Tipy a inspirace

A+ A A-

PYRAMIDY Z UMĚLÉHO KAMENE? II.

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Podle francouzského vědce prof. J. Davidovitse nejsou egyptské pyramidy postaveny z opracovaných kvádrů přemisťovaných na rampách, jak doposud předpokládá egyptologie, nýbrž jsou odlity blok po bloku z jakéhosi vápencového „betonu" (dokončení).

images

 

Tato pyramida je pouze nestejnorodým seskupením kamenů, sestavených kolem pohřební komory, která je jako jediná z reaglomerovaného kamene a je chráněna ohromnými překlady o váze několika desítek tun. Pečlivě je zhotoven pouze střed těchto pyramid, přičemž zbytek je sestaven nedokonalým způsobem, protože materiály potřebné pro geopolymerizaci jsou v té době již vzácné. Pokud by byly pyramidy v Gíze zhotovené z opracovaných kamenů, jak by se pak vysvětlil takový pokles kvality staveb, když kamene je k dispozici stále dost? Používání tesaných kamenů by umožnilo kvalitu pozdějších staveb udržet srovnatelnou s pyramidami v Gíze, ale není tomu tak.


Řádky 1 až 15 Irtisenovy stély

Kvůli vyčerpání zdrojů staví počínaje XII. dynastií (1990 až 1780 př. n. l.) faraon Amenemhet I. a jeho nástupci pyramidy z nepálených cihel. I v tomto případě je však z reaglomerovaného kamene s velkou péčí postavena pohřební komora. Pro střed pyramid dali Egypťané přednost nepáleným cihlám před otesáváním kamenných bloků, i když disponovali již tvrdšími bronzovými nástroji, k otesávání kamene vhodnějšími.

Je tedy zřejmé, že po ohromném rozmachu, dokonalém zvládnutí pracovního postupu a intenzivní těžbě zdrojů vyústila technologie reaglomerovaného kamene nakonec k neuvěřitelně rychlému architektonickému úpadku.

Vysvětluje ho uspokojivě vyčerpání nerostných zdrojů na chemická činidla společně s ekologickou a zemědělskou katastrofou.


Egyptští bohové Chnum a Amon

Náboženský kontext

Kde se vzala potřeba stavět z aglomerovaného kamene nebo zachovávat technologii aglomerace, když přece mohli Egypťané kámen otesávat?

U starých Egypťanů měl kámen posvátnou hodnotu, používal se téměř výlučně k náboženským účelům a zakazovalo se jeho použití ve stavbách se světským využitím (stavěných spíše z cihel z bahna, jílu či ze dřeva, nikdy ne z kamene). Teprve za Ptolemaia, 2000 let po éře pyramid, se kámen stal běžným stavebním materiálem.

Egyptská civilizace se rozvíjela v období delším než 3000 let a v protikladu ke všeobecně rozšířenému mínění není stejnorodá. Existují zde dvě geneze vysvětlující stvoření světa, stvoření světa a člověka si osobují dvě různá božstva - Chnum a Amon.

Bůh Chnum je uctíván ve Staré a Střední říši (3000 až 1800 př. n. l.). Je znázorňován v podobě člověka s beraní hlavou s vodorovnými rohy. Zosobňuje živitelský Nil v Elefantině, Thébách, Hérakleopoli či Memfidě, je bohem stvořitelem. Ve svém aktu stvoření „hněte" lidstvo na svém hrnčířském kruhu z bahna z Nilu a z dalších nerostů, jako je mafkat a natron, po vzoru geneze z Bible a Koránu. Výsledkem není obyčejný jíl, nýbrž kámen zvaný ka, tedy duše, která není duchem, nýbrž věčným kamenem. Chnum a všechna božská vtělení boha Rea se zhmotňují aktem výroby kamene. Jeho hieroglyfickým znakem je váza z tvrdého kamene, jako například vázy z nakádských období (3500 až 3000 př. n. l.). Cílem aktu aglomerace ve Staré říši tak bylo reprodukovat božský zásah při stvoření světa a lidské duše.

V případě dvou hlavních faraonů Staré říše, Džosera a Chufua, jsou vazby s Chnumem doloženy archeologickými objevy (srov. Stéla Hladu). Skutečné Chufuovo jméno zní Chnemchufu („nechť bůh Chnum ochraňuje Chufua"). Spojil by Chufu své jméno s nějakým druhořadým bohem? Ne, Chnum je skutečně bohem nejvyšším. Správné není pouze dosavadní chápání egyptského panteonu.

Druhým bohem je Amon. Původně byl pouze bezvýznamným božstvem. Dynastickým bohem se stává během XII. dynastie (1800 př. n. l.). Není však dosud ploditelem tato role je stále vyhrazena Chnumovi. Poté se stává „králem bohů" a kněží mu udělují moc stvoření světa. V mýtu o stvoření je Amon ztotožňován s horou a „vytesává" každou bytost z části sebe samého, tedy z posvátné hory. Amon, a všechna božská vtělení Amenrea jsou tedy zhmotněna aktem vytesání do kamene a stojí u původu památek Nové říše, např. památek Ramesse II., 1300 let po pyramidách.

Proto se tedy již hrobky nenacházejí pod pyramidami, symboly aglomerace, nýbrž pod horou v Údolí králů, pod Amonovým symbolem. Stejně tak se staví chrámy z kamene opracovaného s velkou péčí a žulovým obeliskům se říká „Amonovy prsty".

Jako v době Staré říše, kdy se jméno boha Chnuma („toho, který spojuje") objevuje v plném jméně panovníka Chufua (Chnemchufu), začleňují panovníci Nové říše do svého jména Amona („toho, který je skrytý"), jako např. Amenhotep.

Jiné teorie

Nejčastější důkazy doposud uváděné k podpoře teorie otesávání kamenných bloků jsou anachronické, protože pocházejí z doby Střední a Nové říše, tedy z doby, kdy se kámen lámal, a nikoliv ze Staré říše, z doby pyramid.

Kamenné bloky se tehdy zřejmě tvořily pomocí dřevěných kolíků, které se namočily, aby nabobtnaly a vytvořily ve skále pukliny. D. D. Klemm dokazuje, že tuto primitivní techniku používali teprve o mnoho let později Římané. Každé období po sobě v lomech zanechalo zřetelné stopy po otesávání, což umožňuje dobře určit jejich datum, s výjimkou doby pyramid, na nichž žádné takové stopy nejsou.

Džehutihotepův basreliéf ilustruje převoz kolosální sochy na saních. Stejně tak R. Stadelman objevil, že dělníci Amenemheta II. převáželi na saních kameny, ukradené ze Snofruovy pyramidy, kterou tehdy prostě využili jako lom. Tyto dvě události proběhly za XII. dynastie (1800 př. n. l.), tedy až 700 let po stavbě pyramid.

Stéla z Tury zobrazuje přepravu velkého kamenného bloku na saních, tažených býky. Nepředstavuje skutečný důkaz použité technologie, protože i ona pochází z doby přibližně 1000 let po stavbě velkých pyramid.

Nástěnná malba v hrobce vezíra Rechmirea zobrazuje kameníky, kteří opracovávají bloky pomocí bronzových nástrojů. Tyto nové nástroje však stavitelé velkých pyramid o 1300 let dříve prokazatelně neznali.

Rampy k tažení bloků na místo by byly pravděpodobně z nepálených jílových cihel, měřily by několik kilometrů (ať už by byly rovné či šroubovité, nemluvě o problémech s přechody v zatáčkách), což by představovalo nakupení značného množství materiálu. Každá skupina by navíc musela kropit zem vodou, aby usnadnila klouzání saní. Mokrá zem by však přeměnila rampu na velmi kluzkou šikmou plochu. Po průchodu několika skupin by byla pokryta bahnem, kam by sáně i dělníci zapadali.

Neexistuje žádná oficiální teorie o otesávání, tažení bloků na saních a na rampách. Místo toho nabízí své řešení přibližně dvacet jiných teorií. Ty ale nevycházejí z hieroglyfických textů, neodpovídají technologii nalezené na archeologických nalezištích a neberou v úvahu historický a náboženský kontext.

Všechny teorie se soustředí na Chufuovu pyramidu, která je jistě nejpozoruhodnější, ale nelze je aplikovat v případě pyramid postavených před ani po Chufuově pyramidě, tím méně pak na pyramidy z nepálených cihel.

 

© RO marketing s.r.o.

Pravidelně vydáváme tištěný časopis Tipy a inspirace.
Níže si můžete zdarma stáhnout libovolné číslo.

Tipy a Inspirace 121 ke stažení

Tipy a Inspirace 120 ke stažení

Tipy a Inspirace 119 ke stažení

Tipy a Inspirace 118 ke stažení

Tipy a Inspirace 117 ke stažení

 

Archiv všech čísel

SlideBar