Tipy a inspirace

A+ A A-

Nemoci jsou pouze narušením duchovní síly

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

O této léčebné metodě, jejíž název je složen ze dvou řeckých slov homoios (stejný, podobný) a pathos (nemoc, bolest, vášeň) bylo, a jistě ještě bude hodně napsáno. Není to ale pouze jistá duchovní tradice a praktická oblíbenost, jež tuto legendární metodu alternativní medicíny drží na předních příčkách hitparád alter- nativních metod, které fungují, ale zejména její celostní filosofie, která vnímá člověka jako jeden psycho-somatický celek a neoddělitelnou součást přírody a kosmu. A tak lze říci, že jako je šedivá veškerá teorie, tak je i věčně zelený strom života homeopatie a vše, co ho živým a zdravým udržuje.

 

 

 O lékaři a jeho metodách léčení se více ví a mluví, je-li dosaženo úspěchu. A tak i podle prastaré tradice je jedno, jaké metody se k tomu užije. Vede-li metoda k uzdravení nemocného, již se o ní nediskutuje. Homeopatické a další alternativní (přírodní) metody, na rozdíl od metod alopatických, se více než na nemoc zaměřují na nemocného člověka. Homeopatie využívá principu podobnosti. Podobné se léčí podobným = „similia similibus curentur".

Účinek alopatického (alopatický = jiný) léku je na rozdíl od léku homeopatického vyvolán jeho biologickým účinkem odpovídajícím příznakům konkrétního onemocnění. Mezi alopatické léky patří všechny léky, které používá moderní medicína ve spolupráci s farmaceutickým průmyslem. Jedná se většinou o chemicky připravené léky, jejichž cílem je potlačení příznaků onemocnění a to i za cenu nežádoucích (vedlejších) účinků. Typickým příkladem jsou např. analgetika (léky na bolest) nebo léky na vysoký krevní tlak (antihypertenzíva). Tyto léky a stejně tak i metoda (alopatická medicína) nerespektuje individualitu člověka a používá své prostředky nikoliv podle příčiny, resp. nikoliv podle zákona podobnosti, ale podle zákona jinakosti a dalo by se říct, že „jiné léčí" jiným.

 

Již Aristoteles však byl přesvědčený o tom, že je dobré a prospěšné léčit podobné podobným. Do léčebné praxe však tento poznatek uvedl až před dvěma sty lety německý lékař Samuel Hahnemann (1755-1843). Medicínu studoval v Lipsku, ve Vídni a dokončil v bavorském Erlangenu. Na první praxi osobního lékaře odjel roku 1777 do sídla rakouského místodržitele v Sibiu v Transylvánii, kde se za- býval mj. léčením malárie, jíž také sám onemocněl. Proti horečce používal chininovou kůru, která se tehdy běžně na horečku vedle venepunkcí (pouštění žilou), klysmat (čištění střev průplachem) a projí- madel používala. Při tom zjistil, že látka, která nemoc (příznaky) vyvolává, může tuto nemoc sama, za jistých okolností, léčit a vyléčit. Těmito „okolnostmi" jsou procesy ředění a dynamizace. Zjednodušeně řečeno to znamená, že kůra chininovníku vyvolá stejné příznaky jako onemocnění malárií. Samotná malárie se pak i chininem léčí. Hahnemana zajímalo, jak je možné, že látka, která u něj (u zdravého jedince) vyvolala chorobné příznaky může tyto příznaky u nemocného vyléčit? Tady vznikla geniální myš- lenka, že látky, které způsobují u zdravého člověka poruchy a potíže, mohly by u nemocného člověka tyto obtíže léčit a vyléčit. Hahnemann uvažoval, že když je toto možné s chininem, mohlo by to být přece možné i s jinými látkami a začal tedy experimentovat a hledat odpověď. Zkoušel na sobě, své rodině, se svými spolupracovníky (arsen, olovo, strychnin, náprstník - digitalis, který se dodnes používá k lé- čení oslabeného srdce). Hahnemannovi společníci zaznamenávali všechny účinky, které podané látky v zdravém organismu vyvolávaly. Hahnemann zároveň léčil pacienty látkami, jejichž účinky ověřovali na zdravých jedincích. Tak se zrodila homeopatie - léčba podobných příznaků: „similia similibus cu- rentur" - podobné nechť je léčeno podobným. Toto je tedy první princip léčebné metody homeopatie. Princip podobnosti. Až do té doby platilo „opačné má býti léčeno opačným". Akademická medicína uvažuje ve většině případů alopaticky, chce vyléčit na podkladě protikladu, to však odporuje zákonu světa; odpor (násilí) plodí vždy jen odpor (násilí). Již Paracelsus (1493-1541) tvrdil: „V žádném případě nelze nemoc vyléčit per contraria (odporem pomocí protichůdných prostředků)."

 

Tedy v době Hahnemanna v alopatické medicíně se na průjem dávaly léky proti průjmu. V homeopatii to je úplně opačné - při průjmu dáváte homeopatický lék, který by u zdravých lidí prů- jem vyvolal, ale u nemocných lidí s průjmy se průjem tímto lékem zastaví. Homeopatický lék ale není podán v tom samém množství (koncentraci, ředění) v jakém nemoc vyvolal, nýbrž v koncentraci mnohokráte nižší. Dalším (druhým) zákonem homeopatie je princip velkého ředění látek, nebo-li zákon účinnosti nekonečně malých koncentrací. Hahnemann prokázal, že čím se pokusné látky podávají koncentrovanější, tím jsou příznaky méně individuální a začal léky ředit - vyvinul zvláštní způsob ředění, následovaný jejich protřepáváním - dynamisací. Tuto formu přípravy na- zýváme potenciace léku a stanovil tak druhý základní princip homeopatie - princip velkého ředění látek, kdy léky více naředěné a dynamizované, tedy látky s vyšší vibrační úrovní nebo-li léky o vyšší potenci působí hlouběji, intenzivněji a na vyšší úrovni.

 

Z čeho jsou homeopatické léky připravovány:

• z rostlin (heřmánek, koniklec, rulík, kýchavice bílá, tabák, třapatka nachová )

• z minerálů (sůl, křemík, síra, fosfor, měď, zinek, olovo, různé soli)

• z živočichů (mravenec, hadí jedy, sepia - hlavonožec - mořský živočich)

•dále z mikrobiálních a virových kultur, případně z patologických sekretů nemocných -   tyto léky se označují jako nosody.

 

Výčet homeopatických léků není zdaleka konečný, dosavadní počet se odhaduje kolem 3000 a stále se zkoušejí nové a nové léky jako např. čokoláda, delfíní mléko apod.

 

Všechny látky se po případné maceraci ředí alkoholem nebo jiným roztokem. Nerozpustné látky jako např. minerály) se drtí spolu s mléčným cukrem na jemný prášek. Tato příprava probíhá podle pře- sných postupů a výsledný lék se pak připraví ve formě prášku nebo tekutiny. Základním roztokem je „mateční tinktura". Když vezmeme jednu kapku této tinktury a zředíme ji v 99 kapkách destilované vody a prudce protřepáváme (dynamisujeme), tak získáme roztok zvaný 1 CH. Z tohoto roztoku vez- meme jednu kapku, smícháme s 99 kapkami destilované vody a vznikne druhé ředění 2CH, tedy ředění 1/10000. Podobným dalším ředěním získáme 3CH (1/1 000 000). Tento druh ředění nazýváme cente- simální. Pokud ředíme 1 kapku matečního roztoku deseti kapkami destilované vody, získáme roztok zvaný l DH. Dalším ředěním pak 2 DH. Dalším a dalším ředěním pak získáváme potence 1000 CH nebo 1000DH a vyšší a vyšší. Lék pak označujeme např. Arsenicum album 5CH, to znamená, že výchozí surovinou homeopatického léku byl Arsen (známý jed) a 1 kapka ze základní tinktury ředěna 100 kapkami vody na sílu 1CH a postupně přes 1CH, 2CH, 3CH, 4CH až k ředění 5CH. Připraveným roztokem se pak napouštějí inertní substance (laktosa ) - nejčastěji ve formě granulí je pak lék distribuován. Další možnou přípravou léku je jiný druh přípravy, kdy se střídá vodné a pevné prostředí a výsledná potence je pak zvaná LM. Po dvanáctém ředění je již látka dle Avogadrova čísla chemicky „neprokazatelná". Tento fakt je hlavním argumentem odpůrců homeopatie, kteří namítají, že kde není chemicky proká- zaná látka, nemůže lék působit a svádějí vliv homeopatie na placebový efekt - „víru" pacienta v uzdravení, „pouhou" autosugesci, spontánní vyléčení atd. Jak ale potom vysvětlit působení homeopatika na kojence, na zvířata, či dokonce na rostliny? Často se efekt projevuje i u lidí, kteří zahajují léčbu s tím, že jí nevěří a chtějí dokázat, že to prostě jen nefunguje anebo vlastně funguje.

 

Přes veškeré úsilí vědy nebyl doposud prokázán vlastní a na současné úrovni vědeckého poznání platný mechanismus účinku homeopatie. Že to funguje, je známo z existence praxí tisíců homeo- patů a to, že jejich služby jsou vyhledávány a že se uživí, samo dosvědčuje, že to opravdu funguje. Jak to tedy ale funguje? Můžeme si připomenout zkušenost ze života objevitele telegrafu Marconiho. Vysvětlení efektu homeopatického léku se předpokládá na úrovni informatiky (paměť vody užívané při dynamisaci), na úrovni elektromagnetických polí, na úrovni imunologických informací. Homeopatie se také jinak nazývá jako informační medicína. Nepochybně se v budoucnosti více prozkoumá a dokáže se působení homeopatika na úrovni buněk. Je třeba si uvědomit, že vědecká argumentace se dopouští chyby, když „míchá hrušky s jablky" a směšuje informaci a nositele informace. Jejich tvrzení, že od 12. potence není možnost chemicky prokázat původní lék je jen částí pravdy. Jako příklad použiji disketu do počítače. Když ji dám rozebrat vědcům a budu chtít vědět její složení, pak se dovím, že se skládá z bakelitu, kovových částí a magnetického media. Ale che- micky neprokážou informaci, která je zde zapsána - tedy např. tento článek o homeopatii. To samé nastane, dám-li jim zpracovat časopis, knihu, staré egyptské tabulky. Prokáží chemické složení (např. celulosu, tiskařskou barvu), ale o informaci neřeknou nic. Závisí na úhlu pohledu a na schop- nosti vědy v současné době tuto informaci prokázat. Informace je vždy nemateriální a vyžaduje materiální nosič - tím nosičem může být papír, disketa, dřevo. V homeopatii se v průběhu dynamizace tato uvolněná informace váže na nositele, ať alkohol či mléčný cukr a proto stoupá efekt homeo- patického léku s narůstající potenciací. Zde pak ani nerozhoduje, vezmeme- li jednu kuličku silně potencovaného léku nebo kuliček sto - efekt bude stejný. K informaci a přenesení tohoto článku na disketě stačí jedna disketa a nemusí těch disket být sto. Pokud chápeme toto potencování jako „zduchovění hmoty", pak pochopíme rozdíl i mezi ředěním a potencováním. Vysoké potence při na- zírání homeopatickém tedy nejsou více naředěné, ale jsou dynamisované, potencované a tedy velmi „silné" a působící i na jemnější a méně postižitelné psychické úrovni.

 

Takto lze tedy zhruba charakterizovat léčebnou metodu homeopatii a definovat její principy. Jelikož ale existují ve všem rozdílné přístupy, existuje i na poli homeopatie jakási vyšší (filosofič- tější) forma, která se nazývá konstituční nebo klasická homeopatie a předkládá ke dvěma předchozím principům ještě princip třetí, princip nebo teorii chronických nemocí. Tato teorie zvažuje, že jednotlivá onemocnění nejsou nezávislá na sobě, ale že existuje dispozice k chronickému roz- víjejícímu se onemocnění, během kterého se objevují různé symptomy. Tato složitě formulovaná věta bude lépe pochopena na příkladu. Například kojenec má atopický ekzém, pak rýmy, záněty horních cest dýchacích, v dalších letech pak i záněty dolních cest dýchacích a nebo záněty nos- ních dutin. K tomu se přidává alergie na pyl, prach, roztoče, v dospělosti se objevuje průduškové astma (asthma bronchiale), pak chronická bronchitida s rozvojem onemocnění chronická ob- strukční plicní nemoc a rozedma(emfyzém) plic, nemocný chátrá, špatně dýchá, s přibývajícími lety se přidávají otoky, jsou známky srdečního onemocnění a nakonec nemocný zmírá na selhání srdce. Při posuzování vývoje onemocnění Kent a Hahnemann uvažovali o konstituční nemoci a o konstitučním léku. Pokud bychom léčili jen určité příznaky této chronické nemoci - tedy například ekzém, rýmu, zánět průdušek nebo později se zaměřili na otoky - nepostihneme orga- nismus jako celek, ale jen jeho dílčí část a pak nikdy nemůžeme dosáhnout úplného vyléčení. Léčba dílčích příznaků je povrchnější a takto vybraný symptomatický lék není hluboce působící, trvale neovlivňuje průběh chronického onemocnění. Při tomto nazírání na rozvoj chronického one- mocnění pak odstraňování jednotlivých symptomů, které jsou často obrannou reakcí organismu, nemůže být definitivně účinné a nemůže vést k vyléčení. Určité školy prosazují, resp. preferují tuto symptomatickou léčbu, která ale ve své podstatě je léčbou potlačující a má blíže spíše k po- tlačující léčbě alopatické. Nicméně, pokud lék na určitý příznak je vybrán symptomaticky, může se projevovat efektně a přechodně nemocnému i uleví. Známé reklamy a upoutávky na homeo- patické léky typu Oscilococcinum a Paragrippe nemají daleko k reklamám na Coldrex a Paralen. Slogan „Modafen - chřipka z těla ven" je sice úderný, ale jednoznačně škodlivý, dokonce Modafen může být zneužit i k výrobě drog. Cílem všech těchto reklam je získat zákazníka a zvýšit obrat farmaceutické firmy. Lze tedy konstatovat, že symptomatická léčba může být přechodně i efektní, ale trvalého vyléčení (pokud přijmeme teorii chronické nemoci) nedosáhne.

 

Základem léčby nemocí a jejich prevence při léčbě chronického onemocnění je tedy konstituční lék. Pokud se nemocný dostane ke konstitučnímu homeopatovi, který se věnuje klasické ho- meopatii, pak je jeho nemoc v dané fázi onemocnění posuzována komplexně. Klasický homeo- pat se ptá na jeho příznaky od dětství, zajímá se i o jeho psychiku, celkové reakce a na základě rozboru všech individuálních příznaků nemocného (mentálních, generálních i partikulárních - tedy duševních, celkových, obecných, lokálních i zvláštních) pak vybere lék, který by měl zastavit po- stupně se zhoršující chronickou nemoc. Při léčbě chronické nemoci by vybraný lék měl být lékem konstitučním. Když totiž prozkoumáváme všechny symptomy nemocného od narození, můžeme vybrat hluboce působící chronický konstituční lék, který zabrání dalším atakám (zjitřením) chronicky probíhajícího onemocnění a pomůže odstranit zděděné i získané překážky životní síly.

 

S použitím zdroje http://www.volny.cz/homeopatie/vznik.htm volně zpracoval

MUDr.Tomáš KILIAN

 

 

 

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar