Tipy a inspirace

A+ A A-

Jak na to, být v pohodě a mít ze sebe dobrý pocit? duševní a tělesná strava…

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Námět lehce dílem odvážným, dílem zprofanovaným, popř. tématem až příliš nepostižitelným na to, aby se o něm jen mluvilo a psalo. Takovéto téma se dá pojmout jen prakticky, žít ho, neztrácet čas mluvením a uplatnit všem jasné pravidlo „nekecat a makat“.

Přes veškerou snahu ale stále zjišťujeme, jak moc nám chybí ty nejzákladnější informace o těch nejzákladnějších věcech a skutečnostech, skutečnostech a pravdách o nás samých.

Na to narážíme neustále v konfrontacích s každodenní realitou a jen díky takřka až bohorovné přezíravosti to necháváme být a necháváme se nést přílivovou vlnou vsugerovaného a pohodl-ného časoprostoru… s podtextem, že však ono to nějak dopadne.

Zaujalo mne, jak ohromná vzdálenost nás stále, navzdory tolika poznaným pravdám o životě, dělí od pravdy a jak se místo zkracování vzdálenosti od teorie k praxi tato spíše paradoxně pro-dlužuje, úměrně tomu, kolik toho už o tzv. objektivní realitě víme.

Je to stále, jako bychom hřešili na nějaký princip samozřejmosti, vyšší princip solidarity s pod-textem typu: „nestarej se, život se postará“ nebo „neuč se, život tě naučí“ apod.

V pozadí této nezodpovědné povrchnosti a lehkomyslnosti je jistě rafinovaná sugesce o naho-dilosti, resp. nám, většinou příslušníkům starší a střední generace v nedávné minulosti povinně indoktrinovaný nebezpečný virus nesoucí naprosto zcestnou dezinformaci o tom, že tzv. vše je náhoda a tudíž je pak naprosto jedno, co děláme, jak myslíme a jak se chováme. Málokdo z nás si bohužel v současném společenském marasmu dostatečně uvědomuje, že jak deformovaně a depresivně uvažujeme, má na vině i ještě nedávno (teprve před 25 lety) aktivně ukončené, na-prosto zhoubné, programové a svými důsledky tragické vymývání mozků realizované totalitní státní mocí vlády jedné strany mezi léty 1948 a 1989.

Píšu „aktivně prováděné“, protože toto vymývání možná pasivně, možná ale dnes aktivněji po-kračuje v jiné formě dál a jeho „společenská nebezpečnost“ tkví v tom, že si toto znesvobod-ňování neuvědomujeme, nevíme o něm, protože ho nepociťujeme a nevnímáme a to je pak pro nás mnohem tragičtější a fatálnější. Znesvobodňováni jsme hlavně těmi médii, kterým se v na-ivní dobré vůli otevíráme myslíce si, že např. oblíbené televizní zpravodajství, barevný spole-čenský časopis a nebo poutavý film nás pomůže přeladit na vlnu regenerace a pohody, po které tolik toužíme.
Opak je pravdou a to, že to nevíme, je taky důvod, proč o tom nejen já teď píšu.
Josef Čapek o nesvobodě napsal:

„Nesvoboda není ohavnou újmou jen na vůli, ale na důstojnosti. Nesvoboda není kázní, je ponížením.“

Podívejme se, jak je  definována jedna z nejvyšších kvalit důležitých pro to, aby se člověk cítil tak, jak definuje název tohoto sdělení – svoboda.

Cituji ze Slovníku filosofických pojmů od J. Sokola vydaného v roce 1998 nakladatelstvím Vy-šehrad: http://literatura.kvalitne.cz/slovnik.htm.

Svoboda je jeden z charakteristických rysů lidské bytosti, vedle rozumu nejvyšší atribut člověka. U Aristotela chápána jako nezávislost na jiných co do prostředků k životu (vnější svoboda), ustoiků jako zbavenost vášní, které člověka zotročují (vnitřní svoboda, svoboda vůle). Křesťanství zdůrazňuje možnost osvobození od sil, na nichž člověk závisí a z nichž má strach (zejména z nadlidských moc-ností a ze smrti). Vnovověku byla vyzdvižena politická svoboda, chápaná jako zákaz nutit kněčemu jedny lidi druhými. Moderní filosofie se zabývá souvislostí mezi svobodou a odpovědností. Na ob-tížnost a nepohodlí svobodného života upozornil Nietzsche. V existencialismu znamená svoboda především prázdnotu aosamělost člověka, který je odsouzen ke svobodě (Sartre).

Už tak základní věcí, která činí člověka tzv. šťastnou a nezávislou bytostí je tedy něco tak naprosto relativního a individuálního, žeprávě  jen pomyšlení unifikovat, omezit a vymezit tuto kvalitu definicí, pojmem a kategorií je přinejmenším ošidné a zavádějící. Přesto je tento úžasný stav mysli asrdce pro nás něčím nikoliv neznámým a každý z nás si to jistě aspoň jednouv  životě zažil. Ten pocit, vědomí a neomezenou bytostnost nepatřící žádné entitě adokonce osvobozené iod sebe sama, zná každý jen subjektivně anelze ho sdělit a přenést na druhou osobu, což má ednuj velkou výhodu, asice ne-může nám tedy být zcizena anemůžeme oni přijít vtomto dialekticky protikladném divno-světě ato ani náhodou … Tak se tedy dá pochopit, proč v preambulích velkých prohlášení adokonce i ústavy je psáno, že základní práva člověka jsou nezcizitelná. Nezcizitelná jsou ovšem naštěstí jinak než jetě v-chto bohužel „zcizitelných“ listinách asvazcích nadneseně vypsáno.

Svoboda volby a volba svobody. Protiklad, který bývá a je v naší aktuální časoprostorové rea-litě stále protikladný a tudíž napětí vytvářející, vyvolává tedy spíš než dobrýsvobodný  pocit a klid v duši naopak něco, co si přejeme ze všeho nejméně.

Je to strach, a nebo jen obava ze ztráty svob ody a nezávislosti, který je v nás tak hluboko a mocně zakořeněn, že už ani mnohdy nevíme, p roč se toho a toho bojíme a nebo z něho, z ní a z toho nemáme dobrý pocit.

Další „hmatatelnou“ příčinou, která nás vzdaluje  od sebe sama a tudíž od pohody, kterou tak potřebujeme, jsme paradoxně my sami.

Toto „my sami“ je reprezentováno naším falešným já, naším egem, resp. iluzí hrající si na naše pravé Já, které se zto tožňuje nej en s naším tělem, které považujeme, k dyž ne úplně  za sebe
sama, tak alespoň za jeho významnou porci, ale hlavně si ubližujeme nejvíc tím, když svoje myš-lenky, mysl a celý koncept sebe sama, svého jáství považujeme za To, co ani definovat, postih-nout a pochopit rozumem nelze. Je mi jasné, že se tu pouštím na „tenký led“ ryze lidské bytosti vyhraněné schopnosti poznávací a uvědomovací, ale budiž; kostky jsou vrženy…
Co my o sobě vůbec víme? Čím se to vůbec pyšníme? Na co jsme to tak hrdí a pyšní? Mani-pulujeme si s pojmy, hrajeme se slůvky a necháváme se ovládat naprosto nám nedůstojnými si-lami a přitom ani v nejmenším nevíme, kdo nebo co jsme zač? Podivuhodný je to ten lidský rod a jeho vrcholný projev inteligence „člověk rozumný“ není-liž pravda?

Ještěže tu jde jen o jakýsi biologický druh, vskutku. Protože být hrdý na něco, co nevíme čím je, zavání něčím mnohem méně záviděníhodným, než si chceme připustit, že?

Pod zhoubným vlivem indoktrinace typu, že pocházíme zopice, po smrti že nic není a stejně tak nic nebylo před naším narozením, a kdy vše je náhoda si ještě můžeme blahopřát, že jsme se do-žili tohoto okamžiku, kdy se  ještě smíme pohoršovat a nechávat se svádě t na scestí rozumu, který nám svou logikou o sobě sama neřekne víc, než že život nemá smysl a že logika rozumu vede akorát tak k pomalé sebevraždě, nihilismu a nekonečnému utrpení.
Úsloví „Utrpením k radosti“ může mít pro maturanty v heslu „per aspera ad astra“ jistě nádech nepostižitelné romantiky, a nebo může být snad i inspirací odhodlat se pokračovat v učení se na přijímací zkoušky na vysokou školu po úspěšném složení zkoušky z dospělosti, ale v praktickém je utrpení spíše nepřítelem úspěchu a blokuje ho. Je to tedy jedna z všeobecně rozšířených myl-ných predestinací nebo-li programových sugescí společensky oblíbených pro své nízkou úrovní společenské závisti vyvolávají cí konotace. Takových všeobecně oblíbených mylných rčení,  rá-doby moudrých ponaučení až vy loženě škodlivých a tragických omylů, kterými jsme zahlceni, zaneseni a zablokováni je v našem kolektivním vědomí nebo-li informačním poli bezpočet a dá se i říct, že bohužel převažují ty naprosto nesprávné a poškozující.

Asi něčí záměr, dalo by se zvolat, že? Po úvodním, poněkud teoreticko-filosofickém diskutování, teď přejděme kpraktické části krátkého

sdělení, jehož účelem je alespoň trochu pohnout zkostnatělými představami nás lidí o životě živou-cím a nekonečném. Život přece nemůže být, tak jako všechno v přírodě a ve vesmíru, nějak ohrani-čen, omezen aznesvobodněn. To by měl ale dát rozum. To, že rozum nedal, by ale mělo býtž udocela pro nás apelem avýstrahou: „Hele, člověče,už  tak dlouho se tu trmácíš a pořád věříš ve smrt, místo abys oslavoval všemi svými schopnostmi, mocnostmi a potencionalitami život?“ Zamysli se trochu nad sebou a osvoboď se od sebe, opusť tu opičí sebepseudorealizaciUž. jen ztoho naprosto opráv-něného a zdravějšího vzdoru az touhy po tom lepším, bys to měl konečně zkusit .Vždyť už my lidé žijeme mnohdy hůř než ta zvířátka, která věrna své kolektivní duši jsou přece očividně šťastnější než my, vrcholnou inteligencí logického rozumuobdaření  šťastlivci rodu homo sapiens.

V současné apokalyptické a krizemi všeho druhu zmítané době si jistě člověk, pokud má ještě čas a energii, pokládá celou řadu otázek s podtextem „být či nebýt“… abych tedy dostál slibu uvést ve finále pár praktických rad do života a ilustroval tak jeden z všeobecně rozšířených omylů, kterým se trápí zejména ta dokonalejší část lidstva, a sice ženské plémě, jehož hlavním životním tématem je v poslední době boj s nadváhou. Není skutečně poslední dobou tolik vstupů do vše-lidového informačního pole ženské části populace, jako je otázka optimálních tělesných proporcí, redukce případné nadváhy a hlavně jak na to?

Poněkud zjednodušené konstatování mnohých, že je to jen otázka jíd la, resp. že se to  dá po-stihnout jednoduchým účetnictvím formulovaným pravidlem shrnutým v rovnici: „nepřibírat zna-mená nežrat“ ale neobstojí, protože kdyby to bylo tak jednoduché, tak nejíst tolik není až zas tak obtížné, kdyby za vysněným vyváženým poměrem příjmu a výdeje kalorické energie nebylo ještě něco, jakýsi „faktor X“, proměnná, která je až tak magicky nepostižitelná, že to až „bolí“…

Otázka optimalizace tělesné hmotnosti, pomineme-li současnou společensky až zfanatizovanou atmosféru kolem tohoto fenoménu, má více odpovědí a nelze to paušalizovat primitivním rčením „nežer“.
Více odpovědí ov šem neznamená neřešitelno st či prakticky nezvla datelnou obtížnost řešení rovnice nejen o jedné neznámé.
V prvé řadě je nadváha záležitostí celého člověka a nejen příjmu a výdeje kalorií. Problematika výživy a vůbec modelu stravování a s tím související správné skladby, kvality a kvantity jídla je stále otevřený a nedořešený problém i na tzv. odborně-vědecké, medicínské úrovni. Jen u nás v Česku, kde se problematikou správné výživy obyvatel, a zejména nemocných lidí ve zdravot-nických zařízeních má za bývat zdravotn ě-ministerská komise a Společnost pro vý živu http://www.vyzivaspol.cz/ je ještě mn oho co  napravovat.  Podle posledního sdělení jedné  naší opravdu a upřímně pro dobrou věc zapálené výživové poradkyně paní Margit Slimákové, se kte-rou jsem si nedávno vyměnil pár e-mailů, je u nás situace na poli správné a zdravé výživy poně-kud otřesná… použiju-li ten odpovídající výraz.

Takzvané výživové normy u nás platí a jsou u nás závazné déle než čtvrt století. Svou zastara-lou koncepcí zasahují do období totality a doby vlády jedné strany, kdy i zde platí jen jeden názor
a pro ostatní tu není žádoucí prostor pro diskusi. Normy pro výživu obyvatel akcentují více než kva-litu spíše kvantitativní pohled. Normy nebyly za dobu víc jak 20 let výrazněji aktualizovány, i když poznatky v oblasti výživy výrazně pokročily a jsou běžně dostupné a přístupné i na internetu.
Pokud bychom se měli dočkat výraznější změny ve stále se zhoršujícím zdravotním stavu po-pulace včetně mládeže a dětí, tak je otázka zlepšení kvality výživy skutečně velmi prioritní. Svědčí o tom nebývalý nárůst nejen kardiovaskulárních, ale zejména onkologických onemocnění, kdy je kvalita stravy více než jen jednou z mnoha faktorů ovlivňujících úspěch léčby. Prevence zde bo-hužel už mnoho let zůstává  jen slovem na pap íře. Úspěch národní zdravotní po litiky může být úspěchem, jen budou–li opatření vedoucí k nápravě a žádoucí změně opatřeními systémovými. Pokud se veřejně a z pozice národní autority neřekne, co je aco není zdravé a správné, nelze oče-kávat, že se bude stav věcí veřejných zlepšovat uspokojivě a lidé, pokud nebudou mít jasně shora řečeno, co je a co není prospěšné, budou stále tonout v názorových tmách. Ve věci stravy a její zdravotní prospěšnosti už starověký lékař Hippokrates řekl: „Kéž jsou vaše potraviny i vašimi léky
a vaše léky ať jsou i vašimi potravinami, nebo-li nechť strava je tvojí medicínou“.

hippokratés z Kósu

(řecky Iπποκράτης, (460 př. n. l. – 377 př. n.l.), který byl nejslavnější lékař antického starověku, nazývaný též „otcem medicíny“ je autorem i dalších  prakticky použitelných ponaučení: • Co nevyléčí léky, vyléčí železo, co nevyléčí železo, vyléčí oheň, co nevyléčí oheň, je třeba pokládat

za nevyléčitelné.

• Jediným velkým lékařským uměním je vyléčit pacienta a je lhostejno, jakým způsobem  se  to podaří.

• Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda.
• Lékař musí být odpovědný iza to, co mu pacient neřekne. • Jez proto, abys žil. Nežij proto, abys jedl. • Snaha udržet si zdraví:nejíst  do sytosti, nebát se námahy. • Je zbytečné léčit oko bez hlavy, hlavu bez těla a tělo bez
duše. • Medicína je nepochybně nejšlechetnější ze všech umění. • Smutný je život, jímž provívá odporná chtivost peněz jako
ledový vítr.

• Kde je láska k lidem, tam je i láska k umění. • Lidské zákony jsou špatné, protožepocházejí  od lidí, kteří
jsou ve deni  touhou  po moci.  Přirozenost j e v ždycky dobře, protože ve všem vystačí všemu. Proto se zákony mění, aby zkusily napodobovat přirozenost.

• Hlavně neublížit! • Nechť strava je tvojí medicínou. (Let food be the medicine.)…

Pokud jde o shrnutí praktických rad k efektivnější redukci nadváhy, tak je nutné si uvědomit, že: • Jen nejíst ještě neznamená hubnout, ale naopak může nevhodně prováděné hladovění para-
doxně hmotnost zvyšovat.

• Velkou roli a dá se říci i významnější než jídlo samotné zde hraje spalování, a to má na starosti metabolismus, a ten jako systém potřebuje optimalizovat přívod kyslíku, a to lze jedině správ-ným dýcháním, tedy dýcháním za použití bránice.

• Nutný je také klid a doba jídla a vůbec čas strávený k příjmu a zpracování potravy. • Jíst se nesmí rychle, ve spěchu. Naopak, jídlo žvýkat a proměnit hutnou hmotu vkapalinu. Pro-

mísit sousto se slinami a tím ho už předfermentovat. U toho správně dýchat, aby byl k dispozici kyslík. Energie ze stravy se uvolní spalováním a ke spalování (k hoření) je nutná přítomnost kyslíku z dechu.

• Dýchat se má (i ujídla) tak, že se preferuje výdech, který je důležitější než nádech. Nevydechne-li se dostatečně, tak opotřebovaný vzduch v plicích (stále znečištěný vzduch) se pak podílí na zhoršeném spalování a vstřebávání. Je nutné tedy dbát primárně na výdech a nadechovat do vyprázdněných plic.
• Obezita a nedostatečné hubnutí je spojeno s překyselením organizmu. Kyselé vnitřní prostředí stimuluje tvorbu tuku a zvětšuje tukové buňky.

• Dech, ale správný dech s prodlouženým výdechem alkalizuje a stejně jako zásaditá, či zásadotvorná strava brání překyselení.

• Zásadotvornou stravu reprezentuje zejména čerstvá zelenina, které by ale člověk musel spolu s ostatní zásadotvornou stravou zkonzumovat až 10× víc než klasické stravy většinou kyselo-tvorné a tedy tukotvorné.

• Jakákoliv tepelná úprava stravy nad 40°C nejenže ničí enzymy, ale okyseluje a okyseluje a tím ztučňuje a ztučňuje… což nechceme.

• Velmi důležitý je přísun čisté, nejlépe pramenité vody, která též alkalizuje. Velmi příznivě na trávení působí alkalizující Luhačovická minerální voda Vincentka.
• Jíst máme, jen když máme hlad. Pít při jídle jen scitem, je to individuální. Každý to má jinak. Ně-komu nevadí se po jídle vydatně napít. Někomu to rozředí trávící šťávy a je mu pak těžko.
• Množství vypité tekutiny odpovídá aktuální potřebě a ne matematice.

• Člověk není stroj, na kte rý lze uplatnit průmyslové normy typu, že se m usí vypít de nně 2-3 l vody, jinak usycháme. To není pravda.

• Pohyb a cvičení jistě, ale je nutný aerobní pohyb a pracovat při tom s dechem. Uhnat se a vy-čerpáním při nárazové zátěži pak padnout  není  tím zdravým, prospěšným pohybem, který je vhodný.

• Pohyb musí být pravidelný a nesmí ani vyčerpávat a ani bolet. Pohybová aktivita má být pro-váděna vědomě, s dechem a s dostatečnou časovou rezervou k regeneraci sil a příjmu potra-vin tak, abychom nejedli při tréninku nebo těsně před a po něm.

Časové rozpětí příjmu jídla (a vody) před a po tréninku je asi 90 minut. • Pamatujme, že každý má ty své potraviny, které ho dobíjejí, a nebo zase vybíjejí. Někdo potře-

buje maso víc, někdo minimálně.

• Někdo má rád sladké a potřebuje ho, někomu škodí. To je  nutné vypozorovat a podle zkuše-ností pak s tím počítat a řídit se těmito zkušenostmi, pokyny a signály těla.

Formování figury, redukce a přibývání, modelování postavy a zdravé hospodaření s kalorickým příjmem aodbytem je komplexní činnost, kdy jednotlivé fáze akomponenty se musí vzájemně do-plňovat a nepůsobit protichůdně a násilně. Každý si musí svůj systém vyzkoušet a vyladit podle svých dispozic a aktuálních potřeb a podmínek. Pak je to tvůrčí práce, která těší a směřuje ke ký-ženému úspěchu.
Nesmí se při tom podceňovat veledůležitá regenerační a nezastupitelná role zdravého, dostatečně dlouhého, hlubokého a ničím nerušeného přirozeného spánku, který sám už je lékem.

Zdravé hubnutí a udržování si optimálních  tělesných proporcí je proces,  který chce svůj čas a optimální podmínky, kdy by člověk neměl být v psychickém stresu a pod emočním tlakem, kdy si jídlem a zejména nekvalitními poživatinami kompenzuje jinak neukojené touhy a např. přemírou sladkostí si oslazuje „hořký a trpký osud“.

Osud nemáme trpký a ani hořký nikdy natrvalo a není to ani jeho zlomyslnost nás trestat a trá-pit. Vždy je dobré si uvědomit, že nikoliv zlovolný osud, ale my sami jsme pány svého života ajen my rozhodujeme o tom, jaký osud bude.  My jsme  tvůrci osudu svého a spolupodílíme se i na osudovosti druhých aspoluvytváříme také charakter celého vesmíru nejen kvalitou potravin, resp. toho, co potravou přijímáme, ale zejména to, co svým srdcem amyšlením pak produkujeme a čím svět ze sebe a skrze sebe ovlivňujeme a jak ho my sami determinujeme.

MUDr. Tomáš KILIAN, dne 26. ledna 2015

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar