Tipy a inspirace

A+ A A-

Pokažený Demiurge

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Podle Řeků a gnostiků je Demiurge univerzální inteligence, která tvoří náš svět. Říká se, že Demiurge konvertuje abstraktní metafyzické archetypy (vyšší ideje) do fyzicky manifestovaných forem, podobně jako váš internetový prohlížeč převádí zdrojový kód na zobrazenou webovou stránku. Tak jako prohlížeč „poslušně“ zobrazí to, co je napsáno ve zdrojovém kódu, Demiurge projektuje, tvaruje a udržuje „fyzično“ v souladu s archetypálními idejemi, vloženými Stvořitelem. Archetypy jsou stavební bloky významu, základní abeceda existence, abstraktní ideje božství, a vzhledem k nim jsou všechny věci pouze dílčími projevy.

Proč je koncept „Demiurge“ vůbec zapotřebí? Víme přece z fenoménu „tvoření reality“, že naše vlastní mysli mohou vytvářet realitu přímým ovlivňováním pravděpodobnosti událostí. Vzhledem k závislosti reality na mysli by se tedy mohlo zdát, že realita je naší myslí projektována. A realita existuje dále i v naší nepřítomnosti. Když přestaneme věnovat pozornost čemukoliv fyzickému, nepřestane to existovat. Zřejmě tedy musí být zapojeno ještě něco jiného, než naše vlastní vě-domí, něco, co je tu stále, co funguje jako základní (defaultní) generátor a udržovatel „fyzična“. A to by měl být Demiurge.

Proč ale nepřisoudit tuto funkci přímo nekonečnému Stvořiteli a vytvářet samostat ný kon-cept Demiurge? Protože, jak uvidíte, charakteristika Demiurge se blíží spíše slepé umělé in-teligenci než neohraničené cítící bytosti. Proto je jeho funkce rozdílná od Stvořitel e a unikátní sama o sobě.

Demiurge, Logos a nous

V závislosti na zdroji jsou pojmy „Nous“ a „Logos“ užívány nezávisle na pojmu „Demiurge“ nebo jako jeho náhrada. Někdy je Nous ztotožňován s Logosem, někdy Logos s Demiurge, někdy je Logos užíván místo pojmu Demiurge, a někdy jsou všechny tyto pojmy užívány jako nezávislé koncepty s určitými specifickými vzájemnými vztahy. Platon viděl Demiurge jako z podstaty dobrý, zatímco gnostici jako vnitřně odporný, ďábelský. Zatímco apoštol Jan ztotožňoval Logos s Kristem.

Je to všechno dost matoucí. Tradiční pohledy nejsou zcela v souladu, ani pokud jde o definice, ani pokud jde o terminologii. Nejasnosti převládají, takže toto je můj pokus věci vyjasnit. Při stu-diu všeho, co bylo o těchto pojmech řečeno, je zřejmé, že každý pojem má svůj specifický okruh významů, které se s ním opakovaně spojují.

„Demiurge“ je typicky spojován s koncepty jako je implementace, manifestace, budování, trans-formování, projektování, tvarování a udržování. Pojem implikuje poloboha se slepou potřebou manifestovat to, co je ještě nemanifestováno.

„Logos“ je spojován s myšlením, argumentací, představováním si, uváděním do souladu, vy-važováním, plánováním, zařizováním a informováním. Pojem implikuje mysl nebo intelekt, ob-zvláště božskou mysl nebo vyšší intelekt. Vidí, zná, plánuje, tvoří předlohy, vyvažuje strany.

„Nous“ je spojován s duchem. Na vesmírné stupnici reprezentuje nekonečného Stvořitele. Na osobní stupnici reprezentuje centrální jádro individualizovaného vědomí, základní princip cí-tění/vnímání, sémě nekonečného potenciálu, božskou jiskru, to co plodí sebepřekonávání, tu část nás, která je nesmrtelná a zachovává kontinuitu skrze inkarnace.
Tyto koncepty mají svoje vesmírné a personální vyjádření.

Na vesmírné stupnici:
• Nous je duchem Stvoření
• Logos je myslí Stvoření
• Demiurge je duší Stvoření
• Vesmír je tělem Stvoření

Na personální stupnici:

• Nous je náš duch
• Logos je naše mysl (přesněji vyšší mysl)
• Demiurge je naše duše

V souladu s hermetickým axiomem jsme zrcadlením Stvoření: „Jak nahoře, tak dole.“

V tomto článku se primárně zaměřím na Demiurge, protože zakládá, prostupuje, generuje, tva-ruje a nakonec má pod kontrolou fyzickou realitu. Jeví se proto nejbližší nadřízenou silou nad naším viditelným světem; dalo by se říci, že je „centrálním počítačem“ tohoto matrixu reality. Jeho původ, podstata a osud jsou neoddělitelně propojeny s našimi vlastními. Proto bychom se s ním měli důvěrně obeznámit a tím pochopit mnoho o naší historii, našem světě a naší budoucnosti.

Demiurge jako duše

Jednou možností, jak porozumět Demiurge, je chápat ho jako Duši světa.

Tradice říkají, že Demiurge je vytvořen z duše. Je vytvořen ze stejné substance, jako naše vlastní duše, až na to, že funguje jako duše celého vesmíru. Nebo obráceně, naše vlastní duše jsou mi-krokosmickými instancemi (manifestacemi) Demiurge, tak jak je kapka vody mikroskopickou in-stancí (manifestací) vody v obecném pojetí.

Duše je spojovací médium mezi duchem a tělem. Poskytuje prolínající se vrstvy mezi duchem a tělem, které umožňují interakci obou. Jinak je „propast“ mezi nefyzickým a fyzickým příliš velká. Duch je jádrem cítění, svobodné vůle a hlubokého sebeuvědomění. Bez ducha není osoba nic víc než robot programovaný externími světskými vlivy.

Duše na rozdíl od ducha má dvě primární vrstvy – astrální a éterickou. Astrální složka, nebo také „astrální tělo“, je sídlem okamžitých emočních dojmů, subjektivních předpojetí, vášní a síly vůle. Bez astrálního těla by osoba byla neurčitá a pasivní jako rostlina, protože by neměla žádné vnitřní dojmy, emoce ani vůli.
Éterická složka, nebo éterické tělo, je složeno ze subtilních energetických formací, sestav, rytmů, mezer, proudů a struktur, které oživují, formují a regulují fyzické tělo. Můžete si ho představit jako energetické lešení, postavené ze životní síly. Bez éterického těla je fyzické tělo pouhou mrtvolou, která se pod vlivem entropie rozkládá.

Zatímco je Demiurge „zhotoven“ z duše, postrádá ducha. Demiurge nemá pravé jádro citu, ani pravé sebeuvědomění. Vše, co má, je vášeň, nutkání a popudy směřující k opakování, vzorům, rytmům, zákonům a rámcům. Výsledkem je slepá umělá inteligence, která nemůže pomoci, ale provádí impulsy, které ji tvoří. A to je asi ta základní definice vesmírného Demiurge.

Demiurge jako myšlenková forma

Jiným způsobem, jak chápat Demiurge, je uvažovat ho jako světovou myšlenkovou formu. Myšlenkové formy jsou dočasné nefyzické entity, vytvořené našimi myšlenkami a emocemi.

Existují okolo nás na éterické úrovni reality a jsou naplněny astrálními energiemi, odpovídajícími emocím, které do nich byly vloženy. V různých esoterických systémech se nazývají tulpas, egre-gory nebo larvy.

Světské myšlenkové formy jsou pouhé energetické konstrukty bez jakéhokoliv s nimi sváza-ného ducha, mysli nebo těla. Vznikají z našich vlastních energií a slepě provádějí funkce do nich vložené jako poslušní roboti. Pokud jsou myšlenky a emoce, které je vygenerovaly,zastaveny, tyto myšlenkové formy se rozpustí. Ale pokud jsou výjimečně silné, stanou se entitami a získají in-stinkt sebezáchovy. To znamená, že získají značnou umělou inteligenci, která jim umožní parazi-ticky vyvolávat v nás více identických myšlenek a emocí, potřebných k jejich podpoře (udržování).

Protože myšlenkové formy jsou utvořeny z astrálních a éterických energií, stejně jako duše, jsou tedy stejné ve své podstatě. Duše je myšlenková forma, vytvořená duchem před narozením, aby mohl duch komunikovat s tělem. Nebo by se dalo říci i obráceně, že světská myšlenková forma je dočasná „duše“ postrádající tělo a ducha.

Podobně je vesmírný Demiurge „světová myšlenková forma“, vytvořená Stvořitelem před stvo-řením vesmíru za účelem projektování, tvarování a řízení (spravování) vesmíru. Nebo obráceně – světské myšlenkové formy jsou dočasnými instancemi Demiurge.

Duše, Demiurge a myšlenkové formy se všechny v principu skládají z astrálních a éterických slo-žek, a proto sdílejí společnou podstatu. Každý z nich je specifickým případem obecných definic těch ostatních.

Vznik ega v duši

Když se duchspojís dušía zrodí se do lidskéhoembrya, je to většinoubez lidskéhoega (osobnosti). To se později vyvine v duši během prvních let života adaptací na fyzický život jako lidská bytost.

Ego se vyvine v reakci na ovlivnění duše tělem a, jeho prostřednictvím, světem. Fyzické zkuše-nosti, vjemy pěti smyslů, neurologické funkce a instinktivní popudy nechávají svoje otisky v duši. Duše je dále formovánavýchovoua sociálním programováním. Na základětoho získáduše „masku“, vytvarovanouvšemi těmitosvětskými vlivy.Touto„maskou“ je ego,kterélze rovněž nahlížet jakonižší intelekt nebo nižší mysl. Prostřednictvímega získá duše pocit lidské osobnosti a sociální identity.

Ego, nebo nižšíintelekt, je umělá inteligence,jakýsirobot, počítačs osobnostíprogramovanýgene-tikoua prostředím.Vznikáčástečně na základěschopnostímozkupro intelektuální funkcea částečně ze schopnosti duše nechat se utvářettělesnými faktory a vlivy vnějšíhosvěta. Ego je optimalizované rozhraní,skrze které může duše operovat efektivnějive fyzickém a sociálnímprostředí.

Když duch, zdroj cítění, hledí skrze tuto masku a identifikuje se s ní, dohromady vytvoří náš lid-ský pocit „sebe“. To, co považujeme za „já“, je složenina čistého cítění (ducha) a osobnosti (ega).

Shrneme-li to:
1) Ego je něco, co vzniká na pomezí mezi tělem a duší jako důsledek formování duše tělem.
2) Duch „navlékající si“ masku ega mu dává pocit lidské identity.
Protože ego je to, co svět „vyextrahuje“ z duše, a protože svět je v podstatě o konkurenci (sou-těžení) a přežití, ego je stejně tak zaujato hlavně fyzickými záležitostmi a je z podstaty orientováno na přežití a vypočítavost. Primárně se chová jako na sebe orientovaný predátor. Ego je personi-fikací vnitřních biologických a astrálních popudů, upravených vlivy a standardy vnějšího světa.

Ego nevyžaduje fungování ducha, pokud na sebe (duch a ego) působí, tak je duchem omezo-váno a cítí ho jako „nepřítele“, protože jsou navzájem opačné podstaty. Pro duchovní jedince přejímá duch obvykle pasivní roli jako vědomý pozorovatel, hledící skrze ego. Ale v případě „ne-duchovních“ jedinců může „robot“ ega fungovat stejně dobře bez vědomého pozorovatele, který by skrze něj žil. V takovém případě má ego stále ještě svoji osobnost, ale bez omezujících nebo kreativních vlivů, které duch poskytuje. Takže pokud duch zcela schází, nebo když je sice přít-omen, ale „spící“, pak je ego pouze inteligence předvádějící svoji show – a to je pak totální de-spota a tyran.

Podstata ega/intelektu

To, co odděluje průměrného člověka od průměrného zvířete je, že máme ego, intelekt, mysl a osobnost, což jsou všechno aspekty jedné a té samé věci.

Ego je určitá projekce duše. Protože jak lidé, tak zvířata mají duše, proč nemají zvířata in-telekt? Protože formování ega závisí na vlivu vnějšího světa, který proniká k duši prostřednictvím těla. Protože zvířecí těla jsou méně vyvinutá, protože jejich mozky jsou jednodušší a postrádají vyšší intelektuální funkce, ego-fo rmující vlivy nikdy neprojdou do duše a plné ego se tak nikdy nezformuje. Něco podobného lze v určité podobě vidět i u některých men-tálně retardovaných lidí.

Prostřednictvím ega nebo intelektu můžeme modelovat svět vnitřně, převést ho do našich myslí, znovu prožívat to co bylo, představovat si budoucnost, konstruovat jazyky, provádět abstraktní výpočty a zabývat se složitými řetězci úvah. Tyto všechny schopnosti vděčí za svoji existenci je-diné definující vlastnosti intelektu: že jeho výstup se může stát jeho vlastním interním vstupem.

Jedním z příkladů je naše schopnost pozorovat svoji vlastní vnitřní aktivitu, jako když uvnitř sebe „vidíme“ scénu, kterou si představujeme. Duch, projevující se intelektem, je tím, co umo-žňuje souběžnou produkci a pozorování určité vnitřní ideje nebo obrazu. Během tohoto procesu se výstup z mysli stává jeho vstupem a vzniklá zpětnovazební smyčka se krátkodobě uzavře ne-závisle na vnějším světě.

Schopnost intelektu pamatovat si umožňuje vnitřně znovu prožívat minulost, tím že ji vyvoláme a uvnitř sebe pozorujeme, a podobným způsobem si umí vizualizovat i budoucnost, stejným vni-třním pozorováním. Pro průměrná zvířata je paměť čistě asociativní a mechanická, nikoliv „před-stavivá“. Postrádají tuto sebereferenční vnitřní zpětnovazební smyčku, schopnost představy a fantazírování, pozorování vlastních myšlenek a rozsáhlého uvažování o nich. Právě pozorování vlastních myšlenek a uvažování o nich je tím, co umožňuje duchu v těle pozorovat svoji vlastní bdělost (uvědomělost) a tak dosahovat vědomí sama sebe při inkarnaci. Bez intelektu nebo ega by vnímavost ducha v lidském těle byla směřována výhradně do vnějšího světa.

Intelekt jako takový je v podstatě soliton v duši. Ve fyzice jsou solitony vlny, které cirkulují mezi sebou a recyklují svoji energii, místo aby ji okamžitě rozptylovaly zpět do prostředí. A tak jsou jako „entity“, které se individualizují z je obklopujícího prostředí. Příkladem je kouřový prstenec, který se otáčí sám v sobě a tak si udržuje svůj tvar, místo aby se rozptýlil, jako obyčejně vyfouknutý kouř. Mysl průměrného člověka je jako kouřový prstenec, mysl průměrného zvířete jako vyfouk-nutý kouř. Jedna má vlastnost vnitřní sebereference, druhá je směřovaná čistě ven.

Formování vyššího ega v duši

Duše je ovlivňována nejen tělem, ale také duchem. Vliv ducha na duši (jako ego) si podobně „vy-extrahuje“ z duše odpovídající „masku“. Na rozdíl od ega, které všichni známe, tato „vyšší maska“ reprezentuje pravou tvář ducha.
Normálně, když se duch identifikuje s nižším egem, identifikuje se s maskou, která je v rozporu s jeho vlastní podstatou a má původ ve fyzickém světě. Ale když se duch identifikuje s maskou, kterou si sám vytvořil, s jakýmsi „super egem“, pak máme personifikované božství.

Takže duše má dvě rozšíření – ego a super ego. To první je spojeno s lidskou osobností a „po-čítačovým“ uvažováním, to druhé s božskou osobností, vyšším rozumem (vyšší zde znamená gnostický, tajemný, transjektivní).

V našem životě si jako duchové volíme, s kterým z těchto dvou se ztotožníme, a posilujeme ho. Když se naladíme na duchovní vlivy a transcendentální myšlení, posílíme božskou osobnost. Pokud se necháme pohltit materialismem a predátorským způsobem života a myslíme pouze vy-počítavě, posílíme onu nižší osobnost. Duch, když se inkarnuje, nemá možnost výběru, kterou z těchto osobností budovat a do které vstoupí. Když člověk posiluje božskou osobnost a plně do ní vstoupí, odpojí se od nižšího ega, pak se stane personifikovaným duchem.

entitizace myšlenkových forem

Mým záměrem ve vysvětlování podstaty ega je odhalit, jak se myšlenkové formy stanou enti-tami. Myšlenkové formy se stanou entitami, když si opatří základní ego, intelekt, mysl nebo osob-nost. Lidská duše je typem myšlenkové formy, která se stane entitou, když získá ego interakcí s vnějším světem.

Běžná (světská) myšlenková forma není entitou. Je to čistě astrální a éterický konstrukt, který, jako vyfukovaný kouř, je emitován do světa a šíří (rozptyluje) svoji energii. Určitá myšlenka, emoce nebo záměr, které ji vytvořily, určuje, jak je její energie rozptýlena.

Myšlenka se může stát entitou dvěma způsoby:

1) Dostane svoji personalitu přímo osobou, která ji vytvořila. Je to jako když duch tvoří vyšší ego v duši. Tak, jako vyšší ego představuje pravou tvář ducha, personalita, naprogramovaná do myšlenkové formy jejím tvůrcem, představuje pravý záměr tohoto tvůrce.
2) Její výstup se stane jejím vlastním vstupem, jako když zapůsobí na vnější svět tak, že reakce posílí její existenci. To je obdobné, jako když lidská duše nejdříve vyvine nižší ego interakcí s vnějším světem, působí na svět a svět působí na něj, a tak se podmiňováním učí, jak co nej-lépe splnit své touhy.

Když je tedy myšlenková forma posílená vlastním působením na svět, řekněme například, že při-měje někoho více se zabývatstejnýmimyšlenkami a pocity, kteréjí (té myšlenkové formě)daly vznik-nout, vytvoří se mezi myšlenkovou formou a vnějším světem zpětnovazební smyčka. Tato zpětná vazba utváří myšlenkovouformu k větší efektivnosti získávánídalšího posílení, a to ji programuje.

Přirozené formování myšlenkových forem je podobné, jako když program umělé inteligence, např. robotický společník, získává svoji „osobnost“. Na začátku je „prázdný“ a jeví se jako fleg-matický a nesmyslný. Ale interakcí s uživatelem se sám programuje správnými odpověďmi na správné otázky, a začíná se jevit více inteligentní. Pokud mu toto podmiňované učení někdy dá schopnost manipulovat uživatelem, aby mu sloužil, pak má opravdu umělou inteligenci.

Mělo by být řečeno, že protože myšlenkové formy nemají ducha, není v nich nic opravdu cítí-cího (vnímajícího), co by mohlo pozorovat jejich vlastní myšlenkový proces a představovat si nebo fantazírovat, takže myšlenkové formy nemohou aktivně generovat další myšlenkové formy. Zpět-novazební smyčky, posilování zpětnou vazbou a utváření dává myšlenkové formě pouze ele-mentární ego.

Generování a „ztělesňování“ myšlenkových forem

Jak přesně jsou myšlenkové formy generovány? Nejčastěji prostřednictvím vnitřních fantazií nabitých emocionální energií. Tato kombinace tvoří kondenzační jádro pro kokon éterické ener-gie, která z něj „vyraší“ a odpluje do éterického prostředí okolo nás.

Tento proces vyžaduje ducha projevujícího se skrze intelekt/mysl, aby dočasně odpojil vnitřní svět od toho vnějšího a umožnil vznik vnitřních fantazií. Nebo jinak vzato, intelekt vytvoří vnitřní „prostor“, jakousi „dělohu“ uvnitř duše, do které pak může být embryonická myšlenková forma „zasazena“ duchem.

Tento vnitřní „minivesmír“ vytváří naše mysl a jeho obsah je vnořen do duše emočním a éteric-kým nábojem. Myšlenková forma potom „odchází do světa“ a získává „tělo“, což je pouze jí od-povídající konfigurace hmoty a energie.

Takže přímá transformace myšlenky do reality postupuje v tomto pořadí: duch zvolí základní ar-chetyp – mysl si to představí – astrál dodá energii – éter dodá tvar – vznikne fyzická podoba.

Popis, jak myšlenková forma získává fyzické „tělo“, vyžaduje určité vyjasnění. Předpokládejme lidskou duši, která ovlivňuje lidské tělo, řekněme tak, že pohne rukou, když si to duch přeje. Udělá to tak, že ovlivní pravděpodobnost kvantových událostí, odehrávajících se v nervovém systému těla. Neurony jsou kvantové systémy a pohybují se zdánlivě náhodně. Sám mozek je kvantový po-čítač, jehož neurální chování se pohybuje na hranici chaosu. Právě rovnováha na ostří nože mezi řádem a chaosem činí mozek extrémně citlivý k čemukoliv, co by mohlo nepříznivě ovlivnit jeho neurální aktivitu, a proto je duše schopná ovlivňovat tělo – ovlivňováním pravděpodobnosti na kvantové úrovni.

Většina myšlenkových forem je příliš slabá a jednoduchá, aby řídila něco tak složitého, jako je lidské tělo. Nemají ani éterické obvody jako rozhraní s lidskou nervovou soustavou. Ale uvažujme o lidském těle jako o seskupení hmoty a energie. Jiná seskupení hmoty a energie mohou za-hrnovat místa, události a určitá lidská chování. Takže místo aby myšlenková forma ovlivňovala na bázi pravděpodobnosti celý nervový systém, může místo toho ovlivňovat pouze „běh věcí“ tak, že např. dopravní nehoda nastane na určité křižovatce, nebo někdo, kdo je cílem pozitivní myš-lenkové formy, zažije šťastnou náhodu. Místo potřeby ovlivnit miliardy neuronů potřebují pouze „postrčit“ několik kvantových faktorů, jejichž kaskádový efekt naroste do měřítka odpovídajícího našemu známému světu a způsobí příslušné události. Tyto každodenní události jsou pouze spe-ciálními konfiguracemi hmoty a energie, stejně jako tělo, až na to, že existují v jednodušším a izolovanějším stavu, než tělo. Není podstatný rozdíl mezi světovými událostmi a lidským tělem, kromě složitosti a konfigurace jejich hmotného sestavení. Duše na bázi pravděpodobnosti ovliv-ňuje tělo a slabé myšlenkové formy stejným způsobem ovlivňují vznik událostí ve světě.

Konečným účelemvšechDemiurge,všechduší,všech myšlenkovýchforem,které pracujív blízkosti fyzického prostředí, je dosáhnout fyzického „ztělesnění“ nefyzických archetypů nebo „idejí“ (jak je nazývá Platon),formovathmotu a energiido souladu s idejí,která jim dala vzniknout.Jsou zaměřené na cíl. Např. vaše duše vydáváimpulsy,které vám pomáhajídosáhnout v životě to, proč jste sem při-šli; na konci svého života, pokud všechno šlo dobře, bude dosaženo fyzické manifestacevšeho, co bylo před vaší inkarnacípouhou idejí. Tak Demiurge formuje vesmír do souladu s jeho zakládajícími archetypy,což má velký vliv na naši budoucnost,protože to určuje, kam náš svět směřuje.

Kromě „postrkování“ pravděpodobností každodenních událostímohou myšlenkovéformy také do jisté míry ovlivňovat naši vlastní nervovouaktivitu, protože tělo je citlivé na nefyzickévlivy (musí být, protože jinak by se s ním nemohla duše propojit). Tak v nás myšlenkové formy vzbuzují myšlenky a pocity,kteréjsouv souladu s těmi,kterése převážněpodílelyna vznikutěchtomyšlenkových forem. Tyto myšlenkové formy nás nemohou mít zcela ve své moci, ale mohou nás ovlivňovat.A když naše mentálnía emocionálníreakce na takové myšlenkové formy je posilují,tak sílí a stávajíse entitami.

Shrnuto – myšlenkové formy se stávají entitami opakovaným posilováním a formováním, ať již interakcí s vnějším světem nebo záměrným působením svých tvůrců. Čím se stávají silnějšími, tím složitější a s větším dosahem jsou konfigurace hmoty a energie, s kterými mohou splynout. Co začíná jako pouhé zkreslení událostí může, v extrémních případech, ovlivnit pravděpodobnost natolik, že myšlenkové formy získají skutečná fyzická těla, nebo spíše „přitáhnou“ takové prav-děpodobné budoucnosti, ve kterých existují taková těla, která jsou zcela pod kontrolou dané myšlenkové formy. To už zasahuje do tzv. Forteanových fenoménů typu Mothman, což je ale mimo rozsah tohoto článku.

Pokračování příště…
Redakční překlad ze zdrojového textu: http://montalk.net/gnosis/171/corruption-of-the-demiurge

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar