Tipy a inspirace

A+ A A-

CO JE ČLOVĚK...? Zprávy mimo dosah signálu

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

 

Motto:

Jak často se pravda zdá pravdě naprosto nepravděpodobná, neboli lež je vždy zajímavější než pravda a často i pravděpodobnější.
                                                                                              Anatole France

Kdo se nenechá přemoci pravdou, bude přemožen omylem.
                                                                                  Anatole France

Vezměte průměrnému člověku lež a berete mu zároveň štěstí.
                                                                                     Luc Clapiers De Vauvenargues

Lež bývá často jednodušší než pravda. Proto je k pravdě potřeba větší síly.

 

 

images

 

„Žijeme však bohužel příliš ve vleku svých představ, přání a starostí, že si téměř neuvědomujeme doslova zázračnou stavbu mikro- a makrosvěta, přestože sami žijeme jakoby v jejich průsečíku. V obou směrech existuje mnoho podivuhodných jevů a zákonitostí, které by mohly člověka přivádět k touze po hlubším pochopení vlastního bytí“ jak se píše v knize autorů  Mihulová, Svoboda -Tajemství přítomnosti. Touha po hlubším sebepoznání a pochopení smyslu života, stará jako lidstvo samo, se s přibývajícím technickým pokrokem spíše vytrácí a člověk stržen vírem povrchních malicherností zapomíná na to podstatné ve svém životě - kým ve skutečnosti je?
Hledání odpovědi na základní otázku lidské existence a jejího smyslu je důležitá také proto, protože nabízí řešení mj. i zdravotních problémů a potíží, které člověka nejvíc trápí.  Člověk často a rád zapomíná na skutečnost, že je nejen součástí přírody, ale i vesmíru o jehož nekonečné nepostižitelnosti nerad sám uvažuje, protože ho naplňuje nejen posvátnou bázní, ale zejména před něj staví otázky dotýkající se jeho ega, osobních lpění, závislostí a osobních ambicí, které na sebe poutají velkou část duševní energie, takže už nezbývá mnoho sil na řešení kosmických otázek a vyššího rozměru života.
 
Přesto jde i přes prvotní nepostižitelnost o něco zcela praktického a v běžném životě použitelného z hlediska vytváření si potřebného nadhledu a žádoucího odstupu od sílících negativních vlivů vnějšího světa hrozícího nás strhnout do nikdy nekončícího kolotoče okrádajícího nás o cenný niterný klid a vnitřní rovnováhu, která je právě pro zachování celkového zdraví nezbytná.
Vzhledem k tomu, že se nám často nedostává informací, resp. díky přetrvávajícímu  nepružnému systému vzdělávání jsme byli zahlcování poznatky pro běžný život víceméně neupotřebitelnými. To, čeho se  nám ale i přes zjevný technický pokrok stále zoufale opravdu nedostává, jsou informace o nás samých, o tom, jak fungujeme my sami, proč jsme unavení, proč nás to a to bolí a proč je to tak a ne jinak…
Významný nedostatek vědomostí, poznatků a informací o sobě sama nás bohužel znehodnocuje a činí z nás často manipulovatelnou loutku v rukách vychytralých, neférových a mocensky často na rozdíl od nás dobře situovaných skupin, jejichž jedinou touhou je tahat za nitky osudů druhých a ovlivňovat náš život ve svůj prospěch.
Nejen v minulosti, ale bohužel i ve žhavé současnosti se můžeme a měli bychom se z toho poučit a něco s tím udělat.
I v historickém měřítku platí, že národ, který se nepoučí ze své minulosti, bude nucen si ji později zopakovat. Nejinak je to i s osudy nás lidí.
Je  proto dobré mít vůli se o sobě více dovědět, být pozornější a bdělejší k vlivům, které na nás působí, ovlivňují naše chování a předurčují tak kvalitu našeho života. 
Je jistě nanejvýš žádoucí a spravedlivé mít odvahu, vůli a sílu změnit, co změnit můžeme. Toho, co změnit nejde, zbude stále dost. Přesto může být přínos následujícího  sdělení pro nás natolik velký, že svým významem zastíní to, co změnit nemůžeme.
 
Poznat pravdu znamená být pravdou osvobozen a protože pravda i svoboda jsou nedělitelné, není vyloučeno, že pak vaším osvobozením se z nevědomosti osvobodíte i druhé z prokletí klamu osobní oddělené existence, hypnózy strachu  a iluze smrti. Je snad ještě větší zadostiučinění pro lidskou bytost než uzdravit se ze lži o sobě?  

K orientaci v okolním světě neustále používáme různá měřítka a jednotky.
V rámci běžných rozměrů jako je „mm“, „cm“ a „km“ je naše mysl schopna pracovat spolu se vznikem odpovídajících představ, pocitů a vytvářením příslušných závěrů.
Také pojmy „větší“, „mocnější“ a „bližší“  jsou námi běžně používány. Nahlédneme-li do struktury mikro- či  makrokosmu nevystačíme ani s běžnými měřítky ani s navyklými představami. Zkoumá-li dnes věda svět atomů a jejich jader, pracuje v oblasti rozměrů, které se při vyčíslení  v metrech vyjadřují čísly s deseti a více nulami za desetinnou čárkou.
Názorně lze uvést příklad uvedený v knize autorů  Mihulová, Svoboda - Tajemství přítomnosti: „Pokud by se atom zvětšil natolik, aby dosahoval rozměr makového zrnka, zvětšil by se člověk ve stejném měřítku zhruba do velikosti naší planety. Pokud by se  na stejnou velikost, tedy makového zrnka, zvětšilo jádro atomu, potom by velikost lidské postavy musela odpovídat vzdálenosti Země-Slunce, tedy asi 150 000 km. Náš planetární systém obsahuje jako ústřední těleso jedinou hvězdu – Slunce. Odhaduje se však, že naše Galaxie obsahuje zhruba 100 miliard hvězd. Je to skutečně nepředstavitelný počet,  když si uvědomíme, že na večerní obloze jich můžeme pouhým okem pozorovat jen několik tisíc. Navíc je naše Galaxie jen jednou z miliard dalších hvězdných ostrovů rotujících v blízkých i odlehlých částech vesmíru.  Starověká učení ale upozorňují člověka na další aspekt této problematiky, když hovoří  o existenci makrokosmu a mikrokosmu. Slovem makrokosmos je označován vesmír tak, jak jej běžně chápeme. Mikrokosmos pak značí malý vesmír představující lidskou bytost. V mikrokosmu působí stejné látky, energie a principy jako v makrokosmu. Na mnoha úrovních dochází k vzájemné komunikaci a výměně energií, která je jedním ze základních projevů života.  
Lidský organizmus je tvořen neuvěřitelným počtem 10 biliónů lidských buněk – 10 000 000 000 000. K jejich pouhému přepočítání by člověk potřeboval 300 000 roků a musel by počítat 24 hodin denně. Každá buňka přitom představuje živý organizmus, jenž např. po stránce chemické můžeme přirovnat ke složité chemické továrně  a po stránce informační  k počítači, komunikujícím s celou řadou ostatních buněk.
K doplnění představ o struktuře vesmíru jsou velice zajímavé také astrofyzikální poznatky posledních let, které v oblasti obrovských kosmických vzdáleností odhalují zvláštní strukturu připomínající buněčnou tkáň. Zjistilo se totiž, že galaxie nezaplňují prostor rovnoměrně, ale že se shromažďují v jakýchsi buněčných vláknech o rozměrech několika stovek miliónů světelných let. Z Einsteinových rovnic vyplývá jako jedno z řešení, že celý vesmír je uzavřený, představuje tedy konečně velký prostor, ale není ohraničený. Podobně jako dvojrozměrný povrch zeměkoule není nekonečný, ale zároveň nikde nenacházíme jeho ohraničení. Zabýváme-li se pohledem na makrokosmos, musíme konstatovat, že vedle závratných počtů hvězd, galaxií i dalších těles a útvarů se v něm projevuje úžasná inteligence, která vše řídí. Stejně obdivuhodná inteligence se však také projevuje v lidském organizmu. Inteligence řídící jeho růst, vývoj i všechny jeho funkce. Z úrovně tzv. bdělého (běžného) vědomí by něco tak složitého vůbec nedokázal řídit a bohužel si většinou nedokáže ani udělat představu o vlastní vnitřní dokonalosti.                         
Pro alespoň částečnou představu o vnitřní inteligenci našeho organizmu můžeme použít příklad, který představuje sice pouze jeden z nesčíslných množství pochodů probíhající na buněčné úrovni, ale přesto je velice výmluvný. Týká se vzniku molekul bílkovin, které mají složitou prostorovou strukturu. Molekuly se při tom skládají z řetězců obsahujících desítky, stovky nebo i tisíce prvků, jejichž funkce závisí na správném zaujetí polohy všech prvků v prostoru. Z matematického hlediska to vlastně představuje úkol stanovit vzdálenost každého jednotlivého prvku od všech ostatních. K tomu, aby bylo možno propočítat všechny varianty, které skýtá řetězec o 1000 článcích, by totiž nejmodernější počítače potřebovaly dobu (tolik času), která je delší než stáří vesmíru.
Tato úloha je však znovu a znovu řešena v našem organismu, když se tvoří nová bílkovinná molekula. K tomu, aby mohla z původní prostorové spirály přejít k funkční prostorové struktuře, musí „vypočítat“ správnou polohu. I když nemá k dispozici nejmodernější superpočítače, dokáže úlohu vyřešit během minuty a v případě kratších řetězců jen během sekund nebo dokonce jejich zlomků. Projev takové inteligence můžeme označit téměř za zázračný. A můžeme se jenom dohadovat, jaká další netušená překvapení v sobě ukrývá lidský makrokosmos“.
Uvedené příklady by neměly nechat nikoho na pochybách je-li život „hříčkou slepých  náhod“ nebo jde o grandiózní dílo založené na perfektně propracovaném programu.
„Obzvláště v našich podmínkách, kdy po desetiletí trvajícím útlaku ze strany materialistické vědy, která člověka degradovala na úroveň chemické sloučeniny, je právě zmínka o určitém programu či inteligenci  přítomné ve vývoji kosmu nesmírně důležitá.“

Uvědomíme-li si dostatečně hluboce jaké tajemství v sobě skrývá vesmír a o co větším tajemstvím je člověk, nemůžeme zůstat nedotčeni úctou a respektem z tohoto poznání plynoucího. Přesto lidé žijí lhostejně, víceméně na povrchu a  bez odpovídající snahy pokusit se něco z mnoha hádanek o sobě rozluštit. Je jistě spíše pohodlností člověka více se o sebe nezajímat a spokojit se s úrovní přinášející uspokojování jen základních biologických potřeb. Přesto je ale, zvláště v poslední době, člověk  stále více konfrontován s nutností hádanku lidské existence řešit. Krize hodnot a krize bytí jako taková mu k tomu dává impulzů víc než dost. Zejména zdravotní stav populace v oblasti mentální, psychické je alarmující. Nárůst procenta depresí, závislostí a psychických poruch nejrůznějšího druhu  je hrozivý. Člověk přestává vnímat hranice normality a napříč generačním spektrem se prohlubuje intelektuální rozpor, který ústí  minimálně do zhroucení mezilidské komunikace a vzájemného porozumění. V tomto roce si připomínáme 65. výročí od konce nejhorší světové války, do které vyústila krize hodnot  v tom nejhorším možném měřítku. Přesto se domnívám, že v souladu se starověkými texty pocházejícími zejména z východní filosofie je příčinou všeho zla nedostatečné poznání a nevědomost. Lidské poznání v sobě nezahrnuje to podstatné jako je pochopení příčin a zákonitostí vývoje člověka. To nahrazuje jen banálními, v lepším případě encyklopedickými znalostmi, které nic neřeší. Je až s podivem, že se člověk zajímá o sebe tak málo, povrchně  a nedostatečně. Pokud vsadíme na rozum a na vědu, nedostane se nám uspokojivé odpovědi na ty nejzákladnější otázky „Co je člověk?“ a při tom právě smysl lidského bytí  by nám měl ležet na srdci nejvíce. Neleží.
Proč? 
Jen z tzv. alternativních, esoterních a „nevědeckých“ zdrojů (nevědecký zde ale neznamená nesprávný) se dnes např. díky internetu, spoustě necenzurovaných knih a časopisů člověk dovídá o tzv. jemných tělech, energetických centrech a minulých životech. Moderní člověk dneška naštěstí nemusí spoléhat jen na vědecké informace a ověřené zprávy, aby nevycítil, že za oficiální informační propagandou se skrývá mnohem bohatší a díky Bohu i pravdivější  a skutečnější poznání, které je více přístupné intuici, mimosmyslovému vnímání a  inspirativním vhledům, se kterým se můžeme setkat např. u malých dětí, vysoce citlivých jedinců, popř. lidí nějakým způsobem sice stigmatizovaných, ale nikoliv duševně zaostalých nebo nemocných.     
Fakt, že jsme nositeli ještě mnohem jemnějších těl a energetických struktur než které vnímáme svými smysly, je znám už dlouho a už za první republiky u nás např. v nakladatelství Sfinx nebo Psyché vycházely knihy a časopisy pojednávající o těchto okultních věcech. Náruživým propagátorem byl např. pražský nakladatel Karel Weinfurter, který se proslavil vydáním do češtiny přeložených cizojazyčných textů na téma mystika, jóga  a okultismus. Jen proto, že nebyl vědecky doceněn, ještě neznamená, že neměl pravdu, i když  některé jím prezentované informace jsou obtížně dokazatelné, neznamená to, že nejsou pravdivé. Vědomí, že vše v přírodě je energetickýcm projevem a jak říkal Einstein: “Vše jsou vibrace“ by nás mělo motivovat hlouběji se o tuto energii zajímat  a  hledat skryté zákonitosti stojící např. za procesy myšlení, cítění a vnímání.
Podle toho, co a jak nám sděluje věda, jistě štěstí nenalezneme, protože i když je snaha mnoha učenců ověřovat základní principy seriózně jistě poctivá, je přece jen poněkud  nepraktické, aby si každý z nás běžné informace ověřoval vědecky dříve, než jim uvěří.
Jedná se např. o tak malicherný příklad jako je téma mezilidských vztahů při poznání úmyslů druhého člověka. Většinou je to zatíženo (vědecky řečeno) tak vysokým procentem chyb a omylů, že kdyby na to člověk dal, nebyla by domluva mezi lidmi vůbec možná, přesto je třeba v této oblasti člověk odkázán  právě na důvěru a víru v toho druhého. Víra, přátelství, porozumění nejde vědecky kvantifikovat a přesto je to to nejdůležitější, na čem jsou lidské vztahy založeny. 
Nakonec i v sobě musí člověk probudit i tu nejzákladnější důvěru, víru v sebe, aby se vůbec k něčemu v životě mohl odhodlat a něco podniknout. Odkud pochází tato síla, energie a popud začít něco, o čem nám rozum není schopen sdělit vůbec nic nebo jen minimálně? Co je to za sílu, která v nás působí a inspiruje nás k věcem, nad kterými skutečně zůstává rozum stát?
Mnoho informačních zdrojů hovoří o skutečnosti, že jsme součástí přírody a vesmíru.
Odtud přijímáme také energii k realizaci toho, čemu se říká život.
Jakým způsobem je ale tato energie z prostoru přijímána a zpracovávána se ví jen velmi málo. To, že existuje proces dýchání byť i na buněčné úrovni a že asimilujeme výživové látky z potravy nás jistě může uspokojit po stránce existence biologického základu naší bytosti, ale rozhodně už nestačí k odpovědi na otázku, jak se tato energie realizuje v oblasti psychologické, emocionální a mentální. Procesy v mozku, který je za orgán myšlení pokládán, známe tak ze dvou, tří procent.

Musí tu tedy být něco, co s těmito jemnými životními energiemi v nás pracuje.
Přijmeme-li  poselství starých civilizací o systému energetických center-čaker a nádís  nebo-li energetických drah, které v nás energii (životní sílu) rozvádějí, jsme jistě už blíže uspokojivější odpovědi na otázku: „Co je člověk a jak funguje?“
Systém jemných těl - mentálního, astrálního a  enegetického (éterického) - resp systém sedmi základních čaker je popsán v mnoha zdrojích a není třeba se jím v tomto textu blíže zabývat. Čím bychom se ale zabývat měli je právě snaha pochopit a poznat, jak o tento dokonalý a velejemný energetický rozvodný systém našeho těla pečovat,  aby co nejlépe fungoval.  
 
 Dr. T. Kilian, 22.4.2010   


S použitím citací a informací z  knihy „Skryté dimenze života“
a „Tajemství přítomnosti“ z nakladatelství Santal pro zkvalitnění vědomí a vzdělání.    

Pokračování příště…

 

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar