Tipy a inspirace

A+ A A-

INTELIGENCE I.

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

 

"Inteligence je vnitřně členitá a zároveň globální schopnost individua účelně jednat, rozumně myslet a efektivně se vyrovnávat se svým okolím." (Američan David Wechsler)

Protože právě jednostranný rozvoj technokratické inteligence je paradoxně také hlavním problémem naší civilizace, pojďme se na tuto oblast podívat podrobněji a pokusme se v dalších pokračováních hledat cestu, jak vyvážit podíl jejích jednotlivých složek a využít je k vlastnímu rozvoji.

 

images

 

Přestože je inteligence vrozená schopnost, lze ji rozvíjet získáváním zkušeností a vystavováním se řešení různých situací, jejichž řešení inteligenci vyžaduje. Inteligenci lze z hlediska oficiální kategorizace odlišit na:
• inteligence praktická/konkrétní, kterou lze popsat jako
schopnost zacházet s předměty a nástroji
• teoretická/abstraktní - schopnost zacházet s pojmy a znaky a logicky myslet (měřitelná přes IQ testy)
• sociální - schopnost vycházet s lidmi, umět navázat a udržet sociální kontakt (měřitelná přes EQ testy)

Míra inteligence se dá vyjádřit pomocí IQ (inteligenčního kvocientu). Jeho hodnota se dá vypočítat vydělením mentálního věku (měřitelný testem) s věkem biologickým. Tento výsledek již zohledňuje biologický věk, který do značné míry ovlivňuje úspěšnost testu. Takovýto výsledek je následně porovnatelný v celém spektru věku testujících.
Zdroj: inteligence.cz

Stručné shrnutí teorií

Inteligence je schopnost řešit problémy nebo vytvářet produkty, které mají v jednom nebo více kulturních prostředích určitou hodnotu. Nejsou to fyzikálně ověřitelné entity, ale jen umělé vědecké pojmy, které potřebujeme k výkladu skutečnosti. (GARDNER, 1999).

To, že někdo má určitou inteligenci, bychom však měli chápat jako potenciál. (SCHEFFLER in GARDNER, 1999).

Inteligence úhrnná nebo globální schopnost individua účelně jednat, rozumně myslet a vypořádat se účinně se svým okolím. (WECHSLER in NAKONEČNÝ, 1995).

Tradiční individualistický pohled, typický pro první tři fáze vývoje teorií inteligence, chápe inteligenci jako něco, co je uvnitř hlavy. Ch. Spearman věřil v existenci „g" – obecného a základního faktoru inteligence, jenž se projevuje v odpovědích na všechny úkoly inteligenčního testu. Protiklad představoval Thurstone (1947), který byl přesvědčen, že existuje malý soubor primárních mentálních schopností (7), které jsou na sobě relativně nezávislé a měří se odlišnými úkoly. (GARDNER, 1990).

Dalším z pohledů je náhled kolektivistický pracující s pojmy kontextualizace a distribuce. Myšlenka kontextualizace vychází z kritiky psychologických teorií za to, že nechávají bez povšimnutí zásadní rozdíly v kontextu, v němž lidé žijí a rozvíjejí své schopnosti. Inteligence z hlediska kontextualizace závisí na vnějších omezeních a hodnotách, tedy kontextu a rozdílnosti kultur. (STERNBERG, VUGOTSKÝ in GARDNER, 1999).

Z hlediska teorie distribuce inteligence závisí na odlišnostech mezi jednotlivci, vztazích člověka k tomu, co jej bezprostředně obklopuje. (SALOMON, RESNICKOVÁ in GARDNER, 1999).

Distribuční teorie tvrdí, že inteligence člověka není pouze v jeho vlastní hlavě, ale také ve výtvorech a lidech, kteří tohoto člověka obklopují. Má inteligence nekončí na povrchu mého těla, zahrnuje také nástroje, které používám (papír, tužku, počítač) a síť mých kolegů. (GARDNER, 1999).

Trochu nezáživné, že?
Podle GARDNERA (1999) jsou inteligence svou přirozeností určeny k tomu, aby se projevovaly (alespoň částečně) ve více než jedné smyslové soustavě, a dále existují přesvědčivé důkazy o relativní autonomii několika intelektových schopností člověka. Tyto schopnosti nazývá inteligencemi, které představují různé dimenze myšlení.

Gardnerovy inteligence ze kterých vycházíme, je možné členit takto:
1. verbální a matematicko logické myšlení,
2. prostorová představivost,
3. hudební a pohybově estetické nadání,
4. interpersonální a intrapersonální inteligence (GARDNER in URBAN, 1998). Z obou posledně jmenovaných později vznikla Mayerova a Saloveyova teorie emoční inteligence.

Užitečný pohled na intelekt přinesl PIAGET in GARDNER (1999), který došel k názoru, že podstatné není, zda je odpověď dítěte v testu IQ správná, ale jakým způsobem dítě uvažuje. Inteligence není primárně záležitost množství, ale spíš rovnováhy – znalosti, kdy a jak užít analytické, tvůrčí a praktické dovednosti (STERNBERG, 2001).

THORDIKE in NAKONEČNÝ (1995) rozlišil tři základní druhy inteligence:
• teoretická inteligence – resp. abstraktní (operace se symboly)
• praktická inteligence – resp. konkrétní (operace s objekty)
• sociální inteligence – schopnost ovládat druhé (její součástí je emoční inteligence)

Právě převaha logické inteligence nad emoční, chcete-li verbálně matematicko-logického myšlení nad ostatními druhy inteligence vede k technokratickému rozvoji.

Čím více se tyto nůžky rozevírají, tím nebezpečnější a třaskavější situace na světě nastává. A to tím spíš, čím více spěje svět k nesprávně pochopenému pragmatismu, (budeme se jím zabývat v příštím čísle)  coby  absolutizaci individualismu a nelidství.

Nečekejme, že společnost cokoliv hlubšího v masovém měřítku pochopí bez katastrofy, bez strachu. Nás ale zajímá hlavně to, jak sami přežít, některé i to, jak umožnit přežití ostatním a některé to, jak pomoci obecně. Já bych chtěl nabídnout cestu k tomu, jak se co nejlépe poznat a najít svou cestu k vnitřní vyrovnanosti a štěstí, které není vykoupené neštěstím ostatních.

V příštím čísle se na toto téma podíváme důkladněji.

 

Více z této kategorie: « HYPNÓZA VÍME, CO CHCEME? »
© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar