Tipy a inspirace

A+ A A-

PYRAMIDY Z UMĚLÉHO KAMENE?

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

 

Podle francouzského vědce prof. J. Davidovitse nejsou egyptské pyramidy postaveny z opracovaných kvádrů přemisťovaných na rampách, jak doposud předpokládá egyptologie, nýbrž jsou odlity blok po bloku z jakéhosi vápencového „betonu".

 

images

 

Jeho teorie podává logické vysvětlení záhad, s nimiž si tradiční hypotézy neví rady jak mohli Egypťané opracovat měděnými nástroji kvádry, aby vytvořili neuvěřitelně tenké spáry, jak dopravili bloky vážící až 70 tun do výšky několika desítek metrů či jak stihli postavit tak obrovskou stavbu, jako je Velká pyramida v Gíze, během dvaceti let.

Kniha profesora Davidovitse Nové dějiny pyramid vyšla v češtině koncem minulého roku (vydavatelství Fontána, Olomouc, 2006, překlad Martin Uvíra). Popisuje velmi podrobně všechny aspekty stavby pyramid z re-aglomerovaných kamenů (tedy z rozmělněných úlomků přírodního vápence zpracovaného jako beton a poté odlitého). Teorie vychází z vědeckých analýz, archeologických důkazů, hieroglyfických textů a náboženských a historických aspektů. Na rozdíl od mnoha ostatních teorií, které se snaží obvykle pouze o technické vysvětlení stavby pyramid Gízské plošiny, či dokonce pouze pyramidy Chufuovy, je teorie profesora Davidovitse globálním vysvětlením stavby všech egyptských pyramid během 250 let od první, Džoserovy, až po pyramidy z nepálených cihel Střední říše.

Aglomerovaný kámen

Nejdůležitějším materiálem je vápenec. Analýzy německého geochemika D. D. Klemma dokazují, že 97 až 100% bloků pyramid pochází z vrstvy měkkého a jílovitého vápence, ležící ve wádí dole pod Gízskou plošinou, který ovšem není použitelný jako lomový kámen. Nebyl použit tvrdý a hutný vápenec, nacházející se v blízkosti pyramid, až na řídké výjimky u oprav z pozdější doby. Měkký jílovitý vápenec, příliš křehký na to, aby se použil jako lomový kámen, je však k aglomeraci naprosto vyhovující. Navíc obsahuje přirozeně reaktivní geopolymerické přísady jako kaolinit, nezbytné k výrobě geologického tmelu (cementového pojiva) a k zajištění geosyntézy.

K vytvoření vápencové hmoty není nutné kámen drtit, protože se snadno rozdrolí ve vodě. K tomu byla využívána voda z Nilu během záplav (wed nebo wádí je v té chvíli pod vodou). Ke vznikléhmotě se přidají reaktivní geologické materiály (mafkat, hydratovaný křemičitan měďnatý a hlinitý, hojně těžený za Chufuových časů v sinajských dolech), sůl egyptský natron (uhličitan sodný, vyskytuje se v masovém měřítku ve Wádí Natrún) a vápno získané z popela rostlin a ze dřeva. Takto vytvořená vápencová hmota se nosila v koších, vyklápěla do bednění (vyrobených ze dřeva, kamenů, nepálených cihel) a udusávala, to vše přímo na konečném místě (s bloky se tedy pak již nehýbalo). Metoda výroby je stejná jako u ještě dnes používané lepenice.

Vápenec takto reaglomerovaný geochemickou reakcí přirozeně tvrdne a lze z něj vytvořit velmi pevné bloky. Ty se tedy skládají z 90 až 95 % z přírodního vápence ve formě úlomků i s fosilními ulitami a z 5 až 10 % z geologického pojiva (takzvaného „geopolymerického" cementu) na bázi aluminosilikátů.


Profesor Joseph Davidovits


Tým prof. Davidovitse takto pokusně vyrobil pět čtyřtunových bloků.

Vypadá jako přírodní kámen

Je to dáno geologickým pojivem, které geologové navzdory tomu, že je „umělé", považují buď za nečistotu, kterou je zbytečné zkoumat, nebo za přírodní pojivo. Analytické přístroje a pracovní metody geologů považují geopolymerický cement přinejlepším za zcela přírodní „mikritické pojivo". V geopolymerické laboratoři profesora Davidovitse vyrobili umělý vápencový kámen, obsahující 15 % syntetického pojiva, a předložili jej k prozkoumání různým renomovaným geologům. Ti nic netušíce prohlásili, že jde o přírodní vápenec. Každý geolog nezaškolený do chemie geopolymerů upřímně prohlásí, že kameny jsou přírodní.


Technika lepenice, používaná při stavění z udusané hlíny

Geosyntéza

Geosyntéza spočívá v reakci kaolinitu (přirozeně obsaženého ve vápenci z Gízy) s kaustifikovanou sodou (viz chemický vzorec 1). K výrobě této kaustifikované sody se použije reakce egyptského natronu (uhličitan sodný) a hašeného vápna (získaného z popela rostlin). Vzniklá soda bude pak reagovat s jílem.

Tato chemická reakce vytváří čistý vápenechydrosodalit (nerost náležící do skupiny foidů nebo zeolitů).

Pojivo reaglomerovaného kamene je výsledkem geosyntézy (geopolymer), která vede ke tvorbě dvou přírodních nerostů: vápencehydratovaného živce (foidu). Proto se tedy mohli geologové nechat tak snadno oklamat.


Chemicky popis geopolymerace

Vědecké analýzy

Metody analýzy běžně používané geology nejsou vhodné. Aby se dokázalo, že kámen je umělý, je třeba sáhnout po účinnějších metodách (analýzy synchrotronem, elektronová mikroskopie, nukleární magnetická rezonance, částicemi vyvolaná emise rentgenových paprsků, rentgenová fluorescence, rentgenová difrakce). Takové nástroje se ale v této situaci používají jen zřídka.

Archeologické důkazy

Hieroglyfické texty

Egypt z doby faraonů dobře známe díky mnohým stélám, reliéfům a papyrům, popisujícím všechny druhy náboženského, vědeckého, technického či uměleckého vědění, zemědělství, medicínu, astrologii... Neexistuje však jediný hieroglyfický dokument, který by popisoval stavbu pyramid z tesaných kvádrů pomocí ramp či dřevěných saní. Naopak mnoho textů svědčí o tom, že staří Egypťané opravdu uměli vytvořit syntetický kámen.

Tzv. Stéla hladu byla vytesaná do skály na ostrůvku Sáhel u Elefantiny. V textu je řeč o bohu Chnumovi, faraonovi Džoserovi a jeho architektu Imhotepovi, staviteli první pyramidy v Sakkáře. Text obsahuje 650 hieroglyfů popisujících buďto skály a nerosty nebo postup pro jejich transformaci. Ve sloupci 12 této stély se dočteme: „Pomocí těchto látek (nerostů) stavěli [...] královskou hrobku (pyramidu)".

Ve sloupcích 18 až 20 dává bůh Chnum Džoserovi nerosty nutné ke stavbě těchto posvátných staveb. Seznam se nezmiňuje o tradičních tvrdých a kompaktních stavebních kamenech jako je vápenec (inr-hedž), monumentální pískovec (inr-rwdt) nebo asuánská žula (mat). Při studiu textu konstatujeme, že logicky nelze postavit pyramidu nebo chrám z pouhých nerostů jedině tehdy, jsou-li použity k výrobě pojiva re-aglomerovaného kamene.


"Pomocí těchto látek (nerostů) stavěli [...] královskou hrobku (pyramidu)"

Irtisenova stéla C14 z muzea v Louvre je autobiografií sochaře Irtisena, žijícího za vlády jednoho z faraonů XI. dynastie, Mentuhotepa (2000 př. n. l.). Představuje techniku k výrobě soch ze syntetických kamenů (z „odlévaného kamene").

Reliéf v hrobce hodnostáře Ceje (V. dynastie, 2450 př. n. l.) zobrazuje sochaře, pracující na dřevěné soše, dále výrobu sochy z kamene a míchání směsi ve vázách (obrázek na vedlejší stránce). Tento reliéf dokonale ukazuje rozdíl mezi vytesáváním sochy (v tomto případě ze dřeva s hieroglyfickými znaky popisujícími vytesávání), opracováváním sochy (ze syntetického kamene s hieroglyfickými znaky znázorňujícími „syntetizaci", která je „provedena lidskou rukou") a míchání žíravých chemických látek v keramických vázách k opracování této sochy.

Vzestup a úpadek technologie

Před první pyramidou postavenou z kamene stavěli staří Egypťané velmi impozantní stavby z nepálených jílových cihel. Je to případ Velkých ohrad zádušních chrámů II. dynastie, jako například chrámu Chasechemuejova (2730 př. n. l.). Masivní zdivo této stavby je z cihel z nepáleného jílu, tedy z odlitého materiálu. Všeobecně je rozšířen názor, že velikost cihel musí být stejná, protože se tvarovaly ve formách. Tak tomu však není. I když se tyto jílové cihly tvarovaly ve formách, vyskytuje se u nich zhruba pět různých rozměrů, což ukazuje na použití několika různých typů forem. Obdobné rozdíly v rozměrech kvádrů se vyskytují u všech pyramid. Tato různorodost umožňuje stavbám odolávat otřesům půdy tím, že zabraňují zesílení seismické vlny ve stavbě.


"Reliéf v hrobce hodnostáře Ceje (V. dynastie, 2450 př. n. l.) zobrazuje sochaře, pracující na dřevěné soše, dále výrobu sochy z kamene a míchání směsi ve vázách.


Orientační mapa Egypta

O dvacet let později Džoser nařizuje Imhotepovi, aby mu postavil stavbu z kamene, která přetrvá věčnost. Písař Imhotep je vynálezcem reaglomerovaného kamene (2650 př. n. l.) a architektem první pyramidy Egypta. Místo aby použil nepálené cihly z jílu, jednoduše nahrazuje jíl re-aglomerovaným vápencem a uchovává tutéž techniku odlévání cihel. Proto je první pyramida postavena z malých cihel, jejichž rozměry se později postupně zvětšují, jak je vynález zdokonalován. Cihly se vyrábějí přímo na místě, kde se těží kámen, ve wed (wádí na východě komplexu) v době záplav Nilu, poté jsou přeneseny a umístěny do pyramidy.

Imhotepův vynález, který rozvíjí techniku lepenice a nepálených cihel, se zdokonaluje při stavbě pyramid III. a IV. dynastie. Počínaje malou vápencovou cihlou v Sakkáře se velikost cihel postupně zvětšuje. U pyramid v Médúmu a u Lomené pyramidy se bloky vyrábějí přímo u staveniště a poté jsou dopravovány na pyramidu. I zde se v blízkosti nachází wed (wádí), kde se vápenec snadno rozmělní ve vodě a kde se během záplav Nilu připraví směs.

Počínaje Snofruovou Červenou pyramidou (v Dahšúru) se bloky vyrábějí přímo na místě, protože jejich rozměry jsou již příliš veliké na to, aby je bylo možné přenášet. V Gíze dosahují některé kamenné bloky (především z Rachefova chrámu) hmotnosti více než 30 tun. Jak by je Egypťané vytesali pouze s nástroji z měkké mědi a jak by je přemisťovali bez kola a kladky?

Reaglomerace bloků přímo na místě podle Guy Demortiera ohromně zjednodušuje problémy s logistikou. Demortier vyvozuje, že místo 25 až 100 000 dělníků nutných k opracovávání kamenů nepřesáhl počet pracovníků na staveništi nikdy 2300 osob, což potvrzuje egyptolog M. Lehner při svých vykopávkách ve vesnici dělníků v Gíze.

Úpadek technologie aglomerovaného kamene se projevuje u Menkaureovy pyramidy, která představuje pouhých 7 % objemu pyramidy Chufuovy. Proč je tato pyramida tak malá? Bylo to zřejmě zapříčiněno náhlým omezením zdrojů potřebných nerostů, např. vyčerpáním největších dolů na Sinaji na konci IV. dynastie. Expedice B. Rothenberga ukázaly, že se zde těžila tak ohromná množství tyrkysu a chryzokolu (egyptsky nazývaných mafkat), že je vyloučeno, že by to bylo jen za zlatnickými a dekoračními účely, jak potvrzuje egyptolog Sydney Aufrere.

Úpadek byl patrně výsledkem ekologické a zemědělské katastrofy, která výrazným způsobem omezila výrobu vápna, získávaného z uhlíků (popela) rostlin pálených za tímto účelem. Pokud

se jich spálilo více, než bylo možné produkovat nebo obnovit, mohl být výsledkem hladomor nebo ekologická katastrofa. Vápno (analyzované D. D. Klemmem) vyskytující se v maltě staveb III. a IV. dynastie mizí u staveb dynastie V. a VI.

Následující pyramidy, především pyramida Veserkafa, prvního krále V. dynastie, jsou v porovnání s Menkaureovou pyramidou překvapivě malé. Původně byly obloženy vápencovou vrstvou, která skrývala zdivo z přírodních, nedokonale sestavených kvádrů.

(Dokončení příště)

 

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar