáhnout i ke tvrdším zásahům. Mnoho vašich lidí jsme transportovali na naši planetu za účelem experimentů a také jako exponáty pro naše obyvatelstvo - máme vzorky lidí z mnoha planet, ne všechny živé.

Proč jsem byl pro tuto návštěvu vybrán já mezi tolika skvělými lidmi na Zemi?

Osoba s vyšším postavením, důležitostí a intelektem by se nespokojila s tím, co jsme ukázali a nedržela by to v tajnosti - spíše by jí uvěřili, což by nám způsobovalo problémy.

Jak velký je vesmír?

Je to velmi důležitá otázka. Vesmír nebo obrovská prázdnota jsou podle našich dosavadních výzkumů nekonečné. Jak jsme již řekli, existuje obrovské hlavní těleso, z kterého vznikají všechny soustavy s jejich Slunci a planetami, jsou "vystřelovány" do obrovského prázdného prostoru, který nazýváte vesmír. Toto hlavní těleso narůstá, nezmenšuje se. Je to tak žhavá hmota, že se k ní nelze přiblížit ani na (ve vašich mírách) miliardy světel-ných let. Snažili jsme se prozkoumat prázdný prostor za všemi oběžnými drahami systémů, přišli jsme přitom o mnoho lodí. Je to prázdnota, postupně se zaplňuje vystřelováním dalších a dalších systémů z hlavního tělesa.

Existuje na některé z dalších planet naší sluneční soustavy život?

Již jsme sdělili, že v určité době existovali lidé na plane-tě, kterou nazýváte Mars. Byli zničeni obyvateli míjející planety podobné té naší. Planeta Venuše je zatím v prehistorickém stádiu a život tam teprve vzniká. V současnosti jste jedinou planetou s lidmi ve vaší soustavě.

Jsou na Marsu nějaké známky dřívějšího osídlení?

Ano, jsou zde ruiny měst s mistrovskými architektonickými díly a pozůstatky rozlehlých vodních kanálů, používaných zejména pro dopravu. Neměli leteckou dopravu a jejich technologie nebyla na vaší současné úrovni.

Věříte v Boha?

To je výtvor vašich lidí na Zemi. Zdá se, že všechny vaše různé rasy a národnosti mají společnou touhu během svého vývoje něco uctívat. Chtějí mít antropomorfisovanou představu, ke které by mohli vzhlížet. Jejich víra je tak velká, že se zdá, že v některých případech tvoří zázraky. Na naší planetě nic neuctíváme, ale víme o existenci obrovského centrálního tělesa, z kterého jsme všichni vznikli.

Jak nahlížíte na zjevení a duchy, které někteří lidé vidí?

Asi tě překvapí, že pod povrchem vaší planety, hluboko v podzemních městech žijí bytosti, které se umějí na povrchu Země učinit neviditelnými. Často se pohybují na povrchu Země a vzbuzují strach, aby zakryli krádeže určitých věcí, které si s sebou berou pod zem.

Mohu vidět, jak to vypadá na vaší planetě?

Přednášející zapnul zobrazovací panel. Na prvním obrázku bylo vidět povrch určité části území jejich planety. Při pozornějším pohledu byly vidět vyvýšené přistávací plošiny a telekomunikační věže. Na dalším obrázku bylo podzemní město. Bylo osvětlené z neznámého zdroje a světlo bylo jako u nás ve dne. Budovy byly propojeny průhlednými válcovými průchody. Středem těchto tubusů se pohybovala oběma směry malá vozítka. Po obou stranách chodili lidé. Další obrázek zobrazoval budovu, připomínající tvarem hrobku. Ve stěnových nikách byly naskládány objekty, připomínající velikonoční vajíčka. Bylo mu řečeno, že to jsou budoucí generace obyvatel planety. V případě potřeby jsou umístěna do řízených líhní. Na dalším záběru bylo testování střelné zbraně. Vystřelená žhavá koule se po dosažení a zničení cíle opět vracela do zbraně.

Čím se na vaší planetě živíte? Máte rostliny a zvířata?

Převážně se živíme určitým typem hub. Pěstujeme mnoho různých druhů. Jíme také různé druhy vodních živočichů.

Proč potřebujete naší vodu, když máte svoji?

Naše voda je příliš čistá a neobsahuje žádné příměsi. Nemáme nic podobného vaší mořské vodě.

Proč mě tak hrozně bolí hlava, když jsem ve vaší přítomnosti?

Umíme energeticky proniknout tvojí lebkou a plně převzít řízení tvého těla.

Mohl bych napsat něco o svých zkušenostech, aby se i ostatní mohli dozvědět o vaší existenci?

Nepřejeme si, abys komukoliv sděloval, co jsi s námi zažil. Musíš to udržet v tajnosti. Až dosud sis počínal dobře, i když motivace byla jiná, než ohled na nás. Dokud máš onen malý kousek kovu od nás, máme nad tebou moc. Bude-li zveřejnění možné, dozvíš se to.

Setkání s velitelem základny skončilo.

Po transportu ke vstupu do objektu a obvyklých přemisťovacích procedurách se A. K. Bender probral ve stoje uprostřed svého pokoje. Bolela ho hlava. Uvědomil si, že nemá svůj kovový disk. Běžel k trezoru, odemknul ho a disk tam ležel. Když ho vzal do ruky, bolest hlavy vzrostla. Dal ho zpátky, zamknul a šel spát. Jeho výlet trval 6 hodin.

 

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar