Tipy a inspirace

A+ A A-

Procesy sebeuzdravování a autoregenerace - jak je oživit?

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Sebeuzdravování, regenerace, vitalita. Slova, skloňovaná v poslední době stále více. Není divu. Nemáme za sebou ještě ani zimu a jaro se už s o poznání větší silou sluníčka hlásí o slovo. Období střídání počasí, kdy se během jedi-ného dne změní barometrický tlak několikrát, umožňuje propuknutí onemocnění v mnohem větší míře, než obvykle. Nepříjemné příznaky rů-zných infekcí horních cest dýchacích nás větši-nou zaskočíve chvíli,kdy si to přejeme ze všeho nejméně. Stává se to, když finišujeme s nějakou prací, která musí být hotová v termínu, když mu-síme zvládnout více úkolů najednou a když nám problémy přerůstají přes hlavu. Není ale výjim-kou, když nemoc propukne po úspěšném splnění povinností na začátku dovolené, v prvních dnech v lázních nebo v pátek večer před víkendem.

Takovémuto „šibalství“ přírody v nás, kdy si místo vysněného užití si volného času, začneme kýchat, smrkat a začne s námi cloumat zimnice, říkáme odbřemenění…

 

Co to vlastně v nás způsobí, že najednou z ni-čeho nic onemocníme? Kdy z plného zdraví a na vrcholu sil padáme k zemi zasaženi infark-tem nebo se náhle v noci probudíme s nesne-sitelnou bolestí někde v těle?

 

Stejně tak, jak toho málo víme o svém těle, i když se při pohledu do zrcadla opakovaně ujišťujeme, že to jsme my, tak toho mnohem méně víme o procesech, které životně důležité funkce organizmu zajišťují a řídí. O většině z vi-tálních funkcí, jako je krevní oběh, zažívání, lát-ková výměna a nebo právě imunita, česky obranyschopnost nebo odolnost, toho bohužel stále mnoho nevíme, i když se často domní-váme, že je tomu naopak.

 

Hlubší poznání toho, jak náš organizmus fun-guje a zejm. pak, jak funguje lidský mozek a funkce s ním spojené, je bohužel stále i na-vzdory převratným objevům v technice, infor-matice a zobrazovacích technologiích, nedostatečné.

 

I když se lidé domnívají, že je medicína na vrcholu úspěšnéhotažení za poznáním tajemství zdraví a lidského života vůbec, není v tom o moc dál než např. kosmický výzkum, kdy do-bitím měsíce a vysláním nějaké té sondy k Marsu vzniká dojem, že je vesmír „náš“. Ves-mír, jako makrokosmos, je stejně tak neko-nečný, jako náš privátní vesmír nebo-li mikrokosmos, jak říkali již staří alchymisté. Lid-ský organizmus je sice našimi smysly postiži-telný, co do jeho velikosti, tvaru a třeba symetrie, ale tam, kde končí frekvenční rozsah a spektrum viděného a slyšeného, končí i naše poznání lidského jedince.

 

Vzhledem k tomu, že objektivní realita už není díky Einsteinovým objevům omezená jen na hmotu, ale vykazuje i energetické projevy, jako je vlnění, záření a šíření prostorem, je právě dík tomu lidský organizmus nebo-li člověk neko-nečný v poznávání stejně, jako je nekonečný vesmír, o jehož skutečné velikosti, hloubce nebo nějakých mírách se vedou do dnes jen diskuze a tak poslední poznatky o velikosti ves-míru slovy časopisu National-geographic jsou vyjádřeny lapidární větou, že vesmír je mnohem větší, než se zdá.

 

Vrátíme-li se tedy k našemu tématu, jímž je otázka fungováníimunity,musíme konstatovat,že je toho stále víc, co nevíme, než co víme a i to, co víme je často zpochybněno natolik, že nakonec spolus výrokemvelkého filosofamůžeme shodně téma uzavřít,že jen víme, že nic nevíme.

 

Aténský učenec Sokrates, který je pokládán za jednu z největších postav evropské filosofie, by asi nic podobného neřekl, kdyby si nebyl vědom toho, co říká a jaké to bude mít dopady. Nicméně je naše poznání o fungování obranys-chopnosti sice o kousíček dále než v 5. století po Kristu, ale je tu stále jedno velké „ale“. Imu-nita, podobně jako mnoho dalších jevů v přírodě nefungují tak, jak bychom si přáli, resp. fungují


stejně, jako naše vědomí podle obtížně pocho-pitelných zákonů kvantové fyziky, tzn. „ po-každé jinak“. Jinými slovy neexistují podmínky, kdyby určité procesy probíhaly stejně nebo ale-spoň hodně podobně. Sami ze zkušenostivíme, jak to chodí. Nemoc si nevybírá a v době chřip-kové epidemie je opravdu nesnadné se nena-kazit, zvl., když nežijeme izolováni v ideálních podmínkách, ale naopak nás každodenní bojo chléb náš vezdejší vyčerpává natolik, že jsme nakonec rádi, že to odneseme jen tou ry-mičkou a ne zrovna španělskou chřipečkou.

 

V otázce imunityje navícpsychickýfaktordůle-žitější než nadměrný přísun vitamínů a přehršel všelijakých zaručeně dobrých rad a postupů. Toto již znali jistě naši předkové, kdy z období morových ran, které zejm. ve 14. stoletívyhlazo-valy úspěšně nejen lidské rody, ale i celá města a vesnice. Mor, nebo-ličerná smrt,jak se tomuto populaciredukujícímuprostředku přezdívalo,měl původ ve střední Asii,nebo-li v orientu.Díkytomu zkrachovaly i obchodní podmínky jinak úspěšně se rozvíjejícího obchodumezi Evropoua Asií.

 

Z této pohnuté doby asi jistě pochází poučný příběh, který se spolu s hrozbami a epidemiemi „černé smrti“ tehdy šířil Evropou. Příběh je o poutníkovi, který na své cestě za poznáním potká ztělesněný mor, jak se chystá zachvátit město před sebou: Kam jdeš? Ptá se poutník Moru. Jdu do tam-toho města vykonat práci mě přidělenou. Kolik lidí s sebou vezmeš? Ptá se dál poutník.

 

Všechny! Odpoví Mor. Když se z vyhaslého města, nad kterým se ještě vznáší popelavý dým morových ohňů, vrací po „dobře“ prove-dené práci Mor zpět, potká onoho pocestného, který se nejdřív ani nechce ptát, ale nedá mu to a tiše s hrůzou na rtech procedí jednoduchou otázku. Kolik? Dvacet procent na nemoc a ten zbytek (80 %) na strach z ní. Příběh tedy vý-mluvně ilustruje nezanedbatelnou zkušenost, co je v otázce odolnosti nejen vůči infekčním nemocem, ale vůbec v otázce dobrého zdraví nejvíc zapotřebí. Je to duševní rovnováha, vnitřní klid a nepředstíraná pohoda.

 

Imunitní systém je stále otevřenou kapitolou i pro zasvěcené odborníky.

 

Na odborné úrovni se problematikou obranys-chopnosti zabývá obor klinická imunologie a  alergologie.Onemocněnízpůsobené poruchou funkce imunitního systému vyplývají z nedosta-tečné nebo neúměrné reakce na nebezpečí

a   projevují se čtyřmi základními klinickými sou-bory, kde pouhá snížená rezistence k infekcím (imunodeficience), která je nejznámější, je jen jednou skupinou poruch. Mezi další patří také známé stavy popisovanéjako alergie, které jsou patologickou reaktivitou reaktivitou na neškodné látky z vnějšího prostředí. Jako patologickou re-aktivitou na buňky a tkáně vlastního organizmu jsou charakterizovaná autoimuitní onemocnění

a  jako poruchaimunitního dohledu jsou vnímány obávané nádorové choroby, známé jako zhoubné, rakovinné bujení, které v jejich klinicky závažném projevu řeší onkologie.

 

V imunitní odpovědi hrají důležitou roli lymfo-cyty. Lymfocyty typu B produkují protilátky a odpovídají za látkovou imunitu. Vznikají v kostní dřeni její přeměnou v buňky plasma-tické. Lymfocyty typu T pocházejí z thymu (brzlíku), pomáhají při tvorbě protilátek a fago-cytární aktivitě (pohlcování antigenní, tělu ne-přátelské látky) a odpovídají za imunitu buněčnou. Látková imunita spočívá v tvorbě specifických protilátek. Protilátky jsou svou podstatou imunoglobuliny.

 

Imunoglobuliny se rozdělují do několika tříd, které se označují zkratkami IgG, IgM, IgA, IgE a IgD. S tímto označením se lze setkat např. na souboru výsledků z biochemického vyšetření krve. Imunoglobuliny jsou obsaženy v krevní plasmě, která dává lidské krvi vlastnosti teku-tosti. Při první setkání (střetu) s antigenem (ve-třelcem) odpovídá organizmus primární imunitní odpovědí a za několik dní jsou již v plazmě pro-kazatelné protilátky. Při druhém setkání s anti-genem je již obranná imunitní reakce silnější díky aktivizaci paměťových buněk a dochází k intenzivnější mobilizaci obranyschopnosti. Protilátky jsou látky bílkovinné povahy, které s antigenem při rozvinuté imunitní reakci vytvá-řejí tzv. agregáty, jež jsou pak pohlcovány fa-gocyty, požírači nebo jsou antigeny označené protilátkou napadeny dalšími speciálními pro-teiny a likvidovány. Protilátky jsou tak vybaveny dalšími funkcemi, které umožní úspěšný boj or-ganizmu s antigenem. Úlohou brzlíku (thymu) je mj. produkce dozrálých T lymfocytů sehrávají-cích důležitou roli v tzv. buněčné imunitě.

 

t-lymfocyt

T-lymfocyty sice také vznikají v kostní dřeni, např. v nitru prsní kosti (sternu), ale putují pak do brzlíku, kde dozrávají. Thymus ale existuje jen v útlém dětství a do tří let zaniká. Proč, to se stále neví. Tyto T-lymfocyty jsou podstatou zís-kané (specifické) buněčné imunity a sehrávají důležitou roli např. v boji s nádorovými buň-kami, potírají buňky napadené viry, stresem po-škozené buňky a nebo buňky napadené parazity. Na povrchu T-lymfocytu se nacházejí typické výběžky tzv. T-buněčné receptory, či markery. Podle těchto markerů se T lymfocyty dále dělí podle své specifické funkce, kterou v imunitní reakci sehrávají. T-lymfocyty jako hlavní představitelé buněčné imunity však sehrávají pro člověka i nepříjemné role, jako je např. jejich nadměrná aktivita při alergických reakcích nebo se podílí na auto-imunitních reakcích, kdy naše vlastní bílkoviny začnou působit jako antigen (agresor) proti vla-stnímu tělu. Společným patologickým jmeno-vatelem je zánětlivá reakce a to i bez přítomnosti bakterií a virů, jako tomu je např. při alergii na pyl nebo na jinak čisté a čerstvé potraviny. Za normálních okolností tedy imu-nitní systém škodliviny v těle likviduje, ale za okolností, z mnoha různých důvodů patologic-kých, kdy dojde buď k nadměrné, nebo naopak neúčinné imunitní reakci, může dojít k poško-zení tkání a orgánů a tedy k poruše zdraví a propuknutí nemoci. Příčinou je buď velmi vy-soká agresivita antigenu např. u některých chřipkových virů, nebo vrozená či získaná po-rucha (oslabení) imunitního systému vlivem dlouhodobého strádání buď psychického, nebo z důvodů jiného, dlouhodobého či jinak vle-klého onemocnění. Jak z uvedeného vyplývá, je do významového pojmosloví, jako je imunita a obranyschopnost, možno zahrnout i význa-mově velmi blízké pojmy jako je odolnost, síla a vitalita.

 

Jelikož naši předkové sice neměli k dispozici elektronový mikroskop či jiné vymoženosti vý-početní techniky, ale nebyla u nich zeslabená nebo skoro zakrnělá schopnost intuice a rozli-šování, co zdravé je a co ne.

 

K tomu, aby lépe porozuměli sobě a životu kolem ani nepotřebovali přečíst mnoho knih a dokonce ani nemuseli umět číst, ale potřebo-vali k tomu hlavně klidnou hlavu a čisté srdce. Moudrost přírody k nim pak přicházela jakoby samozřejmě tím, jak s ní byli zcela spontánně v souladu a harmonii. S touto moudrostí pak společně přicházel i ničím nepodmíněný stav vnitřního štěstí a všeobjímající radosti. Tomuto stavu se ještě dnes jistě přibližují a zažívají ho „Bohem zapomenutá“ domorodá etnika v bra-zilských pralesích, tak zvané primitivní národy na různých koncích světa a nebo chudí pas-tevci na stepích v Číně, Mongolsku nebo na úpatí Himalájí, kde dosahování věku 120 let není omylem přírody, ale logickým vyústěným přirozeného způsobu života a čisté stravy, která by nám svou jednoduchostí sice možná připa-dala jako chudá a jednostranná, ale pokud jde o její výživovou hodnotu, tak bychom možná byli její kvalitou a životodárnou silou zaskočeni. Současný moderní trend dlouhověkosti, který se komerčně využívá v různých aktivitách a prostředcích moderního životního stylu a tzv. wellness, je jen lacinou napodobeninou a po-někud falešně skřípající evokací toho, co je bez ohledu na čas a prostor přítomno v duši kaž-dého z nás. Každý lidský tvor je nositelem schopností, které jsou normálně za běžných podmínek skryté a spící, ale každý z vlastní zkušenosti víme a cítíme, že tam někde v hloubi uvnitř nás jsou síly, které po většinu času sice dřímají, ale jsou okolnosti, kdy se tyto netušené energie probouzí a dávají o sobě vědět způso-bem, který překračuje všechno tzv. logické a racionální chápání a vědění.

 

Nemusí jít zrovna o extravagantní šamanské praktiky či paranormální jevy, ale i v obyčejném životě každého jednotlivce jsou momenty, které při zpětném hodnocení vyvolávají mrazení i u otrlejších jednotlivců.Různé takzvané náhody či předem neplánovanéa nečekanésituace,kdy jakoby vedeni neznámou silou unikneme jen o vlásek jisté smrti při jízdě autem nebo kdeko-liv na ulici, doma či při zábavě se jakoby po druhé narodíme, když včas uhneme padajícímu předmětu o váze, která několikrát převyšuje tu naší vlastní a nebo jsme jinak neznámou silou vymístěni odněkud,kde třeba za pár sekund ne-bude pro požár možné se zaživa dostat. Situace ne nepodobné té, kterou známe z Čapkových povídek z jedné a druhé kapsy, kdy rozčílený 19 ti letý zednický dělník Václav Lysický, když vidí na druhém břehu řeky, podél které jde, jak tam statkář František Pudil mládí hlava nehlava kluka, který mu na zahradě kradl třešně. Lysický jat spravedlivýmhněvem vytrhne z hráze balvan o váze skoro 6 kg a hodí ho přes řeku na stat-káře Pudila. Toho zasáhne a bolestivě zraní do ramene tak, že se Pudil v bolestech zhroutí k zemi. Vyšetřující policista, který případ řeší, jako těžké ublížení na zdraví při tom zjistí, že Ly-sický svým hodem překonal dosavadní světový rekord v hodu koulí a nechtěje uvěřit, že by toho byl schopen, zprostí ho viny.

 

Toto je jistě světoznámý literární případ, ale čtenáře při tom nemůže nenapadnout, co že to bylo za sílu, která by mu bez potřebného před-chozího dlouhodobéhotréninkuumožnila jen na základě přechodné touhy po spravedlnosti pře-konat sportovní rekord? Takových to, tzv. ná-hod, máme v oblasti praktického života jistě nesčíslně. Zajímavější jsou jistě ty, které souvisí s něčím společensky významným nebo ukazují na schopností, které jsou svou proveditelností blízké našim „běžným“ schopnostem. V ne-dávné době tu byla jistá skupina, která na zá-kladě krátkodobého tréninku, dokázala za jistý finanční obolus připravit skupinku dobrovolníků na přechod bosou nohou přes rozpálené oh-niště. Odhlédneme-li od politováníhodných pří-padů popálení chodidel a jiných traumat, bylo a je tu stále i významné procento těch, kteří po žhavých uhlících přešli a ani nesykli. Všemožné případy hrdinství, sebepopření, neuvěřitelných lidských výkonů a dosažení vrcholů lidských možností jsou stále velmi lákavou výzvou mno-hým z nás. Jako bychom tušili, že překonáním sebe sama v té běžné úrovni, se smíme do-tknout ještě mnohem více něčeho nadzemsky významného, co nijak nesouvisí s dokazováním si své vlastní ceny na odiv ostatním jen pro své osobní zvýhodněnía uspokojení. Je v tom určitě nějaká skrytá a mnohem významnější síla, která nás k tomu pudí a nakonec přinutí dát do toho všechno a dokázat to. To, co tím člověk získá, když se mu to třeba až po mnoha nezdařených pokusech povede a to, co před tím považoval za neuskutečnitelné, je teď součástí jeho sa-mého a patří mu, jako jeho vlastní ruce, nohy a nebo hlava, je něco, co nelze běžně, nejen po-psat, ale zejm. to nelze nikomu dalšímu, kdo to nezažil, ani v nejmenší míře nejen sdělit, tím méně vysvětlit. Nejen jedinečné zážitky, ale často i věci velmi triviální, jsou ve snaze dru-hému předat jejich poselství v té míře a očeká-vání, že bude druhý pak s námi sdílet podobné nadšení a obohatí nás navíc ještě o svůj úhel pohledu na věc, se k našemu zklamání nejen nepodaří,ale zejm. pokud jde o zkušenosti a zá-žitky ryze osobní a jedinečné, vyvolají často re-akci opačnou, kterou je závist, neporozumění, nebo dokonce, posměch. Mnohé by o tom mohli vyprávět právě protagonisté nových myš-lenek a postupů nejen ve vědě, ale ve všech ob-lastech lidského života. Čím byl jejich nový ob-jev nebo myšlenka zajímavější, neobvyklejší a něčím výjimečná, co přesahovalo tehdejší společenské normy, tím větší riziko z její zpětné reakce tu pak bylo a je. Nejinak je tomu právě v otázce zdraví a rozpornosti v přístupu oficiální a alternativní medicíny. Zdravotní otázku zlep-šení imunity řeší oficiální medicína svérázným způsobem, kterým je očkování a nebere v úvahu, v jakém energetickém stavu se orga-nizmus pacienta právě nachází. Alternativní me-dicína řeší oslabení imunitního systému zejm. tím, že se snaží posílit právě ty autoregulační mechanizmy, které když v nás správně fungují, tak se člověk udrží fit a přirozeně odolný, aniž by se musel složitě zajímat o to, kde a jak vy-hledávat prostředky na zlepšení imunity.

 

Z vědeckého hlediska je vysvětlení mecha-nizmu jejího fungování natolik složité a kompli-kované, že se vymyká naší běžné představi-vosti. Mechanistický popis množení lymfocytů ať skupiny T nebo B vypadá sice na první po-hled zajímavě, stejně tak, jako pohlcování bíl-kovinnou protilátkou obalného antigenního agresora procesem nazývaným fagocytóza, ale i zde, jako u většiny takto odvážně prezentova-ných objevů, nejen v oblasti lidského orga-nizmu, ale i v oblasti kosmických projevů a po-hybu vesmírných těles, tu chybí poukaz na hlubší zákonitosti, které stojí v pozadí těchto jevů. Málokoho totiž při studiu těchto procesů napadne, kde se vlastně bere energie, která je nutná k oživení tohoto grandiózního divadla a to jak na úrovni lidského mikrokosmu, tak i ve sfé-rách makrokosmu, jehož jsme neoddělitelnou součástí?

 

Každému normálně uvažujícímu člověku musí dojít, že se toto velkolepé drama neobejde bez určitého Vyššího principu, podle kterého je řízen tento pohyb nebeských těles. Je-li tento princip funkční na úrovni makrokosmu, musí tedy fun-govat i na mikrokosmické úrovni každého z nás. Téměř nekonečný proces vývojové existence vesmíru, kde se nepočítá s nemocí a smrtí v lid-ském slova smyslu, kde lidská chyba je vní-mána jako pozitivní zkušenost nutná k dalšímu vývoji a kde je nedorozumění jen nutným napě-tím umožňující překonat překážku v cestě za lepším pochopením a kde žádná jiná energie než energie Lásky nemá šanci k prosazení se. Každý ze své zkušenosti víme, jak důležitá je vnitřní psychická pohoda k tomu, abychom se udrželi zdraví, v tvůrčí pohodě a optimálně vý-konní. Jakékoliv narušení této křehké rovno-váhy má za následek zablokování velejemného systému, snížení výkonu a nehospodárnou nut-nost navýšení nutného výkonu dotací mnohem silnější energie, která zablokovaný systém re-startuje a vrátí „vykolejený vagónek zpět na trať a připojí ho opět k tažné lokomotivě“. Kolikrát už jsme absolvovali tento proces znovuzrození a „zmrtvýchvstání“ a kolikrát jsme se opět ne-poučili. Příroda neopakuje stejné chyby, ale člo-věk bohužel ano, protože moudré zákony pří-rody nerespektuje.

 

Na své chyby jsme upozorňováni bolestí, os-labením kondice a dalším utrpením. Toto tedy není trestem Božím za naše hříchy, ale pouze upozorněním, že jsme se opět vychýlili z rov-nováhy matematicky přesně fungujícího sy-stému a další odchylování by již bylo natolik ne-žádoucí, že je lépe iniciovat malou přechodnou bolest jako obrannou informaci než pak adap-tovat organizmus na dlouhodobé, málo pro-duktivní a další utrpení evokující strádání.

Velmi dokonalé a věky zdokonalované pro-cesy regenerace a obnovy životní energie ve všech jejich myslitelných formách nejsou sa-mozřejmě jen módním hitem dnešní doby, kdy si pod mnohoznačným pojmem víceméněpředstavujeme pouze omezené formy kosmeticko-wellnessových aktivit.

 

Hlubším základem pojmu je spíše projev té opravdové životní síly, která je společným jme-novatelem jak kosmických cyklů, tak procesů sebeuzdravování.

 

Jak již bylo uvedeno, je velmi důležitou pro-měnnou klíčovou funkcí k převážné většině ži-votních funkcí naše psychika. Nejde ale o psy-chologicky popisnou kategorii, jako spíše o průmět něčeho mnohem životnějšího a ne-postižitelnějšího, k popisu čeho lze použít již jen individuálně zkušenostní způsob intuitivního se-bepoznávání, které ovládali starověcí mysti-kové, šamani nebo jogíni stejně jako dnes moderní programátoři, empatičtí manažeři a umělečtí konstruktéři futuristických systémů na využití procesů regenerace v oblasti prů-myslových technologií, konkrétně např. v oblasti bio-ekologické likvidace. Procesy regenerace v tom nejširším slova smyslu přesahují běžný rámec biologicko-medicínského modelu a roz-šiřují se i na méně „životné“ projevy hmoty v na-šem prostředí. Jak již byl zdůrazněn velmi vý-znamný psychický faktor v tomto procesu, je jeho velmi používanou formou právě víra.

 

Nejde však o víru v náboženskémslova smyslu jako o víru a důvěru ve vlastní síly, tedy víru v sebe. Víra v sebe,nebo-li sebedůvěra, je něčím jako dynamem obnovovanáelektro-magnetická energie pohánějící a v běhu udržující jistou se-trvačností systém sebe-obnovování, kde je fáze útlumu v pomyslné dolní úvrati automaticky vy-střídána fází vzrůstu výkonu a zážehu v úvrati horní. Jakási symbolika motoru je použita vě-domě k přiblížení a jednoduššímu pochopení této funkce i v jakémsinašem vnitřním duševním motoru, který nám dává hnací sílu jít neustále vpřed přes překážky a nenechat se zastavit a zkolabovat na prvních nerovnostech terénu a skončit na prvních překážkách a potížích.

 

K tomu, aby se kola stroje nazadrhnula a mo-tor se neudusil odporem vlastních komponent, je nutná neustávající dodávka kvalitního paliva, které udržuje systém nejen v maximálním vý-konu, ale umožní svým potenciálem přemostit případné energetické výpadky způsobené roz-kolísáním systému vlivem nestandardních,resp. reálně objektivních vnějších podmínek. Tímto palivem je symbolicky myšlena naše vůle, od-hodlání a víra v udržení motoru v chodu až do dosažení cíle. Motorem je zde v širším slova smyslu myšleno nejen fyzické tělo, ale i pro-středí, ve kterém celý systém musí fungovat. Tímto systémem v širším slova smyslu je myš-lena hlavně společenská ztuhlost, rigidní odpor a protitlak neochoty nejen spolupracovat, ale vůbec i jen umožnit nově se prosazující myš-lence přežít a dospět do stádia produktivní fáze udržení otáček a patřičné provozní tepoty.

 

Říká se, že motorem jakékoliv vize a dosažení cíle jsou emoce.

 

Emoce jsou nejen palivem v motoru, ale jsou současně i kvalitním motorovým olejem, ale i brzdovou kapalinou. Všechny tyto šťávy tedy umožňujínejenmotoru, alei lidskémutělu,kdejde o podobné principy,realizovat vize a dosahovat cíle. V případě lidskéhoorganizmuje kroměener-gie emocí také uvažována energie prány získá-vaná dýcháním, popř. formou kvalitní stravy.

 

Důležitou a takřka povinnou fází je ovšem té-měř léčebná regenerace spánkem.

 

Spánek ničím nenahradíš, říká se. Jen málo šťastlivců dokáže spánek redukovat na mini-mum a zůstat plně výkonnými a aktivními. Spá-nek je možné svým způsobem nahradit např. dobře zvládnutou relaxační technikou nebo do-konce meditací, ale to už jsou natolik individu-ální stavy, že se o nich nelze zmínit jinak než jen okrajově. Podobně jako je možné příjem stravy nahradit příjmem prány ve smyslu „breathari-ánství“ je spánek možné nahradit kvalitnější for-mou odpočinku, kterou je meditace. Obojí je ale natolik specifické, že bez vlastní zkušenosti by byl jakýkoliv popis pouhou spekulací a planým teoretizováním.

 

Léčba spánkem je dnes stále více používanou formou programové regenerace při závažných poruchách zdraví v medicínském prostředí.

 

V procesech sebeuzdravování a seberegene-race se není vyznat nijak jednoduché, stejně tak jako není jednoduché se vyznat v sobě sama vůbec.


V běžných situacích jako je lehké nachlazení bez přítomnosti teplot a komplikací spojených s vážnější poruchou funkcí orgánů jako jsou plíce, mozek, srdce, žaludek a ledviny se větši-nou bez odborné zdravotní, resp. lékařské po-moci obejdeme, zvl. když se už trochu blíže známe a víme, že běžnou rýmu, chrapot nebo kašel jsme už v určité formě prodělali a celkem jsme se z toho i sami dostali, aniž by to na na-šem zdraví zanechalo trvalejší následky.

 

Kromě všeobecných rad, které dostanete v lé-kárně nebo u praktického lékaře, je možné se inspirovat např. receptářem našich babiček, nebo-li babskými radami-viz-1.:

http://doma.nova.cz/clanek/zdravi/jak-se-zbavit-rymy-babske-rad-i-nejnovejsi-trendy.html

nebo -2.: http://www.lekarna.cz/clanek/12-dobrych-rad-pri-nachlazeni-kasli-ryme/

popř.- 3.: http://ona.idnes.cz/leky-nachla-zeni-neleci-jen-tlumi-projevy-fpi-/zdravi.aspx?c=A071022_100112_zdravi_bad

 

Určitou formou šetrnější medicíny v případě jednoduchých nachlazení a zánětů v horních cestách dýchacích představují symptomatická homeopatika např. od firmy Boiron, která zde nabízí širokou paletu tzv. specialit.

 

Bližšíinformace k použitíhomeopatických spe-cialit francouzské firmy Boironnaleznetenapř. na http://www.samoleceni.cz/sd/650/homeopatik-a-speciality-boiron… nebo na https://www.ordi-nace.cz/clan ek/homeopatie-pomuze-de tem-zvladnout-nachlazeni-i-nestovice/.

 

Pokud si nevíme i s banálním onemocněním rady a máme obavy, je už z tohoto titulu po-třeba lékaře vyhledat už jen pro to, že nás může uklidnit, když závažné onemocnění vyloučí. Ur-čitým časovým limitem by mohla být doma 3 dnů, kdy se můžeme léčit svépomocí. Jakmile se ale onemocnění po této době nezačne lep-šit nebo dokonce mírně zhoršovat je zejm. u dětí na místě lékařskou pomoc vyhledat.


 


na běžné a svým způsobem opráv-něné dotazy čtenářů ohledně imu-nity odpovídá následující

Máte oslabenouobranyschopnostorganismu? Jste často nemocní? Bojujete s autoimunním onemocněním nebo rakovinou? Tak právě pro vás je určen tento článek, který pojednává o jedné buňce imunitního systému – NK buňce. Podle některých studií jedna NK buňka je schopna „postupně“ zabít v průměru 27 nád-orovýchnebovireminfikovaných buněk,přičemž zabití jedné takové buňky jí trvá asi 5 minut.

Často vidíme reklamy na přírodní přípravky u kterýchje napsáno,že posilujíimunitnísystém. Je to napsáno téměř u všech. Nicméně žádný z nich nespecifikuje, jakým způsobem imunitu posiluje a na jakou část imunitníhosystému pů-sobí. Bohužel to mnohdy nevědí ani v lékárně.

Imunitní systém je velmi složitý mechanismus, který má neustálehlídatnášorganismus.Musíbýt vždy schopense správně rozhodnout, zda bílko-vina v naší stravě, bakterie, pylové zrnko, nád-orová buňkači jinálátkav těle uškodíči nikoliv.

Pokud se rozhodne, že ano, pak musí proti této látce bojovat. Práce tohoto systému je ne-obyčejně složitá a vyžaduje přítomnost mno-hých enzymů a správnou koordinaci mnohých typů buněk.

imunitní systém bojuje proti rakovině

Imunitu máme vrozenou a získanou. V zá-kladním systému ji můžeme rozdělit na buněč-nou a látkovou a každá má své úkoly.

Takzvanou buněčnou imunitu zajišťují buňky označované jako bílé krvinky. Známe více než


150 rozdílných typů bílých krvinek. Výše zmi-ňované NK buňky jsou jedny z nejběžnějších. Reprezentují do 15 % všech bílých krvinek.

Jsou velmi důležité, protože na rozdíl od os-tatních bílých krvinek jsou schopné pracovat nezávisle, nevyžadují si speciální instrukce od imunitního systému, aby rozpoznaly nebo na-padly cizorodé buňky. Z tohoto důvodu jsou často považovány za první linii obrany těla proti rakovině a virovým onemocněním.

Právě aktivita NK buněk je pro boj s rakovinou velmi důležitá. Při mnohých patologických pro-cesech, např. při chemoterapii nebo ozařování, prudce klesá výkonnost celého imunitního sy-stému, a tím se snižuje i aktivita NK buněk. Nízká aktivita NK buněk může být rizikový fak-tor pro malignitu nebo metastázy, popř. jiné komplikace, které mohou při léčbě nastat.

čím posílit aktivitu nK buněk?

V tomto případě jsou vhodné látky, které se nazývají beta-glukany, a to hlavně pokud jsou jejich zdrojem léčivé houby (shiitake, reishi, mai-take, cordyceps apod.).

Jedním z nejsilnějších preparátů pro aktivaci NK buněk na našem trhu je ImunoBran, který je-jich aktivitu zvyšuje až o 300 %. Navíc zvyšuje produkci a činnost makrofágů a T a B lymfocytů (hlavní imunitní buňky). Jeho účinnost je tedy velmi široká a efekt se dostaví velmi brzy. Pří-pravek byl testován v ústavu experimentální onkologie v Bratislavě.

Léčíte-li se s rakovinou,pečujte o svůj imunitní systém. Lékaři tomu sice nepřikládají tak velký význam, ale jedná se o vaše zdraví. Sami uvi-díte, že se budete cítit mnohem lépe a celou léčbu budete zvládat bez větších komplikací.

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar